Malá hádanka a příběh nešťastné lásky

18. září 2010 v 19:44 | iva221 |  Chaloupka
Když jsme byli v létě na chaloupce na procházce, vyfotila jsem protější skalnatou stráň, ale obrázek se mi nezdál nijak pěkný, že by stál za to, abych ho sem dala. Ovšem nedávno jsem na něm objevila přece něco zajímavého a to bych vám chtěla dát jako malou hádanku. Připomíná vám ta skála něco, tak jako mě?
.
. . . pro lepší hádání  trochu výřez. .
.
A tahle skála má svůj smutný příběh, který se udál asi před 60 lety. Tehdy nebyla skála takhle zarostlá, byl to vlastně lom na vápenec a vypínal se hrozivě u cesty. Dodnes se tam říká ve vápence nebo v lomu. Občas se kus skály odlomil a pamatuju, že jsem se okolo jako malá strašně bála jezdit autobusem.
Obyvatelé blízkých i vzdálenějších vesnic a osad rozdělovala od nepaměti víra.  Došlo to tak daleko, že tam byl nejen evangelický a katolický kostel, ale byly zde i rozdělené hřbitovy, aby ani po smrti nebyli na jednom místě  a dokonce i každá církev měla svou školu.  Podle vyprávění si dělali i různé schválnosti a nepříjemnosti. Když byl třeba nějaký katolický svátek a katolíci šli do kostela,  evangelíci vyváželi hnůj a močůvku a katolíci na oplátku vymysleli zase něco jiného. A v této době se do sebe zakoukali dva mladí lidé, bohužel dívka z katolické a hoch ze silně evangelické rodiny. Rodiče děvčete sice nejásali, ale dívali se na to rozumně, ovšem mladíkova matka dělala synovi ze života peklo. Bránila, aby se s dívkou scházel, vyhrožovala a nevím co ještě. Došlo to tak daleko, že po jedné hádce,  zoufalý syn ze skály skočil a zabil se. Matka mu prý nebyla ani na pohřbu. Nikdo nevěděl proč. Snad se styděla, k čemu syna dohnala nebo její zloba šla až za hrob, těžko vědět, co se v její mysli potom dělo. Tak nešťastně skončila jedna velká láska. Dívka se za nějaký čas provdala a snad  prý ještě žije. .
 


Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 18. září 2010 v 20:13 | Reagovat

Nechápu tyhle žabomyší hádky, vždyť katolíci i evengelíci věří ve stejného Boha, tak proč tolik netolerance a naschválů.
Na skálu koukám už hezkou chvíli a nevím, co bych na ní měla hledat. Že by svým tvarem připomínala třeba kočičku, nebo bubáčka? Nevím.

2 Blanka Blanka | Web | 18. září 2010 v 20:34 | Reagovat

Tak nevím,jestli mě neklame zrak.Já na té skále vidím obličej

3 Jarmila Jarmila | Web | 18. září 2010 v 20:45 | Reagovat

To je smutný příběh. Taky se mi zdá, že je tam obličej.

4 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 18. září 2010 v 21:17 | Reagovat

Ivo opravdu smutný příběh.Já na té skále vidím obličeje dva hoch v klobouku a vedle dívka se zeleným kloboučkem.

5 vik vik | Web | 18. září 2010 v 21:29 | Reagovat

Mně ta skála připomíná raka nebo žábu. Příběh je to smutný, tak trošku jakoby česká Julie s Romeem. :-(

6 Anna Anna | E-mail | 18. září 2010 v 21:51 | Reagovat

Ivanko,smutný příběh..Já tam vidím v popředí obličej rozcuchané ženy a v pozadí obličej s rohem(ďábla,nebo něco takového).Tak jsem zvědavá na vyluštění...Anna.

7 Hanka Hanka | Web | 18. září 2010 v 22:07 | Reagovat

Ivi, ten příběh je opravdu moc smutný a můžu říct, že vůbec nedovedu pochopit fanatiky.
Já na fotce vidím dívčí hlavu nebo spíš obličej a zdvižené ruce.
Přeji ti pěkný zbytek víkendu. Hanka

8 Anna Anna | E-mail | 18. září 2010 v 22:20 | Reagovat

Ivanko,čim déle se dívám,tak vidím kolem přední hlavy více hlav.Anna.

9 Moře lásky Moře lásky | Web | 18. září 2010 v 23:06 | Reagovat

Žalosno co vira uděla od láske.

10 Vendy Vendy | Web | 19. září 2010 v 12:04 | Reagovat

Na první fotce skály mi připadá, jako by z ní vystupoval plastický dívčí obličej. (Ach ta fantazie. Ale fakt to tak vypadá.)
K příběhu samotnému nevím co říct... snad že je to smutné. Ale žel, to tak funguje. A dvě různá náboženství můžou opravdu rozdělit lidi (četla jsem v jedné povídce od Fulghuma, že to zkusili dát dohromady přestože on byl židovského a ona katolického vyznání a byla svatba - ale jak žili dál, to už nevíme).
Dřív jsem věřila tomu, že víra a náboženství nedokážou zamezit, aby se dva lidi milovali. Dnes věřím tomu, že dokážou - a že ta překážka je opravdu velká. A musel by jeden z nich konvertovat...nebo se oba zříct náboženství. Nebo v nejlepším případě, mít v sobě opravdu hodně, hodně tolerance a pochopení pro víru toho druhého.

11 Iva Iva | Web | 19. září 2010 v 12:10 | Reagovat

Je to tak, já věděla, že jste šikulky, že hned uhodnete, že je to obličej.

[10]: Vendy,napsala jsi to moc hezky, tolerance je potřeba vždycky, ale v těchto případech obzvlášť.

12 skaut68 skaut68 | Web | 19. září 2010 v 13:33 | Reagovat

Vidím tam tvář. Tvář velice mladé dívky, skoro ještě dítěte. A teď jdu číst...

13 skaut68 skaut68 | Web | 19. září 2010 v 13:36 | Reagovat

Smutný příběh. Obě "větve" jsou křesťané... Nechápu. Nechápu minulost. Nechápu přítomnost. A s obavou hledím do budoucna.

14 Anna Anna | Web | 19. září 2010 v 16:15 | Reagovat

To je jak ze Shakespeara. Ach jo, víra, jejížto úkolem bylo spojovat lidi, naopak rozděluje a mnohdy lidem dělá z mozků sladkou kaši.

15 Vlasta Vlasta | Web | 19. září 2010 v 16:41 | Reagovat

Musím se přiznat, že na první pohled jsem neviděla nic, ale potom jsem se na fotku ještě jednou, jenom tak letmo podívala a tvář jsem tam uviděla taky, až mě z toho mrazí...

16 Shariony Shariony | Web | 19. září 2010 v 17:47 | Reagovat

Smutný příběh..je zvláštní, jak lidé dokáží být někdy tolik netolerantní a vést mnohdy i úplně zbytečné války...:-( Já tam vidím obličej strašidla :-)

17 Luďka Luďka | E-mail | Web | 1. června 2011 v 17:23 | Reagovat

Je to smutný příběh bohužel to tak je,myslím si že bychom se s tím setkali ještě i dnes.Na tom obrázku v té skále vidím oličej ženy nebo dívky s rozcuchanými vlasy.Pá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama