Září 2010

Košíčky s růžičkami

30. září 2010 v 17:43 | iva221 |  Pletení z papíru
Pletení z papíru mě stále "drží". Pro své kamarádky jsem umotala košíčky.
.
.
Abych je nedávala tak prázdné, udělala jsem do nich listové růžičky, které znáte už i z loňska.
.
.

.
.

Les

29. září 2010 v 20:15 | iva221 |  Fotografování
Protože, alespoň u nás, se počasí stále nelepší a pořád prší, vracím se vzpomínkou ještě na poslední letní den. Při svém výletě jsme se zastavili také v lese, kde jsem udělala pár obrázků. Sluníčko prosvěcovalo stromy a listí bylo krásně světle zelené, spíš jako na jaře než na podzim, no vlastně bylo ještě léto. . .
.
.
.
.

Podzimní dekorace

28. září 2010 v 15:12 | iva221 |  Ostatní tvoření
Zrovna před chvílí jsem si přečetla pranostiku na dnešní den - Na sv. Václava bývá bláta záplava a tentokrát je víc než pravdivá. Před chvílí jsme se vrátili ze hřbitova, tatínek byl Václav a bylo tam vody a bláta jedna  hrůza. Cidlina už má u nás vyhlášen třetí stupeň povodňové aktivity a luka, kam tak rádi chodíme na procházku jsou pod vodou. Protože tohle všechno působí depresivně, zlepšovaly jsme si s dcerou náladu vytvářením podzimní dekorace.
.
.
.

Barevná oválná dečka

27. září 2010 v 15:59 | iva221 |  Vyšívání
Tak tahle dečka je ještě "teplá". Dovystříhala jsem ji před chvílí. Měla by být vyšita bíle, jak richelieu bývá, ale už mě vyšívat jen bíle moc nebaví a pak už jich mám docela hodně. Proto jsem zvolila měňavou béžovou a modrou bavlnku, které mi ladí se sedačkou v obýváku.
.
.
.

Poslední letní den

26. září 2010 v 13:22 | iva221 |  Tip na výlet
Poslední letní den byl tak krásný, že jsem se vypravili do Mělic, kam se každý rok zajedeme alespoň jednou vykoupat. Je to pro nás trochu z ruky, ale je tam hezky. Jenže letos to nějak nevyšlo, tak jsme se rozhodli, že i když už to na koupání nebude, že se tam zajedeme alespoň podívat, posedíme a pak se podíváme do lesa. U vody byli dva rybáři, jedna slečna, chytající poslední bronz, na druhé straně dva otužilci, kteří evidentně s koupání nepočítali a my. Jenže nadarmo nejsem ryba, tak jsem šla vodu taky vyzkoušet a připadala mi docela přijatelná. Nakonec jsem zlákala i manžela, takže jsme se přidali k otužilcům a přece jen se letos v Mělicích vykoupali. Ovšem obrázky to doložit nemůžu, protože jsme taky s koupáním opravdu nepočítali. . . .
.
.
.
.
.
.
.
.

Hořice v Podkrkonoší 3

25. září 2010 v 19:17 | iva221 |  Tip na výlet
Dnes už poslední  článeček a obrázky z Hořic.
Vystoupali jsme až na vrch sv. Gotharda, kde je umístěna socha tohoto světce. Byla vytvořena pravděpodobně v druhé polovině 18. století. Podle jednoduchého tvarování zad mohla být plastika umístěna nejprve u zdi stejnojmenného kostela.
.
Další sochou je socha  Panny Marie Celenské. Vzorem pro plastiku mohla být soška Panny Marie s Jezulátkem v rakouském Maria Zell. Vznik plastiky je datován k roku 1827.
.
V parku před novým hřbitovem je ještě umístěna pozdně barokní socha sv. Václava., která byla  postavena roku 1773, jak uvádí letopočet v nápisu na podstavci sochy. Světec je tradičně zobrazen ve zbroji a dlouhém plášti, s knížecí korunou na hlavě, korouhví a štítem s orlicí v rukou.
.
A tady už je portál nového hřbitova. Jak se píše v kronice sochařské školy, dílo si vyžádalo úctyhodných 139 540 kamenosochařských hodin. Každý žák školy měl svůj úkol. A kdo že byli tehdejší žáci? Quido Kocian, Jan Štursa, Ladislav Kofránek, Bohumil Kafka a mnoho dalších.
Portál vás ohromí svou rozlehlostí, výška 14,5 m. Hřbitovní portál patří k nejvýznamnějším památkovým skvostům Hořicka.
.
Na hřbitově je památník padlým z roku 1866
.
.
Ještě by byla spousta krásných soch a náhrobků, ale myslím, že ukázka byla více než rozsáhlá.

Hořice v Podkrkonoší 2

24. září 2010 v 13:19 | iva221 |  Tip na výlet
Poslední dobou jsem počítač zanedbávala, nějak se mi rozšířily činnosti venku, takže jsem užívala pěkného počasí.
 Jen se musím zmínit, že ve středu jsem byla s dcerou v Hradci Králové na Alexandrovcích a byl to úžasný zážitek. Byla jsem  nadšená jejich výkony jak pěveckými, tak tanečními chvílemi až artistickými. Jen jsem strašně litovala, že jsem s sebou neměla foťáček, ale myslela jsem, že bude zakázáno fotit, ale nic takového, takže škoda.

Teď se vrátím k Hořicím. Mezinárodní setkání sochařů jsou v Hořicích pořádána od roku 1966. Autoři z celého světa vytvářejí sochy z hořického pískovce v nádherném prostředí historického lomu Sv. Josefa. Potom jsou sochařská díla instalována v přírodní galerii na vrchu sv. Gotharda, kde můžeme shlédnout 86 plastik současného světového sochařství.

Vladimír Preclík - Československo - Soví město - r.1967.
Ivan Avoscan - Francie - Vnitřní zápas - r.1968.
Antonie den Ridder - Nizozemí - Bambusové výhonky - r.1995.
Marcello Guasti - Italie - Signál r.1967.
Michal Gabriel - Československo - Labyrint - r.1990.
Miloslav Hájek - Československo - Hrudník - r.1968.
Jiří Bradáček Československo - Plodnost - r.1967.
Ronald Dinel - Kanada - Střetnutí - r. 1968.
Šima Vulas - Jugoslávie - Svinuté plachty - r.1969.
Jiří Seifert Československo - Viklan r.1991.

Hořice v Podkrkonoší

20. září 2010 v 21:09 | iva221 |  Tip na výlet
Hořice je město známé hlavně sochařskou kamenickou školou,  pečením hořických trubiček a motocyklovými závody 300 zatáček Gustava Havla. Ale především sochařská tradice přinesla Hořicím název město kamenné krásy. Jen těžko bychom hledali jiné město vyzdobené tolika krásnými plastikami. Díky bohatým zásobám pískovce a kamenické tradici byla v Hořicích roku 1884 založeno sochařsko-kamenická škola, jediná svého druhu v Čechách. Ze školy vyšlo mnoho slavných sochařů. Plastiky zdobí nejen hořické náměstí a ulice, ale nejvíc jich však je na vrchu Gothard. A právě  do Hořic na vrch Gothard jsme se v neděli vypravili. Nejdříve jsme se prošli Smetanovými sady, které jsou na úpatí vrchu a kde jsou rozmístěny sochy starých mistrů.
.
První pomník Bedřicha Smetany v Čechách byl vytvořen podle návrhu Mořice Černila. Poprsí génia na vysokém podstavci znázorňuje jeho duchovní velikost a postavy Jeníka a Mařenky v hořickém kroji připomínají jeho nejoblíbenější operu.
.
 Po návštěvě Mikoláše Alše v Hořicích v roce 1907, byla započata jeho socha, ovšem k vůli válce bylo dílo přerušeno a dokončeno až několik let po Alšově smrti..
Busta Antonína Dvořáka jako jediná není vytvořena z pískovce ale z laaského mramoru z Tyrolska. Jejím autorem je Miloslav Vávra..
Další sochou je Krakonoš,  který zachránil děti v lese. Socha vznikla v dílně Karla Jozefa v Hořicích v roce 1908. Na počátku vzniku této sochy byla kresba Ladislava Šalouna k pohádce o Rýbrcoulovi..
Při příležitosti 480. výročí bitvy na vrchu Gothard vytvořil pro Hořice jeden z modelů husitů Václav Suchomel a druhý pak pro svůj rodný Tábor. Socha znázorňuje mladého vystrašeného husitu, jak upozorňuje starého zkušeného bojovníka na nebezpečí..
Absolventy hořické školy byla vytvořena také ptačí studánka, která byla v současné době bez vody..
Podle modelu secesního sochaře Franty Úprky byla vytvořena absolventy hořické školy socha Jánošíka..
Pomník Jana Žižky z r.1873 od P. Jiřičky připomíná rok 1423, kdy se zde odehrála jedna z rozhodujících bitev husitského hnutí.
.
Příště představím nové moderní plastiky.

Malá hádanka a příběh nešťastné lásky

18. září 2010 v 19:44 | iva221 |  Chaloupka
Když jsme byli v létě na chaloupce na procházce, vyfotila jsem protější skalnatou stráň, ale obrázek se mi nezdál nijak pěkný, že by stál za to, abych ho sem dala. Ovšem nedávno jsem na něm objevila přece něco zajímavého a to bych vám chtěla dát jako malou hádanku. Připomíná vám ta skála něco, tak jako mě?
.
. . . pro lepší hádání  trochu výřez. .
.
A tahle skála má svůj smutný příběh, který se udál asi před 60 lety. Tehdy nebyla skála takhle zarostlá, byl to vlastně lom na vápenec a vypínal se hrozivě u cesty. Dodnes se tam říká ve vápence nebo v lomu. Občas se kus skály odlomil a pamatuju, že jsem se okolo jako malá strašně bála jezdit autobusem.
Obyvatelé blízkých i vzdálenějších vesnic a osad rozdělovala od nepaměti víra.  Došlo to tak daleko, že tam byl nejen evangelický a katolický kostel, ale byly zde i rozdělené hřbitovy, aby ani po smrti nebyli na jednom místě  a dokonce i každá církev měla svou školu.  Podle vyprávění si dělali i různé schválnosti a nepříjemnosti. Když byl třeba nějaký katolický svátek a katolíci šli do kostela,  evangelíci vyváželi hnůj a močůvku a katolíci na oplátku vymysleli zase něco jiného. A v této době se do sebe zakoukali dva mladí lidé, bohužel dívka z katolické a hoch ze silně evangelické rodiny. Rodiče děvčete sice nejásali, ale dívali se na to rozumně, ovšem mladíkova matka dělala synovi ze života peklo. Bránila, aby se s dívkou scházel, vyhrožovala a nevím co ještě. Došlo to tak daleko, že po jedné hádce,  zoufalý syn ze skály skočil a zabil se. Matka mu prý nebyla ani na pohřbu. Nikdo nevěděl proč. Snad se styděla, k čemu syna dohnala nebo její zloba šla až za hrob, těžko vědět, co se v její mysli potom dělo. Tak nešťastně skončila jedna velká láska. Dívka se za nějaký čas provdala a snad  prý ještě žije. .

Pošmourné obrázky

17. září 2010 v 16:52 | iva221 |  Chaloupka
V neděli se udělalo hezky, tak jsme se rozhodli, že vyrazíme na chaloupku, kterou letos velmi zanedbáváme.  Když jsem tam přijeli, bylo moc hezky, tak manžel hned posekal polovinu louky a čekali jsme, že to v pondělí trochu proschne.  Ráno to ještě vypadalo, že se tak stane, ale před obědem se obloha začala zatahovat, tak  jsme vyrazili trávu shrabat a dát na kompost. Odpoledne se obloha důkladně zatáhla a navečer začalo pršet. V úterý chvíli pršelo, chvilku bylo jen zataženo a ve středu od rána lilo. Takže jsme vyrazili zpět domů. Letos je to s tím počasím příšerné. A teď pár pošmourných obrázků, abyste viděli, že když prší, je tam opravdu smutno.

. . . pohled k sousedům když je hezky a vedle jak to smutně vypadá, když je ošklivo . . .
.
. . . pohled na protější stráň, pára vystupuje z lesů, když byla dcera malá, tak jsme ji říkali, že Krakonoš tak hodně dýmá z fajfky. . ..
. . . v mlze úroda jablíček, která asi  letos ani v tomhle počasí nedozrají . . ..
. . . stojím na prahu a napadá mě přesně to, co řekl děda Komárek . . ..
. . . před schody jsem dala staré tepláky po dětech,  a jak vidíte mlokovi se moc líbily, drápal se po nich nahoru až do síně. . ..
. . . ani Baruška nejevila nadšení z toho, jaké je počasí a když jsme odjížděli a posílali ji domů, hrozně se ji nechtělo a pořad se dívala, jestli si to nerozmyslíme, docela jsem ji litovala, jak byla smutná. . ..
. . . a ještě poupátko zalité deštěm. . ..

Hra

11. září 2010 v 13:04 | iva221 |  Jen tak
Janynka i Jana  mě pozvaly do řetězové hry, o které ani nevím, jak se jmenuje, ale protože mě pozvaly , tak se přidávám k ostatním


Dasti

10. září 2010 v 15:19 | iva221 |  Čtyřnozí kamarádi
Chtěla bych představit ještě jednoho našeho horského kamaráda. Ten se k nám sice nestěhuje, když přijedeme, jako Bára, ale chodí k nám na návštěvu s páníčky. Ovšem to Báru přivádí k nepříčetnosti. Přesto, že se s Dastim zná, bydlí téměř vedle sebe a vycházejí spolu, když přijde Dasti k nám, postaví se Bára mezi dveře, začně štěkat, vrčet, předvádí opravdu zlého psa a co myslíte, že udělá ten náš kočičí miláček Bony. Postaví se vedle Báry, naježí se a prská, mručí a obě se svorně snaží zabránit vstupu Dastiho k nám. Jenže Dasti je vzorně vychovaný pes, takže ho tahle "holčičí hysterie"nijak nerozhází. Zůstává naprosto v klidu. Pokud zůstáváme venku, vsouká se pod lavičku a vůbec o něm nevíme. Když jsme uvnitř, položí se vedle židle některého s páníčků a je opět vzorný.  Je opravdu skvěle vycvičený, nevezme si ani žádnou dobrotu, pokud páníčkové nedovolí. Teď  u nich byla na návštěvě dcera s miminkem a Dasti miminko skvěle hlídal. Ležel vedle kočárku, pokud se někdo cizí přiblížil tak vstal a dohlížel, pokud ale dotyčná osoba natáhla do kočárku ruku, Dasti začal výhrůžně vrčet. Je nejen velmi chytrý, ale i dokonalý krasavec,  posuďte sami..
.
.
.

Truhla z papíru

9. září 2010 v 8:57 | iva221 |  Pletení z papíru
Abyste si nemysleli, že jezdím jen po výletech a chodím po procházkách,  tak dnes je tu důkaz, že se občas snažím dělat taky něco jiného. Konečně jsem domotala druhou a doufám, že v této velikosti poslední, truhlu.  Na víko jsem udělala svoje oblíbené papírové kytičky.
.
.
. .  a ještě pro dceru košíček na kytku. Vyfotila jsme v něm sice na zkoušku kytku, určenou pro jiný účel, ale připadá mi, že ji to v něm taky sluší.

.
.

Růžičky

7. září 2010 v 20:59 | iva221 |  Květiny
Včera to byly růžičky na dortu a dnes živé, které jsem vyfotila při nedělní procházce.  V některých částech města jsou mezi silnicí a chodníkem záhony růží, které teď krásně kvetou.
.

.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

Dorty

6. září 2010 v 12:27 | iva221 |  Recepty
Dcera pekla své známé dorty na svatbu. Ovšem instrukce, jak mají dorty vypadat i barvy byly stanoveny, takže tentokrát nemohla popustit uzdu své fantazii. Navíc fotky nejsou moc kvalitní, protože to vnouček opět fotil jen mobilem.
.

.

.
.
.

Tábor

4. září 2010 v 17:47 | iva221 |  Tip na výlet
Děvčata z Tábora mi připomínala svými obrázky tak dlouho náš pobyt v Táboře před  čtyřmi a pěti lety, že jsem šla prohlížet naše fotky a neodolala jsem, abych sem nějaké nedala. Všichni na tyhle dovolené rádi vzpomínáme, bylo to takové pohodové. Byli s námi i mladí, ale bydleli si ve svém a každý si dělal to, co mu vyhovovalo. Večer jsme společně zašli posedět na některou zahrádku před restaurací, dali si pivko a bylo to prima.

Pohled z Kotnova na bechyňský most a balkon našeho dočasného bydliště. .. .
.
. . . a pohled z balkonu na Kotnov. . ..
. . . ulice od bechyňského mostu na velkou křižovatku do centra. . . ..
. . . pohled z Kotnova. . ..
. . . opět pohled z Kotnova, tentokrát na Lužnici a splav. . ..
. . . schodiště, kousek od Bechyňské brány, které vedlo z cesty na náměstí dolů  na pěšinku, kterou se dalo jít do Klokot. . ..
. . . cesta na Žižkovo náměstí. . ..
. . . radnice a hodiny se čtyřiadvacetihodinovým číselníkem . . .
.
.
. . .  socha Jana Žižky s bojovým husitským vozem a naším Tomkem. . ..
. . . pohled z hradeb na Jordán. . ..
. . .  cestu z náměstí lemovalo několik obchůdků se starožitnostmi, keramikou, bižuterií atd., které jsme s dcerou neopomněly prošmejdit. A právě před jedním z nich stály dvě sošky,  které se  zase  líbily našim chlapečkům.  Ještě nesmím zapomenout, že tam taky bylo pekařství, kde prodávali špicové kremrole. Mimochodem, ještě tam ty sochy dávají?.
To jsem si krásně zavzpomínala a děvčata  z Tábora, pokud jsem udělala nějakou místopisnou chybu, tak mě prosím, opravte.


Zbytečnosti

2. září 2010 v 20:15 | iva221 |  Jen tak
Včera jsme vezli našeho vnoučka, "prvňáčka"  střední školy, do Hradce.  Než se dověděl, jak to všechno bude vypadat, co má a nemá, zaskočili jsme do Tesca a do OBI. V OBI mě zaujaly kytičky, ale ty nepovažuju za zbytečnosti, to přijde až za chvilku. Kytičky jsou určeny na hřbitov rodičům
.
.
A tady jsou ty zbytečnosti.  V Tescu jsem prostě nedokázala odolat těmhle plechovkám,  nemohla jsem se rozhodnout, kterou barvu, tak jsem nakonec vzala všechny. Sice je na všech nápis káva, ale už je to rozdělené,  v černé je káva, v červené čaj, v bílé sáčky ovocného čaje a ve světle hnědé granko.
Je to zbytečnost, ale podle mě hezká. Občas si musím udělat radost.
.

Čápi

1. září 2010 v 18:54 | iva221 |  Fotografování
Byla jsem navštívit svou kamarádku v blízké vesnici a právě zde je na komíně postavené čapí hnízdo. Je zde nejméně 19 let. To vím přesně, protože v jeho blízkosti měli byt naši mladí. Pozorování čápů byla zábava našeho maličkého vnoučka Kubíka. Stál na sedačce u okna a sledoval čápy tak usilovně, že u toho někdy usnul.  No a jemu je letos 19 let. Ale podle vyprávění pamětníků, tam čápi hnízdí už někdy od poloviny 60tých let minulého století a protože v blízkosti měla sídlo nějaká firma s vrátnicí, údajně vedli vrátní dokonce "čapí knihu" do které zapisovali přílety čápů a čápic i  počty mladých čápat. Manžel říkal, že jako mladý kluk pamatuje hnízdo u sousedů na střeše stodoly, kam pro ně dokonce umístili kolo od vozu, aby měli čápi pěkný kulatý základ pro hnízdo.
Dříve byla čapí hnízda na střechách a komínech  typickým obrázkem venkova. Bohužel i dříve u nás hojně zastoupený čáp bílý, ubývá. Čapí páry bývají většinou trvalé, ale na hnízdo se nejdříve jako první vrací samec a teprve po několika dnech samice. V polovině dubna, snáší samice vejce, na  jejichž sezení se rodiče střídají po dobu asi 30 dnů, oba také svá mláďata krmí. Navzdory své velikosti létají čápi lehce, elegantně a vytrvale. Vždyť dvakrát ročně musí překonat v krátkém čase vzdálenost několika tisíc kilometrů do Afriky a zpět. A právě konem srpna a začátkem září podléhá čáp cestovní horečce a chystá se na odlet za teplem. Tak šťastnou cestu !
.
. . .  čáp na hnízdě - čapí hnízdo může vážit až několik set kilogramů. . .
.
. . . čapí toaleta. . ..
.