Říjen 2009

Než přijde zima

31. října 2009 v 16:50 | iva221 |  Chaloupka
Jakmile jsme zjistili, že na chaloupce už není sníh, hned jsme se tam vydali. Čekala nás tam docela spoušť. Stromy polámané a švestky, kterých bylo letos opravdu moc, popadané na zemi a asi jak pomrzly, tak byly popraskané a nahnilé. Takže úroda pro sklizeň veškerá žádná. Ještě jsme provedli úklid, nějaké práce na zahrádce a zazimování chaloupky. Každý rok dělám velké věnce z chvojí rodičům na hrob a menší pro dědečky a babičky. Už jsem myslela, že je letos koupím, ale počasí se umoudřilo, takže jsem zvládla i to. Ale jinak je tam teď docela smutno, ráno se hned ven nedá jít, většinou je mlha a večer zase brzy tma. Překvapilo mě, že stromy měly listy ještě zelené, teprve když jsme odjížděly, začaly se vybarvovat. Ještě pár obrázků z okolí chaloupky.

. . . mlhavé ráno . . .
. . . vyhraje sluníčko?
. . . pohled ze dveří, listí je opravdu ještě zelené . . . .
. . . při cestě domů jsem vyfotila tuhle krásnou stavbu, je to Mikoláškův mlýn, sice už se v něm obilí nemele, ale za vyfocení myslím stojí. . .

Jičín

22. října 2009 v 18:08 | iva221 |  Tip na výlet
Už jsem se myslím někde zmínila, že Jičín je moje studentské město. A 9. 10. jsme měli opět sjezd už po móóóóc letech od maturity. Sice se scházíme každý rok, ale teď jsem asi 2x nebyla a tak jsem si málem udělala ostudu, protože jsem jednu spolužačku, která zase nebyla předtím, nemohla poznat. Musela jsem se zeptat sousedky, kdo to je. Přesto, že už od našich studentských let uběhlo hodně vody, nasmály jsme se jak "zamlada". Chodil s námi do třídy jen jeden kluk, ale ten poslední dobou na sjezdy nechodi. Do Jičína jel se mnou manžel, že se podívá do všelijakých hobby obchodů, já říkám do "chlapskýho ráje". Tak jsem mu vnutila foťáček a tak tady je několik obrázků

. . . velké Valdštejnovo náměstí s věží a podloubím, které je po celém obvodu náměstí. .

průchod pod věží na malé náměstí. . .
kašna na velkém náměstí . .
. . . . deska na nynější základní škole, dříve myslím reálné gymnázium, ale nevím to určitě . . .

. . socha Jana Husa uprostřed pěší zóny. . .
. . . Husova ulice - pěší zóna . . .

. . . a tohle je "moje" škola, nejdřív Obchodní akademie, potom Vyšší hospodářká, pak Střední
ekonomická a nyní opět Obchodní akademie. . .
. . . s bohem obchodu Merkurem na střeše. . .

Vyšívaný obrázek

19. října 2009 v 13:27 | iva221 |  Vyšívání
Tak jsem dokončila obrázek, který se líbil dceři a přinesla mi ho k vyšití, abych se přes léto nenudila. V zimě spíš háčkuju, protože na vyšívání až tak moc dobře, při umělém osvětlení, nevidím.

Dort bochníček se šlehačkou

17. října 2009 v 15:23 | iva221 |  Recepty
Dort bochníček se šlehačkou

Piškot:
3 vejce
10 dkg cukru krupice
8 dkg hruhé mouky
1 hodně vrchovatá lžíce kakaa
1 lžíce oleje
na špičku nože prášku do pečiva
Z bílků se špetkou sili ušleháme tuhý sníh a do něj postupně pomalu zašleháme cukr, žloutky,
mouku smíchanou s kakaem a práškem do pečiva a nakonec lžíci oleje. Vlijeme do vymazané a vysypané formy a dáme péci.

na náplň:
3 šlehačky - 33% tuku ( když mají méně, nemusí se to povést ušlehat)
3 ztužovače
kakao
banány
sušené polotučné mléko
cukr moučka
mandlová tresť sladká

Nejméně 24 hod. před tvorbou dortu svaříme 2 šlehačky se 2 lžícemi kakaa. Necháme jen přejít varem a dáme do ledničky.

K sušenému mléku - asi 1/3 až 1/2 krabice a moučkovému cukru, v poměru asi tak půl na půl, přidáme trochu mandlové tresti a trochu vody (s vodou opatrně, raději po kapkách přidávat) a vypracujeme vláčnou hmotu, která musí být nelepivá. Ušleháme bílou a pak hnědou šlehačku se ztužovači, tu hnědou trochu přisladíme. Připravíme si mísu, jejíž horní průměr je stejný jako průměr piškotu. Mísa musí být naprosto suchá a ještě ji trochu poprášíme moučkových cukrem. Pak si cukrem posypeme i pracovní plochu a vyválíme z hmoty plát, přesahující průměr mísy a s pomocí válečku přeneseme do mísy a opatrně urovnáme, aby se netvořily "faldíky. Teď pracujeme co nejrychleji, aby se hmota nepřilepila k míse. Nejdřív vložíme bílou šlahačku, pak hnědou, na ni položíme banán nakrájený na kolečka a přiklopíme piškotem, přes který přehneme přečnívající okraje mandlové hmoty. Navrch položíme tác, všechno otočíme a opatrně sundáme mísu. Potom už dort ozdobíme podle příležitosti a vlastní fantazie - kytičky, na vánoce vykrájíme z hmoty hvězdičky, zvonečky, atd.

tady je jako velikonoční vajíčko. . .

Podzim

15. října 2009 v 13:14 | iva221 |  Chaloupka
Tak jsem se těšila, že pojedeme na hory a nafotím barvy podzimu, ale příroda se rozhodla, že letos to všechno hned zachumelí, tak alespoň vzpomínka, jak to bylo loni krásné.

. . . pohled ze dveří chaloupky. . .
. . . chaloupka.. .
. . cesty , cestičky, pěšinky . .
pavučinka v trávě. . .
. . . takhle krásně byly zbarvené lesy. . . .

Hledání

14. října 2009 v 13:18 | iva221 |  Ostatní tvoření
Včera jsem přišla do chodby a vidím svého muže, jak usilovně něco hledá. Na můj dotaz co, ale odpověděl, že nic. Protože mám ve skříni krabice, kde je nadepsáno co v nich je, bylo mi divné, že hrabe ve všech. Když přešel od provázků přes prodlužovačky až ke svíčkám a kahánkům, zeptala jsem se znova. Dověděla jsem se, že hledá takový šikovný provázek, který tady ještě včera byl a teď tu není a kam jsem ho dala. Musela jsem se začít smát, že je to šikovný provázek jsem poznala už dávno, kdy jsem z něho uháčkovala síť a udělala si na ni kytičky z papíru a tak vyrobila závěs jako dekoraci na chaloupku. Takže rozhodně tam včera nebyl. Moc se mu to nezdálo, ale smířil se s tím, co mu ostatně zbývalo. Dojdu koupit nový, ale určitě už nebude takový, jako ten, co jsem zničila.


Další léčivá studánka

12. října 2009 v 15:41 | iva221 |  Tip na výlet
Když jsme byli teď na chaloupce, udělali jsme si výlet k další léčivé studánce. Na jaře to bylo do Stromkovic a teď na podzim do Horních Štěpanic. Studánka by měla léčit rány, vyrážku s všelijaké ty kožní neduhy. Před lety nás známý požádal, jestli bychom ho nedovezli právě sem pro vodu. Měl takový ošklivý bolák, který se nechtěl ani přes mastičky od lékařů, hojit. Potom si ruku několikrát denně koupal právě ve vodě ze studánky a věřte nebo ne, po nějaké době, taky to nebylo ze dne na den, se bolák ztratil. Byla jsem zvědavá, jak to tam po letech vypadá a byla jsem mile překvapena, jak je vše opravené a udržované.

. . . vytékající léčivý pramen ze studánky . . .

nad studánkou je kaplička . . .
takhle to vypadá uvnitř, fotka je dělaná přes sklo dveří . . .
dál jsme se vydali po lesní cestě . . .
. . . co se tady přihodilo, proč tu stojí křížek, se nám z nápisu nepodařilo rozluštit . . .
. . zaujal mě pařez, ze kterého už zase vyrůstá nový život několika semenáčků . . .
. . . cesta končila na krásném místě, kde stojí chaloupka, jako z pohádky . . .
a o kus dál na kopci další . . .
. . . a jako téměř v každé horské větší vesničce, na kopečku kostelík . . . .

Ještě jednou listy

10. října 2009 v 8:11 | iva221 |  Malování
Tentokrát jsem použila listy k vytvoření podzimního ubrusu. Je vytvořen takovou dětskou technikou. Listy se na spodní straně natřou barvou na textil a obtisknou na látku. Šípky jsem domalovala.

Podzimní pozdrav

6. října 2009 v 14:54 | iva221 |  Ostatní tvoření
A tenhle je z loňska

Narozeniny

4. října 2009 v 14:59 | iva221 |  Jen tak
Dnes mají naši milovaní vnoučkové narozeniny. Ano, oba jsou narození ve stejný den. Kubovi je dnes 18 a Tomkovi 15 let. Včera byla oslava s grilováním a tak jsem si myslela, že udělám nějaké obrázky a oslavu tady přiblížím. Jenomže mě kluci nějak prokoukli a jakmile jsem vytáhla foťáček hned se ozvalo:"Odeberte babičce zbraň, je s ní nebezpečná, určitě by fotky dala na své stránky". Nakonec mě nechali nějaké obrázky udělat, ale slíbila jsem, že je tady nezveřejním, tak musím slovo dodržet. Ale o jiných fotografiích řeč nebyla, takže se myslím, že některé předvést můžu. Nejdřív bych ale malinko zavzpomínala na dobu, když byli malí.

Kubík byl od malička takové tiché, přemýšlivé, jemné dítě. Velmi brzy se naučil spoustu písniček a tak jsme spolu zpívali. Často chtěl, ať zpívám jen melodii a on hádal písničku. Potom miloval,, když mu děda vyprávěl všelijaké příhody. Jednou se mu zmínil o Titaniku a to ho zaujalo natolik, že jsme všichni museli shánět obrázky, znal rozměry lodi a protože mu ještě rozměry v metrech nic neříkali, musel mu děda na ulici ukázat, odkud kam byla dlouhá a široká. Láska ke zvířatům, hlavně ke kočkám mu zůstala do dneška. Vždycky přinesl nějaké zbídačelé koťě, které pak s maminkou vypiplali a tak se stávalo, že měli doma až sedm koček, než se některou podařilo předat do dobrých rukou. Ale je pravda, že kočičky snad vycítily, co pro ně dělá a mají ho taky rády. Jedna mu dokonce důvěřovala natolik, že vždycky večer mu přinesla do postele svoje koťátko, šla se proběhnout a když se vrátila, tak si ho zase odnesla do svého pelíšku.
Když se narodil bratříček, stal se jeho malou chůvičkou, opatroval ho a nikdo se na něj nesměl špatně podívat. Ovšem s postupem doby se stal z opatrovníka pokušitel. Když mu to vytýkám, tak vždycky slyším: " když on tak krásně chytne na škubnutí", takže někdy si hoši vjedou do vlasů, ale za chvíli už jeden na druhého nedá dopustit. A ještě se musím zmínit o jedné věci. Totiž když byli kluci nemocní, většinou stonali u nás, protože pokaždé nešlo, aby s nimi dcera mohla zůstat doma. Letos v březnu Kuba onemocněl a když ho dcera vezla od lékaře domů, zaprotestoval, že domů ne, že chce k nám. Doma, že by byl sám, zatím co babička mu k snídani přinese čerstvé rohlíčky, uvaří co má rád a s dědou si s ním povídají, když mu je líp. Potěšilo nás, že i teď, takhle velký, je s námi rád.
Tak tohle je náš Kubíček, když byl malý a kterému cizí říkali holčičko. . .
. . a tady je už náš osmnáctiletý mužský, s výškou téměř 190 cm

Tomáš má podle učitelů v ZUŠ hudební nadání, hrál od první třídy na flétničku, později na klarinet a bicí. V loňském roce se rozhodl, že už hrát nebude a konec. Na mírné domluvy nedal a nějaké příkazy mají spíš opačný účinek. To má, jak se s dcerou shodujeme, po dědovi. Jinak je to takové upovídané sluníčko, kliďas, kterého dokáže "vytočit" jen bratrovo popichování, nespravedlnost a ubližování slabším. To pak dokáže jít proti všem, je to zkrátka náš "bojovník za pravdu". A kromě spousty dalších věcí, je po dědovi strašně mlsný. Některé jídlo, které je podle jeho názoru nepoživatelné, ani neochutná. i když mu všichni okolo budou tvrdit, že je to dobré. Ale když začal chodit do školy, chutnalo mu v jídelně natolik, že chtěl udělit kuchařkám "Řád zlaté vařečky". S kamarádem závodili, který sní víc knedlíků a tak se z našeho drobečka začal stávat cvalík, že jsem v jídelně, kam jsem taky chodila, musela zakročit, aby mu nepřidávali. Pro pořádek musím uvést, že tam bylo jídlo opravdu dobré. Na rozdíl od Kuby, s námi moc nechtěl ani jezdit na hory. Je nejraději doma s maminkou, které docela rád a ochotně pomáhá.
. . . . to je Tomeček. . .
. . .a tady, dnes patnáctiletý, který, co se výšky týká, za svým bratrem moc nezaostává . .
Slib, že fotky z oslavy sem nedám, jsem sice dodržela, ale doufám, že sem kluci nezavítají, protože jinak, jako bych je slyšela:"Babi, můžeš nám říct, co jsme ti udělali?"


První podzimní dny

2. října 2009 v 11:45 | iva221 |  Chaloupka
Teď jsem tu zase chvilku nebyla. Protože bylo hezky a manžel měl chuť jet na hory, tak mě přesvědčil, že mi tam bude určitě lépe a že se tam doléčím. Moc se mi nechtělo, ale nakonec měl pravdu. Bylo moc hezky, tak jsme pomalu dodělali, co bylo ještě potřeba a já jsem udělala zase nějaké obrázky.
Poslední letošní růže . . . .
tahle kytička dělá zahrádku alespoň trochu veselejší
letošní švestkové nadělení, ale ještě to chce pár dnů sluníčka. . .
. . . houby nerostou, ale narazila jsem na tyhle krasavice a jednoho kozáčka . . . .
. . . v noci trochu sprchlo a ráno jsme měli na náspy tuhle návštěvu . . .
. . a ještě tahle rostlinka, na horách ji říkají pupava, je to vlastně bodlák, rostoucí při zemi a pak zaschne a udělá takovouhle hvězdičku. V létě jsme jako děti bodláky otrhávaly a to "srdíčko" uprostřed jedly. Chutná jako mladá kedlubna..
. . . a ještě pohled navečer z okna . .
. . . a tohle včerejší smutné počasí nás vyhnalo domů, ze dveří není vidět skoro nic, jen mlha. . .