Listopad 2010

Dnešní ráno

30. listopadu 2010 v 16:19 Fotografování
Ráno jsem mrkla na teploměr, no -7°, to je docela slušné na čtvrté patro, při zemi to bude určitě horší. Sluníčko mrkalo ospale z postýlky, ale vylézat se mu do mrazu a mlhy moc nechtělo.
.
Poněvadž je švagrová v Praze, máme krmící službu u kočiček, o kterých jsem už psala. Zahrada byla pustá a sluníčko vytrvale líně mžouralo.
.
. . . sněhu není moc, ale pnoucí růžičku ohnul až k zemi. . ..
. . . mahon je taky pěkně zachumelený. . ..
. . . a sv. Jan Nepomucký u sousedů v zahradě má taky bílou čepičku. . ..
. . . než jsme to všechno obstarali, sluníčko se začalo snažit. . ..
. . . ale naši strávníčci nám tentokrát dali košem,  asi byli ještě napucnutí od včerejšího večera, přišel jen Čertík. . ..
. .  a Černobílá. Ofinka, Sněženka a Stříbrňáček byli asi někde zakutaní v teple.  Černobílou zebou nožičky, dala jsem jim tam krabici vystlanou dekou, tak uvidím, jestli si tam vlezou, ale snad mají doma nějaký teplejší pelíšek. . ..
. . . kos všechno pozoroval, ale raději za plotem, kdoví, co by ty kočičky mohlo napadnout, tady jsem v bezpečí. . ..

Hraju si

29. listopadu 2010 v 15:57 Pletení z papíru
Jak jsem už několikrát psala i dokázala,  pletení z papíru mě  "chytlo". Některé pokusy jsou horší, jiné lepší. Kočárek k těm lepším nepatří a rozhodovala jsem se, jestli ho sem mám vůbec dát, ale co, až budu plést další, tak už bude třeba lepší.
.
.
.

Koncert v Coloseu

26. listopadu 2010 v 14:48 Hudba
Emailem mi přišla tohle video a mě se moc líbí, takže i když sem hudbu moc nedává, tohle mě docela dostalo. Třeba to potěší i některou z vás.


Udělal mi radost

25. listopadu 2010 v 8:01 Květiny
Opravdu mi udělal radost a potěšil mě, kdo? Ibišek. Na podestě  mám dva velké Ibišky, červený a růžový. Červený se snažil a celé léto měl spoustu krásných květů. Růžový se k nějakému kvetení neměl, tak už jsem si říkala, že se s ním rozloučím a půjde. Za celoroční opatrování se mi  neodvděčil žádným kvítkem, tak co. Snad mi přečetl myšlenky a teď, v tomhle nevlídném, studeném a ošklivém počasí se rozhodl, že to napraví a udělá mi radost. Zatím vykvetl jen jeden květ, ale poupátka tam ještě jsou, takže snad vykvetou taky
.
.

Kterak se náš vnouček na kraji Benátek ztratil

23. listopadu 2010 v 17:41 Vzpomínání
Ráda čtu vaše příběhy s vnoučátky a moc se mi líbí. Moji vnoučkové už jsou pořádní chlapi, sice si  popovídat přijdou, ale nějaké příhody, které by stály za napsání s nimi už nezažívám. Proto ráda vzpomínám, když byli malí.
Našemu Tomečkovi byly tři roky, když mě kolegyně lákala, ať s nim jedu do Itálie, kde byli loni. Jede se autobusem přes noc, ubytování sice žádný velký komfort, jen postele a skříně, ale koupelna a WC u pokoje, čisto a hlavně je to penzion, který si pronajali v Itálii Češi, takže vaří výhradně česká jídla a cena více než dobrá. Jídlo zabralo hlavně u mého mlsného muže, který co se jídla týče nemá rád žádné experimenty a sází na jistotu. Naši mladí by rádi jeli taky, ale měli obavu, jak budou děti snášet cestu. To moje energická kolegyně odbyla mávnutím ruky a odpovědí, že děti to snášejí líp než dospělí, protože v pohodě spí na sklopených sedadlech.
Tak jsme se nakonec přihlásili a jedno pozdní odpoledne vyjeli. Manžel se zetěm si libovali, že jim bylo přiděleno první sedadlo, že je nebudou tlačit kolena. Na druhém jsem se usadila já se šestiletým Kubíkem a na dalším dcera s Tomečkem. Cesta ubíhala, řidiči byli mílí a veselí a když zastavovali na parkovištích, vždycky hlásili:"Čůrat a kouřit". Tak tomu bylo i na kraji Benátek, kam jsme dorazili okolo třetí hodiny v noci.  Na parkovišti stála dlouhá řada autobusů a spousta lidí.  Šli jsme tedy vykonat první věc, kterou řidič doporučil. Prošli jsem částí prodejny do chodby, kde už stály fronty. Kuba se mě držel a ač nesnášel, když mu někdo říkal holčičko, odhodlaně prohlásil, že teď teda bude chvíli holka. Tomek chtěl být ale chlap, tak šel s tatínkem. Když jsme se za chvíli sešli venku, najednou jsme zjistili, že náš nejmenší chybí. Zeť si v zápalu prohlížení vystaveného zboží ani nevšiml, že s ním synek není. Teď to začalo, zeť běžel zpět na WC, my ostaní hledali v obchodě i venku. Jenže náš brouček nikde. Já jsem se rozběhla k autobusu, ale velkou naději jsem si nedávala, autobusů řada, tma a všude dost lidí. Náš autobus byl otevřený, osvětlený, ale vidět v něm nebyl nikdo. Vběhla jsem na první schůdek a za opěradlem druhého sedadla svítily blonďaté vlásky. Jen jsem vydechla "Tomášku, ty jsi už tady"? K vláskům přibyla i hnědá kukadla a jasný hlásek mi oznámil:"No, taťka řekl šusti, tak jsem šustil a už jsem si vzal houstičku a teď  tady babičko, hamám." Teprve teď se mi rozklepala kolena a chtěla jsem si sednout, ale vzpomněla jsem si na šílící dceru a zbytek rodiny, tak jsem jen přikázala:"Hezky tu seď a hamej, já jdu najít maminku a ostatní".
Dcera vběhla do autobusu a kluka popadla a pusinkovala. Ten chvíli vyděšeně koukal, co se děje, ale pak se dotčeně bránil, že chce ještě hamat. Jak našel autobus jsme se nedověděli, jeho odpověď byla jen:"Našel". Ovšem vždycky potom, když došlo na Itálii a povídání o tom, jak se ztratil,  se bránil, že on ne, ale ostatní se ztratili, je že musela jít babička hledat. Ale na oslavě šestnáctých narozenin, kdy se na tuhle příhodu opět vzpomínalo, jsme najednou slyšeli jinou verzi obrany. Vnouček totiž prohlásil:"Žádný ztratil, vy jste se mě chtěli zbavit a nechat mě tam, jenže já  jsem byl dítě velmi chytré až mazané, takže jsem vás prokouknul a raději jsem se zařídil po svém, aby vám to nevyšlo." Na tohle prohlášení vzlétla mateřská ruka a uštědřila mu láskyplný pohlavek.
,
Kluci si pak sluníčka a moře opravdu užili a my také, takže jsme zájezd za rok zopakovali, ovšem kluky už jsme po celou dobu ostře sledovali.

Dřevosochání

22. listopadu 2010 v 18:09 Jen tak
Už druhým rokem zabírá čtvrtinu náměstí dřevosochání. Letos se sjelo víc mládenců s pilami než loni a také už bylo k vidění i víc hotových výrobků, některé více či méně povedených, ale klobouk dolů i před nimi. Žádné kreslení na špalek, hned do toho jdou pilou. Vydržela jsem tam stát a pozorovat je při práci dost dlouho. K prohlédnutí byl i katalog, podle kterého si mohli případní zákazníci vybrat a objednat.
.
.
.
. . . Krakonoš byl k vidění hned v několika provedeních, silnější . . ..
. . . i štíhlý. . ..
. . . sově ještě upravit peříčka, aby ji to slušelo ještě víc, kočička na úpravu ještě čekala.. ..
. . . sova už hodně propracovaná. . ..
. . . něktré sochy byly barevné. . ..
. . . rodinka tučňáků i s miminkem. . ..
. . . a Svatá rodina. . ..
Ještě musím napsat, že když jsme si prohlíželi s mužem vystavené výtvory, tak jsem špitla, že se mi ty přírodní líbí víc, než obarvené. Když jsme postávali před betlémem, sdělovala za námi paní svému partnerovi, že kdyby byl ten betlem barevný, že by byl daleko hezčí. Začali jsme se s manželem smát. Je dobře, že se každému líbí něco jiného, představte si, kdyby se všem líbila stejná věc.

Martinské trhy

21. listopadu 2010 v 18:26 Jen tak
Předminulou sobotu byly u nás již tradiční Martinské trhy. Měla jsem nafocené obrázky,  ale jak jsem už psala počítač si postavil hlavu a nechtěl ani fotky ba ani zapnout. Ale když už jsem obrázky nafotila, tak je sem dám i se zpožděním více jak týden.
Na náměstí postavili podium a na něm vyhrávala hudba. . .
.
. . . umělecký kovář předváděl své umění, samozřejmě jsem neodolala a koupila sobě i mužovi maličkou podkovičku pro štěstí, do peněženky
.
. . .  paní drátkovala ozdoby. . ..
. . . krámků s keramikou byla spousta, tak za všechny tuhle dírkatou. . ..
. . . nechyběla ani ježibaba a malej, ale šikovnej s adventními věnečky a ozdobami. . ..
stánků s perníkovými chaloupkami. srdíčky a vším možným, byla taky spousta. . . .
. . . pletené ošatky a košíky s pedigu byly taky hojně zastoupeny. . ..
. . . stejně jako proutěné koše a truhly, hned vedle ovčí kožešinky, koberečky, polštáře a bačkůrky. . ..
. . . skleněné ozdoby a svícínky ručně malované. . . ..
. . . . vyřezávané ozdoby, zvonečky, betlémy, andílci . . . zkrátka všechno možné. . ..
. . . výroba a prodej trdelníků byl taky hned v několika stáncích, ale ty já moc nemusím. . . .
. . . . ale pěkně opečenou nezdravou klobásku, tak tu si vždycky jednou za rok s chutí dopřeju
-
. . . medovina šla taky docela na odbyt. . .-
. . . ovšem asi největší tržbu měla naše známá paní, která tu každý rok prodává řepný sirob, na naši vánoční východočeskou specialitu, buchtičky se sirobem a perníkem. Recept na tuto dobrůtku je v článku z 2. prosince l.r.
-
Ještě byly na náměstí atrakce pro děti, šermíři  a samozřejmě vyřezávání , ale o tom trochu až zase příště. Trhy se tentokrát moc vydařily, protože přálo i počasí, bylo docela teplo a občas, ale opravdu jen občas vykouklo sluníčko.

Hrníčky po mamince

20. listopadu 2010 v 13:06 Jen tak

Než sem dám poslední obrázky hrníčků, musím napsat, proč jsem tu tak dlouho nebyla.  Je to tak, jak to Tomek napsal do komentáře. Počítač odmítl poslušnost a to totálně. Nejdříve byl v jedné opravně, že to bude jen elektrika, ale pak zjistili, že to je něco jiného, tak náš neposlucha putoval jinam. Tam sice zjistili, co mu je, ale součástku neměli, tak ji museli objednat a týden byl hned pryč jako nic. Ale hlavně, že už zase funguje.
Dnes sem dávám poslední hrníčky, je to vlastně celý servis, který dostali moji rodiče jako svatební dar. Od koho nevím, ale zřejmě od někoho, koho si maminka moc vážila. protože i servis opatrovala jako oko v hlavě.Vůbec se nepamatuju, že bychom z něj někdy něco pili. Byl uložen ve skleníku a musím napsat, že to je tak i nadále. Vůbec ho nepoužívám, jen ho občas opatrně umyju a zase vystavím do poličky a těší mě, že ho návštěvy docela obdivují. Tak snad se bude líbit i vám.
.
.
.

Hrníčky nejvíc používané

12. listopadu 2010 v 13:43 Jen tak
Ve třetím pokračování seriálu o hrníčkách, přišly na řadu hrníčky, které jsou docela obyčejné, ale u nás nejvíce používané a proto si myslím, že sem taky patří. Tyhle hrníčky jsou naše snídací, určitě neuhodnete, který je můj. . .
.
. . . do těchto hrníčků nebo spíše sklenic si dáváme se švagrovou, když přijde na návštěvu v zimě celá  zmrzlá, grog nebo svařáček. . ..
. . . Henrietta - hrníček na černou kávu, využívaný denně, jednou dopoledne a jednou odpoledne.
. . . konvička a hrníček na bylinky, nasbírané na chaloupce. . ..
.
. . . tenhle hrníček je už památeční, "uvítací", dostala jsem ho na uvítanou, když jsem nastoupila  do školy od kolegyně Olinky na kafíčko . . ..
. . . a tenhle je "rozlučkový", když jsem po letech odcházela, dala mi ho na památku Romanka. . ..

Hrníčky po babičce

10. listopadu 2010 v 19:36 Jen tak
Pokračování s dalšími hrníčky. Tyhle jsou po moji horské babičce.  Byly vystavené v zasklené vitrínce na chaloupce,  která byla zabudováná ve zdi, tak podobně, jako bývají trezory. Z těchto hrníčků, až na poslední, pokud se pamatuju, nikdo nepil, ale dřív tomu bylo asi jinak, protože stopy opotřebení nesou. Z posledního hrníčku pila babička odpolední černou kávu, která se tehdy velmi těžko sháněla. Pamatuju, že někdy si kávu i doma pražila a to byla vůně.  Takže babička si kávu z tohoto hrníčku vychutnávala  jako vzácnost.
.
.
.
.
.

Minihrníčky

9. listopadu 2010 v 12:51 Jen tak
Poněvadž je venku, alespoň u nás, více než nevlídno, na procházení to není a na focení už vůbec ne. Proto jsem se rozhodla dát na své stránky hrníčky, které mám ráda a které mi připomínají dárce. Dnes to budou hrníčky, tak zvané nepoužitelné, pro svou mrňavost.  První hrníček už hodně moc pamatuje a je to na něm i znát. Dostala jsem ho od sousedky na horách, ke které jsem jako malá holka moc ráda chodila. Paní už dávno nežije, ale hrníček mi ji připomíná. Další jsem dostala většinou od kamarádek a od dcery.
.
.
.
.
.
.

Podzimní cesty

8. listopadu 2010 v 14:22 Chaloupka
Při naší poslední kontrole chaloupky jsem fotila svoje oblíbené téma - cesty tentokrát v pozimním hávu. Počasí sice nebylo, jak jsem se již zmiňovala, valné, ale obrázky jsou tak, jak jsem je vyfotila, bez úprav.
.
.
.
.
.
.
.
.

Dečka s motýlky

6. listopadu 2010 v 16:24 Háčkování
Dokončila jsem dečku s motýlky, pravda, k tomuto podzimnímu období to moc nejde, ale zkrátka to tak vyšlo. Dělala se moc pěkně, míň pěkně se mi podařilo ji vypnout, příště to snad bude lepší.
.
.
.

Semily

5. listopadu 2010 v 17:13 | i |  Tip na výlet
Rozhodli jsme se, že když je tak hezky, zkontrolujeme chaloupku. Jenže jak se ukázalo, hezky bylo tady dole v kraji, ale jak jsme přijížděli výš, bylo čím dál víc zamlženo.  Zastavili jsme se v Semilech, tak bych vás chtěla trošičku s tímto horským městem seznámit.
První písemná zmínka o Semilech je z roku 1352. Město bylo sídlem šlechty, která zde postavila tvrz, později zámek. V roce 1542 se Semily staly vlastnictvím Smiřických a potom přešly do správy Albrechta z Valdštejna.  Po jeho smrti se dostaly do držení cizích šlechtických rodů. V roce 1850 byly vytvořeny orgány státní správy a poddaní se stali svobodnými občany. V Semilech bylo zřízeno okresní hejtmanství, později okresní úřad.  Okresním městem byly Semily až do roku 2002.
Semily a jejich okolí jsou rodištěm nebo působištěm řad výzamých osobností. K nejznámějším rodákům patří Fratišek Ladislav Rieger, významný politik 19. stolení. Jeho otec byl semilským mlynářem.  Narodil se zde i Ivan Olbracht (Kamil Zeman), známý spisovatel. Jeho otec  Antal Stašek (Judr Antonín Zeman) měl v budově dnešního muzea byt a advokátní kancelář.
Ze Semil také pochází publicista, spisovatel a politik Pavel Tigrid, hudební skladatel J. Hybler, režisérka V. Šimková-Plívová a další.
Semily je horské město se spoustou úzkých uliček
. . .  ulička do parku před Městkým úřadem. . .,
. . . úzká silnice ke kostelu sv. Petra a Pavla. . .,
. . . potok mezi domy s čápem, který zapomněl uletět. . .,
. . . Jizera, která protéká městem. . .,
. . . Jizera z mostu. . .,
. . . Muzeum a rodný dům Ivana Olbrachta. . .,
. . . sousoší otce Antala Staška se synem Ivanem Olbrachtem. . .,
Náměstí jsem vyfotit nemohla, protože zda panuje čilý stavební ruch a je zde samé oplocení a zákazy vstupu.

Cidlina a okolí

3. listopadu 2010 v 7:34 | iva221 |  Fotografování
Tak jsem opět tu. Důvodem mé delší nepřítomnosti byly léky a taky moje hloupost. Zjistili mi vysoký tlak a dostala jsem léky. Na příbalovém letáku stálo, že zpočátku se může dostavit nevolnost a další "příjemné" příznaky a taky dostavily. Jenže já jsem si zapamatovala hlavně to, že zpočátku, tak jsem užívala ještě dva dny dál a rozhodila jsem se tak, že jsem byla ráda, že ležím,  bez nálady na cokoli. Teď se pomalu lepším, léky jsem dostala jiné, ale abych to nezakřikla, snad už budu lepší.
Než jsem se odrovnala, byli jsme na procházce u Cidliny, vyfotit ji v podzimním kabátku. Takže s týdenním zpožděním jsou obrázky tady.
.
. . .  Metličanskému kostelíčku sv. Jakuba to v podzimních břízkách taky sluší. . . ..
. . . Koláč - to je název tohoto rybníčka uprostřed s ostrůvkem a olemovaný vysokými duby a javory, které už většinu listí shodily a "věnovaly i rybníčku. . ..
. . . zrcadlení, rozostřené větříkem. . ..
. . . ještě jeden z posledních barevných listů . . ..