Pohádka

25. prosince 2009 v 17:24 | iva221 |  Jen tak

Je vánoční čas, čas na pohádku. Tak tady je jedna, jak mi ji před mnoha lety vyprávěla babička. Snad ji ještě dám dohromady.

Krakonošův dar

Mistr Šídlo robil boty, do tance i do roboty
Dratev míval jako strunky, cvoky jako do korunky,
kůži jako z ocele, inu věřte prátelé,
každá bota z jeho skladu byla jako ze zlata,
že v ní mohli na parádu králové i knížata
Ale při vší dovednosti bídu míval v domácnosti
hlad byl jeho denní host, neboť v roji bot a koží,
chybělo mu jedno zboží a to byla zdvořilost.
Hromy, blesky, váda, klení byla pocta každodenní,
kdyby přišel třeba král, a tak stálý hněv a křiky
zahnaly mu zákazníky k jiným ševcům, o dům dál.
U mě bída, jinde pýcha, pravil mistr jednou zticha,
potom pravil pohněván. Hoj to ševci v celém kraji
kouzla na mě posílají, aby do nich tísíc vran.
Počkejte však, příštipkáři, čáry se vám nepodaří,
na to vsadím celý svět. Potom vzal si nový fráček,
na hůl párek shrnovaček a jel do hor na výlet.
Když se vracel domů zpátky, usmíval se mezi vrátky
a když přišel do světnice usmíval se ještě více.
Za pár pěkných shrnovaček, kouzelný jsem dostal sáček,
jen se ženo podívej, tuhle mošnu divné moci,
daroval mi ku pomoci Krakonoš, ten čaroděj.
Na koho má zloba padne, pomoci mu není žádné,
ať je chuďas nebo král, komu řeknu děti mílé,
jenom slůvko nezdvořilé, bude v mošně pochován.
Děti v koutě poslouchají, sotva otce poznávají,
jindy brouká na verpánku, od rána až do červánků,
a teď výská, poskakuje s verpánkem div netancuje,
hoj to jistě marcipán, už je v mošně nasypán.
A hned s chutí tisícerou o mošnu se všichni derou,
vadí, rve se bujná cháska, až jim mošna v rukou praská.
Zahromoval mistr Šídlo: "Aby do vás motovidlo,
všechny vás tu, jak jsem táta, ďasu prodám, cikáňata"
A jak slova nezdvořilá, mistru z hrdla vyskočila,
šupy šup a milé děti, padly mošně do zajetí.
Mistr kouká udiveně, potom zlostně mluví k ženě:
"Proč jen pozor nedáš na ně? aby si tě vzalo káně"
A jak slova nezdvořilá, mistru z hrdla vyskočila,
šupy, šup a milá žena, v mošně byla polapena.
"Jsem to lotr" mistr vzdychá, ale pozdě honí bycha,
šupy, šup a mošna milá rázem i jej pohltila.
Padl mistr na kolena, běduje a nahlas sténá:
"Krakonoši, milostpane, nechť se se mnou zázrak stane,
nedej ty nám zahynouti, s nevinnými robátky."
Tu slyš, kdesi ze zákoutí mluví hlas jak z pohádky:
"S čarodějnou svojí mocí, chvátám tobě ku pomoci,
polez, mistře, z mošny ven. Promluvíš-li, ale znova,
nezdvořilá jenom slova, navždy budeš polapen."
Ráz na ráz je mistr venku, žena děti kolem něj,
mošna visí na přístěnku, ten tam je pan čaroděj.
Mistr Šídlo o té doby, na dukát se nerozzlobí,
z domu vyhnal vádu, křiky, vlídně vítá zákazníky.
Staří, mladí, zblízka, zdáli. pro boty se proudem valí,
zlato prší ze všech stran. Mistr neví, co je bída,
holoubátka denně jídá, jeho děti - marcipán.
A když přece někdy cítí na jazyku hromobití,
usměje se ještě včas, ohlédne se po přístěnku,
kde je mošna na výměnku a dál klidně šije zas.




 


Komentáře

1 Hanka S. Hanka S. | 25. prosince 2009 v 17:46 | Reagovat

Ivi, to je moc krásná a poučná pohádka. Někdy bych takovou mošnu potřebovala, abych se zklidnila. Jsi vážně dobrá, když jsi takové veršování dala dohromady, ty máš teda hodně solidní paměť!
Přeji tobě i celé rodině krásný zbytek vánočních svátků. Hanka

2 Iva Iva | Web | 25. prosince 2009 v 20:16 | Reagovat

S tou mou pamětí to není až tak slavné, už jsem myslela, že budu muset zavolat dceru na pomoc, tu jsem to samozřejmě taky naučila, ale po chvíli se mi další slova vybavila.

3 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 25. prosince 2009 v 21:31 | Reagovat

Pěkné a poučné - to si vážně pamatuješ tak dlouhou veršovanou pohádku?

4 Blanka Blanka | Web | 25. prosince 2009 v 21:40 | Reagovat

Ivo,tak děkuju za další vánoční pohádku.Teď si jich užívám dosytosti.Dneska jsem si vychutnala i Pyšnou princeznu

5 Iva Iva | Web | 25. prosince 2009 v 21:45 | Reagovat

[3]: Pamatuju, ale byla to chvílemi fuška, dát to dohromady.

[4]: Taky jsem si Pyšnou princeznu nenechala ujít.

6 Jarka Jarka | Web | 26. prosince 2009 v 9:19 | Reagovat

Páni Ivo, ty máš pamatováka!! Byla to moc hezká a poučná pohádka a to se mi zdá, že mistr Šídlo ten slovník neměl až tak hrozný, podle toho co můžeme kolem sebe slyšet dnes. Chtělo by to takovou mošničku od Krakonoše do každé rodiny, včetně té naší!!!

7 Eva* Eva* | Web | 26. prosince 2009 v 18:06 | Reagovat

Krásná veršovaná pohádka. Já bych si jí zapamatovat nedokázala, máš můj obdiv.

8 zbyněk zbyněk | Web | 26. prosince 2009 v 19:34 | Reagovat

Tak ač je to hezky poučná pohádka,nedokázal bych si to tak hezky zapamatovat,ale nevím,ještě si ju párkrát přečtu,a třeba juju.Hezký vánoční čas.

9 Maruška-z pohádky Maruška-z pohádky | Web | 26. prosince 2009 v 19:55 | Reagovat

Kloubouk dolů před takovou pamětí.Je to velmi poučné.Ta mošna by se hodila k dětem co chodí kolem našeho domu ze školy.Někdy se až červenáme s manželem.

10 corly corly | Web | 26. prosince 2009 v 22:51 | Reagovat

Teda Ivi...to je obdivuhodné si tohle zapamatovat!!!!Asi jsi pohádku slyšela a vyprávěla moc a mockrát...:-))Krásné veršování a ta moudrost!Mošničku bych brala i já..-)
Krásný večer a krásné vánoční dny Ivi!

11 vierkaja vierkaja | E-mail | Web | 27. prosince 2009 v 1:22 | Reagovat

Klobouk dolů před tvou pamětí! Já jsem měla v dětství ráda veršovanou o cvrčkovi a mravencích, ale pamatuju si sotva první sloku...
(Kdyby tvoje srdce hooodně toužilo po některém náramku, můžeme se nějak domluvit)

12 tresen tresen | 29. března 2010 v 8:49 | Reagovat

O víkendu jsme se o téhle básničce bavily se sestrou. Vzpomínaly jsme, jak nám ji recitovala naše babička, a nemohly jsme si vzpomenout na víc než na pár útržků. Tak jsem to zkusila na Googlu  - a hele, našla jsem. Díky.
Jen jsem si teď ještě vybavila slova "třikrát denně holoubátka budem jísti já i matka a vy, děti, marcipán" a neumím je zasadit mezi ty vaše.

13 XYZ XYZ | 2. května 2010 v 19:22 | Reagovat

Tahle báseň u nás v rodině koluje již pěkně dlouhou dobu - můj děda se jí naučil, když  byl na základní škole z čítanky. A od něj se jí naučili všechny jeho děti (celkem šest) a od nich i my, vnuci, toho, který to odstartoval. Neboť je to rodinná tradice, i já a má sestra ji umíme. Občas si jí zarecitujeme jen tak u kávy s táto či strýcem. Doufám, že i mé děti se jí naučí.

14 Ž. Ž. | 30. května 2010 v 11:39 | Reagovat

jeee tuhle basnicku taky umim, taky me ji naucila babicka, kdyz jsem byla mala, rikavala mi ji pred spanim...

15 standa standa | 25. října 2010 v 17:04 | Reagovat

Je fajn se tu dočíst, že nejen u nás se tahle básnička předává z generace na generaci.

16 Monika Monika | E-mail | 7. října 2014 v 19:41 | Reagovat

Jsem šťastná, že jsem ji zde objevila v celé své kráse. Mě jí také říkala babička a já jsem si moc přála, abych ji mohla celou říci své dcerce, ale dala jsem dohromady sotva pár vět. Moc a moc díky. Tato pohádka je pro mne opravdu klenot v literatuře, moc díky za její celé uveřejnění. Monika

17 Martina Martina | 29. května 2015 v 20:03 | Reagovat

Není celá-Všechny ševce zblízka,zdáli,za to že mi čarovali,schytám do ní zítra hned!Zlaté časy se k nám vrátí,neboť musí kupovati u mě boty celý svět.Stříbrňáky i dukáty budu měřit na lopaty,budu chodit jako pán,třikrát denně holoubátka budu jísti já i matka a vy děti-marcipán.Děti v koutku poslouchají.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama