Červen 2011

Talířová zeď

30. června 2011 v 14:50 Chaloupka
Poslední dobou moje blogaření nějak vázne. Lítáme mezi chalupou a zahradou a aby toho nebylo málo, někde jsem nastydla nebo jak se to přihodilo, onemocněla jsem takovou "příjemnou nemocí" zánětem močových cest. Jsem otrávená a nemám vůbec na nic náladu. Chodím k vám sice na návštěvy, ale komentíky jsem většinou nepsala a vytvořit článek bylo nějak nad mé síly, ale dnes se přece jen o maličký pokusím.
Na chaloupce byl za mé babičky a dědy chlév pro jednu kravičku a kozu. Zeď byla z kamenů, silná asi 80cm. Tu můj šikovný tatínek za pomoci manželova otce a samozřejmě manžela zboural, vyzdil novou a část obložil dřevem a tak vznikl malý, ale pěkný pokojíček. Takový, jak já říkám, pro hosta. A tady jsem udělala svou talířovou stěnu. Nejsou zde žádné vzácné talíře, jak byste možná očekávali, ale talíře, od servisů, které během času dosloužily.
. . . tyhle dva talíře mám nejraději, jsou totiž z mého dětství a sama jsem také nejednomu z jejich "sourozenců pomohla ze světa"
. . . a jestli se ptáte, co se stalo s tou šílenou kupou kamení, která se vybourala, tak z té jsme s mužem postavili tuhle násep a že to nebyla žádná legrace, tak to mi můžete věřit. Zeď pokojíku je teď obrostlá růžičkami.
A když už jsem vzpomínala na svého šikovného tatínka, musím vám ještě ukázat tuhle kredenc. Tu tatínek vyrobil pro moji maminku, než se vzali. Mamince sloužila celý život a po její smrti jsme ji odvezli na hory. Zeť ji zbavil bílé barvy a já jsem ji osmirkovala a natřela bezbarvým lakem. Kování není původní a v té době jsme nemohli ani nic sehnat, nakonec se mi tohle zdálo nejpřijatelnější. A tak tu mám památku na oba. Ještě musím dodat, že tatínek byl tesař, ale dokázal moc věcí. Stavební práce snad všechny, výborně vařil, ani pečení mu nebylo cizí, uměl i výborné kynuté buchty, dokázal uvařit džemy, zavařoval a spoustu jiných věcí. Škoda, že odešel tak brzy.

Čínské karafiáty

25. června 2011 v 19:21 Květiny
Čínské karafiáty se mi líbí. Mají spoustu odstínů barev od bílé přes růžovou, červenou až do fialové a dlouho vydrží a to i ve váze. Tyhle jsem vyfotila před včerejším lijákem, takže vypadají ještě hezky.

Jahodové pokušení

23. června 2011 v 19:35 Recepty
Jahody na zahradě jsou sklizeny, tak ještě z posledních jahodové mlsání.

Jahodové pokušení
utřít 3 vejce
1 skleničku cukru krupice
postupně přidávat 1 skleničku oleje
1/2 skleničky vody
2 skleničky polohrubé mouky
1 prášek do pečiva
Krém - ušlehat šlehačku a opatrně přimíchat 2 zakysané smetany
cukr podle chuti, vanilkový cukr a navršit na upečenou vychladlou placku a poklást půlkami jahod
a dát do ledničky vychladit.
Na jahody nalít želatinu připravenou podle návodu ze 3 sáčků dortového želé.
Rozpis je na velký plech.

Vyhnalo nás počasí

22. června 2011 v 20:36 Chaloupka
Fukčárinka má pravdu. Byli jsme opět na chaloupce. Potřebovali jsme hlavně posekat louku, což se nám zdařilo jen zčásti. Zatím co u nás bylo sucho, na chaloupce každý večer a v noci vydatně pršelo, takže jsme se neodvážili posekat všechno najednou. V pondělí ale lilo už od rána, ale vyčkávali jsme, jestli se počasí trochu umoudří, ale ani nápad, mraky až na zemi, z lesů vystupovala pára, tak nám došla trpělivost a dnes jsme to zabalili a jeli domů.
Jeden den, když bylo ráno pěkně, jsme se vydali k Jizerce
. . . voda byla pořádně studená . . .
. . . nějaká vodní potvůrka, nevím, jak se jmenuje. . .
. . . cestou domů mě nějak padnul do oka tenhle domeček, přesto, že jsem šla kolem kolikrát, nikdy mě nenapadlo ho vyfotit, ale myslím, že mu to v té zeleni moc sluší . .
. . . a tady můj pilně pracující mužíček, nejdřív křoviňákem obsekal stromy a pak nastupoval s velkou sekačkou a nakonec já s hráběmi - - -

. . a nakonec pozdrav od Barušky, která se k nám, hned jak jsme přijeli, opět nastěhovala a byla moc smutná, když jsme odjížděli a posílali ji domů. Slíbili jsme jí, že zase brzy přijedeme.

Vybrali jsme špatný program

13. června 2011 v 16:02 Čtyřnozí kamarádi
Nedávno jsme si koupili novou televizi a protože je větší, než ta původní, museli jsme trochu posunout její umístění. Jenže velmi brzy jsem zjistila, že já ze svého místa na sedačce se dívat nemohu, musela jsem se natočit a to se mému krku ani zádům nelíbilo. Když jsem si sedla na druhé křeslo, seděla jsem k manželovi zády a nelíbilo se to ani naší Bony, protože to křeslo bylo její. Tak jsme to vyřešili tak, že jsme dali křesla vedle sebe a stolek před ně. Děti se nám sice smějí, že jsme jak ve škole, ale co, hlavně, že je to pro nás vyhovující. Bony dlouho hledala, kam se usadí, ale nakonec nato přišla. Sedla si mezi nás na opěradlo a tak jsem ji tam dala ještě polštářek. Musím říct, že je docela pilným divákem televize a nejvíc ji zajímají přírodopisné filmy. Docela to prožívá, někdy mňouká a když se ji něco nelíbí tak mručí.
Nejmíň má ráda seriály, to to potom dopadá takhle nebo odchází vůbec.
Tuhle jsme se s mužem dívali na něco, co naše zlatíčko nezaujalo, takže jeho místečko na polštáři bylo prázdné. Asi v 10 hodin u nás najednou zvonil zvonek. Podívali jsme se s mužem tázavě na sebe, kdo může takhle pozdě večer co chtít. Za dveřmi stále sousedka od vedle a hned jsme od ní slyšeli:"Vaše kočička sedí u mě na okně a kouká na televizi a já nevím co mám dělat, aby se nelekla a nespadla". Podotýkám, že bydlíme ve čtvrtém patře. Malou záhadou bylo, jak se tam dostala. Ale ukázalo se, že ji to nedalo moc práce, dveře na balkon byly otevřené, tak už stačilo jen skočit na parapet, přejít okolo dvou oken a ve třetím otevřeném se usadit a koukat. Zkusila jsem ji zavolat z balkonu a kupodivu vyjímečně poslechla a přišla stejnou cestou jakou odešla. Dala jsem ji trošku na zadek, ale pokory v ní nebylo ani trošku. Sekla po mě a zaprskala :"Kdybyste se koukali na pořádný program, nemusela jsem chodit k sousedům".

Begonie

12. června 2011 v 9:16 Květiny
Teď jsem opět pár dní PC zanedbávala. Zpracovávala jsem jahody. Vařila džem, nějaké celé jsem dala do mrazáku, aby byly na tvarohový dort, samozřejmě jsem taky musela upéct placičku s jahodami a želatinou a letos prvně jsem udělala zmrzlinu do střívek na tlačenku. Recept jsem si našla na netu. Dala jsem na zkoušku trochu do mističek a byla dobrá, tak snad bude dobrá i za delší dobu. Včera jsem byla v městě svých studentských let v Jičíně. Měli jsme sjezd a ani nebudu psát po kolika letech, ale zjistily jsme, že jsme pořád pěkný holky a nasmály jsme se jako před tou hrůzou let. Ovšem náš jediný mužský zástupce, který byl ve třídě se nedostavil. Tak omluvenka nepřítomnosti na PC je napsaná a teď pár obrázků begonii, které pěstuju na balkoně. Jenže letos jsem udělala chyby, k těm velkým hlízám jsem do truhlíku přistrčila i ty, které se mi zdály ubohoučké a myslela jsem, že z nich nic nebude. Ale ony projevily chuť k životu, takže teď jich je v jednom korejtku moc a přesazovat je už nechci, to bych je jan polámala.

Kterak Kubík obstaral růže

8. června 2011 v 14:12 Vzpomínání
Když jsem tak na horách uklízela, došlo i na vyřezávanou kapličku, se kterou se musí velmi opatrně, neboť ji vyřezával maminčin bratr jako mladík, pro svou maminku, čili moji babičku, takže už něco pamatuje. A tak jsem si vzpomněla, jak mi můj tehdy malý vnouček Kubík pomáhal a jak se chtěl dovědět, jak to strýček vyřezával. Našli jsme spolu na půdě dokonce i staré předlohy, podle kterých pracoval. Jednou jsem se zmínila, že babička si dělala kolem Panny Marie věneček z papírových růží a papírové růžičky dávala i do váziček. Kuba se mě zeptal, jestli se mi to líbilo. Odpověděla jsem, že jako malé holce moc. Tak mi poradil, abych si ty růžičky taky udělala a na moji odpověď, že to neumím, jsem slyšela: "No to bys měla, když jseš taky babička". Myslela jsem, že tím to skončilo, jenže v létě přijela pouť a Kubíček zjistil, že ve střelnici mají papírové růžičky a tak si usmyslel, že mi je musí opatřit. Koupit se nedaly, rodiče střílet nechtěli, tak se můj malý brouček rozhodl, že bude střílet sám, do kola štěstí. Hned si to s paní ve střelnici vyjednával, že teda potřebuje růže a ne balonek nebo něco podobného a hned ji taky vysvětlil, na co ty růže potřebuje. Jinak byl náš Kubíček tichý chlapeček, ale když něco opravdu chtěl, dostavila se u něj nebývalá výřečnost. Paní se smála a tak tatínek našeho chlapečka zdvihl a Kubíček vystřelil růže. Když se znovu chystali do města, přinesl Kuba tácek a ubrousek a začal na něj rovnat koláče, pro tu hodnou paní ze střelnice a taky ji je skutečně donesl a ejhle, hned přibyly další růžičky. S velkou radostí mi je pak přinesl a když jsme jeli společně na hory, tak jsme kapličku vyzdobili. Odpověď na otázku, jestli se mi to líbí tak, jako když jsem byla malá, čekal s velkým napětím a já jsem po pravdě odpověděla: "To víš, že líbí, ještě víc, protože jsou ty růžičky od tebe". Co dodat, růžičky jsou v kapličce pořád a když teď Kuba přijede, tak se směje a říká:"Babi, to tady ty kytky ještě máš, už to vyhoď." Ale to já nemůžu, jen je vždycky ofoukám a zase uložím a vždycky při tom vidím tu jeho radost, když mi je donesl a když jsme je tam spolu dávali. A ještě jednu věc, s paní ze střelnice se dcera docela spřátelila, vždycky o pouti si spolu povídají, co se událo v rodinách za ten rok, co se neviděly. Jo a koláče, tak ty s sebou nese ke kávě vždycky.

Co ještě kvete

7. června 2011 v 8:16 Květiny
Zahrada kvete, ale třešně, na které jsem se těšila nejsou žádné. Květnový mrazík všechny spálil. Představovala jsem si, když byla třešeň obalená květy, jak budu dělat džem, který máme rádi a ono nic. No co nadělám, tak bude z nějakého jiného ovoce. Tak jsem si postěžovala a teď už kytičky.
. . . tady kvetou hlavně pivoňky a vlčí máky. . .
. . . tohle jsou oblíbené kytičky motýlů. . .
. . . a ještě hodně rozkvetlá pivoňka zblízka. . .
. . . růžička, maminka říkávala stolistka, tak nevím, ale nádherně voní. . .
. . . tady se teprve kvetení chystá. . .
. . . a místo dalších kytiček obrázky, jak hrozivě to vypadalo u nás včera navečer na východě. . .
. . . a tady je pohled ze západu. Nakonec z toho byl jen vydatný déšt, který všechno vydatně zalil a už byl docela potřeba.

Vlčí máky

5. června 2011 v 17:56 Květiny
Na zahradě to teď docela pěkně kvete, ale mě nejvíc zaujaly vlčí máky, které mám moc ráda, ať už plané nebo tyhle zahradní. Nevím, jestli dnešek přežijí, protože je šílené vedro. Možná, že se večer něco přižene, začínají sa na obloze dělat "hrady" a je to celkově takové divné. Jen aby nebyla velká bouřka nebo nějaké krupobití.
. . . proti sluníčku mají docela jinou barvu. . .

Vlčí bob

4. června 2011 v 11:39 Chaloupka
Před lety vykvetl za chaloupkou na svahu vlčí bob. Já vím, je to takový spíš plevel, ale mě se líbil, tak ho manžel obsekal a nechali jsme ho vykvést a i nějaká semínka jsme mu dovolili. A teď nám tam roste hned v několika barvách. Nevím, jestli se barva vlčího bobu může nějak smíchat s ostaními květinami, ale teď nám tam kvete hned v několika barvách.

Kocháme se

2. června 2011 v 10:05 Chaloupka

Vždycky, když jsme jeli kolem lesíka, kde je lavička se stolkem, tak jsme si říkali, že tu zastavíme a pokocháme se okolím, ale teprve minule, když jsme jeli z nákupu z Jilemnice to vyšlo. Posadili jsme se a užívali si ticha, které chvílemi porušilo jen cvrlikání ptáčků, sluníčka, pohody a krásného výhledu.
Takže jestli chcete, sedněte si na lavičku a pokochejte se s námi. . .

Horské louky

1. června 2011 v 8:32 Fotografování
Všechny vás po delší době zdravím. Byli jsme opět na chaloupce. Bylo tam krásně, ale zažili jsme tam tři noční hrůzostrašné bouřky. Když jsem doma, tak se nebojím, ale na horách hrozně. Tam funguje ještě ozvěna, takže hrom je slyšet hned několikrát, jak se odráží od okolních kopců. Pilně jsme pracovali okolo chaloupky, protože tráva po nočních lijácích a denním teplém sluníčku roste jako divá. Takže pár obrázků horské louky a lučních kytiček