Kterak bylo všechno jinak

5. března 2011 v 10:25 |  Vzpomínání
Je teplo, vleču se ze školy a těším se domů na chladnou sprchu. Ještě se stavuju v obchodě na menší nákup. Vystupuju z výtahu a hele, dveře u nás jsou pootevřené. Pomyslím si, že přišli vnoučkové a už se na ně těším, ale zaráží me, že botičky přede dveřmi nejsou. Pomalu otevírám a taška s nákupem mi padá z rukou. To, co vidím mi bere dech. Dveře do obou pokojů jsou dokořán a uvnitř. . . spoušť. Převrácené židle i křesla, přes ně naházené oblečení i s ramínky, zásuvky i dvířka prádelníku otevřené, přes ně visí ručníky, prádlo a další leží na zemi. Deka z peřiňáku je na zemi a další je napůl vytažená. Otevřenými dvířky baru na mě civí jen otevřená lahev rumu, který používám při pečení, ostatní lahve jsou pryč. Ve druhém pokoji se vše opakuje, ba i knížky jsou na zemi, bavlnky na vyšívání jsou rozsypané po celé místnosti a prázdná krabice leží opodál. Všude je ticho. Je to jasné, zloději. Zůstávám venku, abych nezničila případné stopy. Zámek je ale v pořádku, čili některý vnouček ztratil klíče nebo co horšího, někdo si je vyčíhal a klíče jim vzal. Hlavně, aby jim nic neudělal, další starost. Musím volat policii, horečně hrabu třesoucíma se rukama v kabelce a hledám mobil. Samozřejmě ho nemůžu najít a navíc mi začínají vypovídal službu i nohy tak, že si musím sednout na schody. Obsah kabelky vysypávám na zem. Konečně mám mobil, ale co vidím, dveře se otevírají a v nich stojí náš sedmiletý vnouček Tomášek s úsměvem ve tváři, který se všek při pohledu na mě, mění ve strach. Vmžiku sedí vedle mě, chytá mě kolem krku a drmolí: "Babičko, ty ses lekla, já jsem chtěl udělat legraci, myslel jsem že půjdeš dál a poznáš, že to nejsou zloději, že na tebe bafnu, já jsem rozházel jen tu část, která je vidět z chodby, ostatní je v pořádku a všechno jsem dělal opatrně, abych nic nezničil, Knížky jsem otevřel a položil na zem, lahve jsou tady pod dekou, neboj já to dám všechno zase do pořádku. "Jenže já zatím nejsem mocna slova a tak mi pomáhá sebrat věci z kabelky a ruku v ruce se vracíme zpět do bytu. Kdybych nepřemýšlela o nezničení stop a šla dál, asi bychom se spolu opravdu zasmáli, ale zatím mi pořád není do řeči. Tomášek mi nabízí, ať se posadím, že mi uvaří kávu a než ji vypiju, že všechno uklidí. Kávu odmítám a jdu do koupelny a ejhle, tady jsou schované botičky i batůžek. Spolu s proudem vlahé voda ze mě odchází i leknutí. Když vyjdu z koupelny vidím, že jedna místnost už je v pořádku a i nákup je uklizen. Klučina kmitá, pečlivě skládá ručníky i bavlnky rovná podle barev, tak jak jsem to měla. Je jasné, že jsme byli nakonec vylekaní oba. Jako náplast na to leknutí, dělám pro oba zmrzlinový pohár s ovocem a se šlehačkou a přemýšlím. Kluk by asi zasloužil na zadek, za to, jak mě vyděsil, ale přece nemůže za to, že má tak bujnou fantazii a lekavou babičku, která mu pokazí do detailu promyšlenou legraci. A tak při poháru mu jen vysvětluju, že musí víc přemýšlet, než se do podobné akce pustí. na to horlivě kývá a na oplátku ze mě mámí slib, že to neřeknu rodičům. To klidně slibuju, protože to je přece jen mezi námi a při představách rodičovských reakcí se už konečně smějeme. Mamince to pověděl sám, ale až za hodně dlouhou dobu a s dodatkem, že měl šílenej strach, že babičku klepne..
 


Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 5. března 2011 v 10:55 | Reagovat

Přemýšlím, jak bych se v této situaci zachovala já a přikláním se k variantě, že mi mě kleplo! Tvůj vnouček měl opravdu bezva nápady, dnes už se tomu jistě smějete vespolek, ale ten šok, musel být ukrutný.

2 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 5. března 2011 v 11:32 | Reagovat

Ivi, děcka mají někdy nápady, že by zasloužily na zadek. Mě by asi taky kleplo, kdybych tohle zažila. Fakt, jeden nikdy neví, co je napadne.

3 Anna Anna | E-mail | 5. března 2011 v 11:35 | Reagovat

Ivanko,po letech to je úsměvná příhoda.Ale to leknutí tenkrát muselo být hrozné.Také by mne asi kleplo.Anna.

4 Vlaďka Vlaďka | Web | 5. března 2011 v 12:24 | Reagovat

Všechny přede mnou napadlo to samé, jako mě hned při prvních řádcích. Nevím, jestli bych to ustála. Zvláštní, na co děti nepřijdou, o takové legrácce jsem ještě neslyšela. Jak se znám,řádila bych tak, až by mě to potom mrzelo.

5 Marcela Marcela | Web | 5. března 2011 v 14:14 | Reagovat

Ivanko, fuj to jsem se lekla, naštěstí to dobře dopadlo, ale zasloužil by kluk jeden. Opravdu nevím, jak bych reagovala a doufám, že mě nikdy nic podobného nepotká(ještě nemám vnoučata) ani se skutečnými zloději. Hezký víkend
Marcela

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 5. března 2011 v 15:29 | Reagovat

Opravdu nic příjemného. Děcka mají hned nápad, babička dlouho nejde a tak... Co vymyslí a co se jim podaří, nad tím stojí rozum. No hlavně že jsi to nerozjela naplno, nakonec máš výživný trapásek k popovídání. Není lepší konec než dobrý konec. Žádné šoky a krásné jaro s překvapením přeje Kitty

7 Jana Jana | Web | 5. března 2011 v 17:42 | Reagovat

Při představě, že tohle napadne za dva roky našeho indiána mi běhá mráz po zádech... 8-)

8 Shariony Shariony | Web | 5. března 2011 v 18:00 | Reagovat

Šmarja, já bych ho praštila.. ještě před tím, než by to šlehlo se mnou..
Ale tedy.. máš můj velikánský, skutečně obrovský obdiv za to, jak jsi se zachovala. Že jsi ho neseřvala, že jsi pochopila, že chtěl udělat legraci a že to nemyslel špatně. Děcka myslí trochu jinak. Z tvého přístupu si vezmu příklad :-)
Jinak nás před třemi lety skutečně vykradli.. :-/

9 Iva Iva | Web | 5. března 2011 v 18:19 | Reagovat

[4]:
[8]: Možná, že za mladších let bych taky ječela, ale čím je člověk starší, tak uvažuje nějak jinak. On to opravdu nemyslel zle, chtěl udělat legraci a nakonec jsem mu to pokazila já.

10 Blanka Blanka | Web | 5. března 2011 v 19:52 | Reagovat

Jejdáááá,tak mě by kleplo...docela určitě.Opravdu to od vnuka nebyl moc dobrý nápad.

11 Ella Ella | Web | 5. března 2011 v 22:40 | Reagovat

Ivo to musel byt sok v tu chvili,deti jsou deti ale tohle bylo opravdu az moc bujne fantazie.Ale je videt ze vnuk si to u tebe pekne vyzehlil.A po letech se tomu i dokazete zasmat.

12 Marie Marie | Web | 6. března 2011 v 7:56 | Reagovat

Ivo, to je tady něco. Při čtení jsem si říkala, že by mi nepomohl asi ani ten zmrzlinový pohár. ;-D

13 Romi Romi | Web | 6. března 2011 v 9:05 | Reagovat

Tak hlavně, že to dobře dopadlo..mě by také málem kleplo..

14 Květa Květa | 6. března 2011 v 9:29 | Reagovat

Ivi, já bych se určitě roztřepala a zkolabovala bych. Děcka mají fakt skvělé nápady, mají bujnou fantazii a nedojde jim zavčas co se může stát. Ale tys to zvládla na jedničku. Jsi hvězda...

15 Věrka Věrka | Web | 6. března 2011 v 11:58 | Reagovat

téda, tak to mě by kleplo asi hned)))asi bych to rozdýchávala hodně dlouho))))

16 jezura jezura | E-mail | Web | 6. března 2011 v 12:03 | Reagovat

Jak tak vidím, tak by nás kleplo asi většinu. Při čtení jsem měla nejdřív plné oči strachu a pak pusu od ucha k uchu. Já vím, nám se to směje, ale vyřešila jsi to SUPER! V životě jsem svá vnoučátka neuhodila a to je nejstarší již 23 let, tak věřím, že bych i toto, i když těžko, ustála také. Klobouk dolů!

17 Jája Jája | Web | 6. března 2011 v 13:33 | Reagovat

Tak to byl teda mazec! S jakou promyšleností to připravil, aby byl i návrat k původnímu stavu bez problémů, neuvěřitelný na jeho věk! :) Tak tedy tobě řád za statečnost a "vnoučkovi" vše nejlepší k blížícímu se svátku :)

18 JiHei in Natura - Fotografie JiHei in Natura - Fotografie | Web | 6. března 2011 v 14:09 | Reagovat

:-))))) no já bych ho přetrhla jak hada!!! :-)) Teda, to jsou zlatíčka, to jsou nápady! :) No, ještě že jsi to přežila ve zdraví, v takovém případě by byl lekavý každý. No jo...děťátka...:) ;)

19 Wlcice Wlcice | Web | 6. března 2011 v 16:53 | Reagovat

Tak ten má tedy drsný smysl pro humor! :-) Mě by asi fakt kleplo!! je dobrej ;-)

20 Hanka Hanka | Web | 6. března 2011 v 22:04 | Reagovat

Ivi, ty jsi správná babička, nedovedu si představit, jak bych se v takové situaci zachovala. No, možná se taky dočkám. Vnouček měl v každém případě docela drsný nápad, ale když se nad tím člověk zamyslí, tak co vlastně děti kolem sebe vidí a slyší, pak není divu, přeberou si to po svém a důsledky takový malý kluk nedomyslí. Hlavně že to dobře dopadlo.
Musím taky pochválit, jak pěkně jsi tento příběh podala, máš spisovatelské vlohy, kromě mnoha jiných!
Posílám pozdrav! Hanka

21 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 7. března 2011 v 0:36 | Reagovat

Ježíšku na křížku mě by Ivo kleplo.Fuj fuj já se lekla.No ale tajemství bych taky dodržela ovšem jak by mě to nekleplo úplně.

22 Jarmila Jarmila | Web | 7. března 2011 v 11:13 | Reagovat

Ivo, mě by jistě kleplo. Napřed jsem se vyděsila, co se u vás stalo. Musím tě obdivovat, jak jsi to vzala a dokázala ještě udělat vnoučkovi pohár. Já, pokud, bych se z klepnutí probrala, bych ho asi roztrhla jako hada. :-D

23 Jitka Jitka | E-mail | Web | 7. března 2011 v 17:03 | Reagovat

Ivo, máš dobré nervy. Já si nejsem jistá jestli bych to ustála.Možná by miláček schytal i nějakou na zadek.I já jsem jednou dostala málem mrtvici. Hlídala jsem o prázdninách vnučku a její dva bratránky. Zatím co já jsem vařila, děti se opalovaly u nafukovacího bazénku. najednou ten nejstarší přiletěl do kuchyně a svážnou, až vyděšenou tváří křičel," babí Katka má v břiše zapíchnutej nůž".Nebyl důvod mu nevěřit, opravdu to sehrál mistrovsky.Nechtěj vědět co jsem udělala, když jsem zjistila, že to není pravda. Dořvala jsem ho jak psa.Krve by se ve mně nedořezal jak jsem se lekla.On si asi taky myslel, že to bude bezva psina vyděsit babku.A ti mladší v tom jeli s ním. Ty ani ve snu nenapadlo, že bych to mohla vzít vážně.

24 vik vik | 7. března 2011 v 18:55 | Reagovat

Klučina asi čte detektivky :-) Hlavně, že to dobře dopadlo.

25 Marie Marie | 7. března 2011 v 19:59 | Reagovat

No tohle!!!Hlavně,že babičku nekleplo to by moc humorný nebylo.

26 Iva Iva | Web | 7. března 2011 v 20:09 | Reagovat

[22]:
[23]: Já jsem nejdřív nebyla mocna slova, natož mu nějakou lupnout. A potom on byl tak strašně nešťastný, že mě tak vyděsil, že jsem ho až litovala a všechno tak vzorně potom uklidil, že jsem ani jinak nemohla. Jitko, sehrály to s tebou dětičky taky pěkně, musela ses šíleně vylekat.

27 Moře lásky Moře lásky | Web | 8. března 2011 v 0:15 | Reagovat

No krásne legraci

28 signoraa signoraa | Web | 9. března 2011 v 8:25 | Reagovat

Když jsem to začala číst, sevřelo se mi srdce a vzpomněla si, že nás už třikrát vykradli. A pak když jsem četla dál, tep se zklidnil a já se začala usmívat. Jo dětičky, ty nám dokáží připravit překvápko. Sama se přistihuji při myšlence, že to, co mým dětem neprocházelo, u vnuček velkoryse přehlížím. Nedávno mi dcera připomenula, že ona by už dávno dostala na zadek a u holek se blahoskloně usmívám.

29 Margarita Margarita | Web | 9. března 2011 v 21:34 | Reagovat

Asi bych se také neudržela, nevím jak bych v ten okamžik reagovala.

30 Iva Iva | 10. března 2011 v 20:03 | Reagovat

[28]: I mě se dostává od dcery podobných připomenutí a přiznávám, že má pravdu. Ale to už přece tak v životě chodí, že babičky jsou takové a dokážou přivřít nad mnohými nezbednostmi svých vnoučat oči.

31 alenakub alenakub | Web | 12. března 2011 v 18:22 | Reagovat

Ivo nevím co bych v té chvíli dělala já , ale asi bych se svalila na zem. No nevím co ještě v budoucnu napadne naše dvojčata, už teď mě často vytočí!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama