Duben 2009

Jaro v Krkonoších

30. dubna 2009 v 19:58 | iva221 |  Fotografování

Všude už panuje jaro, ale Zlaté návrší jako by paní Zima nechtěla opustit.
Na Benecku a na Rychlově na protější stráni, už není po sněhu ani památky.
I horské lesy oblékly svůj jarní kabátek.
J

Jarní velká voda opět Jizerce pozměnila koryto a přinesla s sebou větve vyvrácených stromů. Ale voda je krásně čistá.
Kytičky ze sousedčiny horské zahrádky.

Reklama " před 100 lety"

29. dubna 2009 v 14:11 | iva221 |  Jen tak
Jak jsme teď byli na chaloupce, tak jsem něco hledala a jak to už bývá, našlo jsem to, co jsem nepotřebovala, ale co ve mě vyvolalo spoustu krásných vzpomínek. Maminka, jako malá sbírala obrázky, které se přidávali do obalu na cikorku, kávu a tak podobně, alespoň tak mi to vždycky, když jsem si je jako malá prohlížela, říkala. No a ty obrázky jsem teď po letech opět našla. Tak jsem jich i pár pro vás vyfotila. Ještě mám po babičce dva reklamní hrníčky, nevím kolik jim je let, ale odhaduji, že tak 80, možná i víc. Takže nynější reklamní hrníčky a obrázky u jogurtů, žádná novinka.

Poslední výtvory

23. dubna 2009 v 15:31 | iva221 |  Háčkování
Teď, když je venku tak krásně, se nějakými ručními pracemi moc nezabývám, tohle jsem umotala po večerech u televize, abych neusnula.
Figurky na dečce jsou po babičce, asi to měly být vázičky, ale babička v nich nikdy žádné kytky neměla. Vždycky stály vzorně na prádelníku, kterému babička důsledně říkala " veškostn". Já jsem si s nimi vždycky chtěla hrát a babička měla strach, že je rozbiju. Ach jo, už uteklo hodně vody od té doby.

Vyjížďka na kole

22. dubna 2009 v 13:50 | iva221 |  Fotografování
Manžel se ráno probudil s bolestí hlavy a protože na prášky se obrací až v krajním případě, vydali jsme se na kolách, hned po snídani, léčit hlavu jarním vzduchem a přírodou.
Nejdříve ven z města a tak jsem vyfotila rozkvetlé japonské třešně, které lemují po obou stranách silnici.
A už jsme na cestě v lukách, kde kvete ohromný strom, myslím střemcha.
A dojeli jsme kam jinam, než k Cidlině. Z tohoto období, krásné sytě zeleného,
myslím ještě fotografii nemám.

Bára

20. dubna 2009 v 17:21 | iva221 |  Čtyřnozí kamarádi
Asi 300 m od naší chalupy, na protější stráni, mají tři pejsky a jedním z nich je Bára. Vždycly. když přijedeme na chalupu, se Bára za chvíli objeví a po dobu našeho pobytu na chalupě je zkrátka naše. Myslím, že to trvá tak asi 8 let. Jak tak hned zjistí, že jsme přijeli nevím, vidět k nám od nich není, snad to cítí i na dálku. Většinou leží v chodbě nebo je se mnou na zahrádce. Dokonce i když prý nemá kočky ráda, a naše Bony zase psy, holky se respektují. Bára není žádná kráska, je to takový horský voříšek, jedno ouško nahoru, druhé dolů, ale má krásné oči a je ohromně milá a rozumná. Jednou, když jsem ji dala jídlo se sebrala a běžela domů. Bylo mi divné, proč běží pryč, ale za chvilku se vrátila s dalším jejich psem. To se další den opakovalo, ale pejsek se nám odvděčil tím, že nám očural co se dalo. Když jsem to uklízela, tak jsem Báře říkala, ať už pro něj nechodí, že mi přidělal práci a takové ty řeči. Nevím, jestli pochopila, co ji říkám, ale už pro něj víckrát nešla.
Loni jsme nebyli na chalupě nějakou delší dobu a když jsme přijeli, očekávali jsme přirozeně, že Bára přijde. Ale nic, nepřišla ani druhý den, ani třetí. To už mi nedalo, a s miskou dobrot v ruce, ale s velkou obavou v srdci, jsem se vydala za ní. Venku běhali jen dva psi a Bára nikde. Srdce se mi sevřelo a nic jiného mě nenapadlo, než že Bára už nežije. V tom vyšel ven její pravý páník a hned věděl, že sháním Báru. Načež jsem se dověděla, že Bára má na stará kolena štěňátko a pořád u něj leží, že ji tam musí dávat i jídlo. Nakonec řekl, ať ji zkusím zavolat, ale že stejně nepřijde. Tak jsem rozklepaným hlasem zavolala a představte si, že Bára přiběhla a svou radost dávala najevo nejen ocáskem, ale celým tělíčkem i očima. Přiznávám, že mě vytryskly slzy, tak mě dojalo, že přiběhla i její radost, že se zase vidíme. Dala jsem ji misku s dobrotami, které s chutí snědla, trochu jsme se pomazlily a pak jsem ji poslala zase za jejím miminkem. Za pár dní k nám vždycky několikrát za den na chvilku přiběhla a když si štěňátko vzali noví páníčci, byla Bára zase naše.
Bára s Bony.


Jak vidí, že držím foťák, většinou se celá schoulí a dá hlavu dolů.

Bára přivedla "čuravého" kamaráda.

Barča se mnou na zahrádce, já pracuji a Bára přihlíží, ale někdy ji to zmůže a lehne si u mě a spí.

S manželem si taky moc dobře rozumějí.





Příroda

18. dubna 2009 v 13:37 | iva221 |  Fotografování
Teď jsem se delší dobu nemohla věnovat svým stránkám, protože před svátky nám odešel monitor a teprve teď je opravený. Takže alespoň se zpožděním pár fotek z chaloupky v Krkonoších a nějaké i z naší velikonoční vyjížďky na kolách po okolí.
V létě je to maličký potůček, ale protože výš taje sníh, je docela pěkný.

A to jsou slepýši, manžel před několika léty vyměňoval na venkovním ohřívači vody vak, a ten starý pohodil na násep, kterou máme před chalupou a poněvadž se nenašel nikdo, kdo by ho hned uklidil, tak za pár dní, když jsem na to šla, byla jsem překvapená. Na kameni pod vakem bylo 5 slepýšů. Takže vak tam zůstal a slouží jako ohřívárna pro slepýše. Loni jsme jich jednou napočítali 28, ale foťáček zrovna chyběl.
A ještě pár bledulí, které kvetou u potoka.

A tohle už je obrázek z naší velikonoční vyjížďky, počasí bylo nádherné, rozkvetlé třešně a světle zeleně rašící stromy. Krása.
My jsme lenošili, ale včeličky pilně pracovaly.

Přání

10. dubna 2009 v 19:44 | iva221 |  Velikonoce

Oblečená vajíčka

5. dubna 2009 v 13:38 | iva221 |  Velikonoce
Oblečená vajíčka, proč takový název? Vajíčka jsou skutečně oblečená, jsou potažená látkou a polepená "zrníčky" a kolečky z krepovébo papíru. Je to strašná piplačka, než se všechno připraví, ale pak mě ohromně bavilo si vymýšlet vzory a dávat dohromady barvy.


Velikonoční vajíčka

5. dubna 2009 v 13:08 | iva221 |  Velikonoce
Konečně jsem přinesla ze sklepa krabici s nápisem Velikonoce a udělala výzdobu. Muž sice protestoval, že je brzo, ale chci si to užít. A tak jsem taky nafotila i vajíčka, která nejsou z letošní tvorby. Vajíčka tupovaná, malovaná, háčkovaná, ta jsou letošní, tady u nás jsem to nikdy neviděla, prvně až u Jitky, tak jsem to zkusila taky, ale nejlépe mi šly kukaňky, pak jsou vajíčka pro studené Velikonoce, ta snad letos nebudou potřeba a pak do výčtu patří i vajíčka s kytičkami, která už znáte. Vajíčka, která jsem zkusila letos taky prvně dám do dalšího článku.

Zase ubrus

4. dubna 2009 v 20:29 | iva221 |  Vyšívání
Dnes přidávám další ubrus, není nový, dodělala jsem ho vloni a taky byl chvíli v krabici "už mě to nebaví", vymyslela jsem si k němu ještě dečku na konferenční stolek, prostírání a polštář a to už bylo moc.

Poraďte

4. dubna 2009 v 10:04 | iva221 |  Květiny
V létě na dovolené jsem v jedné restauraci viděla na chodbě krásný stromek a tak když jsme odcházeli, jsem si uštípla dva malé výhonky. Vím, že to bylo ošklivé, kaju se, ale touha vypěstovat si taky takovou květinu byla větší, než morální zábrany. Mám radost, když nějakou kytku dostanu, ale když si ji vypiplám sama, ještě větší. Výhonky se chytly a už začínají růst první lístečky. A nyní docházím k tomu, proč "poraďte". Nevím, co to je za květinu. Podle knížky, bych řekla, že by to mohl být fikus benjamina, ale sousedka tvrdí, že ne, takže prosím o radu.

Medové dortíky v kokosu

1. dubna 2009 v 19:58 | iva221 |  Recepty

Těsto:
25 dkg hladké mouky
10 dkg cukru pudru
12 dkg tuku
1 vejce
1 lžíce medu
1 kávová lžička jedlé sody
špetka mleté skořice

Krém:
1/4 l mléka
15 dkg cukru krupice
1 vanilkový pudink
25 dkg másla
1 vanilkový cukr
Kokos na obalení a želé bombony na ozdobu

Všechny suroviny na těsto zpracujeme, vyválíme cca 4 mm silný plát a vykrajujeme kolečka o průměru cca 4 cm. Upečeme do růžova a necháme vychladnout.
Z mléka, cukru a pudinku uvaříme za stálého míchaní krém a necháme pod pokličkou za občasného promíchání (aby se nevytvořil škraloup) vychladnout. Potom pudink vyšleháme, přidáme a zašleháme máslo. Slepujeme 3 kolečka na sebe, potřeme boky i vrch, obalíme v kokosu a ozdobíme. Necháme v chladnu ztuhnout.