Říjen 2012

Hubovec

30. října 2012 v 12:57 Recepty
Na houbách jsme na chaloupce sice nebyli, nějak se nedostával čas nebo jsme byli tak zmořeni, že bychom do lesa na kopci snad ani nevylezli, ale pár hub přinesla sousedka, tak jsem udělala krkonošké jídlo, hubovec, jak mě ho naučila horská kamarádka. Maminka, ač byla z hor, hubovec nedělala nebo si už nevzpomínám, ale je to náramná mňamka. Patří do něj 10 ingrediencí a to podle chuti, všechny nakrájené na kostičky.

Recept
cca 8 housek
houby dle chuti (mohou být i sušené, povařené ve vodě)
větší cibule
česnek dle chuti
sůl
pepř
mléko
anglická slanina (dřív ji nedávali, ale je tam moc dobrá)
2 vajíčka
hrstička krupice
vše smícháme ve středně husté těsto a nalijeme do pekáčku na rozpálený omastek. Pečeme na 180 st, do zlatava.

Když jsem byla u druhé kamarádky, nabídla mi hubovec, na kterém byly zapečené švestky. Koukala jsem na to divně a přiznám se, že jsem myslela, že to nespolknu, ale bylo to moc dobré, takže u nás se o té doby dávají navrch i švestky.

Takhle to vypadá před pečením, podotýkám, že litinový pekáček je po mé babičce, takže se v něm upeklo už hodně pokrmů, a taky je to na něm vidět, ale nedám na něj dopustit. . .

. . . je upečeno. . .

. . a můžeme baštit, jen nezapíjet pivem, alkohol a houby nejdou dohromady, mám to vyzkoušené na vlastní kůži, nebo spíš žaludek. . .

Jizera

29. října 2012 v 12:55 Fotografování
V sobotu mě Šarlota pěkně naštvala, klidně si přijede místo Martina na bílém koni, ale na mě si nepřijde, já tu dnes budu mít krásné podzimní počasí z 10. října, když jsme byli na chaloupce.
Manžel si objednal nějaké vylepšení k autu, nějakou chlapskou hračičku, sice auto líp nepojede, ale bude to hezčí, tak jsme vyjeli do Jablonce nad Jizerou, po horsku do Jablonečku. Cestou jsme zastavili u mostu přes Jizeru, tak jsem udělala pár obrázků.












A je to tady

27. října 2012 v 19:23 Fotografování
Když jsem na své stránky dávala včera zimní čepici pro dceru s prohlášením, že zima může přijít, tak jsem to nemyslela vážně, tohle jsem opravdu nechtěla. Na horách prosím, ať si chumelí, i když to taky ještě mohlo počkat, ale že bude padat i u nás v nížině. Určitě jsem to přivolala. Že jsem tu čepici nedala až těsně před Vánocemi bylo by to v pohodě. Od rána pršelo, ale po obědě se přidal sníh a takhle pomalu přibýval. Fotila jsem z balkonu a musím říct, že taky pěkně fučelo. A to mám připravený článek s obrázky Jizery, s krásně barevným lesem, tak to teda až někdy příště, tohle je aktuální.




Zima může přijít

26. října 2012 v 19:54 Háčkování
Sice jsem napsala do názvu, že zima může přijít, ale vůbec o ni nestojím. Na horách jsem po večerech uháčkovala dceři čepici a šálu. Sice nevím, jestli čepici bude nosit, lítá pořád vlasatá, ale třeba, až právě přijde ta zima, si ji ráno, až půjde do práce, ráda nasadí. Zvolila jsem tři barvy, které se ji budou hodit, má bílou bundu, červený kratší kabátek a černý kabát, tak to může vzít ke všemu.


Lípa

24. října 2012 v 10:19 Chaloupka
Ano, lípa byla naši velkou starostí. Roste asi 15 m od chalupy a její větve zasahovaly skoro až k ní. Navíc jsme loni objevili, že právě mezi větví rostoucí k domu a kmenem je velká prasklina a tak jsem trnula už loni, aby sníh nebo případná vichřice větev neulomily a ta nespadla na chaloupku. Radili jsme se s odborníky i neodborníky, jedni radili lípu porazit, ale to jsme nechtěli. Stojí tam myslím od roku 1918, kdy se, alespoň na horách tyto Lípy svobody sázely u každého domu a téměř u každého domu taky zatím stojí. Takže mimo to, že je to lípa památeční, nám poskytuje krásný stín. Pod její korunou sedíme u kávy, řežeme a štípáme dříví, já jsem tu letos natírala okna, zkrátka odpočíváme i pracujeme. Nakonec jsme se rozhodli pro méně radikální řešení, větev klonící se nad chaloupku odříznout. Požádala jsem o pomoc našeho šikovného souseda a dohodli se, že v sobotu ráno akce vypukne. Vnoučkové slíbili, že přijedou na pomoc, ale nakonec se ráno objevila i dcera, která když viděla, či spíš v pátek večer, když jsme si spolu volaly slyšela, že si dělám velké starosti, se rozhodla, že mi musí trochu "vynadat", abych se sebrala. Bála jsem se, aby se sousedovi při řezání něco nestalo, aby nedej Bože spadl, aby uříznutá větev nespadla na chalupu a tak pořád dokola. Navíc, celou noc pršelo, takže jsem si myslela, že se nakonec nic dít nebude. Jenže soused se objevil s úsměvem na tváři a mým starostem se jen smál. Kdybych ho někdy viděla při práci, tak bych si starosti nedělala a taky se smála. Odstraňování větve. to byl prostě koncert pro pilu, jednoduše řečeno, kdo umí, ten umí. bylo vidět, že to rozhodně nedělá prvně, zkrátka profík. Nejdřív jsem se vůbec nechtěla dívat, ale nakonec jsem udělala i nějaké obrázky. Doufám, že nám lípa ten krutý zásah odpustí a nadále nám bude v parných dnech poskytovat svůj stín a chládek.
. . . prasklina mezi větví vlevo a kmenem. . .

. . . zblízka to vypadalá ještě hůř. . .

. . . levá část bude odstraněna. . .

. . . a už to začíná, soused má na nohou stupačky a leze po kmeni jako veverka. . .

. . . a už padají první části větve. . .



. . . na silnější části došlo na výměnu pily, nastoupil větší kalibr. . .

. . . a další, tentokrát už pěkně silná část. . .

. . . poslední říznutí. . ,

. . . trvalo to hodinu a půl a zbyla hromada roští. . .

. . . a hromada silnějšího dřeva, zbývá ještě trochu uhrabat okolo a je hotovo. . .

Sadařské těšení

21. října 2012 v 20:30 Chaloupka
Už jsme opět doma z chaloupky, i když musím přiznat, že se nám moc nechtělo, ale výměna rozvodů vody v celém domě nás donutila. Bylo tam moc hezky, i když dnes odpoledne se už zatáhlo a byla mlha. Celou dobu jsme pilně pracovali. Trávu jsme posekali, uklidili, jablíčka jsme očesali my, švestičky z naši zahrádky očesal někdo jiný. Zbylo jich pár na jedné švestce, na kterou je od sousedů vidět. No co naděláme, není to poprvé a určitě ne naposledy. Chaloupka je zazimovaná, ale pokud bude ještě přijatelné počasí, tak se tam určitě ještě na pár dní podíváme.
Dokonce mi ubyla i jedna docela velká starost, ale o tom až příště. Teď jen pár obrázků naší úrody.
Nejdřív ale tradiční pohled ze dveří, tentokrát podzimní. . .

. . . jablíček se urodilo dost, ani jsme všechna neotrhali, necháme je spadnout a pak nahrabeme pod smrky pro srnky. .




. . . taky už pomalu tradiční obrázek, kostelíček, kolem kterého jezdíme. Stromy byly, proti minulým létům v této době, ještě hodně zelené. . .

. . . tenhle krásně barevný strom jsem vyfotila v Jilemnici u parkoviště, když jsme byli nakupovat. . .


. . . a toho malého ubrečánka taky tam, bylo mu moc smutno, nemohl se páníčka dočkat. . .

Co kvete na balkoně

1. října 2012 v 17:35 Květiny
Místo co kvete na balkoně, bych asi měla napsat dokvítá, ale begonie by si to nezasloužily, ty jsou stále ještě pěkné. Loni mi krásně kvetly tmavě červené a krásně oranžové, jenomže letos hlízy, přestože byly pěkné velké, nevyrašily. Budu se muset zjara po nějakých podívat. Begonie jsou jediné kytky, při jejichž nákupu se mě muž neptá, jestli těch kytek nemáme doma málo, ty se mu líbí. Jinak jeho heslem je:"Nejlepší kytky jsou umělý, ty můžu pěstovat i já", ale ty teda doma nemáme.




. . . tahle bílá měla krásný velký květ, ale fotograf, teda já, se tam tak něšikovně motal, až ho ulomil. . .


. . . tahle žlutá se tak schovává, že líp vyfotit nešla. . .