Prosinec 2009

Slané pečivo

30. prosince 2009 v 18:29 | iva221 |  Recepty
Silvestr je téměř tady. I když u nás žádné bujaré oslavy nechystáme, upekla jsem k vínu slané čtverečky.

Recept

30 dkg polohrubé mouky
30 dkg tuku
1 kostka kvasnic
mléko
kostka cukru
sůl

na pomazání 1 vajíčko

Z mléka, cukru a kvasnic uděláme kvásek a vlijeme do mouky, kam jsme už nakrájeli tuk a dali sůl. Na vále vypracujeme těsto, necháme trochu vykynout, cca 1 hod. Rozválíme plát, vykrájíme tvary, potřeme vajíčkem, posypeme semínky, mákem nebo trošičkou pálivé papriky se strouhaným sýrem. Upečeme a je hotovo.


Stromeček

27. prosince 2009 v 20:22 | iva221 |  Vánoce
U předcházejícího článku píšete, že mám paměť, ale asi jak na co. Pohádku jsem slyšela mockrát a taky ji mockrát vypravovala, tak to šlo, ale že jsem si do rozepsaných dala stromečky, na to jsem si vzpomněla až dneska, téměř po Vánocích. Ale když už jsem je připravila. . . . . .U nás máme letos dva vánoční stromečky. Manžel chtěl stromeček s ozdobami, které jsme si začali kupovat před léty, když jsme se vzali a každý rok nějaké přikoupili, takže to je taková směs barev i tvarů.
Tady jsem se pokusila fotit bez blesku s novým foťáčkem, ale světýlka jsou trochu rozmazaná, bez stativu se to nedá udržet.
Tohle je takový "můj" maličký stromeček v jídelně, s háčkovanými ozdobami a . . . .
barevnými světýlky, ale tady focení dopadlo ještě hůř, tudy asi cesta nepovede, ale pokusila jsem se.

Pohádka

25. prosince 2009 v 17:24 | iva221 |  Jen tak

Je vánoční čas, čas na pohádku. Tak tady je jedna, jak mi ji před mnoha lety vyprávěla babička. Snad ji ještě dám dohromady.

Krakonošův dar

Mistr Šídlo robil boty, do tance i do roboty
Dratev míval jako strunky, cvoky jako do korunky,
kůži jako z ocele, inu věřte prátelé,
každá bota z jeho skladu byla jako ze zlata,
že v ní mohli na parádu králové i knížata
Ale při vší dovednosti bídu míval v domácnosti
hlad byl jeho denní host, neboť v roji bot a koží,
chybělo mu jedno zboží a to byla zdvořilost.
Hromy, blesky, váda, klení byla pocta každodenní,
kdyby přišel třeba král, a tak stálý hněv a křiky
zahnaly mu zákazníky k jiným ševcům, o dům dál.
U mě bída, jinde pýcha, pravil mistr jednou zticha,
potom pravil pohněván. Hoj to ševci v celém kraji
kouzla na mě posílají, aby do nich tísíc vran.
Počkejte však, příštipkáři, čáry se vám nepodaří,
na to vsadím celý svět. Potom vzal si nový fráček,
na hůl párek shrnovaček a jel do hor na výlet.
Když se vracel domů zpátky, usmíval se mezi vrátky
a když přišel do světnice usmíval se ještě více.
Za pár pěkných shrnovaček, kouzelný jsem dostal sáček,
jen se ženo podívej, tuhle mošnu divné moci,
daroval mi ku pomoci Krakonoš, ten čaroděj.
Na koho má zloba padne, pomoci mu není žádné,
ať je chuďas nebo král, komu řeknu děti mílé,
jenom slůvko nezdvořilé, bude v mošně pochován.
Děti v koutě poslouchají, sotva otce poznávají,
jindy brouká na verpánku, od rána až do červánků,
a teď výská, poskakuje s verpánkem div netancuje,
hoj to jistě marcipán, už je v mošně nasypán.
A hned s chutí tisícerou o mošnu se všichni derou,
vadí, rve se bujná cháska, až jim mošna v rukou praská.
Zahromoval mistr Šídlo: "Aby do vás motovidlo,
všechny vás tu, jak jsem táta, ďasu prodám, cikáňata"
A jak slova nezdvořilá, mistru z hrdla vyskočila,
šupy šup a milé děti, padly mošně do zajetí.
Mistr kouká udiveně, potom zlostně mluví k ženě:
"Proč jen pozor nedáš na ně? aby si tě vzalo káně"
A jak slova nezdvořilá, mistru z hrdla vyskočila,
šupy, šup a milá žena, v mošně byla polapena.
"Jsem to lotr" mistr vzdychá, ale pozdě honí bycha,
šupy, šup a mošna milá rázem i jej pohltila.
Padl mistr na kolena, běduje a nahlas sténá:
"Krakonoši, milostpane, nechť se se mnou zázrak stane,
nedej ty nám zahynouti, s nevinnými robátky."
Tu slyš, kdesi ze zákoutí mluví hlas jak z pohádky:
"S čarodějnou svojí mocí, chvátám tobě ku pomoci,
polez, mistře, z mošny ven. Promluvíš-li, ale znova,
nezdvořilá jenom slova, navždy budeš polapen."
Ráz na ráz je mistr venku, žena děti kolem něj,
mošna visí na přístěnku, ten tam je pan čaroděj.
Mistr Šídlo o té doby, na dukát se nerozzlobí,
z domu vyhnal vádu, křiky, vlídně vítá zákazníky.
Staří, mladí, zblízka, zdáli. pro boty se proudem valí,
zlato prší ze všech stran. Mistr neví, co je bída,
holoubátka denně jídá, jeho děti - marcipán.
A když přece někdy cítí na jazyku hromobití,
usměje se ještě včas, ohlédne se po přístěnku,
kde je mošna na výměnku a dál klidně šije zas.





Vánoční přání

21. prosince 2009 v 12:59 | iva221 |  Vánoce

Ochutnávkové odpoledne

20. prosince 2009 v 18:03 | iva221 |  Vánoce
Stalo se už tradicí, že si s manželovou sestrou Alenkou děláme takové odpočinkové odpoledne, s ochutnávkou cukroví. Uvaříme si groček nebo svařáček, ochutnáváme cukroví a vzpomínáme. To sice můžeme dělat právě o Vánocích, ale to už není ono. Přijedou její děti a vnoučata, přijdou i naše a už je moc velký chaos. Tohle si užíváme jen my dvě. Ve čtvrtek jsem byla já u ní si povídat a a ochutnávat cukroví a dneska přišla ona k nám. Jestli vám můžu taky nabídnout . . . . . .

Betlém

18. prosince 2009 v 20:41 | iva221 |  Vánoce
Dnes bych vám chtěla ukázat náš betlém. Ale nejdříve něco z jeho historie a že už je hodně dlouhá.
Už téměř před 100 lety pořídil můj krkonošský dědeček svým dětem betlém, který stále rozšiřoval. Když umřel, nechala si babička jen jeskyni a několik darovníčků a oveček a ostatní si vzal její syn, bratr mé maminky, který si pořídil jeskyni a svatou rodinu novou. A poněvadž babička pobývala v zimě u nás, jak říkala "v kraji", přivezla svůj malý betlém s sebou. Vzpomínám, jak jsme ho spolu stavěly a pak každý den, když se začalo stmívat, babička rozsvítila u betléma svíčku a vypravovala a hlavně zpívala koledy. Když babička umřela, zůstal betlém mojí mamince a vše se opakovalo, jen maminka vyprávěla a zpívala moji dceři. Později našla maminka na horách na půdě ještě nějaké domečky a tatínek přidal větší prkénko a betlém se zvětšil. Když odešla i moje maminka, zůstal betlém mě a znovu se všechno opakovalo, i moji dva vnoučkové rádi betlém stavěli a poslouchali. A přitom nám přišlo, že by mohlo být víc oveček, a poněvadž vyřezávat neumím a keramická hlína je mi bližší, zkusila jsem to s ní. A tak postupně k ovečkám přibyli více či méně povedení darovníčci, muzikanti, slon a velbloud (tedy pouze ležící, nohy byly nad mé síly). Figurky jsou vypálené a omalované. Pak mi manžel pomohl vytvořit skálu a ulici, kde jsou domečky podle jihočeských barokních statků a pod skálou zase krkonošké roubenky. V dřívější době byl, alespoň tady u nás, betlém docela vzácnost, teď jsou k dostání krásné betlémy, kterým se ten náš nevyrovná, protože už ho hodně poznamenal čas, ale pro mě zůstává nejmilejší, protože je plný krásných vzpomínek.
A v loňském roce vznikl mlýn, podle skutečné stavby, kterou jsem představila na podzim. . . .
tihle hudebníci je už moje "dílko" . . . .
. . . stejně tak i ponocní. . .
. . . tady je několik původních dřevěných figurek darovníčků. . .
. . a ovečky i pasáčci také z mojí "dílny"

Vánoční hvězda

16. prosince 2009 v 7:27 | iva221 |  Vánoce
Nějak mě ten výlet na chaloupku rozhodil víc, než než jsem si myslela, tak jsem se včera uklidňovala svou oblíbenou činností. Přece jen jsem si domalovala vánoční dečku na stůl. Jak jsem už psala, myslela jsem, že už na ni letos nedojde, ale dnes se k uklidňování hodila. Jen fotky jsou takové všelijaké. Netrpělivě čekám, jestli mi Ježíšek přinese nový foťáček, o který jsem si psala. Ale na co se pak budu vymlouvat, když to třeba není foťáčkem.

Marokánky

15. prosince 2009 v 7:52 | iva221 |  Recepty
Při pečení cukroví začínám vždycky klasikou, která nesmí chybět, jako jsou slepované linecké kytičky, vanilkové rohlíčky, tlapky, jetelíčky atd. Potom teprve zkouším něco nového, co mě kde upoutalo. Letos mě mimo jiné zaujal recept, uveřejněný v novinách, na marokánky Hanky Křížkové. Zkusila jsem je z poloviční dávky, dělala je malé, aby "zapadaly" velikostí do ostatního cukroví a musím říct, že jsou moc dobré. Z poloviční dávky jsem měla takových "jednohubek" 70 ks.

Recept:
1/4 l šlehačky
1/4 kg cukru krupice
1/4 kg nasekaného kandovaného ovoce (nejlépe pomerančovou a citronovou kůru)
1/4 kg sekaných ořechů (mandle, lískové, vlašské)
poze 3 dkg hladké mouky

Šlehačku necháme lehce přejít varem, vmícháme směs cukru, ořechů, kůry a mouky. Vše promícháme a necháme odstát. Na plech dáme pečící papír a lžičkou děláme kopečky ze směsi.
Velmi pomalu sušíme v troubě - začínáme na 60 stupních a maximum je 120 stupňů. Jakmile jsou zlatavé, tak je i s pečícím papírem sundáme s plechu a necháme vychladnout. Pak potřeme rozpuštěnou hořkou čokoládou.

Vánoční výzdoba na náměstí

13. prosince 2009 v 20:15 | iva221 |  Vánoce
Ve čtvrtek, po dešti, jsem se byla navečer projít, abych alespoň trochu vyfotila vánoční výzdobu našeho města, ale protože manžel pořád okupoval počítač, dostalo se na obrázky až dnes, když už u nás mrzne, ale zatím bez sněhu. To by byly obrázky asi hezčí.

Osvětlená radnice . . .
jeden ze dvou stromů. . . .
světýlka se odrážejí na mokrém autě, na který jsem si položila foťáček. . .
a tady je druhý strom

Výlet s překážkami

12. prosince 2009 v 18:56 | iva221 |  Chaloupka
Manžel konečně ukončil práci a svou činnost na PC a tak jsme se rozhodli, že pojedeme zkontrolovat chaloupku. Dopoledne, že se zastavíme v Jilemnici ná vánočních trhách a po obědě pojedeme na chaloupku, chvilku popovídáme u známých a pojedeme zpátky. Dcera prohlásila, že si taky udělá výlet a kluci se nakonec přidali. Manžel ještě večer zajel k pumpě, aby dotankoval a a "dofouknul" pneumatiky. Ovšem jaké bylo ráno naše překvapení - nějak se vloudila chybička a přední pneumatika byla prázdná a to dokonale, že bychom na ní ani k pumpě nedojeli. Ještě že byl Ježíšek v minulém roce prozíravý a nadělil manželovi kompresorek. Pro děti jsme dojeli se zpožděním, ale brali jsme to s humorem. V pohodě jsme dojeli do Jilemnice, trochu pochodili po městě, vyfotili "zvědavou uličku", něco pojedli a vyrazili na chaloupku. Jak jsme vyjížděli výš, přibývalo sněhu, ale naše autíčko jelo jako na kliček. Jenže ne dlouhou, v kopci v zatáčce stálo přes silnici jiné auto, které nechtělo ani dolů ani nahoru ale točilo se dokola. Když se konečně podařilo, aby bylo "čumákem" dolů, začalo sjíždět tak všelijak, že jen tak tak, že nás nesmetlo. Ovšem ani my jsme se už nerozjeli. Dolů sráz, otočit to nešlo, přiznám se, že mě z těch pokusů o rozjetí už bylo ouzko. Bruslilo nejen auto, ale i my. Nakonec manžel šel nasadit řetězy. Zpočátku se to moc nedařilo, ale za vydatné pomoci dcery a vnuků se to povedlo. Na jedné straně to šlo hned, ale druhé kolo, kterým se manžel pokusil zajet na kraj do trávy, abychom se udrželi alespoň jakž takž na silnici vázlo. Hlavou mi probíhalo, co budeme dělat, koho zavoláme, aby nás vyprostil a hlavně abychom nespadli dolů do té hloubky. Ale nakonec se všechno podařilo, kus cesty jsme zacouvali, otočili a manžela přehlasovali, že už na chaloupku nepojdeme ani jinou cestou. Z těchto nesnází žádnou fotku nemáme, protože fotoreportér se místo focení klepal a pobrekával. Ale nakonec to dobře dopadlo, šťastně jsme se vrátili domů.
Jilemnické náměstí . . .
stánek se svíčkami. . . . opět jsem neodolala
Zvědavá ulička, proč zvědavá? Každý dům je o okno "povystrčen", aby bylo dobře vidět, co se v uličce děje.
Krakonoš se usmíval a vůbec netušil, jaké je na horách náledí . . . .
Už je dobře, už sjíždíme na řetězech dolů. . . .

Vánoční dárek

9. prosince 2009 v 12:29 | iva221 |  Jen tak
Včera jsem něco hledala ve sklepě a otevřela jsem krabici, ve které byl vánoční dárek, který dostala naše dcera asi před třiceti lety a který představuje šikovnost a um lidských rukou. V podniku, kde jsem pracovala dělal vrátného starý pán, který si krátil čas hlídání, hlavně v noci a taky trochu vylepšoval důchod, vyřezáváním různých věcí. Lampiček, lustrů, hraček zkrátka všeho možného. Každá věc byla malé umělecké dílo a nedokázala jsem pochopit, jak jeho udřené ruce mohou vyrobit takové jemné věci. Požádala jsem ho, jestli by dceři k Vánocům neudělal nábytek pro panenku. Když jsem ho pak uviděla, zatajil se mi dech a i dcera byla nadšená. A když vyrostla, schovala jsem ho pro možnou vnučku. Leč vnučka nebyla, ale byli dva kluci. Ale i ten starší si tuhle hračku oblíbil. A nyní nábyteček i s panenkami čeká ve sklepě, jestli si s ním zase bude někdo hrát. I když nevím, teď v době Barbie a jejího kouzelného domečku, kočáru a nevím čeho ještě. Ale posuďte, jestli stojí za schování.
pečlivě vypracované uchycení trnože u stolku
jemná řezba na lavici a křesílkách . .
funkční otevírání skřině i zásuvky u toaletky . . .
detail skříně, zvlášť vyrobený malý pantík a držátko otevírání

Perníkové pečení

7. prosince 2009 v 15:55 | iva221 |  Vánoce
Letos jsem byla rozhodnutá, že žádné perníčky péct nebudu, manžel o ně moc nestojí, spíš metynku se švestkama, kterou jsem pekla včera, místo cukroví, protože měl na ni hroznou chuť. Potom mi ale dcera přinesla perníkový svícínek, ze své tvorby a tak mě to nějak popadlo. Řekla jsem si, že nebudu žádný troškař, ale že se pokusím hned o betlém a chaloupku. Betlémy jsem nakonec vytvořila dva. Jeden vezmu již zmiňované maminčině, později i mé kamarádce do domova důchodců, snad ji udělá radost.

Tohle je svícínek od dcery . . .
rozsvícený vypadá moc hezky
a tohle už jsou moje bétlémky a chaloupka. . . .

Vánoční výstava

6. prosince 2009 v 17:26 | iva221 |  Vánoce
Včera jsme si s dcerou udělaly hezké Mikulášské odpoledne. Vyrazily jsme do blízkého Sloupna na vánoční výstavu. Výstava je umístěna v zámku, který byl postaven podle plánů Kiliána Ignáce Dienzenhofera. a kterému dala doba minulá hodně zabrat. Ale už se mu blýská na lepší časy. Střechu má novou, kabátek taky a uvnitř už jsou zrestaurované krásné stropy, ale to až někdy příště, dnes jsme na výstavě. A že se bylo na co dívat, spousta betlémů, ze všech možných materiálů od papírových, přes keramické, dřevěné až k perníkovým. K vidění byla taky spousta krásných vánočních pohledů, vyšívání, háčkované ozdoby, zdobené perníčky a ostatní vánoční výzdoba. V každé místnosti byly vánoční stromečky, tu s háčkovanými ozdobami, v bílém i červeném provedení, s ozdobami ze slámy i s perníčky. A právě na stromečku s perníčky, jak jsme se dověděly, si už udělaly vánoce myšky, přilákala je jistě ta jejich krásná vůně. Výstava určitě stála za shlédnutí a pořadatelům za skvělou a pečlivou přípravu patří dík.
Na straně Betléma je vidět půda a na ní tahle kočička a košíky, to je úžasný. . .

Malované ubrusy

5. prosince 2009 v 7:12 | iva221 |  Vánoce
Posledních pár dní se nemohu dostat k počítači. Manžel pracuje a tak mě k němu zkrátka nepustí. Už mu sem k němu nosím i kávu a ani po obědě si nesedá do křesla, aby trochu "zhnípnul", že bych sem na chvilku vlítla. Tak jsem si dnes trochu přivstala, ale než jsem prošla poštu a připravila obrázky, tak to strašně uteklo. Snad ještě stihnu nějakou návštěvu u Vás.
Dnes dávám na stránky vánoční ubrusy, které jsem malovala loni a myslím, že jsem je měla i na Žk. Mám rozmalovaný ještě jeden menší, tak jsem myslela, že je sem dám všechny najednou, ale jak se mi to jeví, tak ten letošní asi letošní nebude. Nějak mi chybí nálada na jeho dokončení. No uvidím, takže alespoň ty loňské.





Vánoční buchetky

2. prosince 2009 v 17:17 | iva221 |  Recepty
Před časem jsem se zmínila, že jsem koupila řepný sirob na buchetky. Přišel mi dotaz, co to je. Sirob se vaří z řepy cukrovky, řepa se oškrábe, umyje, nakrájí nebo nastrouhá a vaří se, a vaří. Je to strašně zdlouhavá práce. Naštěstí se tím zabývají jedni manželé a pak sirob prodávají. A právě tenhle sirob je nutný pro vánoční buchetky. Myslím, že se tyhle buchetky dělají na Vánoce hlavně tady ve východních Čechách, že je to taková místní specialita. Byla bych docela ráda, kdybyste mi daly vědět, jestli je náhodou pečou ještě někde jinde. Za naši rodinu a okolí musím říct, že je to strašně dobrý papáníčko a na Vánoce rozhodně nemůže chybět. Když je dělám, tak si vždycky vzpomenu na rodiče, maminka upekla buchetky a tatínek, který strašně rád a dobře vařil , je obaloval. To byla vždycky jeho práce a samozřejmě hned ochutnával, což maminku rozčilovalo. Ale nechám vzpomínání a tady je recept.

Vánoční buchetky

Nejdříve si připravíme běžnou makovou nádivku a nastrouháme perník, buď přímo určený na strouhání, ten je nejlepší, ale mohou být i různé perníčky, ale ne takové ty cizí, ty jsou moc voňavé a rušily by právě tu chuť sirobu.

Těsto:
90 dkg hladké mouky
2 lžíce majolky
1,5 dcl oleje
3 vejce
5 lžic cukru
cca 1/4 l mléka
1,5 balíčku kvasnic
sůl
Uděláme kvásek a vše zpracujeme jako běžné kynuté těsto. Po vykynutí udělám malé buchtičky s makovou nádivkou a upeču.
Řepný sirob nalejeme do kastrůlku, přidáme ořech másla a ohřejeme. Upečené buchetky hned horké smáčíme celé do teplého sirobu a obálíme v perníku. Perník dávám po troškách, jak se "umaže" od sirobu, špatně na buchtičky chytá. Takhle pak buchetky vypadají, vlastně vypadaly loni.