Březen 2010

Velikonoční perníčky

30. března 2010 v 13:28 | iva221 |  Velikonoce
Dnes bych se opět chtěla pochlubit cizím peřím. Letos jsem perníčky nepekla, stále nejsem "ve své kůži", tak to zůstalo jen na dceři, která peče stejně každý rok, ale letos se  "vyřádila"  jak se patří i za mě.  Ale Sylva je " hračička "asi opravdu po mě. Ale abych si taky trochu "přihřála polívčičku," ty velikonoční vyšívané dečky je zase moje práce.

.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

Oblečená vajíčka

29. března 2010 v 17:47 | iva221 |  Velikonoce
Vyfouknutá vajíčka jsou potažena látkou,  rozdělena na polovinu portou nebo jinou stužkou a na další ozdobu jsou použita "zrníčka"  z krepového papíru a kroužky z drátku.  K jejich přilepení musím použít pinzetu.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

Keramická kraslice

27. března 2010 v 16:20 | iva221 |  Velikonoce
Hezký pozdrav vám všem po více jak týdnu. Měla jsem radost, že už se počasí konečně umoudřilo a že budu moct chodit ven, fotit kytičky a místo toho jsem byla zalezlá v posteli. Navím, co mi to bylo, ale nebavilo mě vůbec nic, ani ruční práce ani počítač. Jen jsem byla jak hodně odrostlá Šípková Růženka a spala a spala.  V pátek minulý týden u nás byly první trhy a tak mi dcera koupila keramickou krasličku, ale bylo mi opravdu tak mizerně, že jsem nebyla schopná ji ani vyfotit a ukázat vám ji. Takže až dnes.
.
.

Věnečky

20. března 2010 v 17:49 | iva221 |  Velikonoce
Konečně je snad opravdu jaro i venku. Pro "bytové jaro"jsem si udělala takové jarně velikonoční věnečky. Nějak se to moc nezdařilo, ale když už jsem je udělala, tak je předvedu. Jeden jsem chtěla takový veselý, ale nějak se to s těmi barevnými kytičkami vymklo, je až moc barevný. Ale v chodbě to docela jde.

.
.
Tenhle má být na hlavní dveře, ale nenašla jsem zatím lepší břečťan. je po té dlouhé zimě takový ubohý.

.

Désirée

19. března 2010 v 16:30 | iva221 |  Líbí se mi
Další mou oblíbenou knížkou je opět román, zpracovaný podle historických pramenů a to je Désirée. Annemarie Selinko s půvabem a vlídným humorem vypráví osudy Désireé Claryové, dcery marseillského obchodník s hedvábím, která byla první láskou Napoleonovou. Převratné historické události, Napoleonova cesta ke slávě i jeho pád, to vše je viděno stále trochu udivenýma očima jeho mladičké snoubenky. Désirée žije v Napoleonově důvěrné blízkosti, vídá ho v kruhu početné rodiny Bonapartovy i oficiálně na recepcích a slavnostech jako manželka francouzkého maršála Jeana Baptista Bernadotta, pozdějšího švédského krále. Vztah Désirée a Napoleona si přes neustálé zvraty uchovává zvláštní napětí a nostalgii první lásky.

.
A protože jak už jsem se zmiňovala, historické romány čtu "s encyklopedií v ruce" tak pár slov o tom, co jsem se v ní dověděla. Napoleon byl skutečně zasnoubený s Desirée Claryovou, dcerou obchodníka s hedvábím z Marseille, ale své zasnoubení zrušil kvůli svatbě s Joséphinou de Beuharnais, která měla dobré vztahy s vládními funkcionáři a Napoleon si od manželství s ní sliboval výhody ve své vojenské a politické kariéře.
Jean Babtiste Bernadotte (26.1.1763-8.3.1844), francouzký vojevůdce a diplomat, 1799 ministr války, maršál Francie, později kníže z Pontecorva, vrchní velitel franc. vojsk v Německu byl určen v roce 1810 za následníka švédského trůnu jako Karel XIV. Johann. Zakladatel dodnes vládnoucí švédské dynastie Bernadotte.

Labutě - pokračování

18. března 2010 v 11:56 | iva221 |  Fotografování
Ráno jsem napsala manželovi "blbenku" a poslala ho na nákup. Rozhodla jsem se, že rychle, než přijde vyčistím poslední okno, do kterého se mi už minule nechtělo. Chtěla jsem to stihnout než přijde, protože takovýhle rozruch v domácnosti nemá rád, i když je pravda, že když už na tu hrůzu dojde, tak mi pomůže. Už jsem končila, když se manžel vrátil, ale jak viděl kbelík, hned spustil, že je venku konečně tak krásně a já místo abych šla na procházku, dělám naprosto zbytečnou činnost. Tak jsem mu rychle vrazila do ruky záclonu, ať ji pověsí, že se zatím přestrojím a můžeme vyrazit. Šli jsme jako obvykle na luka, okouknout, jestli už trochu vysychají. A co nevidíme, plave tam labuť, tak jsme se k ní hned pustili. Přiznám se, že než jsme vyšli, strčila jsem do kapsy sáček s krmením, s myšlenkou, co kdyby se labutě vrátily. Byla to ta mladá, sama, škoda, že se nemůžeme dovědět proč se vrátila.
Když jsme se blížili, vyšla nám naproti. . . .
.
. . . a trošku něco ochutnat, co jsme přineli. . . .nebo že by se dívala, jak ji to sluší. . .
.
. . . a pak si užívala sluníčka. . .
.
.
.
.
.
Ještě jsme ji slíbili, že zase přijdeme, a popřáli, aby se brzy našel nějaký labutí kamarád, aby ji nebylo smutno. Pak jsme se stavili na zahradě, kde jsem vyfotila pár prvních jarních kytiček.
Copak sněženky, ty už jsou pěkné, velké
.
krokusy se taky snaží i když je zatím moc málo . . .
.
.
.
a tady to je zatím takové kytiččí miminko. .
.

Labutě

17. března 2010 v 18:04 | iva221 |  Fotografování
Více než před týdnem jsme na procházce objevili na lukách, zatopených rozvodněnou Cidlinou a tajícícm sněhem, labutě. Nepamatuju, že by se tam někdy takhle objevily, takže pro nás docela vzácnost. Samozřejmě mě napadlo, že musí mít hlad, tak jsem nastudovala na netu, co jim mám předložit a hned po ránu jsme vyrazili krmit. Labutě byly tři, dvě plavaly spolu a třetí mi připadala taková odstrčená, sama opodál. Nasypali jsem papáníčko a labutě připlavaly a hned se pustily do jídla. Ovšem latuťák mě hrozně naštval. Ta osamocená labuť bylo zřejmě ještě mládě, jak jsme podle vybarvení usoudili a ten holomek labuťák ji nechtěl nechat nažrat. Syčel na ni, pak ji chytil za krk, až na ledě upadla a pak chudinka postávala jen opodál. Jestli to byl otec, tak tedy pěkně krkavčí. Jeden den docela silně mrzlo a už jsem měla strach, jestli labutě nazamrzly a už jsem přemýšlela, kam budu volat o pomoc pro ně. Ale naštěstí zůstal kousek nazamrzlý, tak jsem byla ráda. Nevím, jestli je to možné, ale už asi třetí den, jak nás labutě v dálce viděly, už plavaly na místo, kam jsem jim nosili jídlo a čekaly. Trochu jsem se bála, jít až k nim, protože ten labuťák mi moc mírumilovný nepřipadal. V neděli jsme jít krmit nemohli, v noci pak byla ta futeř a když jsme přišli na luka v pondělí ráno, labutě už tam nebyly.
. . . dvě se drží spolu, třetí je kus dál, a tak to bylo pokaždé. . .
.
. . . partnerská dvojice . . .
.
. . . tady se k nám dostávaly ledem, který nebyl tak silný a bořil se pod nimi. . . ..
. . . mladá labuť si zkouší zobnout, ale labuťák, hladovec jeden, už na ni syčí. . . . všimněte si, že má kroužek na noze..
. . . chytil chudinku malou za krk a cloumal s ní, až na ledě upadla a zůstala tak. . ..
. . . . . tady už se zvedla, ale připadá mi taková posmutnělá a zkroušená . . ..
. . . . nohy i zobák má takové světlé, proto si myslíme, že je to mládá labuť. . ..
. . . staří spokojení odplouvají . . . .í.
. . . no a nakonec to vypadá, jako spokojená rodinka i když staří se cpou a mladá jen kouká . ..

Už zase. . .

15. března 2010 v 7:50 | iva221 |  Fotografování
Včera v noci, se u nás doslova "čerti ženili". Fučel strašný vítr, chumelilo a obloha se každou chvilku rozsvěcovala blesky. A zatím, co jsem 2. března dala na blog vykukující sněženky, s nadějí, že už bude brzy jaro, vypadalo to dnes ráno u nás opět takhle
sice na chvilku vysvitlo sluníčko, ale za hodinku to vypadalo takhle a tento stav zatím stále trvá. . Doufám, že už je to poslední záchvěv zimy.

Vajíčka s kytičkami

14. března 2010 v 19:18 | iva221 |  Velikonoce
Protože loni měla tahle vajíčka docela úspěch, rozhodla jsem se, že je letos dám znovu na své stránky. Některé jsou z loňské tvorby, některé jsem dělala letos.

Žloutkové řezy

13. března 2010 v 12:39 | iva221 |  Recepty
Dneska zase nějaké mlsání. Na vašich stránkách čtu o dietách, ale u nás to moc neplatí, alespoň pro mého muže. Ten může jíst jak chce a co chce a pořád je stejný, oblékne po tolika letech i svatební oblek. Se mnoiu je to horší, sním jeden kousek a už nemůžu dopnout sukni. Tak recept pro ty, kteří jsou na tom tak dobře, že můžou jíst i sladké a jsou v pohodě.

Žloutkové řezy
36 dkg hladké mouky
25 dkg ztuženého tuku nastrouhat
1 vejce
špetka soli
1/8 l vody

Tuk nastrouháme do mouky, přidáme ostatní ingeredience a vypracujeme hladké těsto. Vyválíme 2 pláty na pečícím papíru a přeneseme na plechy. Propícháme vidličkou a upečeme.

Krém - 1/4 mléka + 1/2 l vody
3 vanilkové pudinky
15 dkg cukru
1 žloutek (já už ho teď, co musím kupovat vajíčka, raději nedávám a nevadí to)
2 vanilkové cukry
Uvaříme pudink a do vychladlého zašleháme 20 dkg másla. Namažeme první placku a druhou přiklopíme.

Poleva: 25 dkg cukru pudru
3 lžíce citron. šťávy
2-3 lžíce horké vody
Všechno ušleháme.

Vrchní placku potřeme zavařeninou a potřeme polevou. Necháme rozležet.

Tak mě teď, když jsem to dopsala napadlo, proč se to jmenuje žloutkové řezy, když i ten jeden žloutek, co je v receptu, vynechávám.

Omotaná vajíčka

10. března 2010 v 15:16 | iva221 |  Velikonoce
Ještě jednou všem děkuji za přání k narozkám. Včera jsem opět neměla nárok na počítač, tak jsou zkoušela něco na Velikonoce. Tady jsou zkušební omotaná vajíčka. Původně jsem myslela, že na ně přidělám buď háčkované nebo papírové kytičky, ale nakonec se mi zdála hezčí jen hladká. Myslela jsem, že to půjde velmi jednoduše, ale na koncích je to piplačka a zmazaná od lepidla jsem byla jak se patří.

Včerejší narozeniny

8. března 2010 v 13:09 | iva221 |  Jen tak
Nedá mi, abych neukázala kytici, kterou jsem včera dostala k narozeninám, neptejte se ke kolikátým, protože to tak strašně utíká, až to není hezké. Narozeniny slavíme vždycky společně s vnukem Tomášem, ale ten měl povinnou akci a nebyl doma, tak společná oslava bude až příští týden. Tak jsme jen tak trochu slavili a vzpomínali s manželem a potom přišla ještě švagrová Alenka se šampíčkem.
přes vydaný zákaz, panenky nekupovat, přibyla opět jedna do sbírky
a ještě jeden dárek jsem od manžela dostala, tentokrát praktický, kulmu na vlasy, protože stará už dosluhuje

Obrázky M.Fischerové - Kvěchové

6. března 2010 v 17:53 | iva221 |  Líbí se mi
Potřebovala jsem napsat gratulaci a poněvadž jsem zapomněla koupit pohled, musela jsem prozkoumat uložené poklady. Totiž, když se mi nějaký pohled líbí, tak ho koupím a buď ho později pošlu nebo si ho nechám jen tak, pro radost. A tak jsem se dostala i ke své minisbírečce pohledů Marie Foscherové - Kvěchové. Její obrázky mám moc ráda.
Největší oblibě v mém dětství se těšila knížka Pohádky před spaním, právě s ilustracemi paní Kvěchové. Také dcera si tuhle knížku oblíbila a vnoučkové také rádi poslouchali tyhle pohádky a prohlíželi obrázky.

Marie Fischerová-Kvěchová se narodila 24.3.1892 v Kutné Hoře. Absolvovala pražskou Umělecko-průmyslovou školu a navštěvovala i malířské školy v Paříži. Nadání zdědila asi po své matce, která měla vyvinutý výtvarný cit a velký zájem o lidovou kulturu. Zdrojem dlouholeté tvorby M. F.K. bylo lidové umění, děti a jejich svět. Ilustrovala celou řadu knížek, její kresby se objevovaly na plakátech i pohledech. Je i autorkou 25 studií lidových krojů. Na výstavě dekorativního umění v Paříži roku 1925 byly její práce ppo zýsluze oceněny zlatou medailí. Zemřela v dvaadevadesáti letech 2.6.,1984.

Několik obrázků M.Fischerové-Kvěchové s jarní a velikonoční tematikou.

Pomocník

5. března 2010 v 16:58 | iva221 |  Čtyřnozí kamarádi
Aby manželovi netrvala práce na počítači tak dlouho, rozhodla se Bony, že mu bude pomáhat, aby mu to šlo rychleji.
Čtení plánu už mi jde docela dobře a pak . .
. . . . můžu to taky očuchnout - tady na tom měl někdo svačinu . .
. . .nabíhá to nějak pomalu, jo a ten kalendář, co vidíte za mnou, tak ten dostal páníček od kamaráda co mu pomáhá . . .
Ale já musím přiznat, že takhle sedává Bony i se mnou a když se ji zdá, že si ji dlouho nevšímám. začne packou pohlavkovat klávesnici a je hotovo.

Háčkované dečky

4. března 2010 v 12:09 | iva221 |  Háčkování
Co se konečně udělalo hezky, zanedbávám ruční práce. Raději chodím ven, na procházky do přírody a fotím. Zatím tedy toho k focení moc není, všechno je od sněhu ulehlé a na chodnících plno špíny a písku. Ale když jsem minulý týden nemohla na počítač, uháčkovala jsem dečky a to každou hned dvakrát. Tady jsou, tedy v jednom provedení.

Snad už začíná jaro

2. března 2010 v 13:13 | iva221 |  Fotografování
Včera jsme byli na zahradě a už jsem tam objevila první milé poslíčky jara
a na dnešní dopolední procházce další . . . .
Ovšem už z dálky jsme viděli, že ještě před deseti dny klidná Cidlina, která vypadala spíš jako potok. . . .
. . . o sobě dává hezky důrazně vědět, fotila jsem jako vždy z mostu
tady je obrázek, jak to vypadá po proudu . . . .
mostek ze kterého fotím zatím ještě pod vodou není, ale dostat se na něj byl přímo skokanský výkon s rizikem, že to někde nevyjde a budu ve vodě
takhle to vypadá z druhé strany. . .
Metličanský kostelíček je na kopci, tomu zatopení nehrozí. . .
luční cesta, po které jindy jezdí i auta, jak je vidět podle kolejí, zmizela a teče přes ní hotový potok. . . .
i skuníčko na tu spoustu vody kouká nějak rozpačitě . . .
labutě zakroužily nad zatopenýma lukama, ale pak si to rozmyslely a letěly pryč, na mě až moc rychle, než jsem to zmáčkla, byly hodně daleko . . . . .
a ještě jeden obrázek zatopených luk, který včera vyfotila dcera, když jela odpoledne ze služební cesty, vypadá to strašidlně, co říkáte

Sluníčka

1. března 2010 v 12:35 | iva221 |  Jen tak
Procházela jsem si fotografie z léta a přišla jsem na tahle sluníčka, která se mi moc líbila, ale protože byl obchod zavřený, tak jsem si je alespoň vyfotila ve výloze. Loni na dovolené v Luhačovicích jsem v malém obchůdku s keramikou objevila podobné. A protože už je zase zataženo, dokonce u nás prší a má i sněžit, posílám úsměv alespoň keramických sluníček.
tohle je sluníčko z Luhačovic, které dnes jediné "svítí" u nás doma, za oknem neveselo truchlivo