Poslední pozdrav

11. listopadu 2017 v 17:03 | Mirek |  Fotografování
Ten poslední pozdrav je od naší Bony. Včera ráno se po 19-ti letech a 5-ti měsících odebrala do kočičího ráje. Možná vám připadá že dětinštím, ale Ivanka tady měla možná několik článků o ní, tak si myslím, pokud by Ivanka byla, určitě by nějaký článek o ní napsala. Poslední dobou bylo vidět že pomalu odchází, někdy se trochu zamotala při chůzi, ale pořád ji celkem chutnalo. Ve středu jsem byl na otočku na chaloupce, zazimovat. Když jsem navečer přijel, chodila za mnou a pomňoukávala. Večer jsme spolu ještě koukali na televizi, tedy já koukal a Bony vedle mě na područce křesla spala. Ráno mě pak nepřišla přivítat když jsem se probudil jako jiné dny, ale našel jsem ji ležet v koutku u skříně. Donesl jsem ji její oblíbenou konzervičku "koťátko", něco málo pojedla, donesl jsem jí namočený hadřík ve vodě aby se trošku napila a pak zase usnula. Já měl odpoledne nějakou práci na počítači, tak za mnou přišla. Položil jsem ji na rohožku k balkonovým dveřím kde ráda na odpoledním sluníčku lehávala. Dal jsem ji kousky šunky a pak zase spala. V noci jsem se na ni chodil dívat zda ještě dýchá a ráno v půl páté ještě dýchala. V půl osmé, když jsem vstával už nedýchala. Tak jsme ji odpoledne s vnukem když přišel z práce, udělali hrobeček vedle jejího předchůdce Mikeše. Tím končí její kapitola. Dcera mě hned nabízela že mě nějaké koťátko sežene, ale já zatím za žádnou cenu nechci.




tak sbohem

 


Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. listopadu 2017 v 18:16 | Reagovat

Vyhnalo mi to slzy do očí.  Připomnělo mi to odchod malého koťátka Žofinky- sestřičky Mufa , která ale musela být uspaná, protože měla FIP a nešlo ji zachránit. Naše kočky budou mít v dubnu příštího roku 10 a 9 let, tak doufám, že s námi ještě zůstanou. Taky jsme už nechtěli další, ale je fakt, že být mladší, tak bez kočičky už ne. Ať se té vaší krásné, milé  klidně spinká, ta naše byla pohřbená pod stromy za zahradou syna nejstaršího.

2 Květa Květa | E-mail | Web | 11. listopadu 2017 v 18:29 | Reagovat

To je mi moc líto. Znám ten pocit, taky jsem se musela rozloučit s pejskem i s kočičkami a vždycky to bylo stejně smutné a uplakané. Bohužel se nedá nic dělat, jen na ty naše miláčky s láskou vzpomínat :-(

3 Hanka Hanka | E-mail | Web | 11. listopadu 2017 v 18:35 | Reagovat

To je moc smutné, Mirku, ale Bony se dožila úctyhodného věku. Byla to moc pěkná milá kočička a máš pravdu, Ivanka o ní občas nějaký článek napsala.
Máme šestnáctiletou kočičku a já se pomalu připravuji na to, že nás asi taky brzy opustí. :-(

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | 11. listopadu 2017 v 19:36 | Reagovat

Smutný článek. Rozumím, jak Ti je, a že zatím nechceš další kočičku. můžeš mít dobrý pocit, žes jí pro poslední chvíle života udělal vše, co potřebovala.
Moje maminka má 17,5 letého kocourka. Taky je někdy bude čekat rozloučení. :-(

5 Mirek Mirek | 11. listopadu 2017 v 20:57 | Reagovat

[1]:Růženko registruji, opět první.

6 Mirek Mirek | 11. listopadu 2017 v 21:02 | Reagovat

[1]:[2]:[3]:[4]:
Děkuji vám za vaše příspěvky. Už když nám umřel Mikeš, předchůdce Bony, jsme to oba oplakali a já už žádnou kočičku nechtěl, právě pro to smutné loučení. Ivanka ale od známého na horách si kočičku vzala, a kočička ji nakonec přežila a loučím se s ní sám.

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. listopadu 2017 v 21:38 | Reagovat

[6]: Mirku, ale taková kočička by mohla zpříjemnit samotu. Jsou s ní starosti, ale radosti to vyváží. Zvláště koťátka jsou pěkná lumpačiska, ale moc milá. Nejsi tak starý-na rovinu- dochoval bys ji určitě. Alespoň mne drží ta myšlenka při životě, že bych měla žít tak dlouho, aby nemusely k někomu cizímu. :-)

8 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 11. listopadu 2017 v 21:57 | Reagovat

To je moc smutné povídání Mirku. :-( Vzpomínám si jak Ivanka o kočičce psala.

9 Božena Božena | Pondělí v 8:20 | Reagovat

Mirku, každé loučení s mazlíčkem je bolavé a těžké. Kočička se dožila díky vaší lásce a starostlivosti, krásného věku. Věřím, že i když je Bony v kočičím ráji,  s Ivankou se setkají a budou zase spolu.
Já jsem vloni pochovala kočičku, umřela na nevyléčitelnou nemoc u kočiček, FIP. Našla jsem 4 koťátka, ještě slepá, vyhozená za vesnicí. Vypiplala jsem je a tak mě její ztrátu nahrazuje vědomí, že jsem ji zachránila a dala 8 let života.
Mám ještě tři rošťáky, nedovedu si už představit, že bych byla bez kočičky.

10 Jarka Jarka | Web | Pondělí v 10:35 | Reagovat

Orosily se mi oči, loučení s domácím zvířátkem je moc těžké. Když nám umřela fenka, dva dny mi tekly slzy a nešlo to zastavit. :-( Nevím, jak dlouho žijí kočičky, ale Bonynka se určitě dožila krásného věku a měla u vás doma pěkný život plný lásky a pohody.

11 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | Čtvrtek v 16:55 | Reagovat

Vždy, když nás opouštějí naši věrní mazlíčci,je to smutné. Bony se dožila krásného kočičího věku a vzpomínkou u vás doma zůstane.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama