Kterak Kubík přemohl Chcíplo

6. ledna 2013 v 14:07 |  Vzpomínání

O Vánocích, když se
všichni sejdeme a povídáme, já vždycky "vytáhnu" nějakou příhodu, když byli kluci malí. Oba sice ječí: "Babi už zase", ale se smíchem a poznámkami příhodu vyslechnou. Tentokrát i tuhle.
Náš starší vnouček s námi od malička jezdil rád na chaloupku. Hrozně rád pozoroval, jak zatápím v kamnech. U kamen máme malou stoličku, na které sedávala už moje babička, když zatápěla a je zajímavé, že na ni všichni rádi sedáváme i když nezatápíme. Dokonce i naše Bony, i soused, když přijde na návštěvu. Jednou jsem opět zatápěla, ale dopadlo to špatně a já prohlásila: "Zase to chcíplo". A na to se můj čtyřletý vnouček zeptal:" A babi, kdo je chcíplo". A mě nenapadlo na tuto otázku "Kdo je", nic lepšího, než že jsem mu začala vypravovat, že to je takový maličký skřítek, který bydlí v komíně, má rád tmu a zimu a proto, když zatopíme, tak se snaží oheň uhasit, což se mu někdy povede. Ovšem to jsem tomu dala. Od té chvíle nechtěl Kubíček nic jiného než skřítka přemoct. Že nesmí brát sirky, to věděl, ale pořád škemral, že to zkusí, jen ať na něj dávám pozor. Tak jsem usoudila, že přece jen bude lepší, aby zkusil škrtnou sirkou a zapálit v kamnech pod dohledem, než aby se o to pokusil náhodou někde tajně sám. Vysvětlila jsem mu, jak na to a i to, že pokud by se nějak lekl, ať odhodí sirku do plechu před kamny. Pokus se zdařil úspěšně hned napoprvé a od té chvíle Kubík pod mým dohledem zapaloval v kamnech. Ovšem ráno to většinou nestihl, protože jsem vstala brzy, zatopila, aby vnouček nevstával do zimy a než se místnost trochu vyhřála, hupla jsem ještě na chvilku do postele. Ale jednou brzy ráno slyším Kubu, jak se štrachá z postele a tak přivřenýma očima pozoruju, jak si oblíká svetřík a jde ke kamnům, navléká si rukavice a pomalu opatrně začíná vybírat popel. Pak dává do kamen šišky, kterými na chalupě zatápíme a nakonec papír. Pak si sundal rukavice a jak vzal do ruky sirky, byla jsem připravená hned vyrazit. Ale klučina zvládl zapálit papír a za chvíli už v kamnech praskal oheň. Ještě chvíli počkal, přiložil dříví a po chvíli i lopatku uhlí. A už to krásně hořelo. A jak vše předtím dělal potichoučku, aby mě nevzbudil, teď se vrhnul k mé posteli s voláním: "Babičko, já jsem sám přemoh Chcíplo a ty dnes budeš vstávat do tepla." Pochválila jsem ho s připomenutím, že musí být se sirkami velmi opatrný. Tak se náš Kubíček naučil zatápět a dělá to docela rád na chalupě i teď.
 


Komentáře

1 Alis Alis | Web | 6. ledna 2013 v 14:31 | Reagovat

Ahoj Ivuš, to je moc milé povídání :-) Tyhle dětské zážitky jsou nejkrásnější :-)

2 Jarmila* Jarmila* | Web | 6. ledna 2013 v 15:48 | Reagovat

Ivo, to je krásné povídání. :-)

3 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 6. ledna 2013 v 16:45 | Reagovat

Jo ten čas tak letí Ivo, z malého kluka je už chlapák viď? Vzpomínky nám zůstanou, krásné povídání. :-)

4 Petra Petra | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 19:26 | Reagovat

Ivi, krásný povídání:-). Lukáše právě taky v poslední době fascinuje zapalování v krbu a tak tátovi důležitě asistuje a škrtá sirkou...já mu zas dovoluju zapálit moje oblíbené svíčky...taky myslím, že je lépe, ať se to naučí pod dohledem, než aby to zkoušel někde pokoutně...to dělal můj brácha a jednou doma zapálil záclony, když ho hlídal děda:-D

5 Hanka Hanka | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 19:47 | Reagovat

Ivuš, byla jsem hrozně zvědavá, co se skrývá pod tím "záhadným" názvem. Krásné povídání, jak jinak, v tom ty jsi naprostý mistr. :-) Máš krásné vzpomínky. :-)
Přeji ti pohodový nedělní večer i dny v novém týdnu. :-) Hanka

6 Janka Janka | Web | 6. ledna 2013 v 22:22 | Reagovat

Krásná příhoda. Já vnoučkům sirky zásadně zakazuji, jen snad na hřbitově se mnou zapalují svíčky. Oni jsou strašně všeteční a určitě by to dopadlo špatně. :-)

7 Luďka Luďka | Web | 8. ledna 2013 v 0:06 | Reagovat

Ivuš to jsou vzpomínky které Ti utkví v paměti a dobře si je zapamatuješ.Taky mám takové příhody od svých dětí i od vnuček nejhorší na tom je,že si nemohu vzpomenout který to říkal nebo dělal.
Ivuško přála by si, aby naše vztahy byly tak pěkné i v tomto roce, přeji Ti hodně zdraví  Luďka. :-)

8 danielinama danielinama | Web | 8. ledna 2013 v 7:46 | Reagovat

Moc hezká vzpomínka :-) Ono zatopit není tak jednoduché a vnouček je šikovný, i když člověk musí dávat na děti a zápalky pozor ;-)

9 Jarka Jarka | Web | 8. ledna 2013 v 8:24 | Reagovat

To bylo krásné počteníčko. Škoda, že jsem nepřišla večer, mohla jsem mít povídání na dobrou noc, ale i jako Raníček, jsem si tvůj příběh hezky užila. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama