Leden 2010

Strašidýlko

29. ledna 2010 v 12:55 | iva221 |  Jen tak
Tohle strašidýlko u nás bydlí už pěkně dlouho. Dostala jsem ho od dcery a moc se mi líbilo. Ovšem, můj tehdy malý vnouček, si ho přímo zamiloval. Jak mohl, už ho hladil a choval. Dcera usoudila, že je potřeba strašidýlko umístit někdě výš, že by takhle, v Kubíčkově péči mohlo přijít k úhoně. Tak jsem strašidýlko dala do vyšší poličky. Ovšem podcenily jsme našeho broučka. Sedíme v kuchyni, (nevím proč, ale nejlíp se nám tam povídá) a najednou rána a brek. Kubík si přitáhl židli a chtěl strašidýlko pochovat, jak potom hlásil, ale až nahoru nedosáhl a už to bylo. Strašidýlko na kusy. Tehdy jsem musela moc bránit, aby mu maminka nějakou nelupla, hlavně za lezení na židli. Vnouček nespadnul, strašidýlko jsme poslepovaly, daly zase dolů a když začal chodit Kuba do "Lidušky" na keramiku, tak mi udělal nové. Jenom škoda, že ho na radu paní učitelky oglazoval, přírodní by bylo asi hezčí. Tak to je příhoda našeho domácího strašidýlka.

Ofinka

27. ledna 2010 v 18:19 | iva221 |  Fotografování
Pro všechna děvčata, která měla starost o Ofinku sděluju, že když jsem před polednem přišla krmit, už všechny kočičky čekaly a to i Ofinka. Šla jsem schválně později, až nebude takový mráz, ale zřejmě čekaly už od devíti hodin, kdy obvykle chodívám. Chyběl Blesk, ale ten si myslím, že se dostal do přízně sousedů asi o 3 domy blíž, protože se tam ke mě přidává a potom mě zase až tam vyprovází a ani se tak nedere o jídlo. Přišel se podívat od dalších sousedů rezavý kocourek, ale jen tak omrknout, jestli tyhle chudinky nedostávají něco lepšího než on doma.
Důkaz, že Ofinka je v pořádku, jen nějaká ušmudlaná
A když jsem už měla foťáček s sebou, vyfotila jsem, co se mi líbilo v té zmrzlé přírodě . . .
a ještě něco z pozdní procházky

Ráno na zahradě

26. ledna 2010 v 18:35 | iva221 |  Čtyřnozí kamarádi
Dopoledne jsme se zase vydali krmit na zahradu kočičky souseda, které se u něho až tak moc dobře nemají, jak už jsem jednou psala. Vzala jsem si foťáček, že se třeba něco zajímavé k focení objeví.
Ale všude bylo ticho a bílo, zahrada spí
ale jak bouchla vrátka už nás vítal Blesk, jméno má podle své čilosti a rychlosti
Černobílá se nemohla protáhnout pod zasněženým plotem, museli jsme ji pomoci
a tady už přiběhly všechny, vlastně ne, chybí Ofinka
Blesk se ptá - už nic lepšího nebude
Čenobílá je spokojená, jen se olizuje
vypadá to, že i Sněžence chutnalo a teď se myje. . . .
.. . . a i Stříbrňáček vzal ranní hygienu důkladně. . . .
také Čertík uznal, že by to trochu přilíznout chtělo. . .

Mrazivá procházka

25. ledna 2010 v 18:25 | iva221 |  Fotografování
Dnes jsme se hned po obědě vydali na procházku. Několik dní jsme vynechávali, nebyla jsem nějak ve "své kůži", ale už je to lepší. Byla sice mlha, ale sluníčko se snažilo, tak to vypadalo docela dobře.
Záclony z rampouchů
pěšinka mezi břízkami u rybníka
pohled nahoru
- - jsme na letním bytě. . .
pohled přes zamrzlý rybník . . .
. . díra v ledu, aby rybičky mohly dýchat. Původně jsem chtěla jít blíž, vyfotit vodu, ale pak mě nějak opustila odvaha, co kdyby . . . . .
cesta podle rybníka a pohled na vesnici v dálce. . .

nikde ani živáčka, jen tenhle kosáček schoulený pod keříkem. . .

Rosol

22. ledna 2010 v 21:05 | iva221 |  Recepty
Zase nás honila mlsná, tentokrát slaná, tak jsem po delší době udělala rosol. Máme ho docela rádi. Někdy ho dělám se šunkovými závitky, naplněnými rozšlehaným tvarohem se smetanou a křenem. Dnes je se salátem.

Rosol
Do 1/4 l vody namočíme na 15 min. 2,5 dkg mleté želatiny. Do hrnku dáme vařit další 1/4 vody, přidáme 5 zrnek pepře, 2 nová koření, bobkový list a chvilku povaříme. Ještě horké přecedíme do misky s namočenou želatinou, dobře promícháme a ochutíme - sůl, ocet., cukr.
Do formy na srnčí hřbet nalijeme trochu želatiny a necháme v ledničce ztuhnout. Potom poklademe nakrájeným vajíčkem, okurkou, rajčetem a znovu trochu zalijeme. Po ztuhnutí vyložíme formu šunkou nebo salámem, na který dáme podle chuti pochoutkový nebo jiný salát
cca 30 dkg a zabalíme šunkou nebo salámem a opět, tentokrát celé zalijeme želatinou a necháme v ledničce ztuhnout.


Vyšívaný obrázek

20. ledna 2010 v 12:12 | iva221 |  Vyšívání
Dnes něco malinko z ručních prací, pro které jsem si hlavně tyhle stránky založila. V poslední době ale mě víc baví chodit venku a fotit, takže převládají fotografie. Tak alespoň jeden mrňavý vyšívaný obrázek ještě před zarámováním, se sklem se mi to špatně fotí.

Naše město - 2

18. ledna 2010 v 20:26 | iva221 |  Fotografování
Ještě několik dalších obrázků z našeho města

. . . bývalý Okresní úřad, nyní internát středních škol. . . . .
. . . budova Sokolovny, kde se pořádají plesy. . .
. . . opravená Základní škola V. K. Klicpery - "moje škola", do této školy jsem chodila jako dítě a taky z ní po letech odešla do důchodu. . . .
- - - Základní škola Karla IV., také opravená v loňském roce . . . .
. . . . opravený panelový dům, postavený v 70. letech. . .
. . . a na konec nová zástavba - bytové jednotky
a dům s pečovatelskou službou
. . . a ještě opuštěné lavičky čekající v parku na jaro . . .
. . . a touhle cestou přijíždíme domů . . .

Naše město

17. ledna 2010 v 19:42 | iva221 |  Fotografování
Chtěla jsem nafotit nějaké záběry z mého rodného města, ale počasí mi nepřeje, je pořád šedivo a ať se snažím já i Goliáš, lepší fotky zatím nejsou. Mému pobláznění s fotografováním se nejdříve dcera smála, ale taky ji to nějak začalo bavit. Takže některé obrázky jsou i její. Taky všechny fotky nejsou z jednoho dne, některé jsem pořídila ještě když bylo málo sněhu a vyjimečně chvilku hezky. Teď už máme sněhu až až. Dnes opět celý den sněžilo, jako když roztrhne peřinu.

Zrovna tyhle záběry našeho náměstí, které je téměř pravidelné s rozměry 100 x100m, jsou foceny z okna radnice dcerou. Vánoční výzdoba stále ještě svítí a teď v tom sněhu to vypadá líp, než když jsem to já fotila po dešti.
Radnice - sídlo Městského úřadu
. . u vchodu na radnici je na každé straně ve výklenku socha - Karla IV. a Jiřího z Poděbrad
. . . naproti radnici stojí secesní budova České spořitelny a městského muzea
. . . v blízkosti náměstí je děkanský chrám sv. Vavřince z roku 1305 . . . .
. . . dominanta našeho města, na kopci "metličanský kostel" sv. Jakuba Většího, který byl strašně zdevastovaný. Nyní je kostel opravený a pořádají se v něm výstavy a koncerty. . . .
a ještě jednou kostel sv. Jakuba, tentokrát v chumelenici a z jiné strany . . .
park u sv. Trojice
. . . s kostelem zasvěceným sv. Trojici
a v tomto parku stojí i bývalá židovská synagoga, nyní modlitebna církve evangelické
. . . a když už jsem začala s těmi kostely tak ještě jeden - hřbitovní kostel Sedmibolestné Matky Boží postavený podle plánů pražského architekta Josefa Mockera, postavený od základního kamene po vysvěcení za 3 roky . . .
Myslím, že už toho je dost, takže ještě něco z našeho města zase příště.

Ještě jednou dečka

16. ledna 2010 v 17:26 | iva221 |  Háčkování
Tahle dečka je dokončená asi před dvěma lety, ale dávám ji sem, protože teď mi slouží jako odstrašující příklad, začít něco takového znovu. Když se mi líbí dečka a vidím, že je háčkovaná z dílků, tak už mě nikdy nenapadne, že bych si ji mohla vytvořit. Tuhle jsem několikrát odložila, chtěla vyhodit, nakonec jsem se přemohla a dodělala ji, ale něco takového již nikdy více. Když dělám normální dečku, vidím, jak přibývá a rýsuje se vzorek a tohle byly pořád stejné kousky a konečný výsledek v nedohlednu.

Háčkované dečky

13. ledna 2010 v 18:13 | iva221 |  Háčkování
Dečky, které jsem uháčkovala mezi svátky, ale teprve teď došlo na jejich vypnutí.


Už mě to chytlo

11. ledna 2010 v 18:58 | iva221 |  Fotografování
V současné době se doma moc nezdržuju a jsem skoro pořád venku, neboť mě to "chytlo". Chodím venku nebo i z balkonu a z okna proháním Goliáše a zkouším jím nabízené scénické režimy. Zatím všechno nevychází, protože ani podmračená obloha mi moc šancí nedává, ale těším se, že konečně vykoukne sluníčko a bude to lepší.

Ráno
a večer . .
stejný záběr, ale se zaměřením na sněžení
Na náměstí jsou na střeše holubi, pěkné hejno. . . . .
a pokus o přiblížení - je jim chudinkám zima na nožičky
Tady mě zaujal šípkový keř, ale když jsem přišla blíž, tak jsem zjistila,

že je to takový " ptačí hotel," jenže jsem ptáčky vyplašila, že se přestěhovali na druhou stranu, kde byl svah a spousta sněhu a tam se mi lézt nechtělo, ale určitě se tam ještě půjdu podívat
a přece jeden " hotelový host" neuletěl

Procházka

9. ledna 2010 v 18:35 | iva221 |  Fotografování
Přesto, že dnes celý den s menšími přestávkami sněžilo a bylo zataženo, vytáhla jsem muže na procházku. Šli jsme, kam jinam, než zase na luka. Jenomže dnes jsme tam byli sami, nikde žádná stopa. Až u Cidliny nám překřížil cestu ušák. Chvílemi jsme se brouzdali pěkně navátými závějemi, ale bylo to fajn.

Ráno z balkonu ani nevypadalo, že tolik sněhu napadlo
Tuje před domem byly ale odpoledne už pořádně zachumelené
Moje obíbené téma focení a to v každém ročním období - Cidlina
Tenhle ušáček nám překřížil cestu a usadil se na břehu řeky a seděl, ovšem když už jsem uložila foťák, tak co myslíte, že udělal - skočil do vody a přeplaval na druhý břeh

Tady tomu místu se říká "U koláče", protože uprostřed kruhového rybníčka, lemovaného stromy je kruhový ostrůvek
A ještě zamrzlý potůček a . . . .
. . . v dálce kaplička

a jdeme domů . . . . mějte se

Robin

8. ledna 2010 v 9:12 | iva221 |  Jen tak
Představovat tuhle knížku, je asi nošením dříví do lesa, ale mezi svátky jsem ji začala, nevím už pokolikáté číst a znova jsem se báječné pobavila. Proto mi nedá, abych ji těm, kteří ji náhodou neznají, nedoporučila. Hlavním hrdinou knížky je hrubosrstý foxterier. Knížka je úžasně napsaná pro všechny milovníky psů, plná krásně, velmi vtipně, s trochou nadsázky popsaných příběhů z Robinova života. Od miloučkého roztomilého štěňátka, až po dospělého psa, který dokáže vymýšlet všelijaké rošťárny a změní život celé rodiny. Autorka o Robinovi v úvodu píše:" Nezapomenutelný je i pro mne, tak jako pro ženu bývá nostalgicky nezapomenutelný muž, který jí z života učinil peklo" A já myslím, že ani kdo si knížku přečte, nezapomene a znovu se k ní vrátí.


Obrázky na chaloupku

7. ledna 2010 v 19:37 | iva221 |  Vyšívání
Když jsme v létě řezali dříví, docela se mi líbily barvy na dřevě švestky. Manžel mi nařezal pár koleček a tak jsem přemýšlela co s nimi dál. Nakonec jsem udělala spolu s vyšívanými motýlky takovéhle obrázky na chaloupku.
.

Jsem nemožná

6. ledna 2010 v 12:50 | iva221 |  Jen tak
Zrovna, když jsem na Silvestra zapnula počítač a chtěla dát na stránky Pf, monitor na mě bliknul a pak už bylo jen černo. Tak se stalo, že jsem nemohla poděkovat za Vaše přání k novému roku, ale ani Vám popřát, takže to činím až dnes, když už je monitor v pořádku. Přeju všem v novém roce všechno nej. . . . a splnění všech přání.
Měla jsem připravené povídání o vánočním dárku, ale protože je to stále ještě aktuální, tak ho zveřejním i teď.
Jak jsem se několikrát zmiňovala, napsala jsem si Ježíškovi o nový foťáček. To jsem ovšem netušila, že když nebude mít Ježíšek při nakupování u sebe někoho, kdo by ho "krotil" a připomenul mu, pro koho ten foťáček kupuje, stane se z něj maximalista. Foťáček pod stromečkem skutečně byl, o dost větší než můj starý, čímž hned vznikla jména pro oba David a Goliáš. Ale co je ještě horší, že jak jsem se v návodu dočetla, umí spoustu věcí, které jsou mi zatím k ničemu, protože tu spoustu všelijakých funkcí a jak mám kterým kolečkem kam posunout, si zatím rozhodně nedokážu zapamatovat a tím pádem vyzkoušet. Co mohu s čistým svědomím potvrdít je, že je opravdu citlivý. A to hlavně "čudlík" pro přibližování. Naše Bony seděla pod stromečkem, tak jsem ji chtěl vyfotit, jenže ouha, nejdřív se na monitorku objevily jen uši, pak kousek stromečku a půlka kočky, no, než jsem to nařídila tak, jak bych chtěla, tak se kočka podrbala, zívla a s pohledem, který říkal "taková to mohla být hezká fotka, ale ty jsi nemožná", odkráčela. Tak jsem zjistila, že v současně době mohu ze zvířátek fotit jedině tak hlemýždě a ani tím si nejsem moc jistá. Focení venku jsem zatím moc nevyzkoušela, protože bylo ošklivo, pršelo a tak nebylo co fotit. Pár zkušebních obrázků jsem udělala z balkonu, ale to se mi na monitoru objevuje ještě uprostřed další obrázek, snad abych viděla, že to je v pořádku nebo nevím proč a to mě rozčiluje. Určitě dokáže foťáček dělat krásné obrázky, ale zatím bohužel ne v mých rukách, zatím jsem opravdu nemožná.

Tak tady je Goliáš vyfocený Davidem
Včera jsme byli na procházce a v dálce seděli dva zajíci, určitě to byli chlapi a bavili se o fotbale nebo o ženských, protože tam byli dlouho a tak se mi je na nejvyšší přiblížení podařilo vyfotit

nápad jít na procházku na luka dostalo asi víc lidí a podle stop i zvířátek . . .