Srpen 2009

Klívie

21. srpna 2009 v 12:31 | iva221 |  Květiny
Vykvetla mi klívie (řemenatka), měla by kvést při správných podmínkách na jaře, ale podařilo se ji to až teď, no, ony ty podmínky taky nebyly správné.
Nedá mi, abych nepředstavila muškáty, které po zimě na podestě vypadaly tak uboze, že jsem se rozhodla je zlikvidovat, ale než jsem se k tomu dostala, tak jsem je občas zalila. Potom začaly obrážet, tak už jsem je nechala a ony se mi za mou "péči " odvděčily takovou záplavou květů.

Srdíčka

17. srpna 2009 v 17:17 | iva221 |  Jen tak
Dnes už uzavřu tu pouťovou tematiku, ale nedá mi, abych ještě neukázala srdíčka, která mi každý rok z pouti nosí moji vnoučkové. Pokud byli malí, tak s rozjásanýma očima, teď už jaksi stydlivě položí srdíčko na stůl, ale nezapomenou. A já je přidávám na nástěnku, kterou jsem si udělala v kuchyni. Dcera sice říká, ať to už zlikviduju, ale to já nemůžu udělat, je to pro mě památka. Některá srdíčka jsou už taková "pochroumaná" a vybledlá, ale zůstávají.
Tohle je z letošní pouti, tentokát to bylo i pro dědu
a tyhle jsou vždy o rok starší, ale jsou to jen některá
tenhle rok byla dvě, protože se nemohli dohodnout jakou barvu, tak koupil každý jedno



Takhle jsou zavěšená
A tohle srdíčko je staré asi 30 let a přinesla mi ho moje malá dcera a jako dnes slyším její hlásek: "Maminko, tohle srdčko jsme ti koupili s tatínkem, protože tě máme rádi"

Přijela pouť

16. srpna 2009 v 14:04 | iva221
Tak jsme hned ráno zašli na náměstí nasát atmosféru pouti. Chodíme to většinou okouknout hned ráno, protože odpoledne bývá strašně lidí a velké vedro. Některé atrakce a "líčky na peníze", jak říkal tchán jsem nafotila.
Ale hned na začátku musím podotknout, že tuhle "atrakci" bych rozhodně zakázala. Chudáci koníčci, celý den, v tom vedru chodit do kolečka. Připadali mi úplně apatičtí a strašně jsem je litovala. Venku v přírodě s větším rozběhem, to je něco jiného, ale tohle ne.
. . . . v povětří už nelítají jenom labutě, ale i sloni . . .
autíčka samozřejmě nesmějí chybět. . .
ale letos mají trochu konkureci ve vodních "člunech"
a na tohle mi stačilo se jen dívat a . . . . .
. . . a tady zřejmě nejmladší uživatel atrakcí, teprve jedenáctiměsíční Danýsek
a ještě pro ty menší nafukovací opice a zámek
. . . a jaká by to byla pouť bez balonků, perníkových srdcí, cukrové vaty. . . .
. . . a spoustou dalšího "důležitého" pouťového zboží a nechybějí ani paruky. . .
Tak a teď si sednem na balkon uděláme si kafíčko a budeme, doufám v klidu, užívat pouti, než navečer přijdou návštěvníci.

Pouťové koláče

15. srpna 2009 v 13:43 | iva221 |  Recepty
Protože máme pouť, nesmějí chybět koláče. Pouťové koláče peču už léta podle receptu babičky Irči. Vždycky říkám, že zkusím nějaké jiné, ale nakonec to dopadne stejně. Je pravda, že vydrží, když vydrží (ale to se málo kdy stává), dlouho krásně měkké a vláčné.

Pouťové koláče
60 dkg hladké mouky
25 dkg másla
25 dkg ztuženého tuku
2 dkg droždí
7 kostek cukru
10 lžíc mléka
2 vejce

Do přesáté mouky nastrouháme tuky, přilejeme mléko s cukrem a rozmíchanými kvasnicemi, vejce a uhněteme těsto, které dáme do ledničky. Nesmí kynout. Postupně těsto odebíráme a děláme koláče, které hned pečeme v předehřáté troubě na cca 220°. Horké obálíme v cukru. A je hotovo.
.. můžu nabídnout ?

Psí školka

13. srpna 2009 v 19:10 | iva221 |  Čtyřnozí kamarádi
Téměř každý den navečer se před naším domem schází parta lidí z domu, se svými miláčky. Pokusila jsem se jejich zlatíčka vyfotit a požádala je, aby mi něco o sobě řekli.

Já jsem Nelinka, bydlím taky už 7,5 roku. Pořád jsem dobře naladěná, plná elánu a chuti do života. Ale fotit jsi mě měla přijít, když bylo světlo a ne teď s tím blikat, počkej, jaká budu mít na fotce očička.
Musím taky přiznat, že mě trošku rozčilují ti mládežníci, co se sem teď přistěhovali. Chtějí totiž, aby je chovala i moje malá panička, ale to nedovolím, Natálka je jenom moje.


Mě vybrali jméno Beruška a myslím, že se strefili. Jsem taková drobná, křehká, ráda se mazlím a chovám. Rošťárny, co tady provozují ostatní, raději sleduju zpovzdálí . . . . . . .
. . . . . a když mě chtějí do nich zatáhnout, raději utíkám . . . . . .
kam jinam, než paničce do náruče. . . .
Moje jméno je Eliška, jsem velmí čilá a rozhodně nesnáším nějaké líné posedávání. Kde jsem, tam musí být vzruch, nějaké menší pranice, jsem takový ďáblík - pokušitel. To mě nakonec vidíte na očích. A už mě pusť . . .
Já jsem Cori, nejmladší z celé party, přistěhoval jsem se teprve nedávno. Zpočátku jsem trošku brečel, to víte, bez maminky a noví páníčci si ráno klidně odešli, určitě někam běhat s ostatními pejsky a mě nechali doma. Ale už jsem se rozhodl, brečet už nebudu, ale až vyrostu a já vyrostu hodně, tak je srovnám. . . . . .
.
. . . . . nevoní. . . . .

.. . . . ale chutná . . . .
Vidíte ten Cori už zase jen tak klidně stojí, hurá na něj . . . . .
Nelinka: Eli, kam jsi odnesla Natálce botičku, hned ať je tady nebo . . . . .
. . . . a jdem na to, ty máš babu . . . .
Tak to je všechno, pokud to není přesně tak, jak mi to řekli, omlouvám se za chybný překlad.
A ještě pro pořádek musím dodat, že pokud pejsek něco ztratí, páníčkové to uklidí.


Říkadla

11. srpna 2009 v 21:14 | iva221 |  Ostatní tvoření
Nepamatuju se, při jaké příležitosti si můj muž vzpomněl, že jako malý měl doma knížku, kde byla na každý měsíc říkanka. Na některé si vzpomněl, ale ne na všechny a já jsem dostala nápad. Domluvila jsem se se švagrovou, která v paměti vylovila zbývající říkanky, které si muž už nepamatoval, dcera namalovala ke každému měsíci obrázek, já jsem to dala dohromady a tak se stalo, že můj muž dostal ke svým 60. narozeninám mimo jiné i tuhletu "knížečku". Moc se tomu smál, ale myslím, že při čtení říkanek se na chviličku stal opět malým klukem, se spoustou vzpomínek.



Bechyně

8. srpna 2009 v 17:30 | iva221 |  Tip na výlet
Okýnko s kočičkou v okně, které má na svých stránkách Maruška, mi připomnělo jinou kočičku, či spíše kocourka. Manželův otec pocházel z Bechyně a když byl v důchodu, jezdili tam s babičkou ke známým, kteří měli patro domu volné a rádi jim ho na měsíc i více přenechali. My jsme pak pro ně jeli a vždycky se tam týden zdrželi s nimi. Náš příjezd vítal hlavně děda, protože měl parťáka na procházky. Babička povoláním i koníčkem kuchařka, si na procházení moc nepotrpěla, raději pro všechny, včetně domácích, vařila, aby si to trochu užila, jak říkala, protože vařit pro dva nic není, tak musel chodit děda sám. Tím jeho společníkem se stávala naše dcera, když jsme tam jeli prvně, šestiletá. Ta procházky s dědou milovala a hlavně měla ráda, když ji děda vypravoval, co za rošťárny kde vyváděl, jako malý. Děda měl zase radost, že má vděčného posluchače. A nyní docházím k tomu kocourkovi. Na náměstí je dům, který je vyzdoben freskami, které měl vytvořit podle dědova vyprávění, pan Kocourek, který se tam zvěčnil nikoliv podpisem, ale obrázkem kocourka. A právě tuhle jeho podobiznu dával děda dceři hledat. Nevím, jestli je to pravda nebo si to děda pro pobavení své vnučky vymyslel. Ale když tam po mnoha letech dcera přijela, popadla své synky a už šli hledat kocourka. A věřte, že se hledá docela těžko.
A potom jsme se vzpomínkou na dědu, prošli některá místa, kde před lety spolu se svou vnučkou chodil. Pohled s mostu na město
Most, který byl postaven r. 1926-28 a vedou po něm kromě silnice i koleje pro první elektrifikovanou trať dle návrhu ing. Křižíka Tábor - Bechyně
Pohled od zámku na Lužnici
Předsunutá strážní věž - říká se jí Kohoutek, pohled od zámecké zdi
Kohoutek ze silnice
Bechyňský zámek
Náměstí v Bechyni, s dominantou kostela sv. Matěje

Slaní panáčci 4

6. srpna 2009 v 16:52 | iva221 |  Slané těsto
Tak jsem procházela obrázky a zjistila jsem, že mám nafocené slané panáčky, které jsem ještě nedala na stránky, tak už jsou tu. Nejdřív vládce Krkonoš a za ním. . . . . . . .

Háčkovaný klobouk

4. srpna 2009 v 18:06 | iva221 |  Háčkování
Tenhle klobouk mi snad už zůstane, všechny ostatní jsem rozdala. Tenhle jsem vytvořila po chvilkách na dovolené, hlavně po obědě, když bylo velké parno, tak jsme raději zůstavali chvíli doma.

Luhačovice

3. srpna 2009 v 10:33 | iva221 |  Tip na výlet
Náš pobyt v Luhačovicích uběhl jako voda, všechny vás zdravím a tady je tak trošičku povídání o nich a nějaké fotečky.

Lázeňské město Luhačovice leží v jihovýchdní části republiky v údolí obklopeném zalesněnými pahorky Velké a Malé Kamenné, Zálužné, Lužné, Solné a Ovčírny. Všechny tyto kopce jsou součástí Vizovické vrchoviny a Bílých Karpat. Luhačovickým údolím protéká říčka Horní Olšava. Na území Luhačovic vyvěrá 16 pramenů kyselek. Nejznámější jsou Vincentka, Ottovka, Aloiska, Pramen dr. Šťastného a sv. Josefa.

Hlavní silnice v Luhačovicích, kterou jsme přijeli na náměstí
kolonáda v Luhačovicích


Uprostřed lázeňského náměstí je fontána a za ní Společenský dům, před kterým bývají různé koncerty
Kousek od Společenského domu stojí dům Bedřich Smetany a před ním bruselská fontána
Z asi 8 staveb Dušana Jurkoviče v Luhačovicích, snad nejhezčí, ale určitě nejznámější Jurkovičům dům
a ještě jedna krásná stavba Jestřabí
V Luhačovicích byl vybudován v roce 1997 nový kostel sv. Rodiny, jeho stavba trvala asi 15 měsíců. Před ním je pramen sv. Josefa.
A nyní trošku květinové výzdoby, která mi připadala zajímavá, uprostřed trávníků květinové kruhy,
lázeňský pohárek v květinovém provedení
ozdobné květináče u kolonády
Bublající pramen dr. Šťastného
A nedá mi, abych sem nevložila foto jednoho chudáka, který tak, jako Atlas nesl zeměkouli, nese na svých bedrech velikou vilu
A tohle je pokus o noční foto náměstí s lázeňským hotelem Palace