Listopad 2011

Krabička s pohledy

28. listopadu 2011 v 13:40 Vánoce
Když jsme si udělaly tu dámskou jízdu s výrobou adventních věnečků, tak jsme při ní samozřejmě i hodně vzpomínaly na všechno možné. A tak došlo i na posílání vánočních pohledů. Hned jak se začaly objevovat v trafikách vánoční pohledy, maminka začala vybírat a nakupovat a ukládat do krabičky, až nastane ta správná doba k jejich odeslání. Musela jich nakoupit hodně, protože od nás odcházelo kolem 40 přáníček a stejně tolik jich dostávala. Pro maminku to byl přímo obřad. Vyndala sešitek s adresami svých přátel a známých a krabičku s pohledy. Potom začalo vybírání, které maminka komentovala: "Tuhle zasněženou chaloupku pošlu Mařence, ta se jí bude líbit . . . . a tak to pokračovalo, pokud všem nevybrala pohlednici, která by se jim líbila a potěšila je. Přitom se obracela na tatínka, který seděl většinou na gauči a ještě mu stačila vypovídat, co se u toho nebo té, kterým právě psala přihodilo v rodině za uplynulý rok. Když tatínek odešel, bohužel dost brzy, přišla maminka najednou s tím, abych ji přišla napsat pohledy, že na to už nevidí a že se jí třesou ruce, tak aby to k něčemu vypadalo, jak říkala. Ale já jsem poznala, že to s těma očima není tak zlé, křížovky luštila a na ta malá písmena viděla dobře. Mamince chybělo právě to povídání a potom, když do sešitku s adresami začala dopisovat křížky s datem, potřebovala si popovídat a s někým zavzpomínat ještě víc. Když maminka odešla, vzala jsem si krabičku se zbylými pohlednicemi k sobě. Pohledy k Vánocům už neposílám, většinou to řeším SMS nebo e-mailem, ale krabičku si občas otevřu, prohlížím pohledy a vzpomínám. A právě dcera si na tuhle krabičku vzpomněla a hlavně na pohledy panenek, které ji babička koupila a které se samozřejmě nikomu neposlaly. Takže pro radost dceři a třeba i vám, jsou tady



Odpolední sešlost

26. listopadu 2011 v 19:07 Vánoce
Dnešní odpoledne proběhla taková holčičí jízda. Dcera pozvala svou potenciální snachu a mě, abychom si v klidu, bez mužských, užily tvoření adventních věnečků. Odpoledne se vydařilo, nasmály jsme se a dokonce i to, kvůli čemu jsme se sešly, vytvořily. . .





Andílci

22. listopadu 2011 v 13:01 Vánoce
Letos, stejně jako minulá léta, jsem se zařekla, že už si nebudu kupovat žádné lapače prachu (to je výraz mého muže) a letos, stejně jako minulá léta, jsem nevydržela a kupovala. Rozšířila jsem opět svou sbírku andílků, kterou jsem vám ukazovala loni, o další dva. Křidýlka z peří se mi tedy moc nelíbí, ale roztomilé obličejíčky mě dostaly. A člověk si přece musí občas udělat radost, co říkáte?

Pletení

18. listopadu 2011 v 15:17 Ostatní tvoření
Pletení pro chobotnici, tak mi to alespoň připadalo, chyběly mi totiž ruce. Ale musím to vzít od začátku. V galanterii jsem uviděla klubíčko příze s názvem VEGA, možná, že ho znáte, pro mě to byla novinka. Je to takový smotaný pruh dírek, ze kterého se pletou šálky. Dala jsem se zlákat, ale začátek byl dost krušný, alespoň mě připadalo, že bych potřebovala ještě nějaké ruce navíc. Postupně jsem se prokousávala až ke konci a když už jsem trošku přišla jak na to, šálečka přibývala docela rychle.
Tady je začátek, kdy jsem uvažovala, že toho nechám. . .

a takhle vypadá hotový výrobek . . .


Ještě musím podotknout, že šálečka je pro dceru, já už bych si asi na něco takového netroufla.

Na lukách

16. listopadu 2011 v 22:05 Fotografování
Po delší době se zase dnes ukázalo sluníčko a tak jsme toho využili a vyšli si na naši oblíbenou procházku na luka. Letos jsme tam vlastně byli naposledy na jaře. Naše luční pěšinka je totiž zahrazena elektrickým ohradníkem a na lukách se pasou krávy, takže tam musíme chodit oklikou a po cestě, která není zrovna příjemná na procházku. Ale dnes jsme přece jen tou oklikou šli.
Most, ze kterého fotívám Cidlinu někdo pořádně poškodil. Betonový sloupek je přeražený a leží dole ve vodě a trubky ční do prostoru. Docela mě to mrzelo, snad to brzy opraví.

. . . Cidlina je ale krásná v každém ročním období, můžete se mrknout do Galerie. . .

. . . stromy na lukách jsou ještě krásně barevné.. .

. . . tady se říká U koláče a když se podíváte, tak určitě poznáte proč. Nejlíp je to vidět na zimním obrázku. Koláč je vodní plocha, kolem které rostou stromy a uprostřed má ostrůvek. Na posledním, nejnovějším obrázku je voda vypuštěná a je vidět jen zvednutý ostrůvek. . .

. . . a ještě březová alej. . .




Koníčci

13. listopadu 2011 v 16:46 Fotografování
Dnes jsem měla úžasnou možnost navštívit stáje velkochovatele koní. Bylo to pro mě něco úžasného. Nikdy jsem neměla možnost setkat se s těmi krásnými zvířaty tak zblízka, abych je mohla i hladit. Koníčci sice odpočívali a spali, ale téměř všichni se při našem příchodu otočili a natahovali hlavy přes ohradu stání. Omluvila jsem se jim, že je ruším a fotila. Ještě musím napsat, že koníčků i s hříbátky mají přes 150 .
. . . protože bylo docela hezky většina koníčků byla venku ve výbězích. . .

. . . tady jsou maminky s půlročními hříbátky. Nevím, proč se jim nejvíc líbilo stání v blátě, ale zřejmě čekaly, že už brzy
půjdou domů. . .

. . . to jsou maminky. .

. . . a tady už jsme ve stáji, kde jsou koníčci, kteří jsou ve výcviku. . .



. . . všichní koníčci se vzbudili, jen tohoto naše návštěva nechala klidným, spokojeně chrupal dál. . .


. . . sluníčko, které prosvítalo okny zbarvilo tohoto koníčka trochu do žluta. . .

. . . když jsme se vraceli, tak jsem ve výběhu marně hledala hříbátka a zjistila jsem, že se jim podařilo utéct, jako všechny děti, vymysleli rošťárnu. . .

. . . ale stejně se drželi u maminek i když z druhé strany výběhu. . .

. . . a tohle jsou mladí kluci. . .

Zlato na zahradě

11. listopadu 2011 v 16:18 Fotografování
Na zahradě máme velkou třešni, kterou letos o úrodu připravil jarní mrazík. Ovšem teď na podzim se předvedla docela jinak. Její koruna se zbarvila do zlata. Chystala jsem se, že tu krásu vyfotím, ale než jsem se donutila, abych tam zašla, začal foukat vítr a většina zlatých listů byla na zemi. Tak alespoň ten zbyteček listí, teď už zabarvených do červena. . .

.. . zlatý koberec . . .



Axovo povídání

9. listopadu 2011 v 6:28 Čtyřnozí kamarádi
Minule se vám náš pejsek, tedy správně pejsek našich mladých, představil a dnes vám řekne něco o tom, jak se zabydlel a jak se má.
Jen jsem se parkrát v mém novém domově vyspal, už mě vzali na návštěvu k nějakému pánovi, ke kterém asi chodí hodně zvířátek, protože jsem je tam cítil. Pán si se mnou povídal, díval se mi na ouška, očička i do tlamičky a když se mi to začínalo líbit, tak mě úplně zákeřně něčím píchnul, to mě teda rozzlobil a ještě říkal, ať zase přijdeme a představte si, že mu páníčkové slíbili, že teda přijdeme, ale já nikam, kde mi ubližujou, chodit nebudu. Dopoledne většinou bývám sám doma, tak si pěkně pospím a pak mám plno práce. Než vytahám všechny deky a polštářky co mám v boudě ven a najdu na zahradě správné místo, aby se provětraly, tak mi to zabere dost času. Taky pomáhám paničce. Tuhle říkala, že bude muset vytahat ty muškáty z korejtek i když ještě tak krásně kvetou a připravila si je na chodníček. Tak jsem je všechny vytahal, nanosil jí je na schody k verandě, pečlivě jsem korejtka vyhrabal, aby s tím už neměla žádnou práci, ale žádného vděku jsem se nedočkal. Odpoledne přijde páník a hrajeme si spolu. Ale on vymýšlí takové divné hry, třeba pořád chce, abych si lehnul, sednul a tak podobně. Tuhle mi řekl, abych si lehnul a zůstal a šel ode mě pryč, no chápete to, co bych tam sám zůstával. Páník pak o mě řekl, že jsem beznadějný případ, ale panička se mě zastala, že jsem ještě maličký. S paničkou a ostatními si teda hraju raději, protože vymýšlejí lepší hry, honíme se, házíme si míčkem a pereme se o hračky.

Všimnul jsem si, že se mojí páníčci baví s lidmi, co bydlí za tou překážkou, co ji říkají plot. Myslel jsem, že se mají rádi a měli by se navštěvovat. Tak jsem jim šel příkladem a vyhrabal jsem krásnou díru pod tím plotem a šel jsem na návštěvu, ale páník se moc zlobíl, vynadal mi a svěřím se vám, dal mi i na zadek. Pak jsem z boudy pozoroval, jak tu krásnou díru, kterou jsem chtěl ještě zvětšit, aby se tam mohl taky protáhnout, zasypává a ještě říká paničce, že pod celý plot narovnal cihly. Tak se asi zase tak moc rádi nemají, když se nechtějí navštěvovat. Já jsem páníkům ale hned odpustil a hned druhý den jsem jim přichystal krásné překvapení. Nějaká paní nám dává něco do té krabice na vrátkách, panička říká, že to jsou letáky. Tuhle jsem se schval za sloupek a když tam chtěla dát ty letáky, tak jsem na ni vybafnul, že je upustila na zem. Byly krásné, barevné a daly se náramně dobře trhat. Tak jsem je všechny rozcupoval na maličké kousíčky a roznosil po celé zahradě. Řeknu vám, bylo to nádherné, jak rozkvetlá louka. Taky panička, když přišla domů, nebyla mocna slova a jen v němém úžasu zírala na tu krásu. Pak řekla: " Ty Pacholku, s tebou jsou teda radosti". Nevím, proč říkala Pacholku, když jsem Ax, ale to je jedno, hlavně, že měla radost. Večer se mnou chodí vždycky někdo na procházku, abych se naučil chodit na vodítku. Ale to mě chválí, že mi to jde hezky. Tuhle se mi ale už nechtělo jít, tak mě panička kousek nesla. To se mi teda moc líbilo, blaženě jsem si funěl. Paničce se to taky moc líbilo, protože taky funěla a moc mě chválila, jak už jsem pěkně těžký. Mějte se všichni pěkně. Haf, haf!
. . . že jsem vyrostl ? . . .


Betlem Žireč

7. listopadu 2011 v 16:04 Tip na výlet
Nejdřív bych vám všem chtěla moc poděkovat za milé komentáře v předcházejících článcích a přání brzkého uzdravení. Oči už mám jakž takž v pořádku i když ještě musím kapat. Docela mě to vyděsilo, právě na levé oko, kde to začalo, mám dost dioptrií, tak jsem měla strach, aby se to ještě nezhoršilo. Ale kupodivu jsem na kontrole přečetla o řádek víc než minule. Tak to snad už bude dobré. Takže vás budu moci postupně navštěvovat. Zítra ale chceme ještě zajet na kontrolu chaloupky a shrabat listí z lípy a bude konec výletkům, protože je brzy tma a u nás i mlhy.
Zjistila jsem, že jsem sem nedala ještě poslední zastavení našeho výletku a to bylo v Žirči, kde je Galerie soch Matyáše Bernarda Brauna. Nachází se v lese, v krásném prostředí. Sochy poustevníků a svatých jsou tesány přímo do skal a dojdete k nim po pěkně upravené cestě. Je to moc hezká procházka. Škoda, že sochy nejsou, až na jednu, zastřešeny, sice by to nebylo tak hezké, ale zase by tak nechátraly. Tak jen maličká ukázka těch zachovalých a jedné značně poškozené.
. . . cesta lesem k sochám je lemována skalami. . .

. . . poustevník Garinius před jeskyní. . .


. . . poustevník Onufrius, jediná socha, která je zastřešena. . .

. . . Vidění sv. Huberta, značně opršelé a porostlé mechem. . .

. . . sedátko, na kterém sedával M.B. Braun. . . musím říct, že jsem si ho vyzkoušela a sedí se na něm kupodivu velice dobře, no - přece si pro sebe nebude tesat něco nepohodlného, vytvaroval ho přesně podle pozadí a vedle je ještě místo pro nákresy . .