Něco se žene. . .
Neděle v 19:51
|
Chaloupka
Poslední obrázky a povídání z našeho pobytu na chaloupce.
Od rána bylo krásně, tak jsme se domluvili, že zajedeme ke studánce pro léčivou vodu na oči. Je to kousek autem a pak asi 40 min. pěšky lesem.
. . . už ráno krásně svítilo sluníčko, že se i naše Bony vydala nebo spíš se plížila na procházku, většinou jen kouká z okna nebo sedí pod oknem na lavičce. . .
. . . vypadala ale dost vyděšeně a za chviličku se vrátila, , ,
. . . já jsem ještě zdokumentovala, jak nám hezky letos kvete jabloň a těšila se na odpoledne. . .
. . . asi po druhé hodině jsme se vydali pro vodu. U nás, kde jsme obklopeni kopci, to stále s počasím vypadalo docela dobře, jenže když jsme vyjeli nahoru na silnici, přestalo se nám to nějak líbit. . .
. . . sluníčko ještě svítilo, ale ta mračna kolem nevěstila nic dobrého. . .
. . . Zlaté návrší, na kterém od minula hodně sněhu už ubylo za to mračounů přibylo . . .
. . . ještě pampelišková louka s pořádně zakaboněnou oblohou. . .
. . . ujeli jsme ještě kousek, já opět udělala fotku a pak při představě, že jdeme někde lesem za deště nebo krupobití s bouřkou, muž otočil auto a frčeli jsme zpátky. A udělali jsme moc dobře, kroupy sice nepadaly, ale zato se za chvíli spustil pořádný liják. . .
Všechny odstíny zelené
Pátek v 8:18
|
Chaloupka
Ještě pár obrázků z hor, z naší malé procházky, které říkáme malý okruh. Máme několik takových okruhů, které volíme podle momentální zdatnosti nebo času. Protože, jak jsem se už zmiňovala, bylo práce spousta, ale přece jen jsme si nechtěli nechat ujít, jak si stromy "oblékají nové šatičky", tak jsme zvolili procházku jen krátkou. Je to nádhera, opravdu snad všechny odstíny zelené.
. . . stráň proti naší chaloupce, jen musíme vystoupat kousek nahoru na kopec. . .
. . . údolíčko pod cestou a spousta odstínů zelené. . .
. . . možná, že jsem mohla článek nazvat i cesty a pěšinky, protože ty fotím moc ráda. . .
. . . nahoře u lesíka bylo pálení čarodějnic. . .
. . . a opět od světle zelené až po hodně tmavou. . .
. . . další cesta, tentokrát hlavně pro traktory nebo pěší. . .
. . . travnatá pěšinka, jedině pro jednoho, takže "jako husy za sebou". . .
. . . a další cesta, tentokrát lemovaná kvetoucími třešněmi, teda na obrázku je jen jedna, která se mi líbila, ale dolů, podle cesty, jich roste ještě několik . ..
Nenadálá návštěva
15. května 2012 v 18:08
|
Jen tak
Dnes přeruším svou sérii článků a obrázků z našeho pobytu na horách, protože zatím, co jsem teď vybírala fotky pro další článek, dostali jsme zvláštní návštěvu. Sedím u počítače a mám pootevřené dveře do ložnice, kde jsou otevřené dveře na balkon a najednou slyším ptačí švitoření a vzápětí ke mě přibíhá naše kočička Bonča, která spí v ložnici někdy ve svém pelíčku, někdy v mé posteli, vyskočí ke mě na psací stůl, zamńouká a zase běží do ložnice. Jdu za ní, ale nic zvláštního nevidím. Najednou kolem mě proletí ptáček a šup do mistnosti odkud jsem vyšla a tady se usazuje na zácloně. Pomalu záclonu odtahuju a ten malý hlupáček se usazuje do fialek na okně. Otevírám balkonové dveře, ale vyděšený pípálek sedí dál a vzlétnout se mu nechce. To už přichází i manžel a bere ho opatrně do ruky a dává na balkon. Sýkorečka chvilku seděla, pak ale zapípala a odletěla. Doufám, že našla cestu do hnízdečka. Jsem taky moc ráda, že naše Bony se na sýkorku nevrhla a ještě pro mě přiběhla. To už bylo podruhé, co se zachovala takhle pěkně. Minule to byl vrabeček zde
Pálení čarodějnic
14. května 2012 v 15:05
|
Chaloupka
Chvíli jsem přemýšlela, jestli sem mám dát, s tak velkým zpožděním, obrázky z pálení čarodějnic na chalupě, ale pak jsem si řekla, proč ne, dřív to nešlo, protože net na chalupě nemáme a tak musím ukázat, jaký rozlet jsme o této čarodějné noci měly v Krkonoších. Všechny přípravy tu mají na starosti místní hasiči, kteří také připravili pořádnou pagodu.
V podvečer byl nejdřív program pro děti s různými soutěžemi, pak se rozhořel malý ohníček, aby si mohly opést buřtíky a když se setmělo, byl zapálen velký oheň. . .
. . . zatím jsem se snažila zdokumentovat, jak to vypadá na protějším Benecku, ale bylo ještě dost světla i když kouř ze zapálených ohňů byl již vidět. . .
. . . u nás už oheň pěkně fajroval. . .
. . . a ani na Benecku tomu nebylo jinak. My jsme ale nahoře na kopci u ohně dlouho nezůstali, u sousedů se totiž konaly soukromé čarodějnice, na které jsme byli pozváni a moc pěkně jsme si to všichni užili . . .
Ještě bych se chtěla omluvit, chodím k vám postupně na návštěvy, ale protože si chci prohlédnout a pročíst, co jsem zameškala, jde mi to pomalu.
Vrchlabí
12. května 2012 v 13:49
|
Tip na výlet
Tak si myslím, že jsme z hor ujeli akorát tak včas. Včera tu byl v noci pěkný liják a celé dopoledne drobně poprchává a od západu se zase žene pěkné mračno. a taky se pěkně ochladilo. Ale já se vrátím na hory, když bylo krásně a my se vydali do Vrchlabí. Byl to takový výlet z nouze, protože jsme potřebovali chleba. Ve vsi, kde máme chaloupku totiž není obchod a tak musíme jezdit buď do Jilemnice nebo Vrchlabí. Vrchlabí je sice o kousek dál, ale jezdíme tam raději. Je tam totiž nádherný park s cizokrajnými dřevinami a jezírkem a zvlášť ráno je tam nádherně. Takže jsme dorazili do Vrchlabí a nejdřív šli koupit rohlíky. Vypadá to divně, když jsme jeli pro chleba, ale naše první cesta vedla právě do parku a rohlíky byly pro kačenky a ostatní ptáčky, které se na krmení kaček přiživují. Většinou ale byli na jezírku kačeři, kačenky asi seděly na vajíčkách a krmičů bylo kolem hned několik, takže vypadalo, že už jsou kačeři přežraní.
. . . v parku je krásný zámek ze 16 století, který byl v majetku Albrechta z Valdštejna a po jeho smrti Morzinové, který zámek upravili. Nyní zde sídlí Městský úřad. . . .
. . . jezírko s kačenkami. . .
. . . tenhle kačer se vysloveně předváděl, pořád proplouval kolem nás, ale rohlík nechtěl, asi chtěl vyfotit. . .
. . . holubi přišli až těsně k nám. . .
. . . přiletěl i menší strávník. . .
. . . kos nás zvědavě pozoroval schovaný v trávě. . .
. . . a další pozorovatel. . .
. . . parkem vedou krásné klikaté cestičky. . .
. . . sídlo Krkonošského národního parku, které bylo dříve na zámku. . .
. . . přesto, že chodíme do parku už léta, teprve letos jme si všimli mezi rašícím listím, za plotem parku věžičky, tak jsme se hned vydali na obhlídku. . .
. . . a zjistili jsme, že je to zámecká kaple s hrobkou hraběcího rodu Czernin-Morzinů. . .
Přijeli jsme z chalouky
11. května 2012 v 12:25
|
Chaloupka
Všechny návštěvníky mého blogu po delší době zdravím. Byli jsme konečně na chaloupce a že nám to trvalo pěkně dlouho než jsme se tam zase na pár dní uhnízdili. Bylo tam krásně a kdybych nemusela na kontrolu k lékaři, tak bychom tam ještě zůstali i když na neděli hlásí na horách dokonce sněžení. Žádné výlety jsme ale nedělali, konal se po téměř naší půlroční nepřítomnosti (vyjma jednodenních kontrol) na chalupě velký úklid. Jenže už to nejde tak jako dřív, takže jsme se ráno s velkým elánem na to vrhli, ale odpoledne už to bylo takové chvilkové, s posedáváním a odpočíváním. No nedá se nic dělat, léta přibývají. Přesto jsem ale nafotila pár obrázků, většinou z blízkého okolí chaloupky, které bych vám chtěla postupně ukázat. Nechávám na fotečkách data, aby bylo vidět, jak se příroda v tom krásném počasí rychle probouzí ze zimního spánku.
. . . tradiční pohled z dveří dolů na cestu a k potoku. . .
. . . jarní louka se spoustou sasanek a petrklíčů. . .
. . . potok s krásně čistou, ale pěkně studenou vodou. . .
. . . už jsem se jednou zmiňovala, že "chováme" na náspi pod černou plachtou, kterou jsme tam před léty náhodou do rána nechali, slepýše. Tehdy tam, když jsme ji chtěli uklidit byli asi tři, ale teď se jich tam vyhřívá o hodně víc. . .
. . . lípa ještě neměla žádné listy. . .
. . . a na Zlatém návrší byla spousta sněhu a ještě se lyžovalo. . .
. . . a nahoře na hřebenech Vrbatova bouda. Fotka není kvalitní, protože to bylo jak vidíte na velkou dálku, cca vzdušnou čarou 10 km . .
. . . a ještě mohyla Hanče a Vrbaty. . .
. . . a znovu - nahoře ještě sníh a níž už pěkně zelená tráva. . .
Jaro na lukách
17. dubna 2012 v 20:18
|
Fotografování
Dnešní slunečné, ale i dost chladné dopoledne jsme využili k procházce, samozřejmě na luka a k Cidlině. Cestou jsme se stavili na zahradě. Sousedovic Punťa na nás pouštěl hrůzu, abychom snad nevstoupili na zahradu, kterou hlídá. Je zajímavé, jak tihle malí pejsci mají statečná srdíčka.
. . . omrkla jsem třešeň, která začíná kvést, ale její kvítka mi připadala taková pomuchlaná, asi ty noční chladna jim moc nesvědčí a včelku jsem neviděla, ba ani neslyšela, žádnou. . .
. . . na chodníčku se k sobě na sluníčku tulila Ofinka a Černobílý, kteří zbyli z těch 5 kočiček souseda,, které jsme se švagrovou krmily, zde . Občas některá přestala chodit na jídlo, tak jsme se ptaly a dověděly jsme se, že umřely. Byla to celá bílá Sněženka, Čertík a Stříbrňáček. Je nám to moc líto. . .
. . . luka už se pěkně zelenají, v pozadí vykukuje metličanský kostel sv. Jakuba. . .
. . . mraky se pěkně kupily a
. . . sluníčko si s námi hrálo na schovávanou. . .
. . . a jsme u Cidliny, stavím se ke "svému" sloupku na mostě a fotím Cidlinu, opět jinou. . .
. . . vyplašila jsem kačera s kačenkou, všimla jsem si jich dost pozdě, málem se mi je nepodařilo ani vyfotit. . .
. . . kvetou břízy i nějaká trnka na břehu. My jsme se ale dívali na komín v Humburkách, kam každý rok přilétají čápi, ale hnízdo bylo prázdné, asi tu ještě nejsou a vydáváme se zpět, trochu jinou cestou. . .
. . . a ejhle, pan čáp už je tady a už se na lukách krmí, místo aby upravoval hnízdo, ani jsme nepostřehli, že tam
přiletěl. . .
. . . že by ho něco kouslo nebo mu uvízla v krku nějaká větší dobrota, každopádně se potřeboval podrbat, tak to
i učinil. . .
Hřbitov v Hořicích
15. dubna 2012 v 13:33
|
Fotografování
Jak jsem už psala byli jsme minulý týden v Hořicích a já jsem si krátila čas čekání na manžela, který něco zařizoval, procházkou. Vyšla jsem na vrch Gothard, opět prohlížela sochy, které jsem vám už ukazovala zde a zde a zašla na hřbitov, tentokrát na jiný než minule. Docela ráda si prohlížím náhrobky a čtu nápisy. Byla jsem tam sama, všude ticho a tak mě napadlo, kolik bolesti a smutku tu prošlo, ale nakonec i pokoje, klidu a smíření a že přes okázalost některých hrobek a pomníků jsou si tu všichni rovni.
Vstupuju velkolepou branou na hřbitov a otáčím se, teď jde vyfotit, protože lípy nemají listy. . .
. . . hned u vchodu je umístěna jedna tabulka s nápisem a o kus dál další. . .
. . . kříž uprostřed hřbitova. . .
. . . a ještě několik pomníků a hrobek, většinou z pískovce, který se v blízkosti Hořic těží. . .
Minulý týden
14. dubna 2012 v 19:06
|
Jen tak
Minulý týden byl ve znamení zařizování, kontrol u lékaře a pro mě následně spaní. Přijela jsem vždycky totálně odrovnaná, unavená, že jak říkám, opřít mě do kouta, tak spím. Takže jsem nešla do kouta, ale rovnou do postele. Nevím, ale čekání u lékaře mě dokáže vždycky dokonale zdeptat. Ač objednána na určitou hodinu, dostávám se na řadu tak se zpožděním téměř dvou hodin. A poněvadž se má kontrola týkala očí, chci vám popsat zážitek s mými brýlemi. Téměř před dvěma lety mi paní doktorka napsala nové brýle, protože ty původní byly staré 10 let a tudíž bych si prý měla pořídit něco nového. Souhlasila jsem a hned se s předpisem stavila v optice. Pan prodavač nebo optik, nevím, byl velmi milý, usadil mě u stolečku a nosil a zkoušel mi stále nové a nové obruby. Konečně usoudil, že jedny mi sedí nejlíp a já jsem souhlasila. Pak došlo na skla a protože mám na levém oku poměrně dost dioptrií a navíc trpím astigmatismem, tak musím mít nějaké zvláštní čočky, pak mi ještě doporučil ztmavění, s čímž jsem také souhlasila, protože když nosím brýle stále, je to potřeba. No, a když mi to všechno spočítal a vyslovil částku téměř 20 tis.Kč, tak se mi ještě protočily panenky, ale bylo mi trapné to odříct, tak jsem ty nekřesťansky drahé brýle, tentokrát se skřípěním zubů, zaplatila. Všechno bylo v pohodě, ale koncem března, kdy už chyběl do záruční doby 1 měsíc, začaly se na levé čočce tvořit takové mapy a dole se objevilo něco, co vypadalo jako kdybych si brýle vyčistila smirkovým papírem. Tak jsme se vydali do optiky v Hradci, kde mi brýle dělali, co s tím. Opět jsem se setkala s velmi milým a příjemných chováním, sepsali se mnou reklamaci a sdělili mi, že to musejí odeslat výrobci k posouzení a že to bude trvat 30 dní. Požádala jsem, aby tam připsali, že prosím o rychlé vyřízení, protože moje staré brýle, když pominu, že příšerné, mi začaly dělat na tvářích ekzém. Nesnáším nikl, a tak už léty opotřebovaná vrchní úprava vzala za své a kov začal působit. Pokoušela jsem se udělat vlastní úpravu a to lakem na nehty. Trochu to pomohlo, ale stejně jsem doma chodila olepená na tváři, abych se alespoň trochu chránila a čekala, že tak budu strašit měsíc a pak ještě třeba vypláznu tučnou sumu za nová skla. Velmi mě ale překvapilo, když už za 8 dní se mi z optiky ozvali, že si mohu přijet a že má reklamace byla uznaná a mám nové čočky. Takže mi to udělalo radost a bylo to asi na minulém týdnu to nejpříjemnější.
Nová panenka
11. dubna 2012 v 17:43
|
Panenky
Včera jsme byli v Hořicích, manžel tam potřeboval něco zařídit a já jsem zatím chodila po hřbitově, prohlížela náhrobky a trochu fotila. Když jsme se sešli u auta nebyl manžel sám, ale přinesl s sebou tuhle krásku.
Zde hledá 
