Září 2012

Galantní poezie

29. září 2012 v 16:01 Líbí se mi
Kdysi se mi do ruky dostala útlá knížečka Galantní poezie. Byl to soubor fancouzké galatní poezie, kterou upravil a přebásnil Radovan Krátký. Některí básničky vznikly už v 15 století. A protože mi připadaly tyhle verše vtipné, některé jsem si opsala a teď je objevila.

Diagnosa

Ptala se u lékaře Jana
zda je to lepší večer nebo zrána
/pokud se týče milování/,
a on jí řekl: Paní,
po ránu je to zdraví prospěšnější
zvečera je to zase zábavnější.
I řekla Jana mlsně, usměvavě,
že večer vždycky touží po zábavě,
že však teď bude kromě zábavy
od rána dělat více pro zdraví.

Upřímnost

Milenec v žáru lásky, se optal svojí krásky
zda by mu neposkytla onen kout,
v kterém by mohl slastně spočinout
Nezvu tak štědře na ta místa, řekla mu bez všech orací.
Zvláště když se tam někdo k odpočinku chystá.
Pod můj krov zvu jen lidi za prací.


Čtverák Robin

Robin chytal žabičky,
jimiž strašil holčičky.
Žel i jeho panáček,
byl jak malý žabáček.
Jel s ním jednou pomalinku
Klárce špásem po stehýnku
a ta vzkřikla s hrozným stonem,
dej ten neřád pryč a honem.
Neboj se, vždyť je to přec
pravil Robin, tamta věc.
Zaplať Bůh! Já měla strach,
žes byl zase na žabách.

Šumavské louky a lesy

27. září 2012 v 13:09 | i |  Tip na výlet
Mám dnes nějakou smutnou náladu, nevím proč, možná, že to působí to počasí. Pro její zlepšení jsem si znovu začala prohlížet fotky z dovolené a zjistila jsem, že tu nemám obrázky ze spousty míst která jsme navštívili, tak to trochu dnes napravím a zavzpomínám.
Při našich výletech po Šumavě jsem obdivovala krásu rozkvetlých luk a hezky zelených lesů (tedy těch nenapadených a nepokácených). Každou chvíli jsem chtěla zastavit, abych mohla fotit, jenže jsem se dověděla, že jsem jako malý dítě, že bych měla vědět, že nemůžeme zastavit zrovna tam, kde se mi to líbí, ještě když navíc za námi jedou další auta. Tak jsem to vyřešila po svém. Zkusila jsem fotit z okýnka a myslím, že to nedopadlo až tak špatně.










Placka na dvůr

26. září 2012 v 15:53 Recepty
Jablíček se letos urodilo dost, takže už jsme si štrúdly užili a já jsem hledala na internetu recept na nějakou novinku s jablky. Do mého hledání se ozval muž:" Prosím tě nehledej žádný novinky, udělej placku na dvůr, ta je stejně nejlepší". Takže to dopadlo, jak chtěl, upekla jsem jak on říká, pro její křehkost a drobivost, placku na dvůr, čili hraběnčiny řezy. Na sníh jsem nasypala hodně oříšků, muž si dal kávíčku a byl spokojený. Myslím, že je to moučník natolik známý, že nemusím tentokrát ani uvádět recept.


Mumlavský vodopád

24. září 2012 v 19:12 Tip na výlet
Loni jsme se koncem srpna, když jsme byli na chalupě, vydali na výletek do Harrachova, kam jsme ale nedojeli a jak jsem již psala zdevýsledkem bylo nové autíčko. A protože mu je tím pádem rok, jeli jsme na garanční prohlídku a protože jsme byli objednáni na ráno, rozhodli jsme se, že loňský výlet napravíme a zajedeme do Harrachova. Dojeli jsme do Jablonečku a sotva muž vjel do dílny, začaly padat velké kapky vody, v tu chvíli byla tma jak v noci a začala pěkná bouřka. Byli jsme rádi, že jsme mohli zůstat v autosalonu. Pan majitel nám přinesl kávičku a posadil se k nám, povídali jsme o všem možném, takže to krásně utíkalo. Asi za hodinu přestalo pršet, tak jsme vyrazili na obhlídku Jablonce. Nakonec se ukázalo i sluníčko, takže jsme mohli plánovaný výletek uskutečnit. Auto jsme nechali na záchytném parkovišti a vydali se k Mumlavskému vodopádu., který leží tak 1,5 km od rekreačního střediska Harrachov. Jak je jasné z názvu, tvoří je řeka Mumlava, která protéká žulovým řečištěm a voda padá do hloubky 12m. V řečišti jsou vytvořeny prohlubně až 6m široké, jsou to "obří hrnce" nebo tzv. Čertova oka, která se vytvořila pohybem vody a kamínků.
. . . vyjíždíme a po pár km se nám naskýtá tenhle pohled. . .


. . . chaloupka v Jablonečku, kterou jsem nemohla nevyfotit. . .

. . . šlapeme lesní cestou a já opět chválim své kamarádky hůlky, ještě že mi je dcera koupila i přes můj počáteční odpor . . .

. . . pařez i kořeny stromů obrostlé mechem a kapradím. . .

. . . a jsme u vodopádu . . .

a mě napadá, že když jsme tu byli před lety s vnoučky, chodilo tu hodně mladých lidí s dětmi, ale teď je doprovázejí většinou pejskové. Tady ti na fotce s sebou měli hned dva krásné vlčáky a musím říct, že i velmi poslušné. . .

. . . vodopád hodně zblízka.. .

. . . obří hrnce, tady to není tak dobře vidět. . .

. . . tady už je to lepší. . .


. . . a ještě hořec. . .

Harrachov jsme si nechali na příště, byli jsme dost ucaprtaní, hlavně já, a protože se nedá zaparkovat nikde blíž, museli bychom dojít ještě těch 1,5 km pěšky z parkoviště do Harrachova, projít ho a potom zpátky a to už by bylo, ještě po ranní procházce Jabloncem, docela dost.

To jsem si zas dala

22. září 2012 v 19:50 Čtyřnozí kamarádi
O naší Bony, čtrnáctileté bytové kočičce jsem se už zmiňovala několikrát. Ovšem jak jsem si zase naběhla, si nemůžu nechat jen pro sebe. Bony, když něco chce, tak se přede mě sedne a mňouká. Na moji otázku: "Tak co chceš?" se zvedne a já jdu za ní, tak se dozvím, že nejsou otevřené dveře do ložnice, že má ještě chuť na paštičku, to mě dovede ke spižní skříni nebo že jsem zapomněla ustlat, protože na neustlanou postel si ona prostě lenout rozhodně nemůže. Tuhle mě zase vedla k ložnici, jenže dveře byly otevřené, postel ustlaná, Bony na ni vyskočila, ale mňoukáním dávala najevo, že ke spokojenosti ji ještě něco chybí. Přemýšlela jsem, co by tak mohla chtít, až mi došlo . přikrejt, no jasně. Před tím jsem několikrát, když jsem na balkoně zalila kytky a Bony už byla uložená na mé posteli, vzala cíp deky a lehce ji z legrace a taky abych ji trochu pozlobila, přikryla se slovy:"Abys nám nenastydla, už je ráno chladno a já na tebe nechávám otevřené okno". Tak jsem to opět zkusila jestli jsem uhodla, co požaduje a vzala cíp deky a lehce ho přes ni přetáhla a co myslíte. Je to tak, chtěla přikrýt. Takže jsem si zase dala, teď ji ještě budu chodit přikrývat.

. . . "lip by to nešlo?"

. . . "teď jsem spokojená". ..

. . . "co mě budíš, fotit se už nechci"


A ještě vám povím, jak se mi "ztratila" Přišla jsem do ložnice a kupodivu moje postel byla prázdná. Říkám si, kde asi ta naše můrečka je a jdu ji hledat. Obešla jsem všechny její oblíbené skrýše, pod postelí, na židli pod stolem, za gaučem, mezi kytkama a tak různě, ovšem nikde nebyla. Dokonce mě napadlo, jestli nevyskočila na balkoně na zábradlí, jak to už několikrát udělala a má to přísně zakázáno -:-) a nespadla dolů. Dole jsem ji neviděla, ale co když se doplazila pod keře. Tak jsem se chystala, že zajdu dolů. Ale předtím jsem si ještě jednou téměř lehla a koukala znovu pod postele. A jak se tak zvedám a opřu se o postel, tak mi přijde kouknout na skříň a co myslíte, byla tam a klidně se koukala na moje pachtění a číčání. Jak tam vylezla nevím, ale dostala co proto. Muž to komentoval slovy: Tys ji vynadala téměř do bezvědomí, . . . ale svého." Tak takhle se mnou naše zlatíčko "cvičí".

Konečně

20. září 2012 v 9:40 Jen tak
Ano, konečně jsme se zmohli na nový stůl a židle do kuchyně. Manžel moc pro nějaké novoty není, ale mě už ty staré židle "pily krev". Vybrala jsem to a manžela postavila před hotovou věc a jeho námitky, že je tenhle stůl o 20 cm delší, jsem odbyla :" No a co 20 cm, na každou stranu 10, to nic není". Jenže jsem nevěděla, co breptám. Léty nacvičené kroky do spižní skříně a zpět mezi starým stolem se projevují. Těch pouhých 10 cm mi způsobuje soustavné modřiny na nohách, ale raději ani nedutám. Ale to jsem vlastně nechtěla psát. Na tenhle stůl mi připadal ubrus zbytečný, tak jsem hledala ve skříni jen něco menšího a narazila jsem na krabičku s prostíráním, které mi před lety dcera, asi když chodila do 3. nebo 4. třídy vyrobila, už ani nevím k čemu, nejspíš k Vánocům. Pamatujete se na nažehlovací záplaty, to se už teď asi ani nevyrábí, tak z nich vystříhala motivky, které obkreslila z nějaké knížky a nažehlila na látku. A mě se opět vybavilo, jakou měla radost, že s mi to líbí. A tak mi nedalo, abych vám její výtvor nepředvedla i po tolika letech. Ovšem jestli se sem podívá, dostanu zřejmě vyčiněno.

. . . náš modřinovač. . .

. . . a to je popsané prostírání. . .


Výstava

15. září 2012 v 18:47 Jen tak
Zúčastnila jsem se vernisáže výstavy obrazů Hany Jarošové a objektů keramiky a porcelánu Simony Gleissnerové. Výstava je pořádána za podpory MAS Hradeký venkov, MAS Společná CIDLINA a sloupenského zámku. Slavnostní vernisáž uvedla ředitelka MAS Hradecký venkov Ing. Jana Rejlová za hudebního doprovodu houslisty Karla Výborného.
Hana Jarošová je moje bývalá kolegyně ze školy a potěšilo mě, že si na mě vzpomměla s pozváním, i když tam už pár let nejsem. Výstava se koná na zámku ve Sloupně. Nebudu se rozepisovat o jeho historii, to snad někdy příště, jenom mi nedá, abych se nezmínila, že zde pobýval Jan Ámos Komenský před odchodem do exilu. Tentokrát zde neuvádím fotografie své, ale M Gonšenicové, se svolením Hany Jarošové.
Sloupenský zámek. . .

. . . před zahájením, vystavená keramika S. Geissnerové. . .

. . . zahájení. . .




. . . a nyní již některé z Hančiných obrazů. . .












Papoušci

13. září 2012 v 13:00 Jen tak
V neděli jsme byli, jak jsem již zmiňovala v minulém článku, na návštěvě u rodičů manžela neteře. Jezdíme k nim moc rádi, jsou velmi milí a moc pěkně se s nimi povídá. A nejen to, mají i krásnou zahradu s posezením, plno kytek a taky papoušky. Chovají jich spoustu, ale neptejte se mě, jak se který druh jmenuje. To by daleko líp věděli jejich malí vnoučkové, já si pamatuju jen korelu a kakariky. Takže pár obrázků, a i když přes pletivo, uvidíte, jak jsou krásní. U některých se mi podařilo dát foťák až na pletivo, takže fotku neruší. Někteří papouškové byli plaší a focení se jim moc nelíbilo, ale někteří se vyloženě předváděli.











. . . dostala jsem taky tyhle krásné dýničky, ale nezeptala jsem se, jak je nejlépe uchovat takhle pěkné, poradíte mi. . .




Koupání

12. září 2012 v 10:08 Tip na výlet
V neděli jsme byli na návštěvě u známých a tak jsem se chystala, že v pondělí, až přijedu z kontroly na očním v Hradci, ukážu fotky, které jsem tam nafotila. Jenže paní doktorka prohlásila, že jsme už dlouho nerozkapávaly, a tak když jsme odpoledne dorazili domů, viděla jsem všechno v mlze, tak jsem usoudila, že bude nejlepší. když si chvíli lehnu. Jenže chvíle se protáhla až do úterního rána. Já nespavec, jsem tetokrát spala jako dudek, nevím, jestli se na tom mohly podílet ty kapičky, ale zřejmě jsem to potřebovala.Takže z návštěvy budou obrázky příště, protože když jsem ráno viděla tu krásně modrou oblohu, tak mě napadlo, že bychom se mohli jet vykoupat na naše oblíbené místo, o kterém jsem se tu už zmiňovala, do Mělic. Je to od nás trošku z ruky, ale nám se tam moc líbí. Mysleli jsme, že tam budeme téměř sami, jako jiná léta, když tam takhle pozdě v létě jedeme, ale mýlili jsme se. Lidí bylo kolem rybníka i ve vodě dost. I na "našem" místě bylo obsazeno a když jsem mezi ně vyrukovala v plavkách, připadala jsem si dost divně, protože to byli samí naháčkové. Jedni se po našem příchodu ustrojili, ale dalším to nevadilo a nám taky ne. Voda byla báječná a tak jsme tam prožili krásný den. Mysleli jsme si, že už sluníčko, i když krásné hřálo, nemá tu opalovací sílu, ale muž, který byl už opálený z chalupy, ale protože tam většinou nosí ponožky, si teď téměř na konci léta, spálil nárty. Když se dnes podívám z okna, tak jsme to naše koupání stihli na poslední chvíli.


. . . plážičky kolem rybníka. . .

. . . voda byla krásně čistá, jen v tomto koutě bylo dno dozelena. . .






. . . pozdrav z vody. . .

Artisté

10. září 2012 v 8:58 Chaloupka
Když jsem se motala na chaloupce venku, zaujali mě dva hlemýždi, kteří lezli po vysokém stonku dolů. Jeden toho posléze nechal a nevím, jestli v polovině usnul, ale ten druhý se tužil. Bylo zajímavé pozorovat, jak to svoje tělíčko s boudičkou převaluje na všechny strany. Muž se mi nejdřív smál, ale pak ho chvilku pozoroval se mnou a tak mohl nafotit i dalšího diváka, který mi přistál na zádech.






. . . jeden pozorovatel seděl ještě na listě. . .

.. . a další mě na zádech . . .

Léčivá studánka

8. září 2012 v 13:52 Tip na výlet
Tentokrát jsme na chaloupce byli pěkně dlouho. Hned po pouti nás tam vyhnala vedra, která se v zeleni přece jen snáší daleko líp než ve městě. Jinak nás tam opět čekala samá práce. Trochu jsme natírali okna, i když jsem nestihla všechna. Je jich tam 10 a jsou dělená, takže jde jak broušení, tak natírání dost pomalu. Já jsem trochu ráno a navečer pokoušela dát dohromady zahrádku a manžel sekal trávu a to tak zuřivě, že se něco pokazilo na sekačce. Takže ji pak dával dohromady a protože je pečulka, když už ji měl rozebranou, tak se různě čistila a natírala, takže už nestihl posekat všechno. Příště, si myslím, že bude sekat sama. Jeden den jsme si dopřáli výletek k léčivé studánce do Stromkovic. Jednou už jsme se tam byli podívat, ale tentrokrát jsme se vydali pro vodu a šli jinudy. Cesta byla docela pěkná, vedla lesem a kolem rostla horská květena, včetně kopřiv.

ze svahu stékají potůčky vody. . .

. . . a už se blížíme ke kapličce, pod kterou teče prý léčivá voda, která prospívá očím. . .

. . . cesta je lemována obrázky Křížové cesty. . .

. . . a takhle vypadá kaplička s přední strany. . .

. . . uvnitř je dřevěná socha Panny Marie, která mi moc nešla vyfotit, sklo ve dveřích nebylo totiž moc čisté. . .

. . . po kamenných schodech se schází k pramínku vody. . .

. . . na stojánku visí spousta všelijakých hrníčků, některé jsou velmi pěkné a kupodivu tam vydrží. . .

. . . na stráni proti vchodu jsou lavičky pro poutníky, když se koná bohoslužba. . .

. . . zpáteční cesta byla horší, chvíli vedla do pěkného kopce. Manžel nesl statečně v batůžku vodu a já měla co dělat sama se sebou, ještě, že jsem měla svoje hůlky. Docela nás překvapilo, že jsme potkávali spoustu lidí a mladých a ještě víc jsme byli překvapeni, že všichni zdravili, bylo to velmi milé. . .

. . . když jsme se dostali zpátky k autu, byl nejvyšší čas na oběd, tak jsme vyjeli nahoru na Rezek a tam jsme se v Chatě na Rezku naobědvali. Stoly byly sice venku, ale my jsme zkusili jít dovnitř, jestli tam nebude větší chládek a udělali jsme dobře, chládek byl . . .

. . . a my jsme si najednou připadali, že obědváme v krkonšském muzeu a než nám přinesli jídlo, měli jsme co prohlížet