Duben 2012

Jaro na lukách

17. dubna 2012 v 20:18 Fotografování
Dnešní slunečné, ale i dost chladné dopoledne jsme využili k procházce, samozřejmě na luka a k Cidlině. Cestou jsme se stavili na zahradě. Sousedovic Punťa na nás pouštěl hrůzu, abychom snad nevstoupili na zahradu, kterou hlídá. Je zajímavé, jak tihle malí pejsci mají statečná srdíčka.

. . . omrkla jsem třešeň, která začíná kvést, ale její kvítka mi připadala taková pomuchlaná, asi ty noční chladna jim moc nesvědčí a včelku jsem neviděla, ba ani neslyšela, žádnou. . .

. . . na chodníčku se k sobě na sluníčku tulila Ofinka a Černobílý, kteří zbyli z těch 5 kočiček souseda,, které jsme se švagrovou krmily, zde . Občas některá přestala chodit na jídlo, tak jsme se ptaly a dověděly jsme se, že umřely. Byla to celá bílá Sněženka, Čertík a Stříbrňáček. Je nám to moc líto. . .

. . . luka už se pěkně zelenají, v pozadí vykukuje metličanský kostel sv. Jakuba. . .

. . . mraky se pěkně kupily a

. . . sluníčko si s námi hrálo na schovávanou. . .

. . . a jsme u Cidliny, stavím se ke "svému" sloupku na mostě a fotím Cidlinu, opět jinou. . .

. . . vyplašila jsem kačera s kačenkou, všimla jsem si jich dost pozdě, málem se mi je nepodařilo ani vyfotit. . .

. . . kvetou břízy i nějaká trnka na břehu. My jsme se ale dívali na komín v Humburkách, kam každý rok přilétají čápi, ale hnízdo bylo prázdné, asi tu ještě nejsou a vydáváme se zpět, trochu jinou cestou. . .

. . . a ejhle, pan čáp už je tady a už se na lukách krmí, místo aby upravoval hnízdo, ani jsme nepostřehli, že tam
přiletěl. . .

. . . že by ho něco kouslo nebo mu uvízla v krku nějaká větší dobrota, každopádně se potřeboval podrbat, tak to
i učinil. . .

Hřbitov v Hořicích

15. dubna 2012 v 13:33 Fotografování
Jak jsem už psala byli jsme minulý týden v Hořicích a já jsem si krátila čas čekání na manžela, který něco zařizoval, procházkou. Vyšla jsem na vrch Gothard, opět prohlížela sochy, které jsem vám už ukazovala zde a zde a zašla na hřbitov, tentokrát na jiný než minule. Docela ráda si prohlížím náhrobky a čtu nápisy. Byla jsem tam sama, všude ticho a tak mě napadlo, kolik bolesti a smutku tu prošlo, ale nakonec i pokoje, klidu a smíření a že přes okázalost některých hrobek a pomníků jsou si tu všichni rovni.
Vstupuju velkolepou branou na hřbitov a otáčím se, teď jde vyfotit, protože lípy nemají listy. . .

. . . hned u vchodu je umístěna jedna tabulka s nápisem a o kus dál další. . .

. . . kříž uprostřed hřbitova. . .


. . . a ještě několik pomníků a hrobek, většinou z pískovce, který se v blízkosti Hořic těží. . .




Minulý týden

14. dubna 2012 v 19:06 Jen tak
Minulý týden byl ve znamení zařizování, kontrol u lékaře a pro mě následně spaní. Přijela jsem vždycky totálně odrovnaná, unavená, že jak říkám, opřít mě do kouta, tak spím. Takže jsem nešla do kouta, ale rovnou do postele. Nevím, ale čekání u lékaře mě dokáže vždycky dokonale zdeptat. Ač objednána na určitou hodinu, dostávám se na řadu tak se zpožděním téměř dvou hodin. A poněvadž se má kontrola týkala očí, chci vám popsat zážitek s mými brýlemi. Téměř před dvěma lety mi paní doktorka napsala nové brýle, protože ty původní byly staré 10 let a tudíž bych si prý měla pořídit něco nového. Souhlasila jsem a hned se s předpisem stavila v optice. Pan prodavač nebo optik, nevím, byl velmi milý, usadil mě u stolečku a nosil a zkoušel mi stále nové a nové obruby. Konečně usoudil, že jedny mi sedí nejlíp a já jsem souhlasila. Pak došlo na skla a protože mám na levém oku poměrně dost dioptrií a navíc trpím astigmatismem, tak musím mít nějaké zvláštní čočky, pak mi ještě doporučil ztmavění, s čímž jsem také souhlasila, protože když nosím brýle stále, je to potřeba. No, a když mi to všechno spočítal a vyslovil částku téměř 20 tis.Kč, tak se mi ještě protočily panenky, ale bylo mi trapné to odříct, tak jsem ty nekřesťansky drahé brýle, tentokrát se skřípěním zubů, zaplatila. Všechno bylo v pohodě, ale koncem března, kdy už chyběl do záruční doby 1 měsíc, začaly se na levé čočce tvořit takové mapy a dole se objevilo něco, co vypadalo jako kdybych si brýle vyčistila smirkovým papírem. Tak jsme se vydali do optiky v Hradci, kde mi brýle dělali, co s tím. Opět jsem se setkala s velmi milým a příjemných chováním, sepsali se mnou reklamaci a sdělili mi, že to musejí odeslat výrobci k posouzení a že to bude trvat 30 dní. Požádala jsem, aby tam připsali, že prosím o rychlé vyřízení, protože moje staré brýle, když pominu, že příšerné, mi začaly dělat na tvářích ekzém. Nesnáším nikl, a tak už léty opotřebovaná vrchní úprava vzala za své a kov začal působit. Pokoušela jsem se udělat vlastní úpravu a to lakem na nehty. Trochu to pomohlo, ale stejně jsem doma chodila olepená na tváři, abych se alespoň trochu chránila a čekala, že tak budu strašit měsíc a pak ještě třeba vypláznu tučnou sumu za nová skla. Velmi mě ale překvapilo, když už za 8 dní se mi z optiky ozvali, že si mohu přijet a že má reklamace byla uznaná a mám nové čočky. Takže mi to udělalo radost a bylo to asi na minulém týdnu to nejpříjemnější.

Nová panenka

11. dubna 2012 v 17:43 Panenky
Včera jsme byli v Hořicích, manžel tam potřeboval něco zařídit a já jsem zatím chodila po hřbitově, prohlížela náhrobky a trochu fotila. Když jsme se sešli u auta nebyl manžel sám, ale přinesl s sebou tuhle krásku.

Slunečno, ale . . .

9. dubna 2012 v 23:09 Fotografování
Dnes jsme u nás měli ráno -2,8° a nevypadalo to nijak pěkně, ale odpoledne se udělalo krásně slunečno, tak jsem vytáhla muže na procházku. Moc se mu nechtělo, ale argumenty, jak je krásně a teplo se mi ho podařilo přemluvit. Slunečno bylo, to ano, ale teplo tak leda doma za oknem, venku to pěkně studeně fučelo. Tak jsme se nikam za město nepouštěli, kde vítr fučel určitě ještě víc.
Hned u domu vykvetla tahle nádherná obrovská kytice. . .



na jedné zahradě se mi zalíbilo tohle uvítání, tak jsem hned začala přes plot fotit, ale. . .

. . . tenhle hafánek dával hlasitě najevo, že se mu moje počínání nelíbí a zřejmě pro větší vážnost si vylezl i na boudu, ale když jsem zjistila, že je chudáček uvázaný, klidně jsem pokračovala ve focení. . .




. . . pesan stále štěkal i můj muž z toho začal být nesvůj, tak jsme pokračovali a na další zahradě, kde mě sice nevítali, ale ani na mě nikdo nepouštěl hrůzu jsem vyfotila hyacint v krásné barvě. . .

. . . a ještě tulipány, které na konci květů ranní mrazík trochu poznamenal. . .

. . . květy jabloní ještě naštěstí nestačily vykouknout, takže jim mráz snad neublížil. . .

, , , domů jsme přišli docela vymrzlí, tak jsme si uvařili čaj a snažili se zlikvidovat něco z toho, co jsem napekla. Děti sice včera něco ujedly, ale já jsem měla velké oči a tak to teď budeme jíst kdoví jak dlouho. Tak aspoň věneček nebo linecká vajíčka si dejte s námi. . .



Nic nového

4. dubna 2012 v 13:49 Velikonoce
Každý rok jsem dělala na Velikonoce nová vajíčka, ale letos mi to nevyšlo. Slíbila jsem loni kamarádkám, že jim na letošní výzdobu nadělám nějaké krasličky s kytičkami i oblečené, ale protože mi připadalo divné, vyrábět vajíčka jindy, než před Velikonocemi, zůstalo mi všechno na poslední chvíli. Myslím, že bych nemusela ani psát, že je to šílená piplačka. Vím, že tohle znáte už velmi dobře, ale nedá mi, abych alespoň poslední z mé letošní tvorby nevyfotila, aby bylo vidět, že jsem nezahálela.
Krasličky na zavěšení, s papírovými kytičkami

Krasličky potahované látkou a zdobené "zrníčky" a kroužky z papíru

A ještě kuřátka z naší cukrárny, běžně dělají indiánky, ale před Velikonocemi kuřátka

Nakonec ještě trochu jarního ptačího zpěvu