Jak jsem odháněla nápadníky

21. září 2011 v 14:43 |  Čtyřnozí kamarádi
Jak jste asi poznali, byli jsme opět pár dní na chaloupce. Stejně jako vždycky, když tam přijedeme, se za chvíli objevila Bára, aby po dobu našeho pobytu, byla zase naše. Jenže tentokrát se chvilku po ní objevil pes dalšího ze sousedů, vlčák možná spíš chodský pes Dasti. Už jsem o něm taky psala. Dastíček se snažil všemožně s Bárou družit, ale Barča neměla žádnou chuť na techtle natož na mechtle. Dasti je dobře vychovaný a poslušný, takže stačilo zavolat "domů" a už uháněl pěšinkou s kopce dolů. Baruška se hárala a tak se druhý den přihodilo něco, co jsme s ní za ta léta, co k nám chodí nezažili, tedy spíš já. Ráno kolem páté hodiny mě vzbudilo poštěkávání, vrčení a do toho všeho Bářino zoufalé kňučení. Jen v noční košili jsem vyběhla ven, otevřela dveře a kousek od nich se rvali dva nápadníci. Jedním byl již zmiňovaný Dasti a druhý krasavec byl ještě větší, krásný černý pes, snad molorský ovčák až z dolního konce vsi. A hoši si dávali co proto, jak jsme později viděli na kamenech náspi, tekla i krev. Bára jak viděla otevřené dveře, hbitě se protáhla dovnitř. Jenže rvačka neustávala. Abych bojový ryk přehlušila, zařvala jsem "Dasti domů" a on kupodivu i tentokrát poslechl. Jenže na druhého fešáka žádné "domů" ani "jedeš" neplatilo. Naopak, usoudil, že se s námi ještě dostatečně neseznámil a cpal se pootevřenými dveřmi dovnitř. Když jsem ho dveřmi vytlačila a zavřela, rozvalil se venku před nimi s výrazem "kdo si počká, ten se dočká". Já jsem zatím dala Báře najíst, sama jsem provedla svou ranní úpravu, připravila snídani s občasnými vykouknutím z okna na čekajícího ženicha. Po více jak hodině jsem zajásala, nápadník už před dveřmi neležel. Ale moje radost netrvala dlouho. Hafana zřejmě napado, že bychom mohli vylézt s Bárou z okna na druhé straně a tak se pěkně uvelebil na rohu, aby měl lepší přehled. Čas ubíhal a mě pomalu začala docházet trpělivost. Šla jsem tedy za svým stále pokojně spinkajícím mužem s otázkou, co budeme dělat. Dověděla jsem se, že když pes neodejde budeme muset zavolat nejspíš policii. Na mou otázku "opravdu myslíš policii" mě odpověděl otázkou: "Máš snad nějakou zbraň, kterou bys ho mohla zaplašit nebo případně zastřelit" a přetáhl si deku přes hlavu a dal mi tak najevo, že debata "pes" je u konce. Teda představa volání policie se mi moc nezamlouvala a zastřelení tak krásného zvířete, i když momentálně našeho nepřítele, už vůbec ne.ˇ Ovšem slovo zbraň mě přivedlo na nápad. Když odjíždíme, dáváme na dveře velkou desku, pobitou plechem, aby na ně vítr nefoukal déšť případně sníh a nezatékalo dovnitř a ta velká těžká deska teď stála právě vedle dveří. Pak jsem ještě našla starou pevnou lyžařskou hůl, pootevřela dveře a vší silou do desky bouchla. Rána to byla důkladná, vyděsila nejen psa, který uháněl pryč, mě samotnou, ale i mého muže. Ten se za mnou najednou objevil v pyžamu se slovy:" Můžeš mi prosím tě říct, co tady vyvádíš, ty ochranitelko psí ctnosti". "Výstřel " mé zbraně nápadníka tak vyděsil, že se už neukázal. Odpoledne se objevil ještě jeden ženich Dick, ale ten byl slušný, seděl pod náspem a ke své vyvolené jen oddaně vzhlížel, dokud sí ho páníček, který ho hledal, neodvedl. Bára o žádného ze ženichů nejevila zájem, i když to byli všichni fešáci, ale už má taky svoje léta.

"už zase nějaký otrava". . . .

. . . dejte mi už pokoj"

Dasti maže po prvním vybídnutí domů, ale v polou cesty se ještě otáčí, jestli jsem si to nerozmyslela. . .

a tohle je ten slušný nápadník Dick. Toho cizího neodbytného krasavce jsem ani nevyfotila, protože jsem měla starosti, jak se ho zbavit, tak mě focení ani nenapadlo. . .
Ještě musím dodat, že navečer šel Dasti s páníčkem kolem nás a jako vždycky jsme prohodili pár slov a já jsem na Dastiho žalovala. Páníček se na něj podíval a padla domluva: "Tak ty jsi nejen utekl, ale dokonce ses rval, styď se" a na tohle Dasti, který ležel páníčkovi u nohy, položil hlavu na trávu, a packu si položil přes čumáček, tak moc se styděl.
 


Komentáře

1 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 21. září 2011 v 16:42 | Reagovat

Tedy Ivi, já se ještě teď směju :-D S tou holí to nemělo chybu ;-) Krásně jsi to popsala, i když tobě do smíchu určitě nebylo. :-)

2 Jarka Jarka | Web | 21. září 2011 v 17:40 | Reagovat

Ó Dasty se mi moc líbí, to je krásný nápadník a dokonce poslušný, ale Barunka je pro něj asi malá. Nevidím je vedle sebe, ale oba nápadníci, mi připadají velcí. ???  :D Dobře sis Ivo, poradila, to já bych asi volala ty policejní posily. :-P  :-D

3 iva221 iva221 | Web | 21. září 2011 v 17:54 | Reagovat

[1]: Teď se tomu taky směju, ale při pohledu na toho obřího hafana před dveřmi mi do smíchu opravdu nebylo.
[2]: Jaruško, máš pravdu Dasti a ten druhý pes jsou opravdu pro Barušku velcí, ale Dick si myslím by velikostí odpovídal. :-)

4 Janka Janka | E-mail | 21. září 2011 v 22:13 | Reagovat

No ja, nemají to pejsci jednoduché, příroda je příroda, nesmí vymřít...plnili svoje povinnosti.. :-)

5 Hanka Hanka | Web | 21. září 2011 v 22:26 | Reagovat

Ivi, to je úžasné povídání, ty jsi opravdu spisovatelka! :-) Taky jsem se závěru vyprávění od plic zasmála, ale věřím, že tobě v té chvíli zrovna do smíchu nebylo. :-) My s naší fenkou právě prožíváme něco podobného, ale žádné nápadníky od domu odhánět nemusíme. ;-)  :-D

6 Ema Ema | Web | 21. září 2011 v 22:41 | Reagovat

Jééé, to je milé povídání.:-) Myslela jsem si, jestli tu nenajdu snímečky z Fišerova Bydžova, ale jak jsem předpokládala, byli jste na chaloupce. ;-)  :-)

7 Blanka Blanka | Web | 21. září 2011 v 22:59 | Reagovat

Tak Dasti je fešák,to se musí uznat.No ale Dick je taky pěkný pejsek.Líbí se mi ten jeho nevinný kukuč :-D

8 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 22. září 2011 v 0:08 | Reagovat

Ivo tož to jsi to tu pěkně povyprávěla :-)

9 Romi Romi | E-mail | Web | 22. září 2011 v 9:43 | Reagovat

Ivi přírodě se nedá poroučet:) Bezva příhoda s pejsky. Hezká fota :-)

10 signoraa signoraa | Web | 22. září 2011 v 17:57 | Reagovat

Tvé vyprávění vyvolalo úsměv na mé tváři. Je to příroda, těm psům se nedá poručit.
My měli vždycky jen psa, fenku nikdy. Děti byly v té době ještě malé, byli jsme na nákupu. Dcera byla ještě ve fusaku, před ní taška s nákupem a vše jistil vepředu sedící syn. Německý ovčák Astor měl postroj a sáně táhnul. Do té doby poslušné zvíře se rozeběhlo, vyklopilo sáně. Dvě plačící děti, nákup po celém chodníku, rozbité lahve s mlíkem. Sebrala jsem plačící dceru ve fusaku, posbírala zbytek nákupu a běželi jsme za psem. Byl o 200 m daleko, za plotem i se sáněma. Dodnes nevím, jak se přes ten plot dostal. Tůmovic fena byla svolná a ten náš blbej pes, kdykoliv se přiblížil, zarachotil sáněma a fena ucukla. Já "držela" zvonek a když se objevila majitelka, zavola jsem: "Maruno, honem, je tam náš pes". Dnes už se taky usmívám, ale tehdy jsem psa málem přizabila. Díky sáním naštěstí nedošlo k nejhoršímu, ovšem kříženci irského setra a německého ovčáka mohli být zajímaví. :-D

11 iva221 iva221 | Web | 22. září 2011 v 19:49 | Reagovat

[10]: Taky jsi mě svým vyprávěním pobavila. Přečetla jsem ho i manželovi.
Jinak musím souhlasit, příroda je příroda a opravdu se jí poručit nedá.

12 JiHei in Natura - Fotografie JiHei in Natura - Fotografie | Web | 22. září 2011 v 22:39 | Reagovat

Fešáci to teda jsou... 8-) A ty mě vždycky pobavíš svým vyprávěním. Je to trefné, vtipné... :-D

Tvůj humor se mi moc líbí... :-)

13 Oli Oli | Web | 23. září 2011 v 8:28 | Reagovat

:-D Koukám, že jsi měla o zábavu postaráno. Pěkné vyprávění, to se musí uznat. :-)

14 jezura jezura | Web | 23. září 2011 v 18:04 | Reagovat

Tak vidím, že jsi nás rozesmála víc. Parádní námluvy a ještě lepší "ochranitelka" psí ctnosti. To bylo také super včetně reakce tvého muže. Tak dostal za vyučenou tou ránou, aspoň se lekl a bylo po spaní, ne? :-D

15 Jarmila Jarmila | Web | 27. září 2011 v 12:26 | Reagovat

Moc pěkné povídání. S chutí jsem se zasmála. Vidím, že se na chaloupce nemáte čas nudit. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama