Říjen 2011

Kuks

31. října 2011 v 17:33 Tip na výlet
Abych dokončila povídání o našem výletu, který jsem kvůli očím přerušila. Zatím nejsem docela v pořádku, protože zánět se levého oka drží a přestěhoval se i do pravého. Už mě to docela štve. Ve čtvrtek jedu zase na kontrolu, takže doufám, že se to do té doby zlepší.
Takže naše cesta v sobotu před čtrnácti dny pokračovala z Velichovek na Kuks.
Kuks patří k nejvelkolepějším barokním areálům v Čechách. Jenže do současné doby se z něj mnoho nezachovalo. Stavba, která dnes kukskému komplexu dominuje je bývalý špitál s kostelem. Původní panské sídlo bylo zbořeno na počátku 20. století. Vraťme se však zpátky, do let 1697-1738 kdy se Kuks stal působením svého pána hraběte Františka Antonína Šporka honosným stavebním komplexem a kdy vznikly nejcennější plastiky nejvýznamnějšího sochaře českého baroka Matyáše Bernarda Brauna. Na levé straně je na zahradní zdi umístěna řada soch, na jejímž začátku je Anděl blažené smrti a pak následují ctnosti. Před druhým křídlem jsou umístěny Neřesti. I nádvoří a zahrada jsou vyzdobeny so chami M.B.Brauna.





. . . levé křídlo se sochami Ctností. . .

. . . sochy Ctností. . .


. . . vstup na nádvoří. . .

. . . sochy umění na zahradě - malířství a hudba. . .

. . . pravé křídlo. . .

. . . schodiště. . .

Naproti Hospitalu je tři metry široké schodiště s 52 schody. Je zdobeno sochami chrlících Tritonů nad kaskádovitými žlaby, po nichž stéká přebytečná voda z kukského pramene. Ve Šporkových dobách tu prý o slavnostech teklo víno.

. . . Tritoni zblízka. . .

. . . vykotlaný strom a takhle to vypadalo uvnitř kmene. . .

Podzim na horách

26. října 2011 v 10:18 Chaloupka
Pár dní jsem nemohla na počítač a i dnes je to jen tak chviličku na zkoušku. Přivodila jsem si, a ani nevím jak, parádní hnisavý zánět levého oka. Pak se mi ještě protočily panenky a to když jsem zaplatila v lékárně jen za borovou vodu na vyplachování očí 128 Kč a o dalším doplatku na kapky ani nemluvím. Ale hlavně, aby to pomohlo. Lepší se to jen pomalu. A protože jsem žádné svoje oblíbené činnosti nemohla provozovat, vydali jsme se na kontrolu chaloupky a taky na hřbitov k hrobu horské babičky a dědečka. Když jsme vyjížděli, byla tady u nás docela hustá mlha, ale jak jsme vyjeli na Novou Paku, nebylo po mlze ani památky. Krásná modrá obloha a sluníčko.
. . . pohled do kraje, tam je ještě mlha, ale stromy zatím příliš barvami nehýří . .

. . . Zlaté návrší, buď už trochu zasněžené nebo "zabílené" marazem. . .

. . . tady kousek dál, je už ale opravdu zasněženo. . .

. . . evangelický kostelíček v plném podzimním slunci a i tady jsou stromy ještě zelené. . .

. . . jeřabinám to na podkladu modré oblohy sluší. . .

. . . minule jsem u červené růžičky hlásala, že je to poslední letošní kvítek, ale mýlila jsem se, vykvetla ještě tahle stolistka. . .

. . . a "naše" Bára je opět smutná, že odjíždíme. . .

Lázně Velichovky

21. října 2011 v 16:52 Tip na výlet
Naším dalším zastavením sobotního výletu, byly lázně Velichovky, které mají více jak stoletou tradici. Jsou to malé, klidné a tiché lázně, obklopené lesy. Léčí se zde onemocnění pohybového aparátu. V takovém klidném místě by se mohly léčit i nervy, ale přiznávám, že pro mě by toho klidu bylo za chvíli asi až moc. Ale zajet si tam častěji jen tak na výlet, tak to by se mi líbilo. Lázeňské budovy jsou krásné opravené, posuďte sami.
. . . lázeňské vily. .


- - - hlavní lázeňská budova - Masarykův dům. . .

. . . fontánka před hlavní budovou . . .

. . . okolí Masarykova domu je upravené a přesto, že už byly ranní mrazíky, na rozkvetlých záhonech se to zatím neprojevilo . . .

. . . v parku je spousta pěšinek na procházky a i několik krásných alejí. . .


. . . restaurace Pod kaštanem, zvenku vypadá z části trochu omšele, ale uvnitř to bylo moc pěkné. Tady jsme si dali oběd, protože nám po důkladné procházce pěkně vyhládlo. Chvilku jsme si ještě odpočinuli při kafíčku a hurá za dalšími památkami. . .

A ještě milé ocenění od Jarmily a Janky, které přeposílám všem milým šikulkách, tvořilkám a fotografkám, které mě navštěvují. . .

Chlum

20. října 2011 v 11:49 Tip na výlet
Přesto, že teploměr ukazoval v sobotu ráno O°C, sluníčko krásně svítilo a vylákalo nás na výlet. Natáhli jsme zimní bundy a už se jelo. Nejdřív jsme si zajeli na Chlum, dějiště velmi chmurné bitvy. Není to od nás až tak moc daleko, ale nikdy jsme tam nebyli, jen vidíme ze silnice památníky. Nejdříve tedy něco z historie.
Po nástupu kancléře Otto von Bismarcka v polovině 19. století získalo ve střední Evropě stále větší vliv Prusko. Rozhodujícím momentem bylo obsazení Holštýnského vévodství Pruskem a vyloučení Rakouska z Německého spolku z podnětu Pruska. Odvetou vyhlásilo Rakousko Prusku l7. června 1866 válku. Bitva začala za rozbřesku 3. července. Během dopoledne mělo Rakousko mírnou převahu. K obratu došlo v důsledku špatné rakouské taktiky poté, co začala útočit rakouská infanterie. Ve výbavě pěšáků mělo výraznou převahu Prusko, neboť pruští vojáci byli vybaveni novým typem pušek - zadovkami, které již používaly patrony a proto se nabíjely daleko rychleji než zepředu nabíjené. Bitvu však rozhodl až příchod 2. pruské armády korunního prince Fridricha Viléma na bojiště. Rakousko ve dvouhodinovém boji o vrch Chlum ztratilo dosavadní převahu a okolo třetí hodiny byl Chlum obsazen pruskými vojáky. Rakouské cířaství disponovalo cca 200 000 muži a Prusko 225 000. Po této šílené bitvě zůstalo na straně Rakouské 5700 mrtvých, 7500 pohřešovaných a 7500 raněných. Na vítězné straně Pruské bylo 2000 mrtvých, 300 pohřešovaných a 7000 raněných. Bitvu dnes připomíná řada památníků a pomníků, kterých je po okolí rozmístěno více než 400.

. . . jeden z mnoha památníků, blízko je úvoz, který se nazývá Úvoz smrti, protože se do něj schovali rakouští vojáci a všichní byli zabiti. . .


. . . další památník nahoře na Chlumu. . .



. . . společný hrob. . .

. . . Muzeum, ale přiznávám, že když jsem si představila tu hrůzu, neměla jsem už odvahu se dovídat podrobnosti. muselo to být něco strašného, takže jsme dovnitř ani nešli . . .


Nový pejsek

17. října 2011 v 8:08 Čtyřnozí kamarádi
Už jsem měla připravený článek z našeho sobotního výletku, ale tahle událost je přednější.
Naši mladí se museli rozloučit se svým dlouholetým kamarádem a miláčkem, jezevčíkem Ronečkem, kterého jsme všichni obrečeli a dcera prohlásila, že už žádného pejska nïkdy nechce. Ovšem všichni zjistili, že se jim stýská a tak starší vnuk Kubík nového pejska pořídil. A jak to všechno je vám prozradí jejich nový přírůstek do rodiny sám.
"Jmenuju se Ax a je mi 7 týdnů. Moje maminka je německá ovčačka a tatínek, bohužel neznámý. Proto mě páníčkové mojí maminky nechtěli a říkali něco, že utratit. To teda nevím co je, ale musí to být něco móóóc ošklivého, takže jsem byl rád, že si pro mě můj páníček přijel. Jeli jsme autem a zpočátku jsem se bál, tak jsem trošičku fňukal, ale pak mě to houpání krásně uspalo. V mém novém domově bylo víc lidí, než mám tlapek, ale všichni mě přijali hezky, tedy abyste si nemysleli, že jsem nějaký namyšlený, ale řekl bych, že přímo nadšeně, takže věřím, že mě budou mít rádi. Ještě tam taky bydlí kocourek a dvě kočičky. Kocourek se tvářil přívětivě, takže myslím, že z nás budou brzy přátelé, zato jedna z kočiček na mě prskla, prý abych si nemyslel, že to tady budu řídit, od toho že je tu ona, protože tu bydlí nejdýl, ale až mě pozná, tak se určitě taky budeme kamarádit. Pak mi paní, které můj páníček říká mami, přinesla napít a najíst. Prý něco dobrého pro psí mimina, čímž mě trochu urazila, protože já už žádné mimino nejsem, ale bylo to dobré, tak jsem ji to hned odpustil. Jak to vypadá, má tady na starosti jídlo hlavně ona, tak si to s ní nesmím rozházet. Další seznámení bylo s mým novým bytem, tedy boudou. Páníček mi vysvětlil, že je zateplená a krásně vystlaná. Teda řeknu vám, mezi čtyřma očima, že to vystlání se jim moc nepovedlo. Musel jsem si to řádně přestlat sám, trochu jsem to natřepal a prohrábnul, aby to bylo správně. Nakonec mi páníček sdělil, že budeme cvičit, to teda taky nevím co je, ale určitě to bude něco legračního, při čem se pořádně vyřádíme. Tak jsem se představil a podělil se o první dojmy a teď ještě jak vypadám.
. . . a tady jsem se svým páníčkem. . .

. . . tady prý jsem jako medvídek Brumla. . .

. . . páník mě volá. . .

. . . taky prý jsem jak Troubulínek, ale jsem v klidu, až vyrostu, já je srovnám, jestli s těmi přirovnáními nepřestanou. . .

Bábovka mramorová

16. října 2011 v 13:06 Recepty
Bábovky peču moc ráda, je to rychlé a když peču s sebou na chalupu, tak se mi to i dobře převeze. Mezi naše oblíbené patří i tahle

Mramorová bábovka

Utřeme:
17dkg oleje (tuk)
4 žloutky
25 dkg cukru krupice
přidáme
30 dkg polohrubé mouky
1 prášek do pečiva
citronovou kůru
6 lžic mléka
sníh z bílků
Utřenou hmotu rozdělíme na 3 díly, první necháme světlý, do druhého přimícháme lžičku kakaa a oříšky a do třetího 2 lžíce kakaa. Po vrstvách nalejeme do formy a dáme péci.

Něco z dávných dob

13. října 2011 v 19:43 Chaloupka
Kdysi jsem slibovala, že vyfotím kolovrátek, který máme na horách a na kterém spřádala nitě babička. Truhla v pozadí je taky po babičce a vyráběl ji můj strejda, ten, který vyřezával kapličku. Já jsem se snažila ji trochu opravovat, ale zatím došlo jen na část.


. . . a tohle je zase výrobní prostředek mého dědečka - tkalcovský stav. Když jsme vyklízeli před lety z půdy na chalupě seno, našli jsme ho rozložený pod ním. Zeť ho tehdy složil a protože ho nikdy neviděl, zajel si do Jilemnce do Muzea. Tkalcovat by se na něm dalo, ale musel by být trochu opraven, protože letitý pobyt pod senem ho hodně poznamenal a dál by musela být osnova, člunek a už si ani nepamatuju, co všechno tehdy v Muzeu zjistil. Dříve stával v každé horské chalupě přímo v obytné místnosti a někdy jich tam bylo i víc. Protože jsme na půdě chtěli udělat obyvatelný prostor, stav byl zase rozebrán, ale než k tomu došlo byl vyfocen i s vnoučkem . . .


Poslední letošní kvítka

12. října 2011 v 14:10 Fotografování
Ještě se vrátím k našemu poslednímu pobytu na chaloupce, kdy krásně svítilo sluníčko a bylo pěkně teplo. Při procházce 4. října jsem vyfotila kytičky na zahrádce, či spíš takovém políčku u cesty. Snad potěší i vás v tom nynějším deštivém počasí.



. . . horská zem, taková světlá, kamenitá, neúrodná a přece taková záplava květů aster. . .


. . . tenhle rozkvetlý keřík se mi moc líbil, ale nevím, jak se kytička jmenuje, ale myslím, že mi to určitě některá z vás řekne. Chtěla jsem si nasbírat semínka, ale ještě jsem žádná neviděla. . .

. . . nejsou to nádherné barvy ?. . .


. . . tahle růžička je z mé horské zahrádky a vypěstovala jsem ji z odříznutého odkvetlého výhonku, pod skleničkou. . .

Kouzla podzimu

10. října 2011 v 16:30 Fotografování
Na procházce na horách, to bylo ještě krásně slunečno a ne jako dnes, kdy od rána leje, jsem tentokrát nefotila krajinu, ale výsledná díla podzimní přírody.







. . . a nakonec ještě ovečky, které se pásly na zbytcích trávy, u nás za chaloupkou. . .

Kuličkový moučník

7. října 2011 v 20:14 Recepty
Užili jsme si ještě posledních pár krásných dní na chaloupce a dnešní studené a mokré ráno nás vyhnalo domů. A protože nás "honila mlsná" vyzkoušela jsem hit současnosti, kuličkový moučník. Tak jen obrázek jak se povedl.

. . . a co už se mi hodně dlouho nestalo, vajíčko bylo dvoužloutkové. . .

Prachovské skály

4. října 2011 v 8:37 Tip na výlet

Krásné počasí nás, než zase vyrazíme na chaloupku, láká k výletům. Tentokrát jsme se vydali do Prachovských skal. Prachovské skály patří mezi nejznámější skalní města. V druhohorách, v období křídy, se v prostoru dávného mělkého moře usazovala hrubší zrnka písku. Z vrstev křídových usazenin vznikala sklaní města, jejichž základem je pískovec. Pískovec tvoří zrnka křemene spojená vápnitým, křemičitým, jílovým tmelem a oxidy železa. Prachovské sklály a jejich pískovcová skalní města a věže lákají svou krásou turisty i horolezce. Od roku 1933 jsou přírodní rezervací. Tak tolik z mapky, kterou jsme si spolu se vstupným koupili a teď obrázky s mým doprovodem

. . . vstup do Prachovských skal vypadal nejdřív docela pěkně, pohodlná cesta, uprostřed skal. . .


. . . postupně začaly přibývat schody, pokryté jemným pískem a to už bylo horší, tady zrovna na Křížkovského výhlídku. .

. . . pohled na Jinolické rybníky, ještě hodně obsazené koupajícími se. . .

. . . pohled na Kozákov. . .

. . . v mlžném oparu vidíme Trosky a od nich vpravo Ještěd. . .

. . . kořeny stromů vystupují z pískovce jako žíly. . .

. . . skály, které mají jména, ale bohužel nedokážu vyjmenovat, která je která. . .

. . . všimněte si na té sklále vpravo je horolezec. . .


. . . opravdu tam je. . .

. . . tady je na skále schránka, kvůli které se horolezci drápou až nahoru, aby se do knihy v ní mohli zapsat a ještě krásná bonsay. . .

. . . další pohled na skalní město. . .

. . . a tady pohled na mého trpělivého muže, já totiž sedím na lavičce a odmítám jít ještě velký okruh, takže hledá na mapě nějaký zkrácený. . .

všude samé skály, porostlé břízkami, borovicemi i jeřáby. . .

. . . zvrásněné žluto šedé skále to v zeleni sluší. . .

. . . a tady už jsme se přesunuli k Jinolickému rybníku, na který jsme se dívali z vyhlídky. . .

. . . chvíli jsme poseděli, lákalo to i k vykoupání, ale nebyli jsme na to vybavení, ale počkali jsme si na to, jak se sluníčko chystá do postýlky. . .

3,87 m

2. října 2011 v 14:46 Háčkování
Dnes bych vám chtěla ukázat své veledílo, tím je v tedy myšlena délka uháčkované krajky a ta je přesně 3,87m. Je to obruba na oltářní plachtu do kostela. Jsou to vlastně 3 díly, dva 98,5 cm, a jeden 1,90m. Musím se přiznat, že jsem uháčkovala ještě o pěkný kus víc, protože téměř na konci kratšího dílu jsem zjistila, že jsem asi v první třetině udělala chybu. Manžel sice tvrdil, že to není vidět, ale když už jsem o ní věděla, tak to nešlo nechat a tak jsem byla jak ta Bára, co ve dne udělá, večer párá, jenže já to dělala těch dní hned několik.