Srpen 2010

Podzim už se blíží

31. srpna 2010 v 9:44 | iva221 |  Fotografování
Zvu vás na procházku, jak jinam, než opět přes luka k Cidlině, abyste viděli, že podzim se opravdu už blíží.  Musíme jít cestou, oblíbená travnatá pěšinka je zatarasena elektrickým ohraníkem a pasou se tam krávy. Takže pořádné boty a vyrážíme.

 Brzy ráno pořádně lilo, takže cesta je rozblácená, samá kaluž, ale snad to bude trochu dál lepší..
. . . mračouni se honí po krásně modré obloze, občas vysvitne sluníčko, ale docela fouká chladný vítr. . ..

. . . jak vidíte, měla jsem moc špatný odhad, cesta se nezlepšila, ale naopak, bláta a vody
přibylo..
. . . neposekaný příkop už vypadá opravdu podzimně a i tady je ohradník. . ..
. . . další neklamný znak přibližujícího se podzimu - šípky jsou už čevené. . ..
. . . ani hloch nezůstává pozadu a keře svítí červenou barvou. . ..
.
. . . i černý bez se snaží, zatím je ale taky víc červený, než černý . . ..
. . . všude samá červená, ale přece jen jiná barva, krásně modrý kvítek čekanky. . ..
. . . a jsme u Cidliny, voda je po těch lijácích dost kalná a je vidět, na rostlinách po  břehu, že tady bylo opravdu hodně vody a že byly pod vodou, ulpívá na nich hlína, ale voda už je skoro na normálu i sluníčko se přišlo mrknout, ale mezi stromy se mu to moc nedaří . ..
. . . obracíme se a jdeme zpátky  a před námi se tyčí věž děkanského chrámu sv. Vavřince s kupami mraků okolo. . ..
. . . ještě mrkneme v zahrádkářské kolonii na zahrádky. Kvetou tu podzimní astry, zase v červené. . ..
. . . tady jsou v růžové, ale mezi nimi i růžičky a  co je ten žlutý keřík nevím. . ..
. . . a opět červené kvítky, přicházíme na kraj města. . .  a vidíte podzim je už opravdu skoro tady. . ..

Slunečnice

30. srpna 2010 v 13:11 | iva221 |  Květiny
Pole slunečnic, které se mi moc líbí, jsou už odkvetlá, ale přece jen se mi podařilo najít kvetoucí  opozdilce
.
.
. . . a ještě několik drobnějších . . ..

Ibišky

29. srpna 2010 v 12:44 | iva221 |  Květiny
Když jsme byli na výletě u Žehuňského rybníka, jeli jsme přes obec Žehuň, ve které se mi moc líbily záhony ibišků, kvetoucí nádhernými barvami zrovna před Obecním úřadem.  Takže mi muž zastavil a já jsem začala fotit. Najednou vyšel ven policista a začal přihlížet, když ale viděl, že se snažím udělat nějaké obrázky, usmál se a šel opět dovnitř. Takže kytičky byly dobře hlídané.

.  . záhon podle chodníku. . ..
.
. . . tady se činí pilná včelka. . ..
.
.
.
.

Žehuňský rybník

28. srpna 2010 v 10:19 | iva221 |  Tip na výlet
Po delší době mi manžel na chvíli uvolnil počítač. Tak toho rychle využiju k vložení obrázků z našeho výletu a k návštěvám.
Ve čtvrtek ráno vypadalo počasí docela slibně, vykukovalo sluníčko, tak jsme usoudili, že je to ten správný čas na výlet k Žehuňskému rybníku. Jenže jak se ukázalo, náš odhad hezkého počasí byl špatný. Než jsme tam dojeli, obloha se pěkně zatáhla a u rybníka to vypadalo velice smutně. Než sem dám několik těch smutných obrázků, tak pár slov  o rybníku.
Žehuňský rybník byl vybudován v roce 1492 a v roce 1948 byl vyhlášen národní přírodní rezervací. Jeho rozloha je okolo 300 ha. Žehuňský rybník leží na řece Cidlině, která protéká i naším městem a její soutok s Kralickým potokem je mým oblíbeným místem focení, ve všech ročních obdobích (viz Galerie - Cidlina). V přítokové části se řeka Cidlina větví na několik ramen a kanálů, na jižní straně je vybudován obtokový kanál. Rybník je průtočný. V okolí rybníka jsou slatinné louky, které jsou velmi vzácné a vyskytuje se zde několik ohrožených druhů rostlin i živočichů. V současnosti na rybníku porobíhá polointenzivní chov ryb.

. . . podmračená obloha se odráží v hladině rybníka, jak by to vypadalo krásně, kdyby sluníčko vykouklo, ale ani náhodou. . ..
.
.
. . .  rackové se vůbec nebojí,  v blízkosti jezdí auta, ale vůbec jim to nevadí a sedí klidně dál . ..
. . . jako korálky na zábradlí u lávky s česly. . ..
. . . oni vlastně nesedí, oni na tom zábradlí stojí. . ..
. . . obtokový kanál, který určuje maximální výši hladiny rybníka. . ..
. . .jedno z ramen Cidliny. . ..
. . . racek lovec, jenže jak nese rysbku se mi vyfotit nepodařilo. . ..
chtělo by to opravdu sluničko, takže řečeno s klasikem "Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným"

Růžová dečka

25. srpna 2010 v 19:53 | iva221 |  Vyšívání
Tahle dečka nepatří k čerstvě dokončeným, mám ji už asi rok, ale ještě jsem ji sem nedala, tak to napravuji. Je opět růžová, ale k této barvě mě tak trochu nutí nábytek. Když jsme se s manželem před, je to vůbec možné, že to v srpnu bylo už, nóó strašně moc let, brali, nebyl téměř žádný jiný nábytek k dostání,  než sektorový U 450. Byly to všelijaké skříňky s dvířky, posuvnými dvířky, zásuvkami, skleněnými posuvnými dvířky atd., které se daly různě sestavovat. A právě posuvná dvířka a jedna skříňka se zásuvkami jsou v kombinaci růžové, šedé a černé barvy.  Už jsme si chtěli koupit nový, ale pak jsme si řekli, že už nám sloužil tak dlouho a dobře, že si ho necháme. Nový byl obývacím pokojem, potom jsem si koupili nový nábytek do obýváku, tak  se různými změnami proměnil na pokojík pro dceru.  Gauč a některé skříňky odcestovaly na hory, jídelní stůl a židle do sklepa, přibyl psací stůl a válenda. Potom přišly další změny a pokojík užívali vnoučkové a nyní jsme zase vybalili ve sklepě uschovaný stůl a židle a je to jídelna, ve které mám sbírku chodské keramiky a panenek. Když přijdou mladí, musíme mít větší stůl, do kuchyně bychom se nevešli. Tak to je sáhodlouhé vysvětlení, proč růžové dečky a růžové vyšívání.
.
.

Od všeho něco

24. srpna 2010 v 10:35 | iva221 |  Chaloupka
Zase jsme si na pár dní odskočili na chaloupku. Bylo to už opravdu potřeba, protože tráva v tom teple a vlhku vyrostla tolik, že chaloupka nebyla pomalu vidět. Tak jsme pracovali a pracovali, takže jsme se nikam nedostali. Tak jen pár obrázků z nejbližšího okolí chaloupky.

Nejdřív pozdrav od "naší" Báry, která se samozřejmě zase přistěhovala
.
.
. . . opuštěná růžička, kvete jediná na zahrádce. . ..
. . . kuřátko, doufám, že vás nemystifikuju, že se to tak opravdu jmenuje, vypadá jako korál. . ..
. . . vřesoviště. . ..
. . . jedna červená holubinka vedle druhé mě překvapila, když jsem vynášela popel, museli jsme večer první den trochu přitopit, v 16°C se sedět opravdu nedalo. . ..

. . . pod smrky pár klouzků, hezky okousaných . . ..
. . . sousedovic zvědavé koťátko. . ..
. . . měsíc nad protějším kopcem. . ..
. . . a takový západ slunce nás čekal, když jsme přijeli včera domů, těsně před pěkným lijákem. . ..

Příšernost

18. srpna 2010 v 13:28 | iva221 |  Jen tak
Máme s mužem stejné klíčenky a tak se stává, že si je pleteme. Tedy po pravdě řečeno, pletu to já, muž má klíčů víc, ale to já neřeším. Zatím co on klíčenku otevře a podívá se, jestli je to ta jeho s více klíči,  já popadnu tu, která je nejblíž. Potom se stává, že klíče zapomenu v kapse nebo v některé tašce a nastává hledání, při kterém musím vyslechnout,  že snad tu chvilku mám, abych se podívala, jestli jsou to moje klíče a tak podobně. Abych se toho příště vyvarovala, rozhodla jsem se, že si koupím nějaký přívěšek, abych to konečně nepletla. V obchodě se na mě z košíčků dívala všelijaká plyšová zvířátka nezvířátka, s dlouhýma nohama,  šklebily se čarodějnice a pak jsem vyhrábla tuhle panenku, která na mě svým kukučem zapůsobila pozitivně, že jsem se rozhodla pro ni. Ještě musím podotknout, i když by to nehrálo roli, kdyby se mi líbilo něco jiného, že byla nejlacinější. Když jsem ji přinesla domu a přidělávala ke klíčence, tak mi můj muž kouknul přes rameno a pronesl: "Větší příšernost už tam neměli?"  Teď mám ale obavy, aby se mu ta příšernost nezalíbila a nebral si teď moje klíče on.
.

Lázně Bělohrad

16. srpna 2010 v 19:56 | iva221 |  Tip na výlet
Posledním místem našeho výletu bylo malebné městečko Lázně Bělohrad ležící v podhůří Krkonoš v nádherné, ekologicky čisté kotlině. Na jihozápadě je chráněno modravým hřebenem Chlumu, na severu se vypíná Kamenná hora, od západu hledí zříceniny hradů Kumburk a Bradlec, i hora Tábor. Okolí města je jedinečným krajinným celkem s množstvím lesů i udržovaných staveb lidové architektury. Nacházejí se zde Anenské slatinné lázně se 120letou tradicí. Klienti do zdejších lázní přijíždějí převážně s onemocněním pohybového ústrojí. Jde hlavně o revmatické choroby, bolesti páteře,  artrózy, stavy po úrazech a ortopedických operacích. Naproti lázním se rozkládá  park Bažantnice.
V Bělohradě se také narodil 4. ledna 1859  Karel Václav Rais, český spisovatel.  Pocházel z chudé rodiny, jeho otec byl rolník a tkadlec. Rais vystudoval učitelství v Jičíně a učil v Trhové Kamenici, později v Hlinsku a také v Praze, kde se stal ředitelem měšťanské školy na Vinohradech. Přispíval do různých časopisů, (Humoristické listy, Květy, Národní listy a další.) Psal knihy pro děti i dospělé. K nejznámějším jeho dílům patří román Zapadlí vlastenci.  K. V. Rais zemřel v roce 1926 v Praze.

Lázeňský dům na náměstí. . .
.
. . .  místo vyhořelého domku . . ..
. . . v Bělohradě je spousta krásné opravených domů, tento stojí na místě bývalého rodného domu hudebního skladatele Karla Moora. ..
.
. . . další kráně opravený dům Pod věžičkou . . ..
.
. . . co se mi taky moc líbilo, jsou krásné chodníky a všude čisto. . ..
.
. . . parčík s fontánou uprostřed města. . ..
. . .  lázeňský park, na který navazuje lesopark Bažantnice. Tady jsme poseděli docela dlouho, protože už jsme toho měli za celý den dost. . ..
. . . ještě vám musím ukázat, co mě docela šokovalo, manželé měli na vodítku místo pejska, prase, které když se mu něco nelíbilo kvičelo na celé město, no proti gustu . . ..
. . . v parku dostal,  miláček Boženka, tak na něj volali, volnost . . ..

Pecka

14. srpna 2010 v 15:29 | iva221 |  Tip na výlet
Další naše putování vedlo k hradu Pecka. Takže nejdřív opět něco z historie. První písemná zmínka o hradu Pecka je z roku 1322. Jako jeho majitel je uváděn Budivoj z Pecky. Hrad sloužil původně k ochraně zemské hranice a zlatých dolů u obce Stupná. Měl dvě obranné věže propojené hradební zdí a jeden obytný palác v jižní části nádvoří.Kolem hradu byl vyhlouben příkop, takže přístup byl mozný pouze přes padací most.  Od konce 15. století usilovaji majitelé hradu o další rozšiřování obytných částí.  Upravou interiéru ji na začátku 17. století završil Kryštov Harant z Polžic a Bezdružic. Na místě dřívějšího strohého hradu nyní stálo krásné panské sídlo se čtyřmi obytnými paláci, které byly vystavěny kolem obdélníkového nádvoří.  Po popravě pana Kryštofa v Praze na Staroměstském náměstí r.1621 získal Pecku Albrecht z Valdstějna, který daroval Pecku řádu kartuziánů z Valdic u Jičína. Ti  zámek využívají pouze jako letní sídlo a tak téměž neobývaný zámek postupně chátra. Za jeho slávou udělal definitivní tečku rozsáhlý požár v roce 1830. 
. . . hrad Pecka  . . ..
. . . výstup na hrad. . ..
.
. . . hradní nádvoří. . ..
.
. . .  zde je umístěn nápis - Hladomorna - nekrmit!.
. . . jediná zachovaná část. . ..
. . . pohled do 56 m hluboké hradní studny. . ..
. . . v městečku stojí barokní kostel sv. Bartoloměje z 18. století..
. . . "rytíř" stojící v podhradí. . ..

Zvičina

11. srpna 2010 v 12:36 | iva221 |  Tip na výlet
Nápadný vrch  671 m n.m. je nejvyšší v Podkrkonoší. Uskutečnily se tu velké tábory lidu, docházelo tady i k národnostním srážkám. V r. 1706 byl na místě původní dřevěné svatyně postaven barokní kostel s. Jana Nepomuckého, upravený v letech 1873-77. V roce 1891 nechal postavit nedaleko kostelíka,  Machka Patzelt, majitel zdejšího hospodářství, dřevěný hostinec. Později hostinec zakoupil Klub českých turistů a a v roce 1904 ho přestavěl na Raisovu turistickou chatu a v roce 1925 přibyla rozhledna. Při dobré viditelnosti je z vrcholu možné přehlédnout až třetinu Čech - celé panorama Krkonoš, Podkrkonoší, Orlických a Jizerských hor, Hradec Králové i Kunětickou horu. Český ráj, Jičínsko a Novopacko, Trosky, Ještěd nebo i Říp.

. . . kostelík sv. Jana Nepomuckého. . .,

.
. . . Raisova chata s rozhlednou, tady jsme se výborně naobědvali. . ..
. . . podle poutače by měla být vidět třetina Čech, my jsme to štěstí neměli, bylo zamlženo,  takže v dálce bylo možno mizerně vyfotit Sněžku a Černou horu a ostatní obrázky nestojí už vůbec  za nic. . ..
. . . cesta od lyžařského vleku k chatě. . ..
. . . zařízení radiokomunikací, které je vyšší než rozhledna a je vidět zdaleka. . ..

Ranní překvapení

10. srpna 2010 v 10:48 | iva221 |  Jen tak
Dnes jsem v noci nemohla spát, tak jsem si přispala do sedmi hodin. Přijdu do kuchyně a co nevidím. Uprostřed sedí vrabeček a kousek od něj mírumilovně sedí naše Bony.  Vůbec nevím, kdy a jak se tam mohl dostat. Snad jedině v noci pootevřenými balkonovými dveřmi a pak prohupkal celý byt až do kuchyně. Další záhadou je, že ho naše kočička nechala a navíc se tvářila docela ochranitelsky. Než jsem je oba stačila vyfotit, zvonila sousedka, jestli vím, že dnes nepoteče voda a mezitím muž vrabečka donesl na balkon. Vrabčák tam seděl a dělal mi starosti, co s ním, jestli neuletí. Létat určitě alespoň trochu musí umět, když se dostal do 4. patra, což mi potvrdil, protože před chvilkou zmizel. Tak snad se dostal v pořádku domů.

. . . celý vyděšený, po přenesení na balkon. .
.

. . . už je trochu "živější". . .
.
. . . v noci u nás pršelo a foukal dost vítr, tak je na balkoně všude plno opadaných kytek, ale vrabeček už přemýšlí o odletu. . ..

Miletín

8. srpna 2010 v 14:43 | iva221 |  Tip na výlet
Ve čtvrtek jsme si udělali celodenní výlet přes Miletín na Zvičinu, přes hrad Pecku do Lázní Bělohradu.
Naše první zastávka byl Miletín, rodiště K. J. Erbena a známé pečením výborných miletínských modlitbiček. Nejdřív opět něco málo z historie
První písemné zprávy o Miletínu pochází z r. 1241. Ves byla majetkem německých rytířů až do husických válek roku 1410. V dalších dobách se vystřídala řada majitelů, mezi nimi rod Valdštejnů. Roku 1560 byla ves povýšena na město, které roku 1846 vyhořelo, ale po požáru bylo znovu obnoveno.  7. listopadu 1811 se v rodině ševce Erbena a dcery miletínského učitele narodila dvojčata Karel a Jan. Karel studoval v Hradci Králové, na pražské universitě a po ukončení právnického studia pracoval u soudu, později v národním muzeu. V roce 1851 se stal prvním archivářem města Prahy. K. J. Erben sbíral Prostonárodní písně a říkadla a soubor českých pohádek. Jedinou původní knihou Erbenovou je Kytice, jedna z nejslavnějších a nejoblíbenějších knih české literatury, vydaná r.1853. K. J. Erben zemřel ve věku 59 let 21. listopadu 1870 v Praze.

. . . na místě bývalé radnice stojí památník K.J. Erbena. . ..
. . . pod bustou básníka je chlapec čtoucí knihu a na druhé straně postava Genia. . ..
. . . pomník byl . . ..
. . . na podstavci jsou umístěny bronzové reliéfy Záhořovo lože a . . ..
. . . Svatební košile  (tenhle byl hodně ve stínu, tak je to moc špatně vidět).
. . . po požáru zmizel rybníček a na jeho místě stojí socha sv. Jiří, kterého má Miletín ve znaku. . ..
. . . na místě, kde stával pranýř, zdvihá se vysoký korintský sloup se sochou Panny Marie a vytvořil ho Matyáš Bernard Braun. . ..
. . . a protože nejen duchovní potravou živ je člověk, poseděli jsme před cukrárnou s kafíčkem a výbornými zákusky a po odpočinku pokračovali na Zvičinu. . ..
. . . ale to až příště. . .

Včera, dnes a . . .

7. srpna 2010 v 17:24 | iva221 |  Fotografování
Včera neberte tak doslova, je to už tři dny, co jsem se navečer dívala z okna  za dětmi,  ostatně jako pokaždé, když od nás odcházejí  a v zapadajícím slunci  byla v dálce krásně  vidět  vesnička,  vzdálená  vzdušnou čarou cca 3 km. Samozřejmě mi to nedalo a vyfotila jsem ji.
.
.
. . . tady na té je vidět dřevěný kostelík, který jsem tady ukazovala v květnu v článku Zvonice.
. . . v noci vyfotil manžel měsíc a myslím, že se mu povedla parádní fotka. . .
.
. . . no a dnes stejný pohled z okna, po vesničce ani památka, mraky jsou jak hradby hor a od rána prší. . .
.
.
.
. . . a jak bude zítra? uvidíme, ale moc optimisticky to nevidím

Holub

6. srpna 2010 v 22:20 | iva221 |  Fotografování
Dnes jsem se pustila do čistění oken, ne že by se mi chtělo, ale okolnosti mě donutily, máme totiž za týden pouť a tak je to zvyk. Samozřejmě, že začalo pršet. A tak jak jsem se snažila, koukla jsem dolů a vidím holoubka, jak si užívá koupel v kaluži. Mrskla jsem hadrem a mazala pro foťák, ale vůbec jsem nemusela běžet, holub nikam nespěchal a v klidu se cachtal. Asi se taky připravoval na pouť.
.
.
.

Ovocný koláč se sněhem

5. srpna 2010 v 18:58 | iva221 |  Recepty
Když jsme na chaloupce, půjčuje mi kamarádka starší časopisy a to hlavně kvůli křížovkám, které ona neluští, ale já si na nich vždycky smlsnu. Jenže tentokrát šlo o skutečné mlsání. Objevila jsem recept na tenhle koláč a moc nám chutnal, snad i proto, že máme rádi tvaroh a ten tvoří, hlavní náplň.

Ovocný koláč se sněhem.
.

Těsto - 20 dkg hladné mouky
             14 dkg Hery
               5 dkg moučkového cukru
               2 žloutky
               1 vanilkový cukr
               1 lžíce nastrouhané citronové kůry
Tvarohová náplň - 50 dkg měkkého tvarohu
                              20 dkg moučkového cukru
                                1 vanilkový cukr
                                2 vejce
                              20 dkg meruněk (meruňky jsem neměla, dala jsem borůvky)
Bílkový sníh - 2 bílky
                      8 dkg cukru krupice
                      1 lžíce citronové šťávy
                      5 dkg moučkového cukru
Těsto zpracujeme a necháme cca 30 min. odležet v chladničce. Potom odleželé těsto vyválíme na cca 4 mm silný plát a vykrojíme z něj kolo a vložíme do dortové formy, propícháme vidličkou a dáme péct na 200°C přibližně 15 min. Mezitím si umícháme tvarohovou náplň.  Předpečené dno koláče vyndáme z trouby a ze zbylého těsta uděláme cca 3 cm vysoký pruh a vyložíme jím  strany předpečeného korpusu v dortové formě. Vložíme polovinu tvarohové  náplně, poklademe ovocem a  potřeme zbylou náplní a dáme péci při 160°C přibližně 30 min.  Bílky postupně vyšleháme s krupicovým cukrem a citronovou šťávou na pevný sníh. Nakonec do sněhu vmícháme moučkový cukr. Sněhem potřeme povrch upečeného  horkého koláče a dopečeme při 180°C asi 10 min., až je sníh růžový. Po upečení necháme koláč ve formě vychladnout.
.
Koláč je moc dobrý, ale jednu vadu má, špatně se krájí. Pokud některá znáte nějaký fígl, jak krájet sněhovou čepičku - poraďte.

Benecko

3. srpna 2010 v 10:55 | iva221 |  Tip na výlet
Dnešní zatažené a chvílemi deštivé a větrné počasí mě připomnělo, že jsem dosud nedala na stránky výlet na Benecko, který se konal za stejného počasí. U nás na chaloupce bylo počasí docela pěkné, ne moc vedro, tak akorát na výlet, ale když jsme přijeli na Benecko, bylo přesně takové, jako je dneska tady. Nejdřív něco málo o Benecku.
Benecko leží v 1000 m n.m. a patří mezi nejvýše položené obce v Krkonoších. Rozkládá se na jižním svahu hory Žalý. Historickým jádrem Benecka byl hrad Štěpanice ze 13. století, kde vládl Jindřich Jan z Valdštejna. V současnosti se na místě hradu nachází zřícenina bašty a zbytek obranného valu. Benecko je známo až z r.1628. V zimě je střediskem lyžování.

. . .  pohled s parkoviště na budovu, kde jsou prodejny skla,  upomínkových předmětů, sportovních potřeb, atd. (obrázky jsou špatné, opravdu nám počasí nepřálo)
.
.
. . . uprostřed parčíku stojí skulptura vládce Krkonoš - Krakonoše. . ..
. . . pohled na Mísečky, Zlaté návrší . . ..
. . .  i Kotel a Kotelní jámy byl v mlze a mracích. . ..
.
. .  to v dálce Vítkovice už na tom byly líp. . ..
. . . a tady je kostelíček v naší vesničce,  je vidět, že tam počasí bylo docela slušné. Je to focené na plné přiblížení bez stativu,  ten mi dělalo manželovo rameno, takže je to takové,  nic moc. . ..
. . . tyhle horské chaloupky, roztroušení po stráních se mi daleko víc líbí. . ..
. . . než nově postavené hotely a restaurace. . ..
.
.
. . .  vlek, využívaný asi jen v zimě. . ..
Místo plánované pěší tůry na rozhlednu Žalý,  na kterou jsme se loni svezli lanovkou z druhé strany,  z Herlíkovic, jsme docela zmrzlí vlezli do autíčka a uháněli domů. Takže tenhle výlet se moc nevydařil.

Další pokusy

1. srpna 2010 v 19:20 | iva221 |  Pletení z papíru
Konečně jsem nalakovala truhlu a košíček, které jsem umotala po večerech na chaloupce. Lak jsem tam neměla, tak to muselo počkat až domů. Na truhlu  byla velká spotřeba ruliček, protože je dost velká 45 x 35cm a vysoká 38 cm. Je určená na časopisy a noviny, než půjdou do sběru.
.

.


.