Květen 2010

Začátky

30. května 2010 v 19:38 | iva221 |  Pletení z papíru
Krásné výtvory pletené z papíru na vašich stránkách se mi zalíbily a dlouho jsem se chystala, že to také zkusím. První výtvory  jsou dost hrozné, ale "chybama se člověk učí", ale že by ze mě byl mistr, tak to nedoufám, ale předvedu, že jsem se už i malininko zlepšila. Kdyby mě to šlo alespoň z poloviny tak, jako mě to baví .

. .  první výrobek - květináčky
.
. . . další byl tenhle větší čtvercový košík. . .
.
. . . potom krabička s víčkem. . .
.
.
. . . další měl být obal na květináč, ale po upletení jsem se rozhodla, že  původní, plastovou nádobu, kterou jsem oplétala, nechám  uvnitř, alespoň už kytka nemusí mít misku. Příště ale  plést z už namořených ruliček.. .
.
. . . poslední pokus, košíček s oušky. . .
.
-
.

Park u hřbitova

29. května 2010 v 11:54 | iva221 |  Fotografování
Už jsem zase pár dní nevložila žádný článek, ani nenavštívila oblíbené stránky, ale tentokrát za to mohl Internet. Zlobil a zlobil. Odborně popíšu jak. Když jsem se chtěla připojit, objevilo se dole asi pět zelených obdélníčků, pak se to " kouslo"a nešlo to ani dál ani zpět. Myslím, že vysvětlení pochopili i ti úplně zdatní v zacházení s počítačem. Včera  závada pokračovala.

Ráno  jsme zajeli do zahradnictví u hřbitova. Bylo potřeba nahradit na hrobě v mísách, odcházející macešky, novými kytičkami. Protože bylo krásné ráno, sluníčko svítilo, kupodivu nepršelo, to zase až odpoledne, vyfotila jsem pár obrázků parku u hřbitova. Za mých mladých let tu bylo plno laviček a chodilo se sem randit. K tomu randění ale musím poznamenat, že  v parku byla spousta keřů a stromů, takže lavičky byly v krásném zátiší a nebylo tu vidět jak na náměstí.

Kaštanová alej . . .
.
. . . souběžně s ní, tentokrát alej lipová, k hřbitovnímu kostelu. . ..
. . . park . . ..
.
.
.
. . . ještě jsem vyfotila nejstarší náhrobek na hřbitově. . ..
. . . nápis,  který pokračuje. . .  maje věku 64 let, pohřben 6. ledna LP1882..
Navečer jsme šli k volbám a hele na "velkém paneláku" se opravuje Internet. Poněvadž nosím foťák pořád s sebou, hned jsem to zdokumentovala. Tetokrát jenom malým foťáčkem Davídkem,  který nosím  běžně v kapse, takže mi to nešlo víc přiblížit. Goliáše si beru jen když jdu "na lov",  je dost těžký a do kapsy se mi nevejde..
Nevím, jestli tou odpovědností z voleb nebo čím, mě tak rozbolela hlava, že mě ani mužovo volání, že už Internet chodí,  nezlákalo, abych šla k počítači, stejně bych na to ani neviděla. Slupla jsem dva prášky a zapadla do postele. 

To, co se mi tentokrát líbilo nejvíc

26. května 2010 v 17:28 | iva221 |  Čtyřnozí kamarádi
Tento týden máme pěkně rozlítáno, všelijaké zařizování, kontroly u lékařů, dvakrát denně jít nakrmit naše adoptované  kočky, protože švagrová je v Praze a další více či méně příjemné činnosti. Včera jsme byli v mém studentském městě Jičíně. Stále jsme tuhle cestu odkládali, že pojedem až bude hezky, ale hezky stále není, tak už se to odložit nedalo. Když jsme vyřídili potřebnou věc, vydala jsem se po obchodech, koupit si novou bundu. Stalo se totiž to, že když se udělalo na začátku měsíce pár teplejších dní, vytáhla jsem svou oblíbenou bundičku, lehoučkou, nepromokavou a ani vítr ji neprofouknul. Ráno jsem ji natáhla a šupajdila pro rohlíky. Jenže jsem si ji někde umazala, tak jsem ji vyprala a dala na balkon na ramínko  uschnout.  Jenže se zvedl vítr a když jsem si toho všimla a pro bundu běžela, bimbalo se na balkoně smutně jen ramínko. I když jsem ji při pohledu z balkonu neviděla, seběhla jsem a oběhla keře a stromky, jestli se někde za ně neschovala, ale bundička nebyla. Asi ji někdo hned sebral, vždyť jsem mu ji i vyprala. Tak jsem teď obíhala obchody v Jičíně, protože u nás jsem stejnou nenašla, ale nakonec se zadařilo a bundička  byla, dokonce i ve stejné barvě. 

 A při tom obíhání obchodů mě zaujali tihle pesani. Tenhle se mi moc líbil, jak si lehnul, ty zadní nohy měl kouzelně natažené, jenže když jsem se přiblížila a promluvila na něj, tak vstal a hned se chtěl kamarádit, ovšem na to jsem odvahu neměla.
.
.
U dalšího obchodu zase dva mrňaví jezevčíci hlídali velkou tašku na kolečkách a když jsem se přiblížila, tak mi připadalo, že se na mě ten jeden dívá s úpěnlivou prosbou v očích: " že nám tu tašku nevezmeš"
.
.
Jinak k focení nebylo nic, protože opět a jak jinak lilo, a to už mě fakt fotit nebaví.

Zase cizí peří

25. května 2010 v 11:50 | iva221 |  Recepty
Tuhle panenku pekla dcera, holčičce své kolegyně ze zaměstnání, k narozeninám.  Když jsem ji říkala, až ji bude mít hotovou, ať ji vyfotí, tak to odmítla, nemá ráda, když to tady ukazuju.  Tak  to pro mě udělal vnouček mobilem.
.
.

Už je toho moc

22. května 2010 v 21:38 | iva221 |  Fotografování
Dnes jsem si po obědě sedla k počítači, že se chvíli mrknu, co je kde nového a pak půjdu ven. Vypadalo to docela dobře, chvílemi svítilo i sluníčko. Po chvíli  mi přišlo, že se nějak setmělo. No samozřejmě,  mrak jak drak už se zase roztahoval na obloze.
Pak se jakoby roztáhl a vypadalo to, že z toho nic nebude, ale najednou se spustil liják, tak jsem popadla foťák a šup na balkon . . .
.
.
.
. . . pak se přidala i docela pěkná bouřka a nakonec na chviličku i kroupy, byla to jen chvilička, ale vyfotit jsem je stihla. . ..
.

Kulatá dečka

22. května 2010 v 13:24 | iva221 |  Háčkování
Teď jsem dva dny počítač zanedbávala. Měla jsem jít oční prohlídku a protože se minule paní doktorce něco nelíbilo,  žila jsem v obavách a neměla na nic náladu. Včera jsem zase viděla všechno rozmazaně, protože jsem měla oči rozkapané, ale snad to bude v pořádku,  ještě se tam ale musím jít za týden ukázat, jestli kapky zabraly tak, jak měly. 
Dokončila jsem dečku, kterou jsem už jednou háčkovala, ale tenkrát jsem ji darovala, tak jsem si tuhle udělala pro sebe. Vekou "radost" mě udělala Bony,  když jsem vypnutou dečku chtěla vyfotit, zazvonila sousedka. Tak jsem dečku opatrně položila na sedačku, aby se nepomačkala a šla sousedce pomoct přestěhovat skříňku. Ta naše potvůrka snad na to přímo čekala, když jsem přišla, měla z dečky udělaný pěkný raneček pod  hlavičkou a sladce spinkala. Rozčílila mě tak strašně, že jsem si ani nevzpomněla, abych to vyfotila. Vynadala jsem ji téměř do bezvědomí (svého), ale nakonec jsem si za to mohla sama, přece vím, že tam spává.

.

.

Dárečky

19. května 2010 v 14:25 | iva221 |  Jen tak
Počasí je stále příšerné, zima občas déšť, docela silný vítr, tak se ani nechce vyjít ven. Já tady hudrám, ale co mají říkat ti chudáci v zatopených oblastech. Je to něco strašného, co si asi člověk, který to neprožil nedovede představit. Ale to jsem odbočila. Protože se mi nechce ven, začala jsem probírat různé památky a dárečky a objevila jsem tychle kočičky, které mi před lety sami vybrali a darovali, tehdy ještě malí vnoučkové, nevím už, jestli k narozeninám nebo k svátku, ale jak jsem je tak držela v ruce, tak jsem opět viděla zářící oči našich chlapečků, že mi udělali radost.  Je to už hodně dlouho, ale taková ta teplá milá vzpomínka zůstala.
.
.
.

Šeřík

17. května 2010 v 13:45 | iva221 |  Květiny
Počasí je stále nevlídnější, zima, vítr, o dešti ani nemluvě. Ráno jsem se podívala na Panoramu a na Pustevnách byl sníh a pěkně chumelilo. Tak alespoň šeřík pro potěchu oka, který se mi podařilo nafotit, když zrovna chvilku nepršelo a po důkladném otřepání vody, aby se alespoň trochu vypadal. Šeřík mám moc ráda pro jeho krásné kvítky a nádhernou vůni. Škoda, že tak brzy odkvete a ve váze vydrží je krátce.
.
.
.
.

Mokrá procházka

15. května 2010 v 19:58 | iva221 |  Fotografování
Včera jsem se i přes nepříznivé počasí vydala na procházku.  Vzala jsem  našim adoptovaným kočičkám nějaké papání  a okoukla zahradu.
Stále drobně pršelo
.
. . . tulipány pod tíhou deště smutně skláněly hlavičky. . ..
. . . ale těmto docela kapky deště slušely. . ..
.
. . . konvalinkám déšť ani tak moc nevadil, do kalíšků kvítků jim nepršelo. . ..
. . . zato tahle kytička měla uprostřed každého stonku kapku,  jako nějaký diamant. . ..
. .  tráva byla mokrá. . ..
. . . což ale nevadilo těmto, opodál hopsajícím  ptáčkům, snad drozdům (stydím se, ale ptáčkové nejsou moje silná stránka),  spokojeně poskakovali a co chvíli něco sezobli. ..
.
. . . když jsem se vracela, pršet přestalo, ale jen na chvíli, tak jsem ještě přes betonovou zeď vyfotila tyhle vykukující pivoňky. . ..
. . . květ kaštanu. . ..
. . . a borovici, která se vyzdobila spoustou "svíček". . .
,

Zvonice

14. května 2010 v 11:28 | iva221 |  Tip na výlet
Dnes bych chtěla ukázat  tři kostelíky a krásné dřevěné zvonice, které stojí v blízkosti našeho města, jsou příkladem  lidového stavitelství českého venkova v době baroka a všechny byly prohlášeny kulturní památkou.

První dřevěná zvonice je v blízké vesničce Vysočany. Je umístěna před jihozápadním průčelím kostela sv. Markéty.  Kostel je raně barokní omítnutá stavba z roku 1670 a nahradila starší stavbu, doloženou v pramenech už  v r. 1384. Šestiboká zvonice s vysokou stanovou střechou  byla vystavena  kolem roku 1780. Zvonová stolice sloužila pro dva zvony vedle sebe a jeden nad nimi. Před pěti lety byla celá zvonice krásně opravená.
.


Další polygonální dřevěná zvonice je z roku 1689 a je součástí areálu kostela sv. Václava a Stanislava v Měníku. Roubená omítnutá stavba kostela pochází z konce 17. století. Zvonice je dřevěná stavba s osmibokým půdorysem, se stěnami ze svisle kladených prken s přelištováním. Nad  nimi se zvedá jehlancová šindelová střecha s osmibokým základem, přecházejícím plynule do čtyřstěnného jehlanu, z něhož se uprostřed zvedá hranolovitá vížka.
.
.


Třetí dřevěná hranolová zvonice při jihozápadním nároží kostela sv. Jiří v Loučné Hoře vznikla v letech 1777-1780. Kostel  je unikátní stavba, je celodřevěný roubený , který vznikl na místě původní starší stavby.  Datum založení původního kostela je neznámé, avšak zasvěcení sv. Jiří by mohlo poukazovat na jeho románskou minulost.  S jistotou se ví, že tu už stával v první polovině 14. století.  Nyní je kostel uvnitř opraven a konají se zde koncerty, hlavně v době adventní. Stěny zvonice se zvedají na čtvercovém zděném základu, asi do poloviny své výšky se šikmo zužující z vodorovně kladených přelištovaných prken. Ve středu horní části je v každé straně obdélné okno. Zvonice má ojedinělou vnitřní konstrukci s křížovými rozpěrami v prostoru.
.
.

Dečka

12. května 2010 v 17:32 | iva221 |  Vyšívání
Vyšívaná dečka, kterou jsem dokončila a která mě ke konci už strašně nebavila.  A ani se mi nepodařila pěkně nafotit. Musím se ještě učit, aby to příště vypadala líp.
.
.
.

Tulipány

10. května 2010 v 21:39 | iva221 |  Květiny
Včera jsem na zahradě vyfotila ještě několik tulipánů
.
.
.
.
.
.
.
.
a nakonec nová odrůda - zvědavec sousedovic opeřený nakukující
.

Cori

9. května 2010 v 18:01 | iva221 |  Čtyřnozí kamarádi
Loni v srpnu jsem vám představila v článku Psí školka pejsky z našeho domu. Nejmladší z nich byl Cori. Dnes bylo hezky, tak jsme seděli chviličku na lavičce a mohla jsem si opět s Corískem popovídat.
Takhle jsem vypadal loni v srpnu, to jsem se zrovna přistěhoval a taky jsem  brečel. . .
.
. . . trošku se za to stydím, ale byl jsem takové psí miminko. Teď už by mě to ani nenapadlo.  Vyrostl jsem v klidného sebevědomého psa.  Za to můžou hlavně mí páníčci, kteří se o mě vzorně starají a chodí se mnou  cvičit. A to já moc rád, jakmile si panička vezme baťůžek, už vím, že pojedeme na cvičení. Nastoupím si dozadu do auta a už frčíme. Naučil jsem se poslouchat a nebát se. Tak se nesmíš zlobit, že už se k tobě, když se potkáme nevrhám pro pohlazení, tohle slušně vychovaný pes nedělá, ale vidím tě rád.  Jsem docela kliďas, ale takové ty mrňavé bílé pejsky moc nemusím, na ně štěkám, a že to umím moc dobře, to víš.  Říkáš, že moje štěkání je jako když hřmí, ale já  si moc dobře  pamatuju, jak mě ta maličká Eliška pokoušela a tak tyhle  pejsky prostě nemusím. Mám jiné velké kamarády,  chodíme spolu na luka běhat a trénovat poslušnost. Taky se ale musím k něčemu přiznat, byli jsme na závodech psí poslušnosti a tam jsem se moc nepředvedl. Byla tam psí slečna, moc hezká a nakrucovala se před námi a tak jsem to prostě nezvládnul, ale nebyl jsem sám, byli jsme čtyři, co jsme se zamilovali na první pohled.  Ale příště už budu vzorný.  A ještě se podívejte, jak jsem vyrost.
.
.
.
.

Bábovka

8. května 2010 v 17:02 | iva221 |  Recepty
Mám ráda bábovkové formy, ne že bych je přímo sbírala, ale několik jich mám. Nevím, jestli jsem tenhle článeček dobře zařadila, chci totiž napsat, jak jsem získala tuhle starou, ale podle mě, s docela zvláštním tvarem,  formu na bábovku.  Na horách železný odpad nosím ke své kamarádce, větší věci se dávají za kůlnu a drobné hází do sudu. Syn kamarádky má autodopravu, takže to vždycky odveze do sběru. Šla jsem ke kamarádce na kafe a abych nešla jen tak nevytížená, vzala jsem  hřebíky,  které manžel vytahal ze starých prken. Při vyhazování jsem mrkla do sudu a viděla formu na bábovku. Vypadala  docela pěkně, takže jsem ji hned s radostí vylovila. Hodil ji tam další soused, který se oženil a mladá paní chtěla všechno nové moderní, takže staré věci se vyhazovaly. Tak jsem nakonec formu zachránila,  vydrbala a vydesinfikovala.  Zřejmě už posloužila k upečení spousty bábovek, což ji dost poznamenalo, ale i tak z ní mám radost.
.
a takhle vypadá kynutá bábovka s kakaem,  v ní upečená.
A abych dostála i rubrice, přidám i recept

Kynutá bábovka s kakaovou náplní

20 dkg másla
 8 dkg cukru ušleháme do pěny a přidáme
 1 vejce
 1 žloutek  a ještě chvíli šleháme a přidáme
50 dkg hladké mouky
špetku soli 
kvásek ze 2dcl mléka a kostky droždí
Vypracujem těsto a necháme vykynout. Potom ho rozválíme na plát, pomažeme máslem, hodně posypeme kakaem smíchaným s cukrem a poklademe tenkými plátky másla, svineme jako závin, vložíme do formy, ještě chvilku necháme kynout a dáme péci.

Takhle je to napsáno v popisu, mě se osvědčilo smíchat rozpuštěné máslo, kakao a cukr na kašičku a rozetřít na rozválený plát těsta.

Ještě několik obrázků z chaloupky

6. května 2010 v 18:06 | iva221 |  Chaloupka
Využili jsme chvilky pěkného počasí a udělali si malou procházku. U nás doma  už je všechno krásně zelené, ale tady má příroda trochu zpoždění, zvlášť na severních stráních, kde ležel dlouho sníh.. Nahoře na Mísečkách jsou ještě jeho zbytky
.
. . . cestou nahoru po vsi, jsem ještě vyfotila kostelíčky. Ve vsi jsou dva, byl tu silný sbor církve evangelické a katolické. Proto jsou tu i dva hřbitovy a dříve, za mládí mojí maminky tu byly i takto rozdělené dvě školy. Tenhle kostelíček je římskokatolický. . . ..
. . .  kostel církve evangelické. . ..
. . . tady už jsme za vsí a lístečky tu teprve raší. . . ..
. . . modřín začíná obrůstat novým, jako chmýří jemným a krásně zeleným jehličím. . ..
. . .  a podle letos docela hodně kvetoucího borůvčí, by mohlo být dost borůvek.  Když jsem byla malá, tak byla borůvek spousta. Potom začalo mizet i borůvčí, snad díky kyselým dešťům z neodsířených elektráren. Teď se to ale zase pomalu začíná obracet k lepšímu. . ..
. . . i vlaštovka se z toho radovala. . ..

i tenhle čimča měl radost, že už je jaro.. .
.

. . . a ješt nesmím zapomenout napsat, že jak jsme přijeli, tak se k nám opět nastěhovala sousedovic Bára a po celou dobu pobytu na chaloupce byla zase naše. . .
.
. . . stašně nerada se fotí, jak vidí, že jdu s foťákem, tak celá jakoby zvadne, ovšem jak vidí, že jdu do spižní skříně nebo ledničky, ihned opět ožívá. . ..
. . . odcházíme a Bára za námi smutně kouká, i když jsme ji slíbili, že zase brzy přijedeme a určitě zase přivezeme konzervičky. . ..
. . . a takhle si užívala rekreaci na chaloupce Bony. . ..

Narcisková stráň

5. května 2010 v 19:37 | iva221 |  Chaloupka
Nedávno ukazovala Janah na svých stránkách krokusový kopec.  V naší vesničce na horách máme zase narciskovou stráň. Je to trochu z ruky na "hořením konci" za  lesem, takže se tam každý rok nedostanu. Poprvé jsme tam byli asi před 10 lety s kamarádkou a mým malým vnoučkem a setkali jsme se tam s majitelem chalupy a stráně, kde tahle spousta narcisek roste.  Vyprávěl nám, jak mu tahle krása dělá radost, jak narcisky rozsazuje,  o kytičkách, které pěstuje na své zahrádce, jak suší seno a v zimě ho dává srnkám a oknem pozoruje, jak jim chutná. Trápilo ho, jak jsou lidi necitliví, jak ničí blízký les a vozí do něj odpadky.  Ve vsi o něm říkali, že je to blázen, ale já si myslím, že to byl člověk s velmi citlivou duší a velkou láskou k přírodě. A ještě něčím mě tehdy překvapil. Vnouček najednou prohlásil, že má žízeň a tak jsme byli pozváni dovnitř, do chalupy, že dostane napít. Přiznám se, že jsem tam šla s velkou obavou, jaký bude hrníček či sklenička, ze které bude vnouček  pít,  protože sám mužský, téměř na "konci světa." Ale pořádek a čistota mě doslova vyrazily dech. Teď je chalupa opuštěná, ale narcisky tam rostou stále. Takže tenhle můj maličký článek a obrázky jsou tak trochu na památku tohoto citlivého  člověka.
.
.
.
.

Jaro na chaloupce

4. května 2010 v 10:14 | iva221 |  Chaloupka
Jak jste některé uhádly, byli jsme na chaloupce. Sice jsme tam chtěli být delší dobu, ale nepříznivé počasí nás vyhnalo domů. Nemám ráda, když je mlha až u oken a z oblohy crčí proudy vody. Připadá mi, že je tam strašně smutno.
Naopak taková rána, když otevřu dveře a sluníčko svítí, miluju. . .
.
.
. . . kousek rozkvetlé zahrádky, takové horské, bez plotu, jen s velkými kameny okolo. . ..
. . .  motýlů lítalo hodně, ale jenom samá paví očka a dříve tam byla taková spousta druhů. ..
. . . tady se dokonce zalíbila jedna kytička dvěma motýlům . . ..
. . . tyhle žluté, plné narcisky už  pěstovala na zahrádce moje babička. . ...
. .  těhle drobných světle modrých kvítek je na jaře na louce spousta, ale nevím, jak se jmenují. ..
. . . poměnka vykvetla na náspy mezi kameny, roste mi tam i tráva a pampelišky, které odstraňuju nožem, nechci použít žádnou chemikálii, . . ..
kvůli těmto obyvatelům,  kterým se u nás v náspy líbí. Jak jsem už jednou psala, vyhřívají se pod kusem černého vaku, který manžel vyměnil u venkovního ohříváku vody. Když ho šel vyhodit, už se pod ním hřáli slepýši, takže tam pro ně zůstal natrvalo. To byli vnoučci ještě malí a hrozně rádi "haďánky" pozorovali a chovali..
. . .  tady jeden vyplazuje rozeklaný jazýček, jenže to v té rychlosti není na fotce moc vidět  .
. . .  kus naší louky s jabloněmi a ještě neupraveným záhonkem, což už jsem napravila.