Listopad 2012

Nekup to

26. listopadu 2012 v 17:55 Líbí se mi
Mám moc ráda pohledy se zasněženými chaloupkami, takže když jsem přišla dnes do obchodu, hned mě zaujaly vánoční pohledy s touto tematikou. Ještě jsem zůstala koukat na cenu, 1,50 Kč za kus, no nekupte to. I začala jsem vybírat, zatím co můj muž točil očima a brumlal: "To jich máš doma málo?" No, je pravda, že nějaké v krabičce jsou, ale neodolala jsem, tak alespoň tyhle. . .







Sněhulák

19. listopadu 2012 v 12:45 Pletení z papíru
Nějak se mi stále nedostává čas. Háčkuju naslibované ozdobičky, chystám věnečky a samozřejmě nějaký ten předvánoční úklid. Už jsem z toho všeho byla taková unavená, že jsem si do kuchyně na parapet upletla sněhuláčka pro zlepšení nálady. Nepovedl se podle mé představy, začala jsem plést na kouličce, ale nechtěla jsem ji tam nechat, tak jsem dál pokračovala na nafukovacím balonku a to už není ono. Takže sněhuláček je dutý a mohou se do něj schovávat různé drobnosti, protože sundávací kulich zakrývá otvor v hlavičce. No nic moc, ale na zlepšení nálady funguje.

Rychlé rozhodnutí

15. listopadu 2012 v 9:06 Chaloupka
Včera při snídani mě muž překvapil otázkou. "Co kdybychom se zajeli podívat na hory?" Bylo krásně, tak jsem nezaváhala ani chviličku a vyrazili jsme. Venku už to tak hezké nebylo, byl mrazík, na horách to bude ještě horší, ale zimní bundy máme, tak něco vydržíme. A kousek za Pakou už jsme viděli, že vrcholky jsou už "pocukrované". A protože tady cestu známe velice dobře a víme, kde bude možno zastavit, několikrát jsme si zastávku na rozhled dopřáli

. . . podzim, ale už s dechem zimy. . .



. . . tady už zapracovalo sluníčko. . .

. . . další zastávka byla v Jilemnici, abychom okoukli, co je nového a hlavně taky nějaké občerstvení. A u parkoviště - červená na modré. . .

. . . zjistili jsme, že kašna dostala zimní čepičku. . .

. . . z výkladní skříně na nás pokukovali veselí sněhuláci, i když ten mrňousek koukal myslím úplně jinam než na nás. . .

. . . další zastávka byla na našem obvyklém "kochacím" místě, jenže tentokrát to na sezení na lavičce nebylo. . .

. . . a už se kocháme. . .


- - - kousek od nás byla velká ohrada a v ní ovečky. Všimla jsem si, že jedna ovečka se pase tak divně, zadní nožky byly v pořádku, ale předními lezla "po kolínkách" do svahu. Upozornila jsem na to muže, že má chudinka asi něco s předními nožkami, že se nemůže postavit a moc jsem ji litovala, jak do toho kopce leze. Muž tvrdil, že je v pořádku, že tak leze, aby se nemusela tolik ohýbat. Tak tomuhle jsem nechtěla věřit a riskujíc, že sebou na omrzlé trávě seknu, jsem to šla prozkoumat zblízka. A ejhle, chudinka rázem vyskočila na všechny čtyři a odhopkovala k ostatním a hned zas šup hubindu do misky. Muž se mi smál a já jsem přemýšlela, jestli byla oproti ostatním ovečkám tak mazaná nebo líná. Vyfotit jak leze jsem ji v tom litování nestihla. . .

. . .chtěla jsem vyfotit vzadu zářící les, ovšem foťáček rozhodl za mě, zvolil pěknou jinovatku . .

. . . tak tady se zadařilo, lesy jsou ještě zlaté, nejdřív jsem si myslela, že jsou to břízy, ale ne, většinou jsou to modříny.

. . . petrklíče si to nějak popletly a začínají mi na zahrádce kvést. . .

. . . pohled ze dveří, trošku víc vlevo, kam nemohlo sluníčko, zůstala jinovatka celý den. . .

. . . trošku jsme ještě pohrabali listí a udělali nějaké práce, které jsme dřív nestihli, třeba uložit lavičku, ale nejdřív jsme si na ni ještě poseděli a vypili kafíčko, stavili se u kamarádky a frčeli domů. . .

. . . přivezla jsem si ještě pomrzlou růžičku, vím, že mi dlouho nevydrží, ale přece jen mě bude chvilku těšit. . .

Řepánky

13. listopadu 2012 v 13:34 Recepty
Tohle pečivo sem dávám spíš jako zajímavost, než jako recept, který byste chtěly vyzkoušet. Je to nebo spíš byla taková východočeská specialita, dřívější řepařské oblasti. asi jako vánoční buchetky zde Místo dřívějších polí s cukrovkou teď jsou vidět v době květu jen žluté lány řepky. Dřív řepánky znaly téměř v každé domácnosti, můj tatínek je měl moc rád a pekla je i manželova maminka a tchánovi, ač pocházel z jihočeské Bechyně taky moc chutnaly, ale teď jejich pečení je spíš rarita. Peče je i moje dcera a nosí ochutnnat do zaměstnání a říká, že mají vždycky úspěch.
Na řepánky potřebujeme kynuté těsto, lepší trochu mastnější, ale teprve náplň je to hlavní, co vlastně dělá řepánek. Asi polovinu menší cukrové řepy pečlivě očistíme, nakrájíme na plátky a dáme vařit do vody, které nesmí být moc. Když je řepa měkká, tak ji nastrouháme a dáme do potřebného množství vody z uvařené řepy, přidáme umletý mák, trochu cukru podle chuti a ještě povaříme. Necháme vychladnout. Vyhladlou nádivkou plníme kousky těsta a výsledek vypadá takhle.

Musím přiznat, že řepánky peču nejen proto, že nám chutnají, ale vůně vařené řepy mi připomíná dětství. V našem městě byl dřív cukrovar a stejná vůně se "táhla" po celém okolí. My jsme bydleli docela blízko, tak jsme téměř každý večer chodili s tatínkem na procházku k cukrovaru. Tam jsem pozorovala, jak proudy vody splachují řepu z vagonů či nákladních aut a dál putuje kanály ke zpracování. Tatínek mi o výrobě cukru podrobně vyprávěl a pro mě to bylo nové a moc zajímavé. A tak při pečení řepánku vždycky vzpomínám. Ale abych tady nelíčila jen jak to bylo hezké. Řepa se vozila nejen vlaky ale i nákladními auty, pěkně zablácenými, přes město a zpět zase stejnou cestou řízky, ze kterých mnohdy tekla ještě voda, takže bylo všude pěkně řídké hnusné blátíčko. Kde by tehdy jezdily nějaké zametací či kropící vozy.

Martinský trh

11. listopadu 2012 v 16:20 Jen tak
Včera se u nás konal Martinský trh. Docela jsem se těšila, že hned ráno vyrazím, protože mám moc ráda tu předvánoční atmosféru. Leč nezadařilo se, na trh jsem se dostala až odpoledne, kdy už někteří stánkaři balili. Ale i tak jsem prošla celé náměstí a i když jsem neměla v úmyslu fotografovat, velká vyřezaná socha královny mě přiměla k tomu, že jsem foťáček nakonec vytáhla. Proč socha královny - protože naše město je jedním z královských věnných měst. Všechna tato města byla od počátku 14. století českými králi odkazována jejich manželkám. Hradec Hrálové, Chrudim a Vysoké Mýto dal Václav II. Elišce Rejčce (1307), později je Karel IV. daroval Elišce Pomořanské. Ještě později přibyla města ostatní Mělník, Dvůr Králové, Trutnov, Polička, Jaroměř a nakonec se královským věnným městem stal Nový Bydžov (1569). Věnná města byla zdrojem důchodů českých královen.
A tak místní umělec dřevosochař Martin Kučera vytvořil pro naše město tuhle krásnou královnu z bílého topolu. Jsem moc zvědavá, kde bude umístěna, mě by se líbila na náměstí, v rohu před radnicí. Myslím, že by ji to tam moc slušelo a že by tam pod dohledem kamer byla i ve větším bezpečí. . .


a když už jsem začala fotit, nemohla jsem vynechat dřevosochaře při práci. . .


. . . ani "zátiší s nářadím"

. . . vyfotila jsem i další výtvory, ovšem už téměř nebylo co, už bylo téměř všechno rozebráno. Jen za tu chvilku, co jsem tam okukovala, byly prodány dvě sochy, tahle krásná zvonička . .

. . . a tenhle naprosto úžasný havran, který mě doslova učaroval, jenže než jsem se rozmyslela, jestli by mu to u nás na balkoně mezi kytkami slušelo, už si ho koupila paní pro manžela k Vánocům. No řekněte není skvělý. . .





Slunečno

8. listopadu 2012 v 17:50 Fotografování
Tak opět nějak nestihám. Minulý týden jsme navštěvovali hřbitovy, zastavovali se u nás známí, kteří přijeli navštívit hroby svých rodičů a tak mě to nějak rozhodilo a teď doháním, co jsem zameškala. Už mám ráda svůj zaběhnutý rytmus bez velkých změn. A ještě navíc se mi po delší době ozvala migréna, tak na počítač nebyla ani nálada. Dnes už je to trochu lepší, tak se vrátím do minulého týdne, kdy jsme jeli z jedné návštěvy hřbitova a zrovna na chvilku vykouklo sluníčko. Tak jsme autíčko zaparkovali u lesa a šli se projít. Byla to příjemná. taková osvěžující, procházka, letos v lese asi poslední.
. . . hledáme, kde zaparkujeme. . .








Předčasné Vánoce

2. listopadu 2012 v 20:11 Vánoce
Jak jsem se v minulém článku zmínila, už jsem měla Vánoce. Slíbila jsem totiž kamarádce, která se na horách stará o kostelíček, že uháčkuju nějaké ozdobičiy. Mimochodem kostelíček je tam maličký, takový chuďoučký, protože byl několikrát vykradený, ale je světlý, udržovaný, plný květin a působí takovým milým, uklidňujícím dojmem. Takže do tohoto mě milého kostelíčka jsem udělala stovku ozdob. Je to vlastně 50 vzorů ve dvojím vyhotovení, aby na každé straně byly stejné.












. . . a je odevzdáno, raději dřív, protože nevím, kdy se tam zase podíváme . .
Teď jsem zjistila, že jsem nevyfotila všechny, že jich šest chybí, ale to je nakonec jedno.

Podzimní dekorace

1. listopadu 2012 v 8:42 Ostatní tvoření
Za chvíli už budeme dělat vánoční výzdobu a já jsem sem ještě nestihla dát tu podzimní. Chtěla jsem dát nejdřív fotky z hor, do toho jsem musela zvěčnit letošní první chumelení a tak nějak nestihám. A to jsem mezi tím měla ještě Vánoce. Ne nelekejte se, zatím mi to ještě trochu myslí, ale háčkovala jsem ozdobičky do horského kostelíčka a už je taky i předala, ale to až příště. Moc jsem té podzimní výzdobě nedala, na růžičky jsem si nasbírala trochu listí a dala na balkon. Ale pak jsem zjistila, že na to nemám čas ani náladu. Ale v sobotu jsme byli na hřbitově, to mě vždycky rozlítostní a do toho ještě začalo pršet a to mě dodalo. Když jsme přišli domů, dala jsem se do přerovnávání zásuvek a uklízení, to mi totiž na špatnou náladu většinou zabírá a chtěla vyhodit i ty listy z balkonu, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem si pár růžiček umotala a nálada se trochu zlepšila.

. . . pokud by vám připadalo, že se růžičky dost lesknou, tak jsou přestříknuté lakem na vlasy. . .






. . . tuhle "sovu podzimní" s jablíčkem a nějakou podzimní květenou mi přivezli mladí z Polska. . .