Leden 2011

Ledové květy

30. ledna 2011 v 19:08 Fotografování
Dnešní krásné, slunečné, ale i mrazivé odpoledne nás vytáhlo na procházku. Vydali jsme se na luka po naší pěšince. Jak teď vypadá vám ukážu příště. Dnes nabízím ledové květy, které vytvořila po lukách rozlitá Cidlina spolu s mrazem.
.
.
.
.
.
.

Zima v parku

28. ledna 2011 v 19:05 Fotografování
Tento týden jsme měli rozlítaný, pořád jsme někde jezdili, zařizovalli,  sháněli, takže večer jsem byla ráda, že si můžu jít lehnout. Proto počítač odpočíval. Mám co dohánět, než všechno, co jsem zameškala prohlídnu. Ve středu jsme měli zařizování v pojišťovně, ale bylo tam dost lidí, takže jsem tam manžela nechala čekat a zaběhla jsem do blízkého parku u sv. Trojice udělat nějaké obrázky. Bylo zrovna krásně slunečno, sníh čerstvě napadaný, běloučký, prostě paráda. Odpoledne jsem se chtěla s vámi o obrázky podělit, jenže sotva jsem zapnula počítač, přišla švagrová a večer ještě dcera, takže na počítač zase  nedošlo. Takže se zpožděním až dnes.

. . . vstup do parku z náměstí. . ..
. . . modlitebna církve evangelické. . ..
. . . sluníčko ve větvích stromů. . ..
. . . cesta ke kostelu sv. Trojice. . .
.
. . . památník obětem války. . ..
. . . vpravo modlitebna církve evangelické a vzadu kostel sv. Trojice.
. . . upravená cesta s lavičkami  podle modlitebny. . ..
. . . lavička teď rozhodně nezve k posezení. . ..
. . . silnice z náměstí a na zasněžené trávě holoubek. . ..
. . . který mě zvědavě pozoroval. . ..

U Cidliny

22. ledna 2011 v 19:23 Fotografování
Před pár dny jsme chtěli jít okouknout jak řádí rozvodněná Cidlina na lukách, ale naše cestička, kterou jsme léta chodili, byla rozježděná traktorem a hluboké koleje plné vody a bláta.  Museli jsme se vrátit, ale dnes, když bylo tak hezky, tak jsme se k Cidlině vydali po hlavní silnici, cesta sice pěkná, ale o hodně delší a tady jsou obrázky z naší "kontroly"

. . . je vidět, že voda hodně opadla. . ..
. . . tady už vypadá Cidlina celkem normálně, ale tak krásné modrou vodu poslední dobou nemívá, protože je obloha stále zatažená. . ..
. . . luka ještě zatopená jsou a jestli bude mrznout, bude se tu docela pěkně bruslit. . ..
.
. . . před mostkem, ze kterého fotívám soutok Cidliny s Kralickým potokem je ještě hodně vody. . .
.
. . . proti stavu z loňského listopadu. . ..
. . .  luka jsou zatopená opravdu ze všech stran. . ..
. . . ještě Cidlina po proudu. . ..
. . .  věž kostela sv. Vavřince a před ní "moje škola". . ..
. . . a ještě fotogenická domianta našeho města metličanský kostelíček sv. Jakuba. . ..
. . . než jsme to všechno prošli a prohlídli, sluníčko se schovalo za tmavé mraky a my jsme, celí zmrzlí, spěchali domů na kafe a bábovku. . ..

Opět modrohnědá kombinace

20. ledna 2011 v 13:59 Vyšívání
Další vyšívaná dečka v modrohnědé kombinaci, aby se hodila do obýváku. Předlohu i s kraječkou okolo jsem si koupila, ale kraječka  dečku stahuje, takže vypadá jako špatně vyžehlená. Asi ji budu muset  odpárat a přišít volněji novou. Ale přiznávám, že se mi do toho zatím moc nechce. Nové věci dělám ráda, ale opravy nee. Ale to asi každý.
.

.

Kaktusy

18. ledna 2011 v 17:39 Květiny
Ráno, když jdu na nákup, pozvednou mi náladu,  na podestě schodiště  kvetoucí kaktusy. Nejsou moje, ale pěstuje je sousedka a řekla bych, že velmi úspěšně.  Má tam umístěné čtyři a každý má jinou barvu květů. Tak se pokochejte se mnou.
.
.
.

.
. . .tenhle oranžovo růžový má květů nejvíc. . ..

Dnešní malá procházka

16. ledna 2011 v 15:52 Fotografování
Dnes je u nás krásné, přímo jarní počasí, sluníčko svítí a je krásně teplo. Odhadovala bych to tak na začátek dubna. Doufám, že si to paní Zima nebude chtít v  březnu a dubnu vynahradit a nenasype plno sněhu.  Takže mě sluníčko vylákalo  na malou procházku. Foťák jsem si s sebou sice vzala, ale fotit nebylo co nebo nějak špatně koukám.

Tak jenom ještě částečně zamrzlý rybník na kraji města. . .
.
.
. . . chudák strom, celý porostlý houbou. . . 
.
. . . a ještě pohled na novou zástavbu, v pozadí kostel  U hřbitova. . ..

Něco z archivu

14. ledna 2011 v 14:19 Fotografování
Poslední dobou nějak zanedbávám svoje stránky. Nějak se mi zalíbilo lenošení, nemám náladu ani na ruční práce, jen mám chuť se povalovat a číst si. Ani venku není co fotit, dnes třeba celý den prší. Tak jsem sáhla do archívu a vybrala pár obrázků, které jsem nafotila v různých městech, ale které mají něco společného. Jsou na ních zajímavosti, které se mi zalíbily na domech.

Luhačovice - vila v Masarykově ulici.
Tábor - štít domu Na Parkanech.
Tábor - štít domu na Žižkově náměstí.
Nový Bydžov - Sokolovna /ten holoubek se tam připletl náhodou/.
Nový Bydžov - bývalá lékarna U zlaté koruny.
Lázně Bělohrad  - dům Pod věžičkou.
.
Jilemnice - bývalá Spořitelna.
.

Kterak měl vnouček zlomenou nožičku

10. ledna 2011 v 16:08 Vzpomínání
.
Tomovi byly asi tři roky a strašně rád telefonoval, samozřejně na pevné lince, mobilů ještě moc nebylo. Jak zazvonil telefon, už k němu běžel, vzorně se představil a pozdravil, no a když to byl někdo z rodiny tak si s ním chvíli povídal. Jednou jsem dceři volala a z telefonu opět zaznělo :" Tady Tomáš, dobrý den", tak jsem pozdrav opětovala a hned opáčila: "Ahoj Tomečku, jak se máš?" a to,  co se ozvalo na druhé straně mi vyrazilo dech:" Mám se špatně, mám zlomenou nožičku, spadl jsem ze schodů".  V duchu jsem zalamentovala: " Zatracené schody, dřevěné, naleštěné, co jsem se jim naříkala, aby na ně dali nějaký koberec" ale Tomáška jsem se nejapně zeptala:" A máš nožičku v sádře?" načež jsem hned dostala odpověd: " No jo babičko, dali mi sádru a ještě taky berličky, ale ani to moc nebolí".V tom slyším, že přichází dcera a říká: Tomku, ty si nepamatuješ co jsem ti včera nařídila? no a než mě stačila říct ahoj, už jsem spustila:"To jsi tomu chudáčkovi nařídila, aby mi nic neříkal, to si myslíš, že nepoznám, že má nožičku v sádře, co jsem se vám naříkala o těch schodech atd." jenže moje hudrování přerušila dcera pro mě nepochopitelným zaječením "Tomáši" tím jsem já ztratila dech a než jsem se stačila znova nadechnout ,ozvala se tentokrát téměř zoufalým hlasem dcera ke mě: Mami prosím tě buď v klidu, žádnou nožičku zlomenou nemá, on si jen teď poslední dobou takhle strašně vymýšlí, kecá a navíc ještě dělá mrzutosti. Proto jsem mu zakázala brát telefon, s tím, že když nejsem v místnosti má pro mě přijít. Včera byla na spadnutí nepříjemnost s druhou babičkou. Přinesla nějaké rohlíčky na ochutnání a moc pospíchala, takže mi je jen předala u vrátek. Pak volala, jestli nám chutnaly a já slyším toho holomka, jak ji říká, že nám vůbec nechutnaly, že jsou tady na míse všechny, že si pro ně může přijít. Přitom už byly dávno snědené. Na štěstí se mi to podařilo babičce vysvětlit, takže se neurazila. Už si s ním nevím rady, asi mu nařežu." Teď jsem zase  koukala já, jako hloupá, vyprávěl mi o své zlomené nožičce tak věrohodně, i berličky přidal, ale zase na druhou stranu přiznal, že ho to nebolí, bodeť by ne, když mu nic není. Nařezání jsem dceři rozmluvila a svorně jsme celá rodina, když začal  něco vykládat říkali: " Už nám zase vypravuješ pohádky" a tak podobně, až ho to přešlo. Ošem kdyby tohle četl starší vnuk, určitě by zopakoval to, co jsem od něj slyšela nedávno:"Babi, jak můžeš říct, že ho to přešlo, vždyť si vymýšlí a  žvaní pořád a to mu to ještě holky baštěj a nakonec i ty mu na ty kecy někdy skočíš " Takže musím přiznat, že je pravda, že ho to tak úplně nepřešlo, povídavost a dělání si legrácek mu zůstaly.

Zima

8. ledna 2011 v 15:57 Fotografování
Na začátku týdne jsem nafotila krásně ojíněné stromy, ovšem než jsem je stačila dát na blog, už začalo pršet a všechna zimní krása je pryč. Nejdřív bylo náledí, tak jako všude a teď jen kaluže a bláto.
.
krásné ojíněné větve stromů se zábleskem sluníčka. . ..
. . . tohle by mohla být hádanka, ale povím, je to kmen a větem stříbrného smrku a ojíněná větvička. . ..
. . . kousek trávníčku u domu, kde nebyl sníh. . ..
. . . drátěný plot jako ze zimního království. . ..
A tohle je fotka z dnešního dne, romantika žádná. Jen mě překvapilo, jak je tráva pěkně zelená.
.

Oválný ubrus

5. ledna 2011 v 18:06 Vyšívání
Než začnu nový článek, tak musím napsat, že jsem včera navštívila některé z vás, ale komentík jsem zanechat nemohla. Vůbec mi to nešlo.
Už před nějakým rokem se dceři v katalogu zalíbila souprava talířů a hrníčků. Každý set, tedy hluboký talíř, mělký, dezertní, čajový šapo a kávový byly v jiné barvě. Nádobí jsem ji objednala k Vánocům. V poměrně krátké době balík došel, byl pořádně těžký a my jsme měli, jako na potvoru auto na předzimní prohlídce. Doma jsem všechno vybalila, jestli  není náhodou něco rozbitého. Rozbité nebylo nic, ale na červeném hlubokém talíři byly černé cákance. Volala jsem na číslo, kde jsem dělala telefonickou objednávku a paní mi stroze sdělila, že mám balík poslat zpět a udala mi adresu. Moje prosby, jestli bych nemohla vrátit jen poškozený talíř, odbyla, že nelze. Ale mě se nechtělo znova táhnout těžký balík na poštu, tak jsem vyhledala telefonní číslo adresy, kam jsem měla celý balík poslat a pokusila se znovu vyjednávat. Ovšem jaké bylo mé překvapení, když mi milý ženský hlas oznámil, že ať nic nevracím, ani neposílám poškozený talíř, že mi pošle nový i bez toho. Takže co  na jednom telefonním čísle bylo naprosto nemožné, tady  šlo velmi rychle a do týdne byl nový talíř u mě. Dodnes na onu ochotnou a milou paní vděčně vzpomínám. A nyní se dostávám k ubrusu. Letos jsem dceři vyšila k Vánocům velký oválný ubrus do kuchyně s barvami nádobí, tedy tmavě červené, modré, zelené, světle modré, žluté a oranžové. Ubrus jsem žehlila a napadlo mě, že ho ještě před zabalením honem vyfotím. Jenže jsem spěchala, fotila na žehlicím prkně a fotky dopadly příšerně. Ubrus se ale líbil, tak jen ukázka, tak jak jsem ve spěchu vyfotila.
.
Barvy jsou hodně zkreslené..

Hra na schovávanou

3. ledna 2011 v 18:14 Fotografování
Hru na schovávanou s námi dnes hrálo sluníčko. Ráno vypadalo, že se nám bude věnovat a bude pěkně svítit, ale pak se dopoledně strhla pěkná chumelenice.
.
Po obědě s námi zase laškovalo, tak jsme se vydali na krátkou procházku, ovšem jen jsme vyšli, sluníčko zašlo. Tak jsem v blízké záhradě vyfotila zachumelený zámek..
O kus dál, si sluníčka, které zase vylezlo, užíval pesan. Tím jedním ouškem nahoru a druhým dolů mi připomínal horskou Báru, copak asi dělá..
Když viděl, že jsme se zastavili, přišel k vratům a vypadal, že by se docela kamarádil, ovšem já jsem neměla k bližšímu seznámení odvahu a ani v kapse žádnou dobrotu. Tak snad příště..
A už se sluníčko opět schovává, nejdřív mezi větve stromů a pak za menší, ale pěkně tmavý mrak..
Ještě na kraji města vyfotím opravenou zvoničku a jdeme domů..
Podle mraků to vypadá, že to dnes sluníčko "zabalilo" definitivně..