Září 2011

Kouřové signály

30. září 2011 v 21:18 Fotografování
Na horách jsme topili ve venkovním krbu a vysílali sluníčku kouřové signály.



Křížkové vyšívání

29. září 2011 v 11:46 Vyšívání
Potřebovala jsem nějaké odstřižky,tak jsem šla hrabat do sklepa. Potřebné kousky látek jsem nenašla, zato napůl vyšitou dešku. Vůbec nevím, kdo ji začal vyšívat, jestli dcera, ve svých začátcích nebo ještě maminka. Bavlnky u ní byly, ale předloha už ne. Ještě, že byly vyšity celé motivky, tak jsem ji mohla po letech dokončit. Našla jsem tam ještě jiné "poklady", ale to někdy příště.








Rozloučení s létem

27. září 2011 v 10:48 Tip na výlet
V loňském roce jsme se poslední den léta zajeli podívat do Mělic, kde je hezké koupání a protože bylo hezky, zaplavali jsme si. Letos jsme to poslední den léta nestihli, ale zajeli jsme tam včera. Voda byla chladnější, takže já jsem se jen tak ráchala po kolena, protože jsem se bála, že plavání v tak chladné vodě, by se mým zádům nelíbilo. Ovšem manžel si to užíval. Potom jsme projeli Přeloučí a zajeli do Sovoluské Lhoty. V blízké vesnici jsem měla tetu a jako malá holka k ní jezdila na prázdniny a právě sem jsme se chodili koupat. Docela mě to tam zklamalo, bývalo tam moc hezky, krásně čistá voda. Podle vložených mezníků jsme usoudili, že si okolí rybníka skoupili soukromníci a mají tu chatičky. Ale do vody bych tu tedy nevlezla.

Tak tohle jsou Mělice . . .

. . . trošku foukal větřík a čeřil hladinu vody. . .

. . . a tady můj mužíček, který si užívá vody. . .

. . . asistovat mu připluly kačenky a mají hned dva krčky i hlavičky. . .

. . . rybník v Sovoluské Lhotě. . .


. . . okolí je hezké, ale voda moc čistě nevypadala. . .

. . . tohle stavení býval za mých dětských let mlýn. . .

. . . cestou domů jsme si ještě udělali malou zajížďku do Kladrub na koníčky, ovšem v pondělí, jak jsme se dověděli prohlídky stájí nejsou. . .

. . . takže jsme alespoň mrkli do dvora, kde právě cvičili zápřež v kočáře. . .

. . . koníčci se tužili, jen se od kočáru prášilo a hezky stejnou nohou. . .

. . . a ještě jeden koník, který je, podle vydupané trávy kolem, zřejmě nejvíc "sedlán" a který je určitě strašně hodný a nikoho neshodí. . .

Obchůdky pro radost

23. září 2011 v 15:35 Jen tak
Poněvadž ve vsi, kde máme chaloupku, není žádný obchod, jezdíme nakupovat do Jilemnice nebo do Vrchlabí. Do Vrchlabí jezdíme ale raději, i když je to kousek dál. Je tam víc obchodů a potom jsou tam i obchůdky mého srdce, se spoustou krásných zbytečností. Teď vás některými provedu, ale rozhodně moje obrázky nedokážou zachytit tu milou a příjemnou atmosferu.
Nejdříve zákusky a dorty, no řekněte nejsou nádherné, ovšem musím vás zklamat, žádné mňam, jsou totiž ze skla. . .



. . . jak by mohl chybět pán hor Krakonoš, tady hned z různých materiálů a ve všech velikostech. . .
.

. . . malované sklo, ozdoby i hrnečky. . .

. . . lampičky. . .

. . . a samozřejmě panenky. . .

ze skleněného a keramického království vyjdete po schodech a takhle to vypadá nahoře. .

. . . tohle je výloha dalšího obchůdku, který mám ráda, nepoznala jsem, jestli stoleček je replika nebo opravený starý. .

. . . a tady ke stolečku ještě skříňka a všude samé polštářky s růžičkami. . .

. . . a cestou dolů po náměstí jsem objevila obchod s keramikou a porcelánem, kde měli snad všechno možné s oblíbeným vzorem našich babiček. Jak jsem tady už ukazovala pár kousíčků po babičce mám taky, to je ta malá vsadka v horním rohu pro porovnání. Kořenky a dozy na kávu a další tu mají v kulatém provedení. A jen tak pro zajímavost, třeba ta bábovka stojí 1166 Kč.


Jak jsem odháněla nápadníky

21. září 2011 v 14:43 Čtyřnozí kamarádi
Jak jste asi poznali, byli jsme opět pár dní na chaloupce. Stejně jako vždycky, když tam přijedeme, se za chvíli objevila Bára, aby po dobu našeho pobytu, byla zase naše. Jenže tentokrát se chvilku po ní objevil pes dalšího ze sousedů, vlčák možná spíš chodský pes Dasti. Už jsem o něm taky psala. Dastíček se snažil všemožně s Bárou družit, ale Barča neměla žádnou chuť na techtle natož na mechtle. Dasti je dobře vychovaný a poslušný, takže stačilo zavolat "domů" a už uháněl pěšinkou s kopce dolů. Baruška se hárala a tak se druhý den přihodilo něco, co jsme s ní za ta léta, co k nám chodí nezažili, tedy spíš já. Ráno kolem páté hodiny mě vzbudilo poštěkávání, vrčení a do toho všeho Bářino zoufalé kňučení. Jen v noční košili jsem vyběhla ven, otevřela dveře a kousek od nich se rvali dva nápadníci. Jedním byl již zmiňovaný Dasti a druhý krasavec byl ještě větší, krásný černý pes, snad molorský ovčák až z dolního konce vsi. A hoši si dávali co proto, jak jsme později viděli na kamenech náspi, tekla i krev. Bára jak viděla otevřené dveře, hbitě se protáhla dovnitř. Jenže rvačka neustávala. Abych bojový ryk přehlušila, zařvala jsem "Dasti domů" a on kupodivu i tentokrát poslechl. Jenže na druhého fešáka žádné "domů" ani "jedeš" neplatilo. Naopak, usoudil, že se s námi ještě dostatečně neseznámil a cpal se pootevřenými dveřmi dovnitř. Když jsem ho dveřmi vytlačila a zavřela, rozvalil se venku před nimi s výrazem "kdo si počká, ten se dočká". Já jsem zatím dala Báře najíst, sama jsem provedla svou ranní úpravu, připravila snídani s občasnými vykouknutím z okna na čekajícího ženicha. Po více jak hodině jsem zajásala, nápadník už před dveřmi neležel. Ale moje radost netrvala dlouho. Hafana zřejmě napado, že bychom mohli vylézt s Bárou z okna na druhé straně a tak se pěkně uvelebil na rohu, aby měl lepší přehled. Čas ubíhal a mě pomalu začala docházet trpělivost. Šla jsem tedy za svým stále pokojně spinkajícím mužem s otázkou, co budeme dělat. Dověděla jsem se, že když pes neodejde budeme muset zavolat nejspíš policii. Na mou otázku "opravdu myslíš policii" mě odpověděl otázkou: "Máš snad nějakou zbraň, kterou bys ho mohla zaplašit nebo případně zastřelit" a přetáhl si deku přes hlavu a dal mi tak najevo, že debata "pes" je u konce. Teda představa volání policie se mi moc nezamlouvala a zastřelení tak krásného zvířete, i když momentálně našeho nepřítele, už vůbec ne.ˇ Ovšem slovo zbraň mě přivedlo na nápad. Když odjíždíme, dáváme na dveře velkou desku, pobitou plechem, aby na ně vítr nefoukal déšť případně sníh a nezatékalo dovnitř a ta velká těžká deska teď stála právě vedle dveří. Pak jsem ještě našla starou pevnou lyžařskou hůl, pootevřela dveře a vší silou do desky bouchla. Rána to byla důkladná, vyděsila nejen psa, který uháněl pryč, mě samotnou, ale i mého muže. Ten se za mnou najednou objevil v pyžamu se slovy:" Můžeš mi prosím tě říct, co tady vyvádíš, ty ochranitelko psí ctnosti". "Výstřel " mé zbraně nápadníka tak vyděsil, že se už neukázal. Odpoledne se objevil ještě jeden ženich Dick, ale ten byl slušný, seděl pod náspem a ke své vyvolené jen oddaně vzhlížel, dokud sí ho páníček, který ho hledal, neodvedl. Bára o žádného ze ženichů nejevila zájem, i když to byli všichni fešáci, ale už má taky svoje léta.

"už zase nějaký otrava". . . .

. . . dejte mi už pokoj"

Dasti maže po prvním vybídnutí domů, ale v polou cesty se ještě otáčí, jestli jsem si to nerozmyslela. . .

a tohle je ten slušný nápadník Dick. Toho cizího neodbytného krasavce jsem ani nevyfotila, protože jsem měla starosti, jak se ho zbavit, tak mě focení ani nenapadlo. . .
Ještě musím dodat, že navečer šel Dasti s páníčkem kolem nás a jako vždycky jsme prohodili pár slov a já jsem na Dastiho žalovala. Páníček se na něj podíval a padla domluva: "Tak ty jsi nejen utekl, ale dokonce ses rval, styď se" a na tohle Dasti, který ležel páníčkovi u nohy, položil hlavu na trávu, a packu si položil přes čumáček, tak moc se styděl.

Les Království

9. září 2011 v 19:01 Tip na výlet
Nedaleko Dvora Králové je na Labi přehrada Les Království. U přehrady je informační tabule o celém vodním díle. V roce 1909 bylo vypsáno ofertní řízení, kterým byla stavební část zadána pražské firmě ing. J.V.Velflik. Moc by mě zajímalo, jestli musela firma předat nějaký úplatek, aby tuhle zakázku dostala. Stavba přehrady byla zahájena v roce 1909 a z větší části dokončena v roce 1914. V důsledku první světové války se protáhlo úplné dokončení až do roku 1919. Celkový náklad činil 4 700 000 korun rakouských. Poprvé splnila svoji úlohu ne úplně dokončená přehrada v roce 1917, kdy se při velké vodě naplnila až k přelivům. Vodní dílo je po architektonické stránce považováno za jednu z nejhezčích vodohospodářských staveb v České republice a od roku 1964 je celý objekt chráněn jako technická památka. To je něco málo z informační tabule a já dodávám, že je to opravdu nádhera, což chci doložit několika obrázky, bohužel počasí mi stále ještě nepřálo.

. . . po přehradní hrázi vede silnice, poměrně úzká, takže jsem si všimla, že se řidiči podívají, a když vidí, že někdo na silnici vjíždí nebo jede v protisměru počkají, až se silnice uvolní a funguje to krásně i bez značky. . .



Je vidět, že už se blíží podzim, vršky stromů se už začínají zabarvovat. . .
. . . na přehradě je pět přelivů. . .

. . . na pravém břehu pod hrází se nachází vodní elektrárna. . .

. . . na břehu jsou kouzelné stavbičky, třeba tahle kruhová věž. . .

. . . nebo tenhle domeček s věžičkou. . .

. . . připadá mi, že je jako s obrázků Thomase Kinkadeho, kdopak v něm asi bydlí, představuju si, že nějaký dobrý duch přehrady. . .



Dvůr Králové nad Labem

8. září 2011 v 15:45 Tip na výlet
Trošku proháníme naše nové autíčko a tak jsme se vydali i do Dvora Králové. Když jsme vyjížděli bylo docela hezky i když meteorologové předpovídali přeháňky. Mysleli jsme, že se předpověď nezdařila, ale bohužel měli pravdu. Cestou do Dvora se zatáhlo a když jsme přijeli tam začalo drobně mrholit. Pak sice přestalo, ale zůstalo pěkně zataženo, takže obrázky jsou takové smutné.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1270. Roku 1398 byl městu udělen králem Václavem IV. znak.
Ve městě se nalézá známá zoologická zahrada s Africkým safari.
My jsme ale nazamířili do ZOO, ale na místní Lesní hřbitov k pomníku obětem květnového povstání z 5. května 1945 u školy. Mezi 12 padlými byl i manželův tehdy osmnáctiletý bratranec.

. . . Lesní hřbitov je opravdu v lese a je, dá-li se to o hřbitovu říci, krásný. . .

. . . na konci hlavní cesty je velký kříž a pomník, kolem kterého je do podkovy 13 hrobů padlých při květnovém povstání. Na pomníčkách jsme přečetli i dvě dívčí jména a taky dvě stejná, zřejmě bratrů. . . .

. . . hrob manželova bratrance. . .

. . . na začátku jsem psala, že padlých při povstání bylo 12, ale hrobů je zde 13. Tím posledním je major Sovětské armády, který padl při pohřbu obětí. Protože ve Dvoře byla téměř třetina německých obyvatel, byl pohřeb obětí střežen vojáky SA a právě při pohřbu byl jeden z nich zastřelen. . .

. . . objevili jsme zde i hrob zakladatele českého safari a ředitele ZOO. .

. . ze hřbitova jsme zamířili do centra města. Náměstí ve Dvoře je rozestavěné, že se témě nedá projít, ale určitě po dokončení, které má být v lednu příštího roku bude moc hezké. .

. . . zbytky hradebního opevnění . . .

. . . kamenný portál z roku 1791 zasazený do hradební zdi . . .

. . . krásně opravený kostel sv. Jana Křtitele. . .

. . . Šindelářská věž byla součástí hradeb opevnění města. . .

. . . znak královského města nahoře na věži. . .

Jablonec nad Jizerou

3. září 2011 v 11:02 Tip na výlet
Obec Jablonec nad Jizerou, 14. února 1896 povýšena císařem Františkem Josefem I. na městys a 4. listopadu 1971 povýšena na město, má dnes přibližně 2000 obyvatel a protože je to opravdu malé městečko oproti Jablonci nad Nisou, říká se mu alespoň tam, kde máme chalupu a v okolí Jabloneček.
Se všemi osadami zaujímá území o rozloze 22,5 km2, z toho více než polovina se nachází v Krkonošském národním parku. Město leží v průměrné nadmořské výšce 450 m n.m., nejvýše položeným místem je osada Rezek (860m n.m.).
Výhodou města je příznivé klima v každém ročním období, neboť je účinně chráněno před extrémními výkyvy počasí. Tento jev je vysvětlován dvěma způsoby. Jednak údajnou náklonností vládce našich hor - Krakonoše, kterou městu trvale projevuje, a jednak polohou v téměř dokonalém sevření mezi zalesněnými kopci po obou stranách řeky Jizery. Ty městu vytváří jakousi přírodní ochrannou hradbu. Jablonec n. Jiz. leží na hlavní silnici z Trutnova, Vrchlabí a Jilemnice směrem na Harrachov a Liberec.
Nejvýznamnější kulturní památkou je kostel sv. Prokopa. Jeho bohatě zdobenému interiéru dominuje hlavní oltář se sochou sv. Prokopa, patrona farnosti.


v Jablonečku je také spousta krásných roubených domečků. .


. . . silnice má na jedné straně skály a na druhé straně řeku Jizeru, která je vždycky krásně čistá, ale po vydatných deštích byla úplně hnědá. . .





. . . a ještě výjezd z tunelu, který je vyhlouben právě v těch zmiňovaných skalách . . .