Prosinec 2013

Kutná Hora Chrám sv. Jakuba

1. prosince 2013 v 18:17
Moji milí návštěvnici mých stránek, moc vás všechny zdravím. Konečně se dostávám k tomu, abych napsala slibovaný článek, z našeho téměř posledního výletku. Od října se stále potloukám po nemocnici a i když teď jezdím na neděli na propustku, musím říct, že mě počítač unavuje, špatně se mi čte a tak na něj raději ani nechodím. Teď mě jen napadlo, že jsem sem dlouho žádný článek neuveřejnila, že by mi blog mohli zrušit a to bych docela nerada, i když jsem mnohdy, při nějakých změnách vyhrožovala, že ho zruším sama.
A nyní něco o chrámu sv. Jakuba. Musím přiznat, že se mi za tu dobu už lecos vykouřilo z hlavy, ale budu se snažit.
Počátkem 14 století se potřeba vlastního kostela stala velmi naléhavou, neboť v Kutné Hoře v té době stojí nevyhovující dřevěná kaple umístěná v bezprostřední blízkostí dolů. Proto se přistupuje k výstavbě vlastního kamenného chrámu, který by lépe odpovídal významu města. Podnik velkým dílem financují význačné patricijské rody spolu s horními úředníky. Gotický trojlodní kostel stavěli v letech 1330 - 1420 a jako na mnoha jiných místech tak především zde, se projevuje vliv cisterciá­ckého kláštera v Sedlci.
Původní projekt počítal se zbudováním dvouvěžového kostela, avšak druhá věž nebyla nikdy dokončena. Poddolované podloží svahu, na jehož okraji stavba stojí, nezajišťovalo její potřebnou stabilitu. Vystavěná věž měří 86 m a podle ní je kostel někdy nazýván.



Inventář chrámu sv. Jakuba obsahuje významná gotická, renesanční i barokní díla. Pozoruhodné jsou například:
obraz Poslední večeře Páně z roku 1515 od H. Elfedara

další výzdoba vnitřku chrámu




Po prohlídce jsme se vydali občerstvit taky trochu těla, nejen dušičky. Šli jsme si dát kávičku. Podle cesty byly příjemné milé obchůdky s keramikou, dřevěnými hračkami, voňavými perníčky a s panenkami. Hlásím, že jsem odolala a nová panenka není. Kde jsem ale nakupovala, u tohoto pána, který venku vyráběl šperky z chirurgické oceli. Koupila jsem si náušnice s kuličkou s perleti, které jsem zatím neužila.

Procházkou jsme došli až k této naprosto úžasné kašně. Chtěla jem si umýt ruce, ale hafan, který tam byl s páníčkem měl velkou žízeń a stále se dožadoval nového stisknutí tlačítka, aby mu tekla voda.

kašna z druhé strany...

Tak to je dneska všechno. Zmořilo mě to tak, že se jdu uložit do pelíšku. Mějte se všichni moc pěkně, hodně zdraví a štěstí.