Prosinec 2010

Už je zase tady, kdo? Zajíček

29. prosince 2010 v 16:47 Fotografování
Pamatujete se, jak jsem loni v únoru vyfotila mezi paneláky zajíčka, jak se choulil ve sněhu http://iva221.blog.cz/1002/zajicek a pak jsem ho viděla a fotila ještě v červnu, jak tu pobíhal http://iva221.blog.cz/1006/zajicek-pokracovani  a představte si, že teď navečer jsem se mrkla z okna a co nevidím - ušáček sedí téměř na stejném místě jako v únoru.  Hned jsem  ho šla vyfotit, ale ze čtvrtého patra a téměř ve tmě mi to už moc nešlo. Jsem ráda, že žije a zítra se vypravím dolů se suchým chlebem a mrkvičkou. Dám mu to na stejné místo, jako jsem to dávala loni, snad si to najde.
.
.

Dnešní den

28. prosince 2010 v 17:40 Fotografování
Ráno jsem vykoukla z okna kuchyně a vidím, že by nás dnes mohlo sluníčko konečně potěšit svými paprsky.  Když jsem viděla, že se k tomu opravdu chystá, popadla jsem foťák a šla se trošku projít..
Na jednom dvoře pobekávaly dvě ovečky a snažily se odhrábnout sníh , který do rána napadl..
I větve  stromů byly jako pocukrované. . ..
. . . chtěla jsem se jít podívat na luka, závora byla otevřená a tady je její opuštěná zachumelená část i se dvěma rampoušky. . ..
. . . nejdřív jsem si myslela, že dojdu až k Cidlině, ale pak jsem si to rozmyslela, je to přece jen kousek a v tom sněhu bych byla asi brzy zmožená a pak samotná chodím do opuštěných míst nerada, u nás to není dvakrát bezpečné ani na náměstí. Tak jsem jen udělala obrázek prošlapané pěšinky v pozadí s metličanským kostelem sv. Jakuba. . ..
. . . tuhle zachumelenou travinu jsem vyfotila, protože mi připadalo, že na ni visí kachna, ale s takovou menší nožkou navíc, nepřipadá vám to tak?.
. . . lísty nějak zapomněly opadat, a tak teď vypadají jako mističky na sníh. . ..
- - - ještě zachumelený keřík, na kterém sníh vypadá jako chomáčky vaty. . ..
- - - zkoušela jsem dostat naši Bonču na balkon, aby se podívala, jak je venku hezky, ale byla zpátky než jsem se nadála a ještě na mě prskala, že jsem se zbláznila, tahat ji do takové zimy a odebrala se podřimovat na opěradlo křesla k betlému. . ..
. . . ráno jsem začala pohledem na východ,  z okna kuchyně a navečer končím pohledem  z balkonu na západ s konstatováním, že dnes bylo opravdu hezky. . . a jak u vás taky sluníčko svítilo?.

Voskové Jezulátko

27. prosince 2010 v 21:57 Vánoce
Jako malá. asi desetiletá holka jsem potkávala ve vedlejší ulici paní, vždycky pěkně upravenou, v kloboučku a na vysokých podpatcích. Moc se mi líbila a tak jsem ji vždycky radostně zdravila. Jednou jsem ji došla, když nesla těžkou tašku, tak jsem se nabídla, že ji s ní pomůžu. Začaly jsme si povídat, seznámila jsem ji s maminkou  a postupně jsme se spřátelily.  Byla to paní učitelka ručních prací, ale jak ta měla šikovné ruce. Moc ráda jsem k ní chodila na návštěvu a prohlížela si její výšivky, malování a další ruční práce.  Samozřejmě, že i ona chodila na návštěvy   k nám a byla ráda, že tady někoho má.  Měla jen nějakou neteř, která ji nenavštěvovala. Přátelství mezi naší rodinou a paní učitelkou trvalo téměř 15 let.  Já jsem se vdala a pak,  když jsem čekala mimčo, paní učitelka si přála, aby to byla holčička, že se na ni dá víc šít, plést, i když jak říkala, na kluka taky něco vymyslíme a moc se těšila. Holčička se mi sice narodila, ale paní učitelka se toho nedočkala, zemřela náhle, tak tichoučce jak žila, ve spánku. Dostávala jsem od ní dárečky k narozeninám, svátku i na Vánoce, ale nejraději mám tohle voskové Jezulátko. Peřinky i šatičky už za ta léta zešedly, ale vzpomínky na naši milou přítelkyni ne.
.
.
.

Koledy s paní Kvěchovou

26. prosince 2010 v 19:32 Vánoce
Nejdřív bych vám všem chtěla poděkovat za přání brzkého uzdravení i krásná přáníčka k Vánocům. Je mi líto, že jsem tu tak dlouho nebyla a hlavně, že jsem nenavštívila Vaše stránky, takže teď to budu pomalu napravovat.  Jak jsem již psala, byla jsem nemocná a bylo to horší, než to zpočátku vypadalo. Švagrová moje stonání ohodnotila slovy:"Holka, ty jsi letos pořád na hrnci".  Chudák muž nakupoval, staral se, ještě, že jsem to cukroví stihla dřív, že nemusel péct a nakonec to ode mě chytil taky, takže já se z toho pomalu dostávám a on leží. Před Vánoci jsem se chystala, že sem dám koledy s obrázky paní Kvěchové,  ale už jsem se k tomu nedostala, ale koledy si můžeme zazpívat i  teď. Pohledy jsou z roku 1949 a dostala je moje babička od svých dětí, jako přání k Vánocům.
,
.
.
.
.
.

Přání

23. prosince 2010 v 17:40 Vánoce
.

Za všechno může chřipka

22. prosince 2010 v 15:31 Vánoce
Každý rok si děláme se švagrovou Alenkou odpočinková ochutnávková odpoledne. Jedno odpoledne se sejdeme u nás a pak zase u ní. V klidu ochutnáváme cukroví a povídáme sï o všem možném.  Jenže letos jsem musela tyhle hezké chvilky odříct, protože se u mě uhnízdil nějaký chřipkový vir a tak bych nechtěla Alenku nakazit. Takže ochutnávat bude jen můj muž, (a ten moc rád) a jestli vás  můžu pozvat, přidejte se k němu.
.

Vánoční píseň

21. prosince 2010 v 7:37 Vánoce
V loňském roce jsem se snažila navodit vánoční atmosferu obrázkem a verši klasika. Dnes bych to chtěla zopakovat, vždyť řečeno s panem Suchým "trocha poezie nikoho nezabije," obzvlášt taková krásná vánoční. . .

,     
   Vánoční píseň
   Jaroslav Seifert

   Rolničky slyším, slyším hlasy,
   myslím si: Kdo to přijel asi
   Dlouho už neviděl jsem sáně,
   a proto toužím dychtivě
   podívat se zas jednou na ně,
   pohladit koně po hřívě.
   Však venku nikdo. Jenom vrána
   do pola sněhem zasypána.

   A slyším hudbu, nechám všeho
   a jdu přivítat neznámého.
   Kdo je to? Slyším někdo troubí,
   housle se ozvou k tomu vráz
   i basa, která zpívá zhloubi.
   Nic, jenom tma a ticho v domě
   opírají se silou o mě.

   A v koši u psacího stolu
   hryže si myška. My dva spolu
   známe se dávno. Tiše vklouzla
   tak jednou ke mně. Od těch dob
   je pokoj stále plný kouzla.
   Jen prosím, neplaš, nerozzlob
   tu přítelkyni malých dětí,
  umí tak krásně vyprávěti.
  
                                                        Vždyť je to ona, myška malá,
                                                     jež s Kristem Pánem v seně spala
                                                           a viděla, jak Marie Panna
                                                          už dlouhou cestou umdlévá
                                                             a klesá k zemi uplakaná
                                                           na trochu slámy do chléva.
                                                           A viděla, jak s nebe rázem
                                                            andělé slétali se na zem.

                                                           A teď je u mne. Pode dveřmi
                                                         tou škvírou chodí ke mě, věř mi.
                                                            A od těch dob mi takhle hrají,
                                                            rolničky slýchám v tento čas,
                                                               okna mi květy rozkvétají
                                                          a s nebe slýchám krásný hlas.
                                                               Ne obyčejný, ale svatý,
                                                          když do tmy ráno vyjdu vraty
                                                          a spěchám sněhem na roráty.

Adventní koncert

18. prosince 2010 v 22:43
V květnu jsem zde ukazovala obrázky dřevěných zvonic a  kostelíků. Nejvíc vás zaujal celodřevěný roubený kostel sv. Jiří v Loučné Hoře a chtěli jste vidět, jak to vypadá uvnitř. Dnes tohle mohu splnit, protože jsem navštívila poslední adventní koncert v tomto kostele.  Chrámový sbor, v doprovodu komorního orchestru, uvedl asi nejvánočnější ze všech vánočních skladeb a to Českou mši vánoční Jana Jakuba Ryby.

Přicházíme k osvětlenému kostelíku. . . .
.

. . . u vchodu stojí osvětlený vánoční stromek. . ..
- - -pořadatelé pamatovali na všechno. Hned o kus dál stál stánek s nápoji pro zahřátí, protože zima byla neskutečná, pořadatelé dokonce půjčovali i deky. To jsme my, každoroční účastníci nepotřebovali, byli jsme vybaveni dekami vlastními, ale svařáčkem jsem nepohrdli. . ..
 . . .  a už vstupujeme do kostelíka, vyzdobeného chvojím, mimochodem každý rok jinak. . ..
.

.
. . . v rohu stojí vánoční stromek ozdobený cukrovím a na adventním věnci dole, hoří už i poslední svíčka. . .

.
.
. . tady je kůr, zatím bez varhan, na dokončení jejich oprav se právě přispívalo zakoupením lístků na koncert. Rok 2011 bude posledním rokem oprav, kdy zbývá zhotovení posledních 100ks píšťal.
. .  . a už je  tu "Hej mistře, vstaň bystře. . . .
.
. . . a konečné děkování orchestru a chrámového sboru,  jejichž výkon jsme odměnili dlouhotrvajícím potleskem, který si opravdu zasloužili. Hrát a tak krásně v takové zimě byl opravdu obdivuhodný výkon.
Domů jsem odjížděli s krásně pohlazenou dušičkou.

Papírové betlémky

18. prosince 2010 v 6:25 Vánoce
Ráda navštěvuju obchůdek na náměstí, kde prodávají všechno možné, upomínkové předměty, všelijaké blbinky (to říká můj muž), noviny, časopisy s předlohami na háčování, pletení atd. a  objevila jsem tam i malý sešitek, kde byly betlémky na vystřihování a skládání. To mi připomnělo dětství, kdy jsme pod stromečkem měli takový papírový skládací  betlémek. Měl vyřezané okénko a zespodu byl nalepený průhledný červený celofán. Ani nevím, kam zmizel. Takže jako vzpomínku jsem si sešitek koupila a místo pečení cukroví jsem si vystřihovala a lepila a musím říct, že mi bylo docela pěkně.
,
.
.
 Jen na fotkách není moc vidět ty vystupující postavičky a stromy.

Už opravdu letošní poslední

15. prosince 2010 v 20:53 Pletení z papíru
Myslela jsem, že zvonečky, které jsem minule ukazovala, jsou poslední, které jsem letos pletla, ale zmýlila jsem se. Musela jsem jich ještě několik udělat. Volila jsem takovou střední velikost, aby to nebyla tak moc velká piplačka a taky, aby nebyla velká spotřeba ruliček. Takže za všechny udělané a už i rozdané alespoň jeden
.
. . . u švagrové jsem objevila mísu z drátků ve tvaru hvězdy, tak jsem si ji honem musela udělat taky, jenže jak jinak než z papíru, ale pletla se docela špatně.A ještě jedna potíž se při její výrobě vyskytla, došla mi totiž zlatá prášková barva, kterou jsem koupila před léty, ale ta se už prý nevyrábí, tak mi paní prodavačka doporučila jinou, která není ani tak krásně zlatá, ale navíc tak strašně smrděla, že jsem myslela, že vyhodím barvu i s hvězdou. . . a tím už opravdu letos končím, musím taky péct ještě nějaké cukroví.
.
.

Zvonečky

13. prosince 2010 v 7:26 Vánoce
Na počítači se opět pilně pracuje, takže já se musím velmi uskrovnit, mrknout jen občas k některé z vás. Ale doufám, že se vše vyřeší a že budu mít počítač jen sama pro sebe. Ježíšek přinese manželovi notebook, ale neprozradit, bude to překvapení.
Když jsem utírala a oprašovala všechny, muž říká lapače prachu, ale pro mě to jsou milé dárky, plné vzpomínek, rozhodla jsem se vám zase nějaké ukázat. Ve škole jsme si s některými kolegyněmi dávaly na Vánoce drobnosti,  hezkou svíčku, andílka nebo i zvoneček.  A tak jsem tu dnes uspořádala zvonečkovou přehlídku.

. . . takže nejdřív zvonečky darované kamarádkami, zvonečky z různého materiálu .
.
.
.
.
.
.
. . . tenhle zvoneček jsem si koupila jak vidíte v Luhačovicích. . ..
. . . tyhle mi koupil manžel, při našich výletech, letos přibyl zvoneček z hradu Pecka. . ..
. . . tenhle zvoneček mám od svého vnoučka, samozřejmě, když byl ještě malý. . ..
. . . tyhle dva zvonečky jsem si vyrobila sama. . ..
. . . a jako poslední vám představím zvoneček ze všech nejvzácnější, na ten u nás zvoní co pamatuju a že už pamatuju hodně a prý zvonil i dřív - Ježíšek. . ..

Zima na lukách

9. prosince 2010 v 19:16 Fotografování
Ráno mi nebylo moc dobře, špatně jsem spala, tak jsem se vydala na procházku, která mě, jak jsem doufala srovná. Rozhodla  jsem se pro luka,  kde, jak jsem již několikrát psala, je to od nás nejbližší klidné místo. Jak jsem hned na kraji zjistila, nebyla jsem sama, kdo si vybral tuhle zasněženou pláň. Proháněl se tam mrazivý vítr a pěkně štípal do tváří, tak jsem udělala několik obrázků a vrátila se mezi domy, kde jeho řádění nebylo tak velké. Ale přesto, že procházka byla kratší než jsem plánovala, docela mě osvěžila.

Sluníčko se rozmýšlelo, jestli má vykouknout z mraků, ale pak se rozhodlo, že zůstané schované. . .
.
. . . místo, kde byly loni labutě. . ..
- - - mostek přes dřívější zavodňovačku. . ..
. . .  vítr si s holými větvemi stromů chvílemi pěkně pohrával. . ..

Vánoční pohledy

8. prosince 2010 v 15:41 Líbí se mi
Všechna zasněžená krása je pryč, včera u nás pršelo, oteplilo se a venku na chodníku a silnici jsou jen kaluže a ošklivá černá břečka, která žádnou vánoční atmosferu rozhodně nevyvolává. A já se ji nechci vzdát ani v tomhle ošklivém počasí, tak jsem vybrala několik vánočních pohledů, které se mi líbí. Pohledy sice nesbírám a že ukládám lecos, ale už dřív, když se mi nějaký pohled líbil, tak jsem si ho koupila a to mi zůstalo do teď. Takže jich přece jen pár mám. Líbí se mi krásné zasněžené krajinky, ale i děti a andílkové.
.
.
.
.
.
.

Vánoční strom

6. prosince 2010 v 20:01 Vánoce
Vydala jsem se vyfotit, jak jsem už slibovala vánoční strom a výzdobu v našem městě. Sníh se stále sype, tak jsou obrázky takové jaké jsou.

Hlavní silnice na náměstí. . .
.
světýlka zavěšená přes ulici z jednoho domu na druhý. . ..
. . . osvětlená radnice. . ..
. . .  a konečně náš letošní vánoční strom v plné kráse i s tujkami kolem obvodu kruhového objezdu. Ty tu na rozdíl od vánočního stromu rostou. . ..
. . . a další strom, blízko radnice, který si užívají  hlavně děti. Po zmáčknutí tlačítka začne blikat, cinkat a hrát koledy a jiné vánoční skladby. ..
. . . zasněžený stromeček ve světle žárovky. . ..
. . . osvětlený barevnými světýlky. . ..
. . .  zachumelené větve i se šiškou. . ..
. . . cestou domů ještě vyfotím alespoň spodní větve smrku u sokolovny i s poletujícími vločkami. Kloužu domů celá zmrzlá, ale s vánoční náladou, dávám sem fotky a jdu si udělat čajík, nejspíš s nějakým chladítkem pro zahřátí. Hezký večer. . .
.

Kterak měl čert blešky

5. prosince 2010 v 12:39 Vzpomínání
,
S přicházejícím  předvánočním časem a svátkem sv. Mikuláše, jsem si vzpomměla na příhodu, která se udála, když byli moji vnoučkové malí.
Našemu Kubíkovi bylo málo přes čtyři roky a Tomkovi přes rok, když se zeť domluvil v práci s tímto "svatým mužem", který obcházel každý rok celou vesnici se svou družinou, tedy s andělem a dvěma čerty, aby přišel taky k nim. Nejdřív byl slyšet zvoneček a pak řinčení řetězů. Když se otevřely dveře, objevil se vysoký Mikuláš, krásný anděl a dva hrůzostrašně vypadající čerti /až jsem se sama lekla/ se řetězy a pytlem, z kterého dole čouhaly nožičky v punčocháčcích i s bačkůrkami. Tomeček vlezl pod stolek a měl vystaráno. Kubík zůstal sedět u mě na klíně a já cítila, jak mu buší srdíčko a jak se klepe. Mikuláš poručil čertům u dveří kleknout a rozmlouval nejdřív s maminkou, zdali byli kluci hodní. Jeden s čertů soustavně brumlal a drbal se. Abych dodala Kubovi odvahu, tak jsem mu šeptala,  aby se nebál,  že čert má dost  starostí sám se sebou, že má  určitě blešky, musí se pořád drbat a tak podobně.  Najednou se můj třesoucí vnouček zvedl, došel pomaličku k čertovi a třesoucím hláskem se zeptal:"Čerte, blešky máš?" Čert horlivě kýval, brumlal, že ano  a dodal, jak ho strašně koušou. Kubík přistoupil až těsně k čertovi a prohlásil:"Tak já tě trošku podrbám, aby tě to tak nesvědilo" a začal čerta škrabat v kožichu na zádech. Nejen čert, ale my všichni jsme zůstali jak opaření. Mikuláš s maminkou ztratil na chvíli hlas a babičce oslzely oči.  Čert podal Kubíkovi ruku a poděkoval, že už to tak nesvědí a vylovil z košíku i dárek. Potom zeťovi přiznal, že ho klučina dostal, že viděl jaký má strach, ale přece mu šel pomoct.  Radost z dárků od Mikuláše byla velká, ale Kubík měl hlavně radost, že pomohl čertovi.  Já jsem si jen pomyslela, jestli ten náš chlapeček bude mít pořád tak dobré a citlivé srdíčko, že to v životě mít moc lehké nebude.

Nebylo to v pořádku

4. prosince 2010 v 8:49 Čtyřnozí kamarádi
Než se dozvíte, co nebylo v pořádku, musím popsat, jak to u nás téměř každé ráno vypadá. Vstávám první a hned musím jít naší Bony otevřít paštičku, protože bych mohla za prvé ohrozit zdraví její, protože vyvádí, že do minuty umře hlady a za druhé svoje, protože by se mi tak pletla pod nohy, že bych přes ni určitě upadla. Pak teprve můžu zaplout do koupelny. Když se jakž takž přivedu do přijatelné podoby, vstává můj muž, otevře dveře na balkon a obsadí koupelnu on. Než se zušlechtí, připravím snídani a stačím ještě ustlat. Bony se mezitím nasnídá a když je teplo, jde se chvíli podívat na balkon, ovšem v zimě dává přednost s výrazem, vy jste se snad zbláznili otvírat v takové zimě, parapetu v kuchyni na okně. Když zhodnotí úspěšnost předpovědi počasí, odchází do ložnice, aby se na mé posteli ještě prospinkla.
Včera to bylo trochu jinak, hned v sedm hodin, než tam bude hodně lidí, jsme zaběhli do Penny na nákup. Chtěla jsem udělat nákup větší, tak manžel šel se mnou. Po příchodu domů, jsme se šli hned nasnídat. Bony už napapkaná byla, podle odhrnuté záclony jsem poznala, že zhodnotila situaci venku, ale lehnout si nešla. Seděla před mou židlí a mňoukala. Nevědala jsem, co to znamená, až po chvilce mi došlo, že jsem zřejmě zavřela dveře do ložnice. Bony běžela přede mnou,  ale když jsem zjistila, že má pootevřeno a vrátila se do kuchyně, vrátila se taky a pokračovala v mňoukání. Znovu jsem se zvedla a se slovy:"Co tedy vlastně chceš, jsem šla opět za ní" Muž na mě se smíchem volal, že nemám ustláno. To byla pravda, ale proč by kočce mělo vadit, jestli je postel ustlaná nebo ne. Tak jsem ji vyzvala s poklepáním na postel:"Pojď Bonunko, pojď, hop". Jenže náš miláček seděl dál vedle postele a mňoukal. Ustlala jsem a ejhle, naše kočička bez vyzvání vyskočila na postel, ještě jednou mňoukla a "hnízdila" se ke spaní. Nejdřív jsem si to její poslední zamňoukání přeložila jako:"To ti to trvalo, než jsi pochopila co chci." ale pak jsem to zavrhla, máme přece kočičku slušně vychovanou, určitě to znamenalo :"Děkuju."

Tak to je v pořádku. . ..
. . . už mám opět půlnoc. . ..

Vánoční motání

2. prosince 2010 v 7:15 Pletení z papíru
Viděla jsem krásné pletené zvonky od Fitinky a to mě inspirovala k tomu, abych se také pokusila nějaké umotat. Udělala jsem menší, protože jsem si nebyla jistá, jak moc mi to půjde, každý dostal jinou mašli a dva už šly do světa, dala jsem je kamarádkám..
.
.
. . . zkusila jsem taky zlatou barvu, ale přírodní jsou hezčí. . ..
. . .  udělala jsem taky jednoho mrňouska, který ukazuje, že jako všechny ostatní zvonečky, má srdíčko z malé borové šištičky. . ..
. . . tenhle hrníček s talířkem měl sloužit jako květináček pro petrželku, ale k tomu asi dojde až později, zatím jsem ho použila jako malou vánoční dekoraci. . ..