Říjen 2010

Kamarádi našich mladých

26. října 2010 v 13:52 | iva221 |  Čtyřnozí kamarádi
Představila jsem už na svých stránkách naši Bony i Báru,  pejsky z našeho domu, kočičky souseda, které chodím krmit a další, ale na miláčky našich mladých jsem jaksi pozapomněla. Tak bych to dnes chtěla alespoň trochu napravit. Spolu s oběma kluky se to v jejich domácnosti vždycky hemžilo nějakými zvířátky. Nejdříve to byly zebřičky, když starší vnouček Kubík trochu povyrostl,  pořídili mu křečka, o kterého se vzorně staral, pak přišli na řadu osmáci degu, kohoutek Pepík, kterého dostal od kamaráda, potom potkan a nevím co ještě. Ale nejvíc Kubík nanosil domů opuštěných a ubohých koťátek. Maminka pak s nimi běhala ke zvěrolékaři a když je vypiplali, tak se pokoušeli sehnat nějakou dobrou dušičku, která by se o ně starala. Největší důvěru  projevila Kubíkovi kočička Daminka, kterou našel někde u nádraží a kterou si tak oblíbili, že si ji nakonec nechali. Takže tahle Daminka, když měla koťátko, tak se o něj celý den vzorně starala a byla s ním v pelíšku. Ovšem jak si šel Kuba večer lehnout, sebrala Daminka koťátko a šup Kubovi pod deku a šla se chvíli proběhnout ven. Když se vrátila, koťátko si opět vyzvedla a donesla do pelíšku. Tady je Daminka, černobílá kočička s dcerou a dalšími nalezenci. Dceru Daminky pojmenoval páníček Princezna a stala se jeho oblíbencem. Jednou, ale nebyl naladěn a když si Princezna chtěla hrát, tak ji odstrkoval. Večer si lehl na gauč a milou Princezničkou dlouho lákal. Ta se nakonec uráčila a vylezla mu na břicho. Za chvíli ale vyrazila dolů a vzápětí zaječel i páníček. Jeho zlatíčko mu za jeho nenaladěnost zaplatilo, vyčůralo se mu na břicho.
.
Další nalezenec, kterého si naši nechali, k nim přišel tak trochu mojí zásluhout. Manžel jel ráno do práce a přestože byla ještě tma, tak si nerozsvítil a když byl venku přede dveřmi viděl, že tam s ním je kočička, tak si myslel, že se s ním vydala Bony ven,  ale ta byla doma. Večer volal soused, že nám utekla Bony. To už jsem nevydržela a vydala se ven s nějakou dobrotou. Kocourek spal pod keřem a jak jsem šla domů, tak už ke mě s mňoukáním běžel já mu hned přinesla nějaké jídlo. Jenže pak se ochladilo a začalo chumelit, tak jsem usoudila, že ho vezmu k nám. Manžela, který o tom nechtěl ani slyšet, už nějak umluvím. Kdo se ale postavil razantně proti, byla Bony. Ta se jala své místo bránit nejen hlasově, ale i zuby a drápky. Do toho přijela dcera a milého kocourka vzala k nim a Daminka, která věděla, co to je být nalezenec ho přijala, na rozdíl od našeho rozmazlence,  bez problémů. Kocourek dostal jméno Matějíček.
.
Dalším miláčkem je Roneček. Je mu 10 let a je pořád hravý a dobře naladěný, jako štěňátko. Jen letos s ním mají trochu problém. Přes léto se naučil spát nahoře na schodišti před verandou na rohožce a protože ho litovali, dostal tam deku. Ovšem milý Roneček si tak zvykl, že do boudy už nechce. Došlo to tak daleko, že ho večer do boudy odnesou, ale kde myslíte, že je ráno, samozřejmě na schodech. Možná, že je mu v boudě smutno, protože před verandou s ním často nocují a dělají mu společnost kočičky.
.
Roneček s páníčkem, kterého miluje a poslouchá na slovo. . ..

Nový dům

25. října 2010 v 17:03 | iva221 |  Fotografování
Tenhle dům na náměstí, v rozestavěné podobě,  jsem tady uveřejnila v dubnu v článku Aprílový žert. Teď je už dostavěný, tedy alespoň z venku, uvnitř práce ještě pokračují. Sám o sobě se mi docela líbí. . .

.
. . . ale při pohledu na celou jednu stranu náměstí mi připadá, že nějak zastiňuje dominantu náměstí, novogotickou radnici. Nevím, možná se mi to jen zdá, ale ta červená barva mi připadá až moc výrazná. Jak to připadá Vám?.
,

Bábovka na tři způsoby

22. října 2010 v 13:44 | iva221 |  Recepty
Když jedeme na chaloupku, peču s sebou většinou bábovku a to z toho důvodu, že se dá dobře převézt a nezabere moc místa. Dám ji i s talířem navrch tašky a je to v pohodě. Máme takovou svou oblíbenou. Je skleničková, rychlá a podle téměř jednoho receptu, jen s malými změnami se dají upéct tři různé bábovky.
.
Recept

I. Kakaová bábovka
  2 sklenky polohrubé mouky
  1 sklenka cukru
  1 sklenka mléka
  1/2 sklenky oleje
  2-3 vejce podle velikosti
  1 prášek do pečiva
  2 lžíce kakaa

Vejce vyšleháme s cukrem a olejem na hustou pěnu a přidáme postupně mléko a mouku smíchanou s práškem a kakaem a dáme péct do vymazané a moukou vysypané formy.

II. Bábovka ořechová
  Vynecháme 1 sklenku mouky a místo ní dáme sklenku stouhaných ořechů.  Můžeme vynechat i kakao.

III. Bábovka perníková
  Do kakaové bábovky přidáme perníkové koření nebo prášek do perníku.

Nejčastěji peču ořechovou.

Příprava na zimní spánek

21. října 2010 v 10:39 | iva221 |  Chaloupka
Včera navečer jsme se vrátili z chaloupky. Vypravili jsme se tam po delší době, s výčitkami, že jsme ji letos hodně zanedbávali. Museli jsme ji připravit na zimní spánek a já abych, jako každý rok, udělala věnce na hřbitovy. Jelikož stále ještě nemám nohu úplně v pořádku, zbyla téměř všechna zazimovací práce na manžela. Ještě mi musel nařezat chvojí a já jsem jen na stole pod lípou dělala věnce. Nějak mi ten jejich počet ale přibývá. Dva velké dělám pro rodiče,  květináče s barevnými kytkami na hrob horské babičky a dědy. Na horách se téměř zelené věnece nedávají, tam jsou hroby hodně pestře vyzdobené.  A dva menší zelené na hroby dědečků a babiček mých a manželových. Letos mi přibyl ještě jeden a to pro bratrance, kterého moji rodiče vychovávali spolu se mnou jako mého sourozence. Ten umřel letos v nedožitých šedesáti letech.
Ale raději z jiného soudku, zjistili jsme, jak jsme rozmazlení,. Na horách topíme kamny v hlavní místnosti a v ložnici, ale na chodbě a všude  jinde je zima. Tak přesto, že venku bylo docela přijatelně a počítali  jsme,  že se zdržíme ještě dýl, rozhodli jsme se nakonec, že pojedeme domů. Dokonce  naše Bony, která jak vidí, že chystám tašku, tak se někde schová a nechce odjet a my se pak plazíme po zemi a taháme ji z pod gauče, abychomi ji dali do přepravky, nás tentokrát ohromně překvapila, protože sama bez pobízení do přinesené  přepravky  nastoupila. Asi tam byly pro ni peřinky taky studené a chtěla raději domů. Ale myslím, že jsme udělali moc dobře,  protože  když jsem dnes mrkla na net, je tam už bílo. A my zatím ani nemáme přezuté autíčko, tak by se možná jelo dost špatně.

A  ještě pár obrázků,. . .  když jsem přijeli, bylo docela hezky, chvílem svítilo i sluníčko. . . .... . . tradiční pohled ze dveří. . ..
. . . parkoviště u kostela a cesta ke hřbitovu. . ..
. . . krásně vybarvená planá třešeň u parkoviště. . ..
. . . jedeme domů. . .
.

Procházka

16. října 2010 v 20:02 | iva221 |  Fotografování
V pondělí, abych ještě užila sluníčka, jsem šla na procházku spojenou s návštěvou hřbitova. Stromy už jsou docela hezky vybarvené, tak jsem cestou udělala pár obrázků.

Stromy u cesty vedle trati už jsou krásně zlaté. .
.
. . . prostranství před hřbitovním kostelem s alejí vedoucí na hlavní silnici, tady jsou lípy ještě hodně zelené. . . ..
hlavní silnice na Prahu, s alejí kaštanů, které  listí už téměř žádné nemají  . . .
.
. . . stejná silnice, ale opačně, tedy vedoucí do města . . ..
.
. . . tady jsem omrkla, jak pokračuje oprava přejezdu a rozšíření vozovky - vlevo ke hřbitovu a dále na Prahu a vpravo k nemocnici. . ..
. . . plot obrostlým krásně barevnými listy jsem nemohla minout bez povšimnutí taky. . ..
- - -  a zlaté lípy u Sokolovny. . ..

Barevná paleta

15. října 2010 v 7:28 | iva221 |  Fotografování
Konečně zase můžu k počítači. Muž pracoval dlouho do noci, tak teď vyspává, takže jsem mohla přetáhnout obrázky z foťáčku, které jsem nafotila v sobotu na procházce. Daleko jsem se nepustila, protože mi to ještě moc nejde, docela slušně pajdám, ale bylo hezky, tak jsem došla kousíček za město k zahrádkám. Na jedné z nich to krásně barevně kvetlo. . .
.
.
.
.
.
Ještě jsem se zastavila u švagrové a tam jsem  objevila, že ji na stole kvete zvláštní kytička. Poznáte, co je to za druh ? . ..
. . . tady to už je naprosto jastné. Sněžence se líbilo na sluníčku, tak se vtěsnala na misku mezi vřes, co má švagrová připravený na hřbitov ..
. . . když už jsem ji vzbudila, tak taky dostane něco na zub. Pro ty, kteří nejsou pravidelnými návštěvníky mého blogu, je to jedna s pěti kočiček,  které se švagrovou krmíme, protože jejich páníček nějak "nestíhá". Je celá bílá a bohužel, jak to u bílých kočiček bývá, neslyší..

Podkova

11. října 2010 v 20:25 | iva221 |  Recepty
Opět nemám moc šanci se dostat k počítači,  tak jen v rychlosti opět dceřin výrobek, tentokrát podkova.  Už se těším, až bude mít ten můj mužský notebook a já budu mít počítač pro sebe.
.
.
.

Vějíře

8. října 2010 v 12:22 | iva221 |  Jen tak
Před týdnem v sobotu jsem se šla podívat na vnoučka do tanečních a protože je to společenská záležitost, obula jsem si místo pohodlných bot, které běžně nosím, lodičky na dost vysokém podpatku. Jenže ouha, cestou tam mě začala bolet noha, domů mě už dcera musela dovézt autem a v pondělí mě muž odvezl na ambulanci. Tam jsem se dověděla, že mám chodidlo mazat mastí a být v klidu. Tak jsem z dlouhé chvíle začala přerovnávat zásuvky a v jedné jsem našla krabičku s vějíři, které jsem si před lety koupila  na výzdobu předsíně.  Nějakou dobu tam vydržely, pak jsem je dala do krabice a docela na ně zapomněla.  Ale připadají mi pořád docela hezké, takže tady jsou. . .
.
.
.
. . . už si nepamatuju, kde jsem který koupila, ale tenhle je určite ze San Marina. . ..
. . . a tenhle z Benátek. . ..
.
.
. . . a tady tomu obrovi, který měří 120 cm jsem malovala  kabátek. Vějíř je dcery a  je na schodišti. Původní kabátek se potrhal a tak jsem dostala za úkol namalovat nový a takhle to dopadlo.  Moc se to nepovedlo nafotit, sluníčko s oknem dělaly stíny..
.

Thomas Kinkade

7. října 2010 v 13:34 | iva221 |  Líbí se mi
Nedávno mi přišel email s prezentací obrázků Thomase Kinkadea. Jeho obrázky se mi moc líbí Někde jsem četla, že Kinkade je malíř světla. Asi na tom něco bude, mě se zdá, že přinášejí pohodu a klid. Zahrady plné kvetoucích květin a stromů, můstky přes vodu nebo krásné zasněžené chaloupky, kostelíky,  koně táhnoucí kočár nebo saně,  působí přímo pohádkově. 
Thomas Kinkade se narodil v roce 1958 v Kalifornii. Je ženatý a má čtyři děti. A právě manželce a dětem věnuje svá díla. Je to vzorný křesťan, který děkuje Bohu za své nadání a um, tím, že maluje krásné obrázky pro radost a potěšení diváků.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

Konečně

5. října 2010 v 12:41 | iva221 |  Panenky
Venku už dávno není sluníčko a já mám pořád poslední článek, který hlásá, že konečně svítí. Nejsem nějak ve své kůži, takže nemám zatím chuť a náladu  na žádnou činnost a ani na počítač, jen na spaní. Ale přece jen se musím pochlubit, že moje panenky se konečně dočkaly a mají  polici, kde mohou být všechny přehledně a pohromadě urovnány. Jednotlivě je mám v galerii, ale takhle jim to sluší teď všem pohromadě. . .
.

Konečně zase sluníčko

1. října 2010 v 20:15 | iva221 |  Fotografování
Konečně u nás zase po delší době svítilo sluníčko.
Takhle ráno vstávalo. . . ..
. . . a takhle šlo večer spát. . ..
.
.