Ptačí období

8. července 2018 v 19:48 | Mirek |  Fotografování
Ještě byl sníh při mé první letošní návštěvě chaloupky, byla to jen kontrola, jsem si sebou ani nevzal foťák. Při obcházce kolem jsem si všimnul, že nán někdo "vyvrtal" díru do jabloně. Pak jsem tam byl ještě jednou zase na jeden den a opět bez foťáku. Při příští návštěvě, už na tři dny jsem sebou foťák měl a tak jsem tu vyvrtanou díru vyfotil, je vidět je to přesně jak vrtákem. Podařilo se mě náhodou vyfotit autora otvoru. Protože jsem tam dlouho nebyl, byl zvyknutý na klid, ten jsem náhodou porušil a proto byl velmi ostražitý a hned jak jsem se pohnul před dveřmi uletěl a už se neukázal, nebo jsem si nevšimnul. Při další návštěvě už byli v dutině mladé a trochu si na mně zvyknuli, tak jsou to tři fotky. Navečer bylo slyšet zpěv. Tak jsem ze dveří fotil. Na nejvyšším smrku seděl Drozd zpěvný. Už den předtím tam seděl, ale jak jsem vyšel ze dveří uletěl, proto ta fotka s tím černým trojúhelníkem vlevo nahoře je vlastně zárubeň a okraj střechy. Co je to za toho malého ptáčka, křídla zbarvená do červena, nebo do oranžova nevím, nikdy předtím jsem jej na chaloupce neviděl. Měl jsem naplánovánu za 14 dní další návštěvu na chaloupce. Jenže, mladší vnuk dával auto do servisu a potřeboval asi na týden půjčit auto aby mohl jezdit do práce. Potom zas počasí nestálo za moc, tak jsem se dostal až teď. Měl jsem naplánováno sekání trávy a prostříhání růží. Seděl jsem na lavici před chalupou a popíjel kávu, když se mě něco mihnulo bokem v oku. Tak jsem se tím směrem otočil a čekal co to bude. Byl to kos, nebo kosice a než jsem dopil kávu přiletěli ještě několikrát. Druhý den jsem chtěl prosříhat suché a staré výhony u růžiček. Musel jsem toho nechat protože ty suché výhony se táhly doleva kde bylo to hnízdo. Vylezl jsem tedy na půdu, pootevřel malé okno a ne zcela opeřená ptáčátka vyfotil. Růžička bude muset počkat až kosáčci odletí. Mezi tím co jsem byl doma na protější střeše cukrovali holoubci.

to je ten "vyvrtaný otvor"

to je on Strakapoud velký




v reálu focené na dálku ze dveří

tady je lépe vidět Drozd zpěvný


a co je tento ptáček nevím, nikdy jsem ho na chaloupce neviěl

to je ten růžový keř který bylo potřeba prostříhat


vlevo dolů pod červenou růžičkou cca 50 cm je hnízdo

a "obsah" toho hnízda 5 ptáčátek

naproti na atice se k sobě měl párek holoubků, holubička ale zájem neměla

tak se rozešli
 

Velikonoce

29. března 2018 v 11:42 | Mirek |  Velikonoce
Jaké by to byly Velikonoce bez kuřátek.




paní sousedka, dobrá duše našeho domu pěstuje kaktusy, na Vánoce a Velikonoce vždy krásně kvetou


u sestry na zahrádce sněženky a krokusy přestály mrazy už v únoru i nyní v březnu





Příjemné v klidu a pohodě prožité Velikonoce, k tomu bohatou pomlázku přeje všem, všem lidem dobré vůle Mirek

Zima?

28. ledna 2018 v 18:30 | Mirek
Tak před 14-ti dny u nás ráno začalo sněžit, a to dost hustě. V úterý pak nesněžilo, ale ve středu a ve čtvrtek zase docela hustě. I když nemám zimu moc rád, říkal jsem si počkám, trochu nasněží a vyrazím na luka, snad něco do foťáku ulovím. Jenže čekání se minulo účinkem, sice ještě jeden den trochu sněžilo, přišlo oteplení a se zimou byl prozatím konec. Místo zimy "přišlo jaro" a zimní úlovek do foťáku žádný.

tradiční pohled východním oknem



z lodžie k západu



ulice směrem k jihu


ta samá ulice směrem k severu


a máme tady "jaro"



pohled k jihovýchodu


a zase k západu




Malá odbočka,
původně jsem šel vyfotit něco jiného a vyfotil, ale měl by to být příběh a to co jsem vyfotil je konec toho příběhu. Začátek musím vyhledat ve starších fotkách.
Tak jsem nemohl odolat a vyfotit toto spřežení. Tatínek majitele koní byl o málo starší než moji rodiče, majitel koní je v pořadí třetím dítětem a je zas mladší o pár let než já. Tatínek majitele koní patřil mezi sedláky, ne sedláčky a podle vyjádření mého dědy patřil jakoby ke generaci starších sedláků kteří v hospodářství včetně zvířat (koně jsou vizitkou sedláka) by nedokázali něco ošidit nebo odbýt. Můj děda byl jen sedláček, ale za mlada jako chasník sloužil u velkých sedláků u kterých se naučil hospodařit a nic neodbýt, a tak to prováděl i na svém malém políčku.

nyní ty koně


toto je 10-ti měsíční hříbě, to menší je 8-mi měsíční

 


Vánoční přání

21. prosince 2017 v 9:05 | Mirek
Krásné v klidu, pohodě, lásce prožité Vánoce a v novém roce hlavně zdraví, štěstí a splnění vašich přání všem dobrým lidem přeje Mirek.

Hory

24. listopadu 2017 v 17:45 | Mirek |  Fotografování
Jak už jsem se zmínil v souvislosti s naší Bony vyrazil jsem zazimovat chaloupku. Na chaloupce jsem byl už i začátkem října, ale potkala mě tam dost velká nepříjemnost. Při té příležitosti musím opravit lidové rčení "Neštěstí nechodí po horách ale po lidech". Správně má být "Neštěstí chodí na horách po lidech". Měl jsem na chaloupce ještě něco na práci, ale Neštěstí chodí.... Podklouzla mě noha a při pádu mě zůstala druhá noha pod zadkem a zkroucenou v kotníku jsem na ni dosedl. V první chvilce jsem si myslel že mám nohu v kotníku zlomenou, naštěstí se tak nestalo, ale bolelo to jako čert. Nohu jsem si stáhl pružným obinadlem, snad to do rána přejde. Bohužel nepřešlo, noha mě do rána opuchla, tak jsem se nasnídal a dal věci do tašky a do auta a mazal domů. Protože to nepřestávalo bolet a dcera mě nabádala ať si s tím nehraji a jdu k lékaři. Lékař mě poslal na RTG, nic zlomeného tam naštěstí nebylo, ale stejně mě chtěl dát sádru. Když viděl děs v mých očích, usoudil že ortéza bude stačit, a tak jsem tři týdny nevylezl z domu, kromě 2x na kontrolu. Ta skutečnost mě neumožnila dostat se na chalouku dřív, až za měsíc, ale jen na otočku. Doma na koberci to šlo chodit obstojně, ale na křivém terénu a ještě po svahu to nešlo. Ještě že máme v baráku výtah. Dříve jsem jej nepoužíval, jen pro jízdu s těžkými nebo hodně věcmi, ale teď jsem rád že tady je. Sem tam už nahoru vyšlapu, moc často ne, ale jde to lépe než dolů, noha se v kotníku nerada ohýbá.
Tak to na úvod. Ivanka měla na horách na starosti hrob s dědečkem a babičkou, rodiči její maminky. Dokud žila platila hrob ona, teď je to na mě, a tak jsem se v srpnu stavil na úřadě a hrob zaplatil. S dcerou její sestřenice jsme se emailem domlouvali na něčem a vyšlo najevo že dcera sestřenice hrob platila už v červenci. Při té zazimovací návštěvě jsem se tedy stavil na úřadě jak to s tím hrobem je, zda to máme zaplacené na delší dobu či jak to je. S paní na úřadě jsem se domluvil a jel domů. V Jilemnici jsem se stavil v Normě a pro Bony koupil dvě krabice konzerv "koťátko", měla je moc ráda. Jenže to dopadlo jak to dopadlo a chudinka si na nich vůbec nepochutnala.
Tak alespoň pár fotek z té návštěvy.

Kotel už trochu se sněhem


Kotel trochu přiblížený


Zlaté návrší, vlevo svah Kotle, doprava směr k Vrbatově boudě


tradiční pohled ode dveří


letošní poslední růžička, odnesl jsem ji Ivance na hrob


Benecko



Benecko, více k jihu, nad středem snímku hora Přední Žalý


pohled na Kotel ze silnice nad vsí Roudnice, velká budova s červenou střechou, chata Aldrov


Poslední pozdrav

11. listopadu 2017 v 17:03 | Mirek |  Fotografování
Ten poslední pozdrav je od naší Bony. Včera ráno se po 19-ti letech a 5-ti měsících odebrala do kočičího ráje. Možná vám připadá že dětinštím, ale Ivanka tady měla možná několik článků o ní, tak si myslím, pokud by Ivanka byla, určitě by nějaký článek o ní napsala. Poslední dobou bylo vidět že pomalu odchází, někdy se trochu zamotala při chůzi, ale pořád ji celkem chutnalo. Ve středu jsem byl na otočku na chaloupce, zazimovat. Když jsem navečer přijel, chodila za mnou a pomňoukávala. Večer jsme spolu ještě koukali na televizi, tedy já koukal a Bony vedle mě na područce křesla spala. Ráno mě pak nepřišla přivítat když jsem se probudil jako jiné dny, ale našel jsem ji ležet v koutku u skříně. Donesl jsem ji její oblíbenou konzervičku "koťátko", něco málo pojedla, donesl jsem jí namočený hadřík ve vodě aby se trošku napila a pak zase usnula. Já měl odpoledne nějakou práci na počítači, tak za mnou přišla. Položil jsem ji na rohožku k balkonovým dveřím kde ráda na odpoledním sluníčku lehávala. Dal jsem ji kousky šunky a pak zase spala. V noci jsem se na ni chodil dívat zda ještě dýchá a ráno v půl páté ještě dýchala. V půl osmé, když jsem vstával už nedýchala. Tak jsme ji odpoledne s vnukem když přišel z práce, udělali hrobeček vedle jejího předchůdce Mikeše. Tím končí její kapitola. Dcera mě hned nabízela že mě nějaké koťátko sežene, ale já zatím za žádnou cenu nechci.




tak sbohem


Všehochuť

15. října 2017 v 15:05 | Mirek
Tak nevím čím to je, ale připadám si stále více ničemný. Skoro bych řekl, že mě "musí hanba fackovat", že si nedokážu najít chvilku a něco stvořit tady na blogu. Sice si sebou občas vezmu foťák, něco nafotím, a tím to končí. Je sice trošku pravda, že dělám nějakou práci na počítači a pak už nemám sílu dál sedět a něco tvořit. Protože jsem stvořil něco na začátku července, přemluvil jsem se a pokusím se něco tady spáchat.
Začnu trochu po pořádku s rybníčkem. Pamatujete se na rybníček s nutriemi, asi před 3-mi lety. Jednu dobu, vloni bylo takové sucho až v potoku přestala téci voda a rybníček vyschnul. Všimnul jsem si toho při jedné projížďce, a rozhodl se, to musím přijet vyfotit. Jenže dva dni jsem se k tomu nedostal, pak začalo pršet a rybníček se trochu zaplnil a už nemělo význam ho fotit. Při jedné cestě za vnukem jsem jel kolem, ale tentokrát jsem se vrátil a vyfotil. Po tom deští před 3-mi lety když se rybníček trochu zavlhčil, zarostl trávou, ta je tam dosud, vody málo, tak ani nevím kam se nutrie odstěhovaly.
Při jednom pobytu na chaloupce jsem si udělal výlet do Vrchlabí. S Ivankou jsme tam chodívali často a fotili park a kachny v rybníčku. Tentokrát jsem udělal výjimku a zašel výše nad zámek. Postavili tam novou budovu Správy krkonošského národního parku. Jestli jste někdo na Seznamu viděl pořady s arch. Gebrianem, ten navštěvuje u nás některé stavby a hodnotí co se povedlo a co moc ne. Tady o této stavbě se vyjadřoval docela pochvalně, zvláště o dřevěných obkladech stěn. Je pravda, většinou s ním souhlasím i přes rozdíl více než jedné generace. Uvnitř jsem sice nebyl, ale obklady stěn v budově KRNAPu bych si představoval spíš z materiálu které jsou z Krkonoš. Smrky, jedle, javory nebo kámen. Nejspíš to bude tím, nejsem vystudovaný architekt a rozdíl generací také udělal své.
Kostel je shodou okolností též zasvěcen sv. Vavřincovi jako u nás, ale ten ve Vrchlabí byl vysvěcen až teprve koncem 19-tého století a tak je skoro o 600 let mladší než u nás.
Na sv. Vavřince je u nás pouť a tak fotky z pouti by neměly chybět. Vloni jsem fotil večer a ty večerní fotky mají větší kouzlo než to co jsem nafotil letos. Jinak bych řekl že sláva poutí celkově upadá. Před pár lety dvě ulice které ústí do náměstí v délce 200 - 250 m byly po obou stranách plné stánků, jeden vedle druhého. Letos jich bylo tak asi jen 20 - 25 v obouch ulicích dohromady.
Letos se u nás pořádal poprvé FOOD festival v parku u sv. Trojice. Ze zvědavosti jsem vyrazil, ale brzo. Šel jsem po 9-ti hodinách a oficiálně to mělo začít až v 10 hodin. Něco jsem vyfotil s tím, že odpoledne se tam vrátím a nafotím trošku podvečerní atmosféru. Jenže asi v 5 hod volala dcera zda se tam chystám, ať ani nechodím, většina lidí šla domů, tak jsem si ušetřil druhou cestu. Z fotek je vidět jak málo lidí tam bylo, dcera sice říkala že po obědě tam bylo docela plno a měli prý u stánků všelijaké pochoutky, kromě klasiky pivo a klobása, také speciality, různé brouky, smažené i jinak připravované.
Nakonec nechybí trošku podzimní nálady, i když je to focené podle astronomů ještě v létě. U nás se ale říká, "bydžovská pouť, a podzim je na krku". Jsou to kytky ze zahrádky co pěstuje sestra. Vloni měla spoustu krásných jiřin ve spoustě barev, jenže přes zimu některé nepřežily a z té barevnosti zůstaly jen červená a bílá.
Na závěr tyto houby vyrostly pod stříbrným smrkem, určitě tady jsou odborníci, co je to za druh. Se sestrou jsme si mysleli, že to je nějaký druh bedly, byly na hdně krátkých nohách.

rybníček bez nutrií

tradiční růžičky z hor



budova správy KRNAPu od zámku


a zhora z cesty


kostel sv. Vavřince ve Vrchlabí


a u nás o pouťové Mši Svaté


pouť bez kouzla



nyní u nás ta novinka




na podzim když kvetou jiřiny



a ty houby



tak jsem svůj rest trošku napravil a snad se polepším

Výlet

6. července 2017 v 16:28 | Mirek |  Fotografování
Už před několika lety se Ivanka domlouvala s přítelkyní z blogu, že bychom se o dovolené někde setkali. Nakonec to dopadlo tak, že sice přítelkyně volala kam jedou na dovolenou, jenže ve stejné době my odjížděli také. Na smůlu jsme se ale od možného místa setkání vzdalovali. Protože jsem si z Ivančina počítače stahnul kontakty (e-maily) které tam měla, si s některými občas nějaký e-mail pošlu. Tak jsme se s její přitelkyní, a nyní i mou domluvily kam odjíždějí na dovolenou a po telefonu si dohodli kde se setkáme. Fotky jsou z Janských Lázní, a tedy setkali jsme se tam. Přítelkyně či snad spíš kamarádka, myslím že v dnešní době má slovo přítel, přítelkyně trochu jiný význam než za mého mládí a slovo známá mě připadá trochu neosobní. Sice jsem zastavil na jiném parkovišti, ale zavolali jsme si a přece jen se setkali s kamarádkou i jejím manželem. Jsou to moc fajn lidé a tak odpoledne proběhlo v příjemném rozhovoru u kávy, procházce a posléze při posezení na lavičce a domluvou, pokud se to hodí, můžeme si to zopakovat. Sice parkoviště kde jsme se setkali je u dolní stanice lanovky na Černou Horu, ale Černá Hora není z parkoviště vidět.

tady je starší fotka od nás z bytu Černá Hora i s vysílačem, je vidět nad tím smrkem


ostatní fotky z Janských Lázní, hlavně hotely a penziony






dávat hádanku co je to za růžičky by bylo hloupé



pamatujete vloni na kytičku v betonu, letos jich tam je víc a i jiné


Velikonoce

13. dubna 2017 v 21:22 | Mirek |  Velikonoce
Krásné v klidu, pohodě a lásce prožité Velikonoce přeje všem Mirek

a k tomu pár květů jara

narciska, ale to snad ani nemusím psát



hyacinty, platí to samé



prosté, ale krásné a vonící fialky


tulipány ne v Amterodamu, ale v ulici Brigádníků i s mým stínem


běžně se říká zlatý déšť, ale správně by mělo být Zlatice, nebo Forsithia což všichni z vás tady znají lépe


a nakonec nesmí chybět kuřátka


Na chaloupce

2. dubna 2017 v 12:28 | Mirek |  Fotografování
Protože na tento pátek byla pěkná předpověď počasí uzrál ve mě plán, tedy v pátek vyrazím na chaloupku. Dcera sice má připomínky, proč o víkendu, ale cesta není tolik frekventovaná, a kromě toho sezóna v Krkonoších prakticky končí, tak proč ne. Mě by to bylo jedno i o velké frekvenci na cestě, protože pokud by se tvořily kolony tak mám možnost v Nové Pace uhnout ze silnice I. třídy, na vedlejší silnici II. nebo možná III. třídy a do Jilemnice přjet "zadem" přes Roztoky. Ale za ta léta co jsme tam jezdili a nyní sám si myslím, cesta je to dobrá a za ta léta se vyskytl jen dvakrát problém př havárii. Poprvé to bylo někdy koncem 80-tých let a teď když jsem se vracel na stejné křižovatce jako tenkrát. Tehdy to bylo osobní auto s motorkou která to asi dost kalila od Jičína, a paní z vedlejší silnice vjela do křižovatky a o velmi rychle jedoucí motorce nevěděla protože se silnice od Jičína skovává blízko křižovatky v údolí. Motorkář i spolujezdkyně to nepřežili a paní z auta byla také zraněná. Nakonec to prý neunesla že zabila dva lidi a vzala si sama život. V pátek se stalo asi něco podobného, byla to dvě osobní auta jen doufám že ty následky nebudou tak tragické. Ale teď už pryč od nehod a jak chaloupka? Počasí bylo nádherné takže jsem si odpolední kafíčko vypil venku na lavičce jen v krátkých rukávech. Zatím to tam je ještě stále jakoby na konci zimy. Zelená travička žádná, jen první jarní kytičky. Před vlastním příjezdem do vesnice tradiční zastávka na kopci. Je odtud vidět Benecko, Kotel se Zlatým návrším a dále k východu konečná stanice lanovky Medvědín.

tady poslední zbytky sněhu na Benecku


od Kotle ke Zlatému návrší


detail Kotle



a dále k východu konečná lanovky na Medvědín


tak konečně sněženky u chalouky



a také bledulky



poslední krokusy


u východního štítu byla spousta narcisek. Ivanky mamika říkala že tam jsou bílé plné. Poprvé kvetly když se narodila dcera, tak jsme je dovezli Ivance do porodnice, hrozně je tam sestřičky obdivovaly. Od té doby jsme je zastihli kvést už jen jednou.


co by to bylo jaro bez vody v potoce, to je nad mostkem


"vodopád" pod mostkem výšky asi 150 až 180 cm


průhled přes vodopád pod mostkem


a ještě jednou narcisky, ty jsou ale od sestry ze zahrádky


Kam dál