Únor 2013

Přivolávám jaro

23. února 2013 v 18:44 Malování
Je to tak, přivolávám jaro jak se dá, ale pořád nic, jen celodenní chumelenice. Já vím, je únor, tak ještě není na jaro čas, ale já už bych byla moc ráda. Stačilo by mi, kdyby alespoň trochu svítilo sluníčko, ale zatím nic, tak budu trpělivě čekat. Zatím jsem si namalovala jarní ubrus s tuĺipány do kuchyně na stůl, aby mi bylo při vaření veseleji a to čekání na jaro rychleji utíkalo. Použila jsem barvy na textil, zatím se vždy osvědčily a přestály i vyprání, takže doufám, že to bude tak i tentokrát.






Co zbylo. . .

18. února 2013 v 14:38 Jen tak
Když jsem tady "servírovala" jablkové řezy, líbil se Miladce tácek, na kterém byly. Tak jsem se rozhodla, že předvedu torzo servisu, ze kterého tácek pochází. Původně byl zřejmě jídelní servis pro 12 osob, ale hluboké talíře přišly k velké úhoně, neboť jich zbylo jen 5, tácky, které se asi využívaly hodně, jen 2. Musím napsat, že maminka dostala už tohle "torzo" od své tetičky, ještě jako svobodná, takže si myslím, že už mu bude přes sto let. Že bychom ho někdy používali se vůbec nepamatuju, byl nahoře v pokoji ve skleníku. Když pak maminka odešla, rozdělily jsme se s dcerou tak, že ona si nechala skleník a já nádobí. Taky ho nepoužívám, jen občas nějaký ten talířek nebo tácek. Na Vánoce prostírám na servisu, který jsme dostali jako svatební dar od mé tetičky. Je smetanový, se zelenou proužkou a v ní zlaté čárky, ten mi připadá na Vánoce to pravé a při dalších slavnostních příležitostech dávám cibulák. Tohle to je pro mě památka na maminku a nějakou mě zcela neznámou tetu, která musela zřejmě pořádat velké hostiny a určitě prostřený stůl vypadal moc pěkně. Určitě byl nažehlený ubrus, ale to se mě, poctivě přiznávám, už nechtělo.


































Kontrola luk

11. února 2013 v 16:16 Fotografování
V sobotu jsme se vydali zkontrolovat luka, od Nového roku jsme tam nebyli. Ono se totiž ani nedalo, protože byla zatopená a cesta, kterou tam teď musíme chodit, by chtěla pěkně vysoké holinky a taky nějakou hůl, na opření, proti uklouznutí. Z okna nám připadalo, že už to vypadá docela dobře. Ale to bylo jen zdání. Cesta byla stále rozblácená, tak jsme se vydali po trávě, ale i tam bylo dost mokro. Ale řekli jsme si, že když už jsme se vydali, tak dojdeme až na most k Cidlině.
. . . luka ještě nesla stopy zaplavení. . .




. . . tenhle mračoun nás pronásledoval celou cestu, chvílemi to vypadalo, že začne chumelit. . .

. . . tradiční obrázek Cidliny, když bylo pěkně zataženo. . .

. . . za chvilku přece jen vykouklo na chviličku sluníčko a hned obrázek vypadá úplně jinak. . .


. . . a ještě přes luka, sluníčkem ozářený, kostel sv. Jakuba na Metličanech. . .

Miš maš

9. února 2013 v 19:41 Fotografování
Včera ráno, jsme opět měli bílo. . .

Když jsme byli v listopadu v Hradci Králové v OBI, vybrala jsem si tam brambořík. Manžel sice tvrdil, že nevydrží ani do Vánoc, ale kupodivu se mu zatím daří a jeho květy mi dělají radost i teď.

Na podestě kvete sousedce krásně vánoční kaktus, někdo říká velikonoční, tak nevím, co je správné, já bych řekla, že to bude něco mezi. Na Vánoce nekvetl a na Velikonoce už asi taky nebude, ale teď je krásný.

Dcera mi přinesla petrklíče, abych prý měla doma už jaro, tak jsem k nim přidala i panenky v krojích, aby to bylo veselejší. . .

. . . a najednou se mi tam zjevila hlavička naší zvědavé Bonečky, co kdyby o něco náhodou přišla, . . .

. . . dneska opět přiletěl na oběd dlask . . .

. . . a náhodou se mi ho podařilo vyfotit, když odlétal. . .



Jablkové řezy

7. února 2013 v 16:31 Recepty
Nemůžu jen chystat a podstrojovat papáníčko ptáčkům, musím taky něco upéct pro manžela, který má sladké moc rád. Už mě ale nabavilo pořád dělat štrúdl, tak jsem vytáhla receptový sešit a vyšly z toho jablkové řezy, které jsem už hodně dlouho nepekla. Je to v podstatě taková obyčejná placka, ale přidám i recept, kdyby náhodou. .

Jablkové řezy
60 dkg hladké mouky
20 dkg cukru pudru
20 dkg tuku
sklenička mléka
vanilkový cukr
1/2 prášku do pečiva
citronová kůra
1 vejce
Zpracujeme těsto a rozdělíme na dva díly a z každého kousek ubereme (nemusíme) na vykrajované kytičky. Vyválíme placku, dáme na plech, poklademe nastrouhanými jablky podle chuti, posypeme trochu cukrem, (můžeme přidat skořici, rozinky, oříšky, ale u nás ne, muž to nemá rád) a přiklopíme druhou plackou a navrch poklademe vykrájené kytičky, které trochu zespodu potřeme vodou, aby na placce lépe držely.


Pohled do jídelny

5. února 2013 v 13:42 Fotografování
Musím se opět pochlubit našimi malými strávníčky. Když zmizel sníh, myslela jsem, že přestanou lítat, ale pár se jich přece jen objevilo. Fotky jsou bohužel takové jaké jsou, přes dvojsklo, ve kterém se navíc odráží záclona.


přiletěl i kos, ale dlouho se nezdržel, přece jen to je pro něj asi vysoko. . .

. . . pár opozdilců přiletělo, když už bylo sklizeno. . .

. . . včera do rána znovu napadl sníh a hned po ránu se objevili první návštěvníčci. . .

. . . a za chvíli přilétali další . . .

. . . tenhle ptáček, nevím, myslím, jestli to není dlask všechny odehnal a krmil se sám. Byl velmi ostražitý, takže jsem ho vyfotila přes záclonu, takže nic moc. . .

. . . ale jak odletěl všichni strávníčci se vrátili s že jich bylo, tohle je jen z jedné strany krmítka, kde se dá jakž takž trochu fotit, na druhé straně se ve skle odráží záclona, , . .



. . . a nebylo to jen klidné zobání, byly taky strkanice a trochu i rvačka, bohužel to neumím líp nafotit, jen takhle rozmazaně. . .


. . . a tohle je Šmudlíček, říkáme mu tak, přiletí vždycky sám, pěkně na stejné místo do rohu a vklidu si pochutnává,
poskakuje a řekla bych, že se ani nebojí, podařilo se mi dokonce nejen odhrnout záclonu, ale i otevřít okno.. . .

Abych neměla z ptáčků jen radost, dnes mě odchytila sousedka, s tím, že ptáky krmit míň nebo lépe vůbec, že už nemrzne, že ji slupky padají na balkon a musí to uklízet. Balkon je na schodišti, vchod má z podesty a navíc je nad ním ještě jeden balkon, ale je pravda, že když jsem ráno šla do města, tak jsem si všimla, že na světlé dlažbě pár slupek je, ale vůbec mě nenapadlo, že by byl takový problém, dvakrát pohnout smetáčkem. Tak jsem ji řekla, že ji to budu chodit každý den zametat, což jsem hned učinila. Víc toho mají sousedi pod námi na parapetu, a to i přesto, že po každém větším náletu na krmení, všechno zametu a dám do sáčku a pak nasypu venku pod stromy, ale ti zatím nic neříkali, tak se s nimi snad nějak dohodnu.







Domažlice

4. února 2013 v 13:53 Tip na výlet
Další naší zastávkou bylo centrum Chodska - Domažlice. Trhová osada tady chránila zemské stezky už v 10 stol, a v letech 1262-65 tu vybudoval Přemysl Otakar II. královské město společně s Chodským hradem.
. . . částečně dochované hradby s Dolní branou. . .

. . . pohled Dolní bránou na náměstí, kde se zrovna konala nějaká akce a uprostřed byl velký stan, který překážel ve výhledu.. .

. . .pohled přes náměstí na kostel Nanebevzetí Panny Marie. . .

. . . dominantou náměstí je 56 m vysoká a o 70 cm vychýlená věž, původně hláska, dnes součást kostela a upravená jako vyhlídkové místo. . .

. . . opravené měšťanské domy ze 14 až 16 století, které jsou součástí městské památkové rezervace, já bych tedy z náměstí udělala pěší zónu, je krásně upravené a auta to ruší a znečišťují. . .


. . . radnice Domažlice. . .

. . . chodský hrad, z původního hradu se zachovala jen válcová věž . . . v roce 1316 se sem uchýlil do bezpečí Jan Lucemburský . .

. . . budova Gymnasia, založená r.1871, se kterou jsou spjata jména významných profesorů či žáků, jako např. J.Š Baar, K.M.Chod a další. . .

. . . náměstí s věží, radnicí, Dolní bránou a překážejícími auty. . .

. . . v jednom domě byl v podloubí malý obchůdek s chodskou keramikou, které jsem tentokrát odolala, ale to jen proto, že téměř všechno, co tam měli už ve sbírce mám, ale neodolala jsem, hádejte čemu, no jistě, panence v chodském kroji. . .

. . .kus za Domažlicemi, už ani nevím, jak se vesnice jmenovala, měli na chalupě, mezi okny, namalovaný obraz, tentokrát mi muž na vyfocení zastavil. . .

Velhartice

2. února 2013 v 18:26 Tip na výlet
Král Karel s Buškem z Vilhartic
teď zasedli si k dubovému stolu -
ti dva už pili mnohou číši spolu
a zapěli si z plných plic. . . .

Nemohla jsem si odpustit, abych nezačala Romancí o Karlu IV od Jana Nerudy , když už jsme tento hrad navštívili. Co nás překvapilo, je tato krásná vstupenka
A teď opět něco maličko z historie.
Původní hrad vznikl ve 13. století jako sídlo rodu Velhartických či Vilhartických. Na konci 14. stol. hrad rozšířil Bušek z Velhartic o dvě další stavby, obrannou věž a gotický mohutný kamenný most, který spojoval věž s palácem hradu - Rajským domem. Zajímavostí tohoto mostu je, že nedoléhá ani k jedné budově, budovy byly spojeny dřevěnými padacími můstky, což bylo součástí obranných opatření.
Od roku 1395 patřil pánům z Hradce. V době bojů mezi Jiřím z Poděbrad a odbojnou šlechtou převezl Oldřich z Hradce na Velhartice tajně české korunovační klenoty, aby tak zabránil korunovaci Jiřího z Poděbrad na krále. Dalšími majiteli hradu byli páni z Rožmitálu. Od druhé poloviny 17. století začal hrad postupně upadat. Dnes je zřícenina významnou památkou opevňovací techniky 14. století. Její dominantou je věž zvaná Putna, která stojí nad hlavní bránou hradu.
. . . pohled od vstupní brány na spojovací most, Rajský dům a zámecké křídlo, . .

. . . spojovací most. . .

. . . zámecké křídlo. . .

. . . pozůstatky vstupní brány do středu hradu. . .

. . . kulatá věž jižního paláce s kaplí. . .


. . .jižní palác a v pozadí věž Putna. . .

. . . spojovací most a Rajský dům (hradní palác)

. . . pohled z hradeb. . .

. . . sklepní prostory. . .

. . . a nakonec něco úsměvného. Označení "oněch místností" je pojato krásné po staru, vyřezávané figurky, žádní plastoví panáčci na nočníčku, uvnitř ovšem vše zářilo novotou a čistotou. . .

. . . jedna z přenesených lidových staveb šumavské architektury, přenesených do podhradí. . .